V diskuzích (nejen) o
anarchokapitalismu vnímám dva různé typy neshod. Někteří nesouhlasí s cílem této
ideologie, neboť si přejí mít možnost ovládat druhé lidi. (Anarchistická) etika nás ovšem učí, že vlastní preference nejsou důležitější než preference ostatních, tudíž bychom je neměli vynucovat proti jejich vůli, a měli bychom usilovat o společnost s minimálním množstvím útlaku a co největším respektem k diverzitě. Druhá skupina souhlasí, že je důležité respektovat preference ostatních, ale neshodne se s námi na
prostředku, jímž je kapitalismus: Zatímco my považujeme
soukromé vlastnictví za důsledek svobody a nejspravedlivější možný způsob distribuce zdrojů, pro mnohé nehraje tak zásadní roli, nebo ho naopak (dle mého názoru nešťastně) považují za pravý původ útlaku. S první skupinou se tedy anarchokapitalisté rozcházejí
hodnotově a s tou druhou se neshodnou na tom, jak fungují ekonomické vztahy ve světě. Tyto rozdíly v uvažování považuji za důležité, protože demonstrují, v čem přesně se anarchokapitalismus liší od většiny politických ideologií.