Dřív mě Babiš, podobně jako četné voliče opozice, vážně sral. Dneska mi je spíš k smíchu, protože je podle mě úžasnou parodií na prostředí, ve kterém se pohybuje. Co proslov, to perla, která vystihuje jiný aspekt manipulativního chování. Má obrovskej střet zájmů, v každém druhém proslovu hází špínu konspirací na nejrůznější údajné škůdce a ve skoro každém z nich jde úplně mimo téma. Nevím jak vám, ale mně Babiš přijde tím, jak se prezentuje, jako odporný člověk, se kterým bych nikdy v životě nechtěl mít co dočinění. Je to ten typ člověka, kterej vás neustále obviňuje, že jste se proti němu spikli, a ten typ člověka, kterej vás zahlcuje naprosto irelevantními informacemi takovým způsobem, že zapomenete na jádro věci. Tohle je podle mě skutečný vrchol populismu – politik se svým charakterem přizpůsobí některým negativním rysům členů své voličské základny, která se s ním pak identifikuje, protože tam je konečně „normální“ člověk jako oni. Zajímalo by mě, kolik podobnejch magorů tam ještě bude muset sedět, aby došlo k přehodnocení přístupu k tomu, jak moc a komu chceme svěřovat moc nad našimi životy.