Autor: FrantzVonLibrntaun
Čas: 2018-04-05 00:00:02
Stát proti chudým I: Diskriminace spotřebitele
Dnešní příspěvek bude vycházet ze zákona č. 634/1992 Sb. § 6: „Prodávající nesmí při prodeji výrobků nebo poskytování služeb spotřebitele diskriminovat.“
Tento zákon na první pohled vypadá velmi ctnostně. Opak je ale pravdou. Vylučuje totiž i pozitivní diskriminaci, která zrovna v retailu může dost výrazně pomoci chudým lidem – samozřejmě pokud je v režii volného trhu. Představte si, že si jdete koupit třeba sekačku. Nikde není žádná cenovka, vám se sekačka líbí, tak se dáte do řeči s obchodníkem, ten mezi řečí zjistí, že děláte za kasou v Kauflandu, tak vám podle toho řekne třeba o polovinu menší cenu, než kdybyste byl manažer. Je to celkem logické, protože chce prodat alespoň s nějakým ziskem, než neprodat vůbec. Ve výsledku tedy takový zákon proti diskriminaci vyloženě poškodí chudého člověka.
Kdo by snad chtěl namítnout, že taková situace je naprosto vykonstruovaný příklad, který by se v praxi nestával, tak se stačí podívat na B2B – tedy na obchod mezi podnikateli, ti totiž nejsou považování za spotřebitele a tudíž se na ně nevztahuje klasická spotřebitelská ochrana, konkrétně můžou se mezi sebou cenově diskriminovat a to se také přesně děje. Proto málokdy v B2B jsou veřejné ceníky, protože cena se dává individuální a zpravidla taková, aby na ní protistrana kývla a současně podnikatel co nejvíce vydělal. Výsledek je „spravedlivější“ směna v rámci celého sektoru a výhodnější tok zdrojů.
Tento zákon na první pohled vypadá velmi ctnostně. Opak je ale pravdou. Vylučuje totiž i pozitivní diskriminaci, která zrovna v retailu může dost výrazně pomoci chudým lidem – samozřejmě pokud je v režii volného trhu. Představte si, že si jdete koupit třeba sekačku. Nikde není žádná cenovka, vám se sekačka líbí, tak se dáte do řeči s obchodníkem, ten mezi řečí zjistí, že děláte za kasou v Kauflandu, tak vám podle toho řekne třeba o polovinu menší cenu, než kdybyste byl manažer. Je to celkem logické, protože chce prodat alespoň s nějakým ziskem, než neprodat vůbec. Ve výsledku tedy takový zákon proti diskriminaci vyloženě poškodí chudého člověka.
Kdo by snad chtěl namítnout, že taková situace je naprosto vykonstruovaný příklad, který by se v praxi nestával, tak se stačí podívat na B2B – tedy na obchod mezi podnikateli, ti totiž nejsou považování za spotřebitele a tudíž se na ně nevztahuje klasická spotřebitelská ochrana, konkrétně můžou se mezi sebou cenově diskriminovat a to se také přesně děje. Proto málokdy v B2B jsou veřejné ceníky, protože cena se dává individuální a zpravidla taková, aby na ní protistrana kývla a současně podnikatel co nejvíce vydělal. Výsledek je „spravedlivější“ směna v rámci celého sektoru a výhodnější tok zdrojů.
Přečtení: 12318
Komentáře
Komentář 23528
Mimochodem, podobný problém je i na druhé straně. Když něco poptávám, mám obvykle nějakou představu o ceně. Ale pokud se podíváte na pracovní inzeráty (což jsou vlastně poptávky služeb lidí), tak jen velmi malé množství uvádí aspoň nějaké rozpětí mzdy, kterou nabízejí. Potom tam zbytečně chodí lidé, kteří buď chtějí moc, nebo chtějí málo a nejsou třeba dostatečně odborní na tu pozici.
Komentář 23529
Komentář 23533
Když jiným lidem vyhovuje smlouvat, měli bychom to přikázat všem?
Komentář 23539
Komentář 23535
Komentář 23540
Komentář 23534
Komentář 23546
Komentář 23536
Komentář 23558
Komentář 23564
If you can't beat them, join them.
Jinak se samozřejmě shodujeme, je to horší, než trpět leprou.
Komentář 23541
Protoze treba zakaz koureni je jasna diskriminace, protoze povina vyhrazena parkovaci kripl mista u nak. center jsou diskriminace, ..
Vim, zni to skarede, ale ta diskriminace je dalsi gumovy zakon, ktery se hodi na psa, ktereho je treba sem tam bit.
Komentář 23543