Omlouvám se za výpadek Stok i jiných částí webu Urza.cz; pracuji na nápravě.
» Vyberte měsíc roku 2019: 01 02 03 04 05 06 07 08 «
» Vyberte měsíc roku 2018: 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 «
» Vyberte měsíc roku 2017: 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 «
» Vyberte měsíc roku 2016: 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 «
» Vyberte měsíc roku 2015: 09 10 11 12 «
Autor: Eduard Horák
Čas: 2019-08-16 00:00:02

Co přinese zvýšení minimální mzdy v USA?

V USA je momentálně aktuální téma zvýšení federální minimální mzdy na $15 za hodinu. Dle předpokladů tento návrh podporuje většina demokratických senátorů a kandidátů na prezidenta. Podle analýzy zveřejněné v pondělí ekonomy Kongresu by federální minimální mzda ve výši 15 USD pravděpodobně zvýšila plat 27 milionům amerických pracovníků, čímž by se 1,3 milionu domácností zbavilo chudoby. Zvýšení příjmu však může s sebou přinést i náklady: Mohlo by vést ke ztrátě 1,3 milionu pracovních míst. Aktuální minimální hodinová sazba $7,25 byla stanovena v roce 2009, přímo uprostřed Velké recese.

Minimální mzda má přitom negativní dopad jak na zaměstnavatele, tak hlavně na samotné zaměstnance. Zákon tedy přikazuje, že žádný zaměstnanec nesmí být zaměstnán za mzdu nižší, než $15 za hodinu. Prvním důsledkem tohoto „opatření“ bude, že každý pracovník, který nemá pro svého zaměstnavatele hodnotu vyšší než tuto částku, bude propuštěn a nebude zaměstnán vůbec. Hodnota práce se nedá zvýšit tím, že někomu zakážete pracovat za určitou sumu. Pokud se zaměstnavateli tedy ve spojením s minimální mzdou stává nerentabilní, zaměstnán prostě nebude. Zabráníme mu tím si vydělat třeba méně, ale alespoň něco. Místo nižšího výdělku „vyrobíme“ nezaměstnaného. A to ani nemluvím o nákladech firem, které se opět promítnou do celkové ceny zboží a služeb, potažmo v ochotě expanze a zaměstnávání dalších zaměstnanců.

Asi je načase, američtí kolegové, přečíst si Hazllita, Misese či Rothbarda. Více o návrzích zvýšení minimální mzdy v USA např. na Mises.org či Vox.com.
Přečtení: 4502
Autor: Tardan Bizonov
Čas: 2019-08-14 00:00:02

Věc veřejnoprávní

Jednou za čas proběhne prostorem sociálních sítí touha zveřejnit platy vrcholných moderátorů a redaktorů ČT. V zatím poslední vlně se jedná o výzvu Tomia Okamury k zveřejnění platů Nory Fridrichové, Václava Moravce a Marka Wollnera. Pomiňme nyní, že Okamura je bez jakýchkoliv pochybností motivován především pomstou vůči těm, kteří ho vykreslují v zaslouženě negativním světle, i že cílí především na přízemní závist. Máme nárok vědět, kolik inkasují zaměstnanci a spolupracovníci ČT?

Na první pohled zřejmě ano. Z libertariánského hlediska jsem nucen za něco platit a měl bych tedy vědět, za co a kolik platím. V následné diskuzi mne však překvapil následující protiargument: mám podle stejné logiky právo znát například platy programátorů ve firmách plnících státní zakázky? Jedná se o stejný případ?

I připustíme-li (přes všechen spravedlivý libertariánský odpor), že v současnosti existuje stát oprávněný nutit nás platit daně (či v tomto případě koncesionářské poplatky), a že je legitimní existence veřejnoprávního média, pak dle mého názoru toto právo máme z následujícího důvodu: Transparentnost hospodaření státu musí umožnit kontrolu, zda zvolený subjekt poskytuje nejvýhodnější dostupnou nabídku. Pro soukromou IT firmu je k posouzení efektivity relevantní pouze celková cena zakázky, nikoliv platy jejích programátorů: pokud konkurenční firma nabízí totéž za nižší cenu, zjevně je efektivnější. Pro ČT však toto neplatí, neboť je na pozici veřejnoprávního média legislativně fixována: ani se znalostí jejího rozpočtu nedokážu říci o její efektivitě nic, protože neexistuje konkurence, s níž by bylo možno ji srovnat. Konkurence ovšem může existovat o několik pater výše, právě na pozicích moderátorů a redaktorů. Dokud tedy není Václav Moravec zákonem určen jako moderátor ČT, má smysl pídit se po jeho příjmu a srovnávat jej s případnou konkurencí.
Přečtení: 3491
Autor: velkej Ká
Čas: 2019-08-07 00:00:02

Demokracie není ctnost

Spousta lidí srovnává kdeco s demokracií a když se jim něco nelíbí, obvykle řeknou: „To není demokratické.“ Už jsme tu měli demokracii jako dobro z definice, že demokracie se vštěpuje do našich hlav jako dobro ze všech stran… a ona to je bezesporu lákavá filosofie: Mít možnost podílet se na řízení státu, vědět, že stát si vyslechne mé názory a zařídí se podle nich, kdo by neodolal? Lehce se pak zamění demokracie s čímkoliv, co považujeme za správné, a slovo demokratické se stává synonymem ke slovu dobré.

Jenže demokracie má stinnou stránku. Nejen, že každý má vliv na řízení státu, ale také ten vliv uplatňuje k řízení ostatních lidí, často proti jejich názorům a přesvědčení. Nejen, že některé názory zní dost hlasitě, jiné názory jsou naopak bezostyšně ignorovány. Demokracie vůbec nevede k hledání porozumění a tolerance. Nemůže, protože ze své podstaty nikdy nebude něčím jiným, než tím, čím je – systémem vlády. Demokracie směřuje k hledání jednoho správného názoru, ale jak známo, nelze se zavděčit všem. Proto demokracie rozděluje společnost, často na zcela absurdních kravinách.

• Co je ctnostného na tom, vládnout jiným lidem, a myslet si, že dokonale znám a naplním jejich potřeby?
• Co je ctnostného na tom, myslet si, že mám správný názor, protože jsem o něm přesvědčil dostatek lidí?
• Co je ctnostného na tom, mít v rukou osudy lidí, kteří mi je dobrovolně nesvěřili?

Co je, do prdele, na té demokracii tak demokratického?
Přečtení: 12875