Paralely mezi školou a státem – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Poslední dobou sociálními sítěmi rezonují Táta parťák a Svoboda učení, kteří rozjeli diskusi o domácích úkolech a povinnostech dětí ve školách, doma i obecně. Nechci ale rozebírat konkrétně některé z těchto témat, chci jen poukázat na jednu nápadnou podobnost mezi skepsí ke svobodné výchově a skepsí ke svobodné společnosti, které jsem si všiml při procházení diskusních příspěvků zejména oponentů. To, jak vidíme výchovu a vzdělávání, je velmi blízké tomu, jak vidíme společnost.

Řada lidí byla vychována a vzdělána metodou cukru a biče, tedy vnější motivací, více či méně zaobalenou. Prostě tohle musíš, tamto nesmíš, tohle je za 1, kdo nedonese úkol, dostane za pět atd. Řada lidí věří, že jedině takto se mohli stát vzdělanými a vychovanými. Stává se dogmatem (přesně tak, jak funguje víra), že to jinak nejde. Vnitřní motivace, chtít se něco naučit a díky tomu se to naučit, na to spousta lidí sama zapomněla, že je možné, natolik, že si to odmítají připustit, nebo se k tomu staví polovičatým postojem typu "ano, něco děláme sami, ale něco prostě musíme, to jinak nejde" případně "ale to jsou děti, ještě nevědí, co je dobré". Kdo to vidí jinak, než připouští rozšířené dogma se svými jednoduchými rychlými a nezpochybňovanými pravdami, je arogantní blbec a pitomec. Tím spíš, pokud mu to jinak funguje, protože na dogma se přece nesahá a všichni víme.

Úplně stejně je řada lidí přesvědčena, že společnost může fungovat také jen metodou cukru a biče, příkazy a zákazy. Tohle musíš, tamto nesmíš, za tohle je pokuta, za tamto dotace. Řada lidí věří, že jedině takto mohou ve společnosti fungovat. Stává se dogmatem, že to jinak nejde. Svoboda a zodpovědnost, něco udělat či vytvořit a díky tomu obohatit nejen sebe, ale i společnost, na to spousta lidí sama zapomněla, že je možné, natolik, že si to odmítají připustit, nebo se k tomu staví polovičatým postojem typu "ano, něco děláme sami, ale něco prostě musíme, to jinak nejde" případně "ale jsou i tací občané, kteří potřebují příkazy a zákazy, jinak by nevěděli, co je dobré". Kdo to vidí jinak, než připouští rozšířené dogma se svými jednoduchými rychlými a nezpochybňovanými pravdami, je arogantní blbec a pitomec. Tím spíš, pokud mu to jinak funguje, protože na dogma se přece nesahá a všichni víme.

Kde se to přesvědčení bere? Mám za to, že jsou to spojené nádoby. Tradiční výchova i tradiční vzdělání plodí členy tradiční společnosti, v jejímž zájmu jsou tradiční výchova i tradiční vzdělání.
A rychlé a zjevné pravdy nám brání uvažovat o tom, že by to mohlo jít i jinak. Nezbývá, než tyto pravdy vytrvale zpochybňovat a přivádět vzrůstající množství lidí k zamyšlení.