Autor: FrantzVonLibrntaun
Čas: 2018-09-20 00:00:02
Stát proti chudým XVI: Památková ochrana
Památková ochrana je bezpochyby bohulibá záležitost, jejíž cíl je zachovat architektonickou historickou hodnotu budoucím generacím. Bohužel v rukou státu se z ní stává velmi byrokratická záležitost, která zatěžuje občany nejen časově, ale i finančně. Stát přísně reguluje nakládání s památkami, což se může mnohým lidem jevit na první pohled jako dobrý přístup. Většina lidí si to ale už začne rozmýšlet, když zjistí, že v jejich docela normálním vesnickém stavení potřebují na výměnu oken souhlas památkářů. Celkové náklady na takovou rekonstrukci jsou ve výsledku mnohem vyšší, vše trvá delší dobu a vyžaduje mnohem vyšší míru angažovanosti.
Stát tímto přímo diskriminuje chudé lidi, protože pro ně je mnohem náročnější uspokojit svoji potřebu rekonstrukce v kombinaci s regulací památkového úřadu, protože právě tito lidé jsou velmi citliví na cenu, která u nestandardizovaných věcí, jako jsou historické rekonstrukce může být velmi vysoká. I v případě, že stát dotuje rekonstrukci, tak chudí jsou skrze daně přinuceni se takového opatření účastnit, stát jim nedá možnost volby, jak efektivně využít svoje peníze.
Řešením je volný trh a zrušení veškeré památkové ochrany. Ať si lidé sami rozhodnou, co je pro ně důležité chránit, a podle toho ať nakládají se svými zdroji. Pokud se lidé rozhodnou, že chtějí zachovat architektonickou integritu nějaké památky, můžou zakládat fondy, které budou pomáhat financovat rekonstrukce, nebo památky přímo vykupovat. Takový přístup pak přímo odráží to, jak si lidé památek opravdu cení a nikdo není násilím nucen snižovat svoji kvalitu života.
Stát tímto přímo diskriminuje chudé lidi, protože pro ně je mnohem náročnější uspokojit svoji potřebu rekonstrukce v kombinaci s regulací památkového úřadu, protože právě tito lidé jsou velmi citliví na cenu, která u nestandardizovaných věcí, jako jsou historické rekonstrukce může být velmi vysoká. I v případě, že stát dotuje rekonstrukci, tak chudí jsou skrze daně přinuceni se takového opatření účastnit, stát jim nedá možnost volby, jak efektivně využít svoje peníze.
Řešením je volný trh a zrušení veškeré památkové ochrany. Ať si lidé sami rozhodnou, co je pro ně důležité chránit, a podle toho ať nakládají se svými zdroji. Pokud se lidé rozhodnou, že chtějí zachovat architektonickou integritu nějaké památky, můžou zakládat fondy, které budou pomáhat financovat rekonstrukce, nebo památky přímo vykupovat. Takový přístup pak přímo odráží to, jak si lidé památek opravdu cení a nikdo není násilím nucen snižovat svoji kvalitu života.
Přečtení: 6189
Komentáře
Komentář 27351
Bylo by fér říci, že zrušením památkové ochrany těchto věcí ubyde. Neříkám, že je to nutně špatně, ale je to třeba vzít na vědomí. Konečně přestavby zámků a hradů byly jedna za druhou a až nyní je snaha je zmrazit v aktuální podobě.
Komentář 27354
Komentář 27356
Horší je ale jiná věc: Řada objevů (čehokoli, co by mohlo být považováno za památku) je reálně zničena, protože oficiální objevení a následná regulace by majiteli nemovitosti nad památkou doslova zničila život (živnost, bydlení, ...). To jsou reálné škody, které způsobuje regulace. To už raději přežiju ten zámek s plastovými okny, byť je to eklhaft; ale takové zalití renesančního sklepení betonem je nesrovnatelně horší.
Komentář 27363
Kdyby existoval legální trh s archeologickými nálezy ( muzea, sběratelé atp.) tak by mohl mít z toho i zisk.
Vím, že pro mnohé je to jak červený hadr na býka, ale to co se díky podmínkám, které vytváří stát zničí nemá ani šanci se objevit.
Komentář 27360
Komentář 27365
Jako rozumný první krok bych viděl zrušení přímých grantů a dotací, které dnes vyhánějí ceny pro památky typických stavebních prací do absurdních výšek. Když stavební firma ví, že určitý typ práce se v 99 % případů dělá z dotací, tak napálí cenu 2x až 3x vyšší než za podobně časově i technologicky náročnou práci na běžném rodinném domku (kde jsou ceny deformovány o něco méně existencí hypoték a stavebních norem).