Zahleďme se do záhadného úsměvu Mony Lisy, pokochejme se mramorovou krásou Michelangelova Davida – a podívejme se na pitvorné figurky Hieronýma Bosche. Co mají společného? Pro stoupence nacistické ideologie je to jednoduché: jedná se vesměs o lidský odpad, pokud to náhodou nejsou příslušníci ušlechtilé nordické rasy. Pro komunisty je to materiál, který je možno cílevědomou výchovou k ušlechtilým ideálům přetvořit v Člověka budoucnosti. Liberálové respektují jejich odlišnosti a snaží se nehodnotit, kdo je lepší či horší tvrdíce, že na každém je něco dobrého. Ale přesto mají všichni ti lidičkové něco společného. Co to je? Skalní genetikové říkají, že to všechno jsou prostě jen nosiči genů. Geny chápou jako kousíčky informace, která nakonec ani nemusí být vázána na jediný druh, je to něco „meta“ – nad nimi všemi. Veškeré pinožení jejich nosičů má jediný účel: vybrat geny, které obstojí v konkurenci a přetrvají třeba milióny let.

Z takových biologicko-filosofických výšin se můžeme stáhnout a spočinout na méně ambiciózní tezi. Všichni vyšší živočichové včetně lidí mají dvě tendence: zlepšovat si životní podmínky a propagovat svoje geny. Otázkou je, zda je k lidské přirozenosti vhodné či nutné přidávat ještě něco navíc či zda toto samo o sobě stačí. Třeba by se šlo spokojit s tím, že vše úžasné, důmyslné, nádherné a jinak úchvatné vzniklo jako výsledek různých strategií, jak si polepšit a jak předávat své vlastnosti a schopnosti co největšímu počtu potomků. Jaké strategie by asi byly úspěšné v anarchokapitalistické společnosti? Jaké vlastnosti by se nejlépe prosazovaly? Možná by to bylo něco z vlastností a strategií českých sedláků. Zkoumáme-li historii silných selských rodů, zjistíme řadu společných bodů: dbali až urputně o svou pověst, snažili se myslet dopředu, aby dokázali překlenout nepříznivá období, zajímali se živě o novinky v zemědělství, nové postupy, stroje, potomstvo vedli k tvrdé práci a odpovědnosti.