Nepochopené umění versus popkultura – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Mnoho umělců považuje výraz „kulturní průmysl“ za hanlivý. Ohrnují nosy nad produkcemi, jež hledí na finanční aspekty se stejnou měrou důležitosti jako na záležitost samotné tvorby. Zdá se, jako kdyby byla dle nich umělecká hodnota produkce nižší, je-li výdělečná (nezávislá na dotacích a grantech). Argumentují, že inscenování bez státní podpory nutí tvůrce k podbízení se masám, zjednodušování, výběru přístupných a snadno uchopitelných témat – jen k estrádám pro plytké pobavení diváka. Jinými slovy pokud se jako umělec nemusím starat, zda a jestli vůbec divák mé dílo přijme (bude ochoten si za něj zaplatit), tvořím umění s vyšší hodnotou. Kdo ale potom určuje hodnotu mého díla, když ne jeho konzument? Kritici? Jiní umělci? To je asi taková absurdita, jako kdyby se na fotbal chodili koukat zas jen další fotbalisté.

Umění pro umění má smysl – experimentální. Mnoho autorů bylo doceněno až po své smrti, takže i dnes mezi námi může žít a tvořit někdo, koho pochopí až další generace. Je však ostudné, když se někteří umělci natolik uvelebí na lóži vystlaném státními příspěvky, že se dokáží chlubit zástupy nespokojených diváků, kteří odcházejí ze sálu Národního divadla (které by přece svou podstaty mělo být zárukou kvalitního zážitku) pár minut po zvednutí opony. Kultura je svým způsobem odrazem společnosti. Zjišťovat poptávku a reagovat na ni přece není nic špatného. Nepochopená kultura nutně neznamená skvostné umění a populární kultura nemusí být nekvalitní brak.