Evropské dotace – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Když jsem včera psal o mýtných branách financovaných z EU, vzpomněl jsem si, že se občas lze dočíst, kterak někdo bilancuje finanční výhodnost či nevýhodnost našeho členství v EU; typicky se jedná o rozdíl částky, jež putuje z ČR do EU, a sumy, která přijde z EU do ČR. Jakkoliv může něco podobného na první pohled dávat smysl, existuje celá řada důvodů, proč jsou podobné úvahy fatálně chybné.

V krátkosti lze ukázat absurditu podobných bilancí následovně:
Vezme-li mi někdo tisíc korun, aby mi poté nakoupil věci za jedenáct set, vydělám na tom? Inu, trefí-li se přesně do mých preferencí koupí něčeho, co bych si stejně pořídil, pak ano; leč celkem pravděpodobnější varianta je, že mi koupí něco, co nechci, takže na tom ve výsledku proděláme oba (já bych preferoval něco jiného a on mi musel ještě doplácet sto korun).

A jak je to tedy s evropskými dotacemi?
1/ Tyto peníze jsou většinou záměrně investovány do toho, co by si jejich příjemci nevybrali (kdyby ano, zaplatí si to sami, ergo není zapotřebí dotovat).
2/ Pro získání dotací je třeba splnit nějaké podmínky, což typicky také není zadarmo (zde dochází k dalšímu plýtvání, kdy se různé subjekty snaží spíše vyhovět byrokracii EU než uspokojovat potřeby svých klientů). Naprosto absurdním příkladem jsou třeba pražské firmy stěhující se za Prahu, za což dostávají dotace na vytváření mimopražských pracovních míst (reálně samozřejmě žádná nová místa vytvořena nejsou, jedná se pouze o jejich přesun, který ještě navíc stojí spoustu času i paliva kvůli dojíždění zaměstnanců).
3/ Někdy jsou evropské peníze využity na něco vyloženě kontraproduktivního až zlého (pro příklady netřeba chodit daleko, vizme mýtné brány); nemluvě o psychologickém efektu závislosti na centrální autoritě a navyšování nemorálního přerozdělování (dotace čerpá často někdo úplně jiný než ten, kdo na ně musel vydělat).
4/ Je zapotřebí platit armádu lidí, kteří se starají o naprosto neproduktivní byrokracii s dotacemi spojenou, místo aby dělali něco užitečného.
Ve výsledku je tedy téměř jisté, že drtivá většina lidí na dotacích (bohužel nejen těch evropských) tratí.

Nenechme se zmanipulovat nikým, kdo tvrdí, že z členství v EU profitujeme, protože příjmy ČR z EU nominálně převyšují odvody; zatímco jedním směrem tečou peníze zcela bezpodmínečně, opačným směrem jsou podmínky celkem přísné. Neexistuje nic jako oběd zdarma, ačkoliv se nám to politici tak rádi snaží namluvit.