Omlouvám se za výpadek Stok i jiných částí webu Urza.cz; pracuji na nápravě.
Autor: Urza
Čas: 2019-05-31 00:00:02

Ankap versus ideální svět?

Často se v diskusích o anarchokapitalismu člověk dostane do situace, kdy mu etatista vymyslí nějaký příklad, co zlého by se někomu mohlo stát, a ptá se, jak by danou situaci vyřešil trh; může jít o nezaplacení zdravotního pojištění a umírání na nemoc, případně o dítě, jež týrají rodiče, a podobně. Většina obhájců volného trhu pak začne na takové námitky různě odpovídat (charita a tak dále); nic proti tomu, ale myslím, že jako úplně první by mělo zaznít, že ani existence státu takovým případům nezabrání – spousta lidí umře v důsledku špatné lékařské péče v socialistickém zdravotnictví, mnoho rodičů týrá své děti i navzdory zákonům. Nikdo totiž netvrdí, že anarchokapitalismus znamená ideální svět, kde nikdy nedochází ke špatnostem; do obhajoby anarchokapitalismu nikoliv proti státu, nýbrž proti ideálnímu světu, se ale necháme vmanipulovat každým přijetím námitky: „A co kdyby <nepravděpodobná situace>?“
Přečtení: 5640
Autor: FrantzVonLibrntaun
Čas: 2019-05-30 00:00:02

Stát proti chudým LII – Notář

Notář je osoba pověřená státem k vykonávání určitých úředních úkonů, jako je například dědické řízení, notářské zápisy, notářská úschova atd.

Problém spočívá v tom, že notář je vlastně monopolizované odvětví – ve smyslu bariér vstupu do odvětví a regulace daného odvětví. To má za následek rigiditu celého systému a absenci reálného konkurenčního prostředí. Lidé jsou navíc často nuceni využít služeb notáře – například při dědickém řízení nebo při zakládání firmy. Stát tím, že nutí lidi využít služeb notáře, uměle vytváří poptávku po službách notářů a v kombinaci s monopolizací daného odvětví způsobuje situaci, která poškozuje primárně chudé lidi, na které nejvíce dopadá neefektivita takovéhoto systému a současně je nutí systém využívat a platit ho.

Řešením by bylo vůbec nevynucovat existenci služeb notáře ze strany státu a nechat substituty k daným službám vznikat tržně nebo alespoň dovolit volnou konkurenci k notářům. To by mělo za následek vznik tržního prostředí, které by vedlo v dlouhodobém horizontu k lepším službám.
Přečtení: 2938
Autor: Urza
Čas: 2019-05-29 00:00:02

Valmez ráno a večer

Jelikož za nejdůležitější přednášky považuji ty ve školách, s radostí jsem přijal pozvání na Gymnázium Františka Palackého ve Valašském Meziříčí, kde budu od 10:40 se studenty debatovat o ankapu.
A když se o tom dozvěděl majitel kavárny Tucan CAFÉ, pozval mě na odpolední besedu k nim. Jste-li poblíž, přijďte se podívat v 17 hodin!
Přečtení: 2229
Autor: Urza
Čas: 2019-05-28 00:00:02

Zvykněte si na učitele, přijměte politika

O přímé indoktrinaci dětí ve státních školách, které jsou nuceny navštěvovat v rámci povinné školní docházky, jinak je stát rodičům unese a propagandě nakonec stejně vystaví, jsem již napsal i řekl dost; rád bych však zmínil další aspekt této zrůdnosti: Tím, že jsou děti již od útlého věku nuceny přijímat násilím vnucené autority v podobě učitelů, z nich rostou lidé, pro které se tento model chování stává naprosto přirozeným, takže pak automaticky přijmou i jiné autority, jež si sami nevybrali – stát, vládu a politiky. Nebezpečí škol tedy nespočívá jen v indoktrinaci přímé, ale i v tom, že každý přijme nedobrovolné autority jako normu a „nutné zlo“; to samozřejmě neznamená, že autority (obecně) jsou špatné – za škodlivé považuji jen ty, jež člověku někdo násilně vnutí. Nedomnívám se, že součástí „přípravy pro život“ by mělo být nedobrovolné podřízení se; dobrovolné přijetí autority ano, leč to se vynutit nedá.
Přečtení: 2600
Autor: Urza
Čas: 2019-05-27 00:00:02

Povinná školní docházka

Většina lidí vnímá povinnou školní docházku jako něco prospěšného, aniž se o tom vede nějaká hlubší celospolečenská diskuse; patří totiž mezi ty věci, které „každý ví“ a „je to přece jasné“… tak „jasné“, až si drtivá většina lidí ani neuvědomuje (a jsou při konfrontaci s tímto faktem překvapeni, často si ťukají na čelo a připadá jim to absurdní), že reálně povinná školní docházka (bez ohledu na její případné přínosy) znamená vyhrožování rodičům ze strany státu, že buď dají své dítě do školy, nebo jim bude prostě uneseno sociálkou a přinuceno onu indoktrinaci školou absolvovat tak jako tak. A co onou indoktrinací myslím? Inu, kupříkladu právě to, jak jednostranně je povinná školní docházka ve školách prezentována, mluví se o jejích výhodách, ale ono nechutné násilí, které představuje, je zcela zamlčováno; stát skrze školy učí děti, jak být „dobrými občany“.

Něco takového není náhoda, není to ani konspirace, je to celkem veřejná věc; stačí se podívat na Bílou knihu, Národní program vzdělávání, tam se o tom hovoří zcela otevřeně – učitelé všech předmětů mají ze svých studentů dělat dobré občany. Představte si, kdyby existovala i nějaká další organizace krom státu, jež by se něčeho takového dopouštěla – nutila by vašim dětem své vzdělání pod hrozbou jejich násilného odebrání; co kdyby třeba nějaká církev činila vaše děti povinně věřícími? Co kdyby McDonald's měnil vaše děti v „dobré zákazníky“ a vy jste nemohli odmítnout? Napravil by tento stav fakt, že by se tam děti též učily i jiné věci? A jestli ne, proč něco podobného tolerovat státu? Jistě, stát má sílu si to prosadit; mít moc a používat ji však neznamená, že je to etické či omluvitelné.
Přečtení: 5798
Autor: Urza
Čas: 2019-05-26 00:00:02

Kanál Svobodného přístavu: Noc na Hollaru

Přečtení: 2059
Autor: Urza
Čas: 2019-05-24 00:00:02

Anarchistická revoluce?

Anarchie je (především v důsledku postojů mnohých levicových anarchistů, tedy například anarchokomunistů či anarchosyndikalistů) v očích většiny lidí spojována s (násilnou) revolucí; já osobně se však domnívám, že minimálně anarchokapitalismu revolucí dosáhnout prostě a jednoduše nelze. Proč ne? Inu, i kdyby byla nějaká revoluce úspěšná a anarchokapitalista převzal moc nad státem, má v zásadě dvě možnosti, co může udělat: Dá lidem skutečnou svobodu; jenže lidé dnes chtějí stát, takže první, co s tou svobodou udělají, bude založení státu. Druhou možností je, že jim zakáže vytvářet stát, čímž pádem se státem stává on sám. Lidi lze násilím donutit budovat lepší zítřky socialismu, plynovat Židy ve jménu nacismu, případně volit v demokracii, nelze je však donutit ke svobodě; tu musejí nejprve sami chtít, jenže když už ji drtivá většina lidí chce, není proč dělat revoluci.

Což mě přivádí k další zdánlivě nesouvisející oblíbené otázce, takovému dilematu; občas se mě někdo v diskusi zeptá, zda kdybych měl tlačítko, kterým bych mohl ze dne na den zrušit stát, zda bych jej zmáčkl (většinou narážejí na to, že kdyby stát zmizel z ničeho nic, nastane patrně chaos a násilí). Jenže taková volba je dle mého názoru nesmyslná; buď lidé stát chtějí, pak ale, když jim jej tlačítkem zruším, hned jej zase založí, nebo nechtějí, pak ale netřeba tlačítka. Řešit, zda „odinstalovat“ stát ihned, nebo ne, nedává smysl, neboť státu se lze zbavovat pouze tak rychle, jak lidé sami chtějí; chceme-li jej tedy zrušit, přesvědčujme a ukazujme výhody svobody! Nemyslím si ani, že by se lid pak ke svobodě demokraticky „provolil“, ale spíše, že když většina nebude stát uznávat, tento zanikne bez ohledu na nějaké volby (ale samozřejmě jak se bude společnost měnit, i v těch volbách se to projeví).
Přečtení: 5869
Autor: FrantzVonLibrntaun
Čas: 2019-05-23 00:00:02

Stát proti chudým LI – Regulace opravitelnosti výrobků

Evropská unie plánuje zavést regulaci opravitelnosti výrobků. Ve zkratce jde o to, že výrobky by měly být opravitelné a měly by k ním existovat náhradní součástky. Jedná se o snahu chovat se více ekologicky a ušetřit lidem peníze, které by vynaložili na nákupy nových modelů. Jak už to tak bývá, tak i přes dobrý úmysl může být realita úplně jiná, než jakou očekávají tvůrci a zastánci této regulace.

Opravitelnost a neopravitelnost v současné době je důsledkem volby spotřebitelů, ti svým jednáním a nákupními zvyklostmi jasně demonstrují, že je pro ně mnohem důležitější cena a dostupnost než opravitelnost a třeba trvanlivost. Snaha regulace jde tedy proti reálnému chování zákazníků. Co se týče argumentu s ekologií, tak zákaznické chování jasně ukazuje, že pro spotřebitele je dostupnost důležitější než nižší ekologická stopa.

Neopravitelnost výrobku často snižuje jeho cenu – pokud při návrh a volbě součástek nemusí výrobci brát ohled na to, jestli je výrobek opravitelný nebo neopravitelný, tak můžou zvolit vhodnější součástky – mají širší výběr toho, co splňuje vlastnosti, které od součástky potřebují. Důsledek je nižší cena výrobku. Výrobky s nižší cenou jsou dostupnější i pro nejchudší lidi, takže pokud stát (nebo EU) začne regulovat opravitelnost, zhorší dostupnost velmi levného zboží, což nejvíce ovlivní ty, pro které jsou ty nejlevnější výrobky jedinou dostupnou možností.

Další negativní věc spočívá v dostupnosti náhradních dílů nebo popřípadě službě opravy samotné. Oboje je určitý standard navíc oproti dnešní situaci a pochopitelně takový standard něco stojí a zákazník je vždy ten, kdo to v konečném důsledku musí zaplatit. To opět dopadá na ty nejchudší, protože ti jsou nejcitlivější na rostoucí ceny.

Řešením je neregulovat opravitelnost a tím pádem lidem nechat mnohem širší výběr. Výrobky budou dostupnější a pokud bude u lidí růst potřeba chovat se ekologicky, tak se to i projeví v jejich spotřebním koši.
Přečtení: 2659
Autor: Urza
Čas: 2019-05-22 00:00:02

Tupé masy?

Nemálo lidí (a před lety jsem k nim také patřil) má pocit, že „průměrní lidé“ nejsou dostatečně chytří či schopní, nedokáží se o sebe postarat a celkově se jedná o „tupé stádo“; každý z elitářů, již toto hlásají, samozřejmě považuje sebe sama za nadprůměrného (jak jinak; ostatně většina lidí se považuje za nadprůměrné). Kde se však bere to přesvědčení, že „skoro všichni jsou nesvéprávní idioti“? Dle mého názoru je to dáno tím, že všichni máme v životě věci, jež nás nezajímají, neorientujeme se v nich a ani o to nemáme příliš velký zájem, neboť naše priority jsou jinde, z čehož plyne, že všichni se alespoň v něčem jevíme býti idioty; u sebe však chápeme důvody, rozumíme a omlouváme si to, zatímco u ostatních ne, neboť vidíme jejich nedostatky v tom, co třeba sami považujeme za podstatné.

Snad každý člověk je komplexní jedinec, jenž má své slabé i silné stránky; rozvíjí to, co považuje za důležité, a stagnuje v tom, na čem mu příliš nesejde. A jen proto, že kolem sebe neustále vídáme mnoho lidí, kterak se chovají z našeho pohledu nemoudře, nemusí ještě „průměrný člověk“ být dement; jednak se zase v mnoha jiných věcech budeme chovat nemoudře my z pohledu jejich, ale především typicky neznáme celý kontext jejich jednání, takže to, co se nám může jevit stupidní, může být prostě důsledkem toho, že dotyční mají jinak nastavené priority a je pro ně důležité něco jiného než pro nás (což nám mimochodem komplikuje ocenění jejich kvalit). Každému, kdo kolem sebe vidí samé idioty, doporučuji se zamyslet nad tím, zda i on sám se kolikrát nemůže jevit okolí úplně stejně; netvrdím, že lidé jsou „si rovni“ a „stejně dobří“, ale spíše tolik, že to moc není jak posoudit.
Přečtení: 3500
Autor: Urza
Čas: 2019-05-21 00:00:02

Cesta smíru

Nemohu ani spočítat, kolikrát jsem za ta dlouhá léta, co se pohybuji mezi libertariány, byl svědkem toho, jak anarchokapitalisté nazývají minarchisty socany, minarchisté anarchokapitalisty fanatiky a anarchisté všech možných barev vedou svou nekonečnou válku o to, kdo je skutečný anarchista a kdo si na něj jen hraje; prostě jde o spory, ve kterých se pro argument ad hominem nejde daleko. Mě osobně to vždy mrzí, zejména když ze zkušenosti vím, jak snadno lze takovým zbytečným konfliktům v drtivé většině případů předejít prostě tím, že se nechceme pohádat a chováme se přátelsky; protistrana na takové jednání skoro vždy po chvíli přistoupí (pravda, nedávno mi jeden ankom na smířlivý přístup odvětil, ať jdu s tím hraním si na chápavého do prdele; to se však děje jen výjimečně), vážně si to někdy zkuste: Hledejte společnou řeč, snažte se diskusního oponenta pochopit.

Netvrdím, že máte souhlasit, postačí prostě nepřistupovat k tomu, s kým debatujete, jako k idiotovi jen proto, že má jiný názor; zkuste spíše hledat společné styčné body, ono to jde daleko častěji, než se může zdát. Pak třeba s překvapením zjistíte nejrůznější zajímavé věci; například že anarchokomunismus nemusí být nutně nekonzistentní. Položme si základní otázku, o co nám jde: Přesvědčit lidi, nebo vypustit páru a poslat někoho do háje? V druhém případě si asi každý poradí sám, leč k tomu prvnímu bych si dovolil připomenout, že vyvoláním hádky zaženete svého oponenta do emocionálního stavu, ve kterém nebude ochoten akceptovat názory druhých, což je kontraproduktivní; nemluvě o tom, že i z pohledu těch, kdo debatu sledují, vypadá lépe kultivovaná diskuse než dementní pořvávání. Chápu, že je to někdy těžké; z vlastní zkušenosti to však vřele doporučuji.
Přečtení: 6209
Autor: Jaromír
Čas: 2019-05-20 00:00:02

Kratší konec provazu

Mnozí tvrdí, že musíme chránit zaměstnance či spotřebitele regulacemi, neboť jsou ve slabší vyjednávací pozici než firmy. Mají-li však opravdu horší postavení, firma na ně přenese všechny náklady regulací a budou na tom ještě hůře. No a kdyby vážně nesla náklady firma, některé, hlavně ty menší, to nezvládnou a zaniknou. Tak bude firem méně, budou větší, budou mít menší konkurenci a jejich pozice bude ještě silnější.
Přečtení: 2614
Autor: Urza
Čas: 2019-05-19 12:00:00

Studio Svobodného přístavu: Eurovolby 2019

Přečtení: 1114
Autor: Urza
Čas: 2019-05-18 00:00:02

Kanál Svobodného přístavu: Rozhovor pro studentský magazín Ars

Přečtení: 2225
Autor: velkej Ká
Čas: 2019-05-17 00:00:02

Co je lepší?

Na světě je přes 7 miliard lidí. Ale jenom jednoho z nich znám tak dobře, že si troufám řídit jeho život - sebe. Přesto se jako nejlepší model fungování společnosti většinou obhajuje ten, kdy život každého jednotlivce řídí velké množství jiných lidí, kteří dotyčného ani pořádně neznají. Tato většina má jisté meritum ve svých úvahách - ať už v jejich ráji, nebo v tom našem, každý život je řízen; ale ruku na srdce: bude můj život řízen lépe masou lidí, kteří mne neznají, nebo mnou samým, kdo mě zná nejlépe?

Problémem demokracie je demokracie. Místo svých životů se lidé snaží řídit životy cizí.
Přečtení: 4162
Autor: FrantzVonLibrntaun
Čas: 2019-05-16 00:00:02

Stát proti chudým L: Zákaz dětské práce

Děti by neměly pracovat ale učit se nebo si hrát. Navíc obvykle nemají žádnou kvalifikaci, takže jejich potenciální práce nese pouze velmi omezenou přidanou hodnotu. Zákaz dětské práce je chrání. Toto je velmi obvyklý pohled na věc, pojďme se na to ale podívat i z jiných úhlů.

Dětská práce je v Evropě v dnešní době téměř nemyslitelná. V rozvojových zemích ale není ani v současnosti vzácná, je to způsobené především extrémní chudobou. Dětská práce je pro lidi v dané oblasti způsob jakým se snaží svoji chudobu řešit. Kdyby byli bohatí jako Evropané, nebyl by důvod, aby děti pracovaly – alespoň v takovém měřítku. Pro tamní děti je často lepší pracovat a nehladovět. Je hrozné, že dítě nemůže chodit do školy a hrát si a místo toho pracuje, ale je to pro něho mnohem lepší volba, než trpět hladem a ještě extrémnější chudobou, což je přesně to, co by se dělo, kdyby nepracovalo. Když by se aplikovalo striktnější vymáhání zákazu dětí pracovat, tak by chudé děti přišly o možnost, jak se stát o něco méně chudé. Proto takový zákaz obecně nejvíce dopadá právě na nejchudší lidi, které má chránit. Záměr je určitě dobrý, jako u drtivé většiny zákonů, dopady jsou ale bohužel jiné. Jak řekl Viktor Černomyrdin (ruský premiér v 90. letech 20. století) „Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky.“

V Evropě je situace trošku jiná, jsme oproti zbytku světa bohatí a tudíž tu dětská práce není potřeba. To ale neznamená, že její zákaz je správný. Některé děti třeba pracovat chtějí a stát jim v tom brání. Nemůžou tak efektivně nabírat zkušenosti a zlepšovat svoje schopnosti, které by pak mohly zhodnotit v dospělosti. Nemůžou si ani vydělat peníze, čímž jim stát brání opatřit si zdroje, které by mohly investovat do něčeho, co si chtějí koupit. Není racionální důvod, aby třeba 12 roční děti nemohly mít brigádu a vydělat si peníze.

Řešením je liberalizace, není důvod dětem zakazovat mít brigádu když jim je třeba 12 let. Obecně by se dalo říct, že v chudých zemích je zákaz dětské práce škodlivý a v bohatých částech světa zbytečný, protože vlastně neřeší žádný problém a pokud náhodou některé dítě chce pracovat, tak nemůže.
Přečtení: 2575
Autor: Urza
Čas: 2019-05-15 00:00:02

Terezka v Brně!

Tereza přijala pozvání iniciativy Folou a jede přednášet do brněnského podniku Živo u Palečka. Tématem budou drogy, jejich regulace, dekriminalizace a potenciál využití v medicíně a nejen tam.
Přijďte si ji poslechnout, podiskutovat, souhlasit či nesouhlasit; rozdílným názorům se v debatách meze nekladou.

Tak doražte dnes v 18:30 do podniku Živo u Palečka.
Přečtení: 4288
Autor: velkej Ká
Čas: 2019-05-14 00:00:02

Selhala demokracie?

Spousta lidí je nespokojených se současným stavem demokracie. Vyčítá se, že vládne nějaká menšina (obvykle médií, boháčů, neziskovek a různých aktivistů) místo většiny, a že to není skutečná demokracie. Nesouhlasím s tímto hodnocením.

Za prvé - média, boháči, neziskovky i aktivisté, i to jsou členové lidu, ať se nám to líbí nebo ne. A demokracie je vláda lidu.
Za druhé - když vidíme, co by chtěla ve volbách nějaká většina... opravdu by to bylo lepší?

To, co lidem vadí, je to, že se jim vnucuje něco, co nechtějí. Lidé chtějí, aby bylo "po jejich", to je jejich přirozenost. Co si ale často neuvědomují, je to, že je zde mnoho skupin různých lidí, vzájemně se prolínajících, které nechtějí různé věci, a že jejich "po jejich" může být často proti "po jejich" někoho jiného. Neexistuje systém, který by prohlášením názoru nějaké skupiny za všeobecně platný zákon nevyvolal konflikty a odpor různých skupin lidí, proti jejichž "po jejich" takový zákon jde. Pokud chceme, aby mohlo být pro každého "po jejich", nemůžeme toho docílit vládou, nemůžeme toho docílit centrálními příkazy a zákazy, nemůžeme toho docílit glorifikací vyšších cílů a celků, ale jen a pouze svobodou, autonomií a zodpovědností každého jednotlivého z nás.

Pokud se Vám nelíbí, že současná demokracie Vám nedává to, co od ní chcete, zamyslete se nad tím, zda vůbec nějaká demokracie (či jiná forma vlády) může dát každému to, co chce. Demokracie neselhala. Naopak, demokracie přináší své plody. Ale ne každému chutnají.
Přečtení: 4153
Autor: Urza
Čas: 2019-05-13 00:00:02

Detekce indoktrinace

Na své první přednášce v Polis jsem vyslovil myšlenku, ke které se mnozí v rozhovorech se mnou později vraceli, neboť ji považovali za podstatnou; proto o ní dnes napíši. Výsledkem toho, že jsme vystaveni propagandě, bývá indoktrinace, jež částečně blokuje naše kritické myšlení; k věcem pak přistupujeme tak, že vše dopředu „víme“, nehledáme argumenty a informace s cílem zjistit pravdu, ale jen si potvrdit svůj názor. Špatná zpráva je, že se to netýká jen etatistů a státní propagandy, ale i poté, co člověk prozře, může spadnout do stejné pasti na opačné (či kterékoliv jiné) straně; já osobně jsem se před několika lety přistihl, že tak funguji v rámci úvah o anarchokapitalismu: Předem jsem „věděl“, kde je pravda, a k argumentům oponentů přestal přistupovat jako k něčemu, co by mě mohlo přesvědčit. Dobrá zpráva pak je, že k napravení situace si to stačí uvědomit a plně přiznat, tím se ten přístup sám změní.

Jak takový stav své mysli detekovat? Obávám se, že taková zatemněná zákoutí v sobě má každý; vždy mě to fascinovalo, aktivně pracuji na jejich odhalování a jsem přesvědčen, že je to nekonečný proces. Za nejjednodušší metodu detekce považuji naši reakci na myšlenku, se kterou se setkáme poprvé; je-li složitá a nikdy jsme o ní nepřemýšleli, nelze rychle rozhodnout, zda se jedná o nesmysl. Víme-li hned, že něco „je úplně absurdní“ a až zpětně hledáme argumenty, můžeme si být jisti, že jsme v tomto směru byli indoktrinováni; jako příklad rád používám přirovnání vojáka, jenž zabije na základě rozkazu nadřízeného, a zaměstnance, jenž zabije na příkaz šéfa… skoro všichni hned „vědí“, že je to absurdní srovnání; až pak hledají důvody, proč vlastně. Nejde vůbec o to, zda přirovnání sedí, nýbrž o proces: „Ihned vím, jak to je; až pak jdu hledat argument.“ O dalších způsobech detekce napíši možná někdy příště.
Přečtení: 3590
Autor: Urza
Čas: 2019-05-12 00:00:02

Studio Svobodného přístavu: EU, Rusko a informační válka

Přečtení: 1348
Autor: Urza
Čas: 2019-05-11 00:00:02

Kanál Svobodného přístavu: Noc vzdělávání 2019

Přečtení: 1454
Autor: Urza
Čas: 2019-05-10 00:00:02

Dětská práce

Dětská práce je v současnosti v našich zeměpisných šířkách a civilizaci považována za něco špatného; a není divu, neboť v tak bohaté společnosti nedává smysl, aby děti pracovaly – zaprvé mohou díky studiu později dosáhnout na mnohem lepší práci a zadruhé existuje propastný rozdíl mezi hodnotou kvalifikované a nekvalifikované práce. V jiných časech či částech světa (v chudší společnosti) však toto bohužel neplatí; děti pracují prostě proto, aby rodina vůbec přežila – nejen, že tato nemá zdroje na jejich studium, ale často ani na to, aby je nakrmila. Jak takovou situaci změnit? Pouze tím způsobem, že daná společnost zbohatne; a rozhodně ne tím, že jim vnutíme zákaz dětské práce. Pracovat v šílených podmínkách šestnáct hodin denně je otřesné; ostatní možnosti (například hlad) jsou však ještě horší – kdyby nebyly, využijí jich. Zákazem je však přesně k tomu donutíme – k výběru horší možnosti.
Přečtení: 3910
Autor: FrantzVonLibrntaun
Čas: 2019-05-09 00:00:02

Stát proti chudým XLIX: Regulace vodárenství

Voda a veškerá infrastruktura s ní svázaná jsou důležité strategické segmenty, které by měl stát přísně regulovat a nebo přímo vlastnit a řídit. Regulace ceny vody přispívá k dostupnosti vody a plnění doporučení Světové zdravotnické organizace o únosnosti nákladů na vodu (2% průměrného příjmu domácnosti – vodné + stočné). Je ale taková regulace skutečně potřeba?

Regulace tohoto typu poškozuje chudé, protože místo dravého konkurenčního prostředí je tu přeregulovaný polostátní systém, kde náklady na budování infrastruktury jsou často oddělené od přímé ceny vody a jsou placené nepřímo skrze daně, což způsobuje další zkreslení reality vedoucí k obecně masivnímu plýtvání a neefektivitě, která se projevuje vyššími náklady na provoz systému a jeho inovace. To samozřejmě spolu s méně konkurenčním prostředím dopadá na nejchudší lidi, kteří musí skrze daně a vyšší ceny vody tento systém pomáhat živit.

Dalším bolavým místem současného „hybridního“ systému je snaha státu budovat infrastrukturu. To vysílá signál k firmám provozujícím vodárny, že není potřeba investovat do infrastruktury, protože to místo nich udělá stát. Z dlouhodobého hlediska je to ale velmi nevýhodný a nebezpečný přístup, který povede pouze k ještě většímu plýtvání peněz.

Problém vzniká i pro lidi, kteří si situaci chtějí vyřešit sami a vykopat si studnu – a nedej bože třeba z ní ještě prodávat vodu sousedům. Segment je regulovaný a pro člověka složitý, místo kopání studny musí řešit byrokracii, což zvyšuje náklady a poškozuje to (nejen) chudé lidi.

Řešením je deregulace trhu a zastavení státních zásahů do infrastruktury. Minimalizace byrokracie – jak stavební, tak provozní, aby se vytvořilo co nejkvalitnější konkurenční prostředí. Z dlouhodobého hlediska to povede k mnohem kvalitnějším a efektivnějším službám.
Přečtení: 3300
Autor: Urza
Čas: 2019-05-08 00:00:02

Individualismus nespočívá v izolaci

Libertariáni jsou individualisté z podstaty; mnoho lidí však ten pojem chápe trochu jinak než oni, neboť předpokládají, že se jedná o izolování sebe od ostatních, a často se lze setkat i s tím, že někdo dává individualismus do protikladu s kooperací, spoluprací ve společenství lidí. Nechci se zde přít o tom, který význam slova individualismus je „správný“, jelikož to považuji za bezpředmětné – vždyť co je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak, vonělo by stejně. Rád bych však zdůraznil, že kdo kritizuje libertariány coby ty, kdo odmítají kooperaci, nepochopil následující zásadní rozdíl: Jedna věc je dobrovolná spolupráce, což je mimochodem jedna ze základních myšlenek rakouské ekonomické školy, ale něco úplně jiného je násilné donucení; žádný libertarián neodmítá mírumilovnou kooperaci, všichni naopak ostře odsuzují její vynucování z pozice síly.
Přečtení: 2107
Autor: Urza
Čas: 2019-05-07 00:00:02

Výmluva autoritou

Udělá-li policista prasárnu (třeba buzeruje občany) v mezích zákona (nebo ji dokonce zákon vyžaduje), má obrovské množství lidí tendenci to omlouvat tím, že: „On to udělat musel, jen dělal svou práci.“ Takovou argumentaci odmítám; jednak proto, že „jen svou práci“ dělali i dozorci v koncentráku, ale především z důvodu, že každý z nás je osobně zodpovědný za své činy. Pozoruhodné je, jak to každý chápe v soukromém sektoru (každý uzná, že je absurdní omluvit třeba vraždu tím, že to vrahovi nakázal šéf), ale tolik lidí před tímtéž zavírá oči, jde-li o stát (skoro každý omlouvá vraždy vojáků tím, že jen vykonávali rozkazy); proč to tak asi je? Inu, stát má prostě lepší PR; propaganda probíhá na všech frontách, již ti nejmladší jsou indoktrinováni v rámci povinné školní docházky. Až budete někoho omlouvat, že „jen dělá svou práci,“ zeptejte se sami sebe, zda byste jej omluvili i v soukromém sektoru.
Přečtení: 3979
Autor: TaxationISTheft
Čas: 2019-05-06 00:00:02

Volby od šestnácti?

V poslední době jsem se několikrát setkal s návrhem, který přinesl někdo ze STAN, že by se volební právo mohlo posunout od osmnácti na šestnáct. Na sociálních sítích se na to reaguje velice negativně – jak jinak. Každý to kritizuje s tím, že mladí jsou hrozně blbí, nevyspělí. „Já jsem v šestnácti věděl hovno o životě!“ a tak dále.

Nemůžu si pomoct, ale argument s tím, že člověk v šestnácti je příliš hloupý, mi připadá… hloupý. Ne vážně, je to úplný nesmysl. Ne proto, že by to snad nemusela být pravda, ale proto, že to může být pravda i u všech ostatních věkových skupin, včetně osmnáctiletých, dvacetiletých, třicetiletých a klidně i padesát plus. Nehledě na to, že je to jen nějaké subjektivní hodnocení. Zatímco někdo voliče ODS pochválí za jeho rozumnou volbu, druhý jen znechuceně protočí panenky nad jeho idiocií.

Otázkou však je – není se systémem jako je demokracie něco hodně špatně obecně? Proč se tolik bojíme, že by mohli volit i „hloupí“ a „nezodpovědní“ a „nevzdělaní“? Není to koneckonců o tom, že je nám výsledek voleb vnucen celoplošně ať se nám líbí nebo ne? Opravdu je na tomhle principu donucení problémem to, že by volil šestnáctiletý?
Přečtení: 5841
Autor: Urza
Čas: 2019-05-05 00:00:02

Studio Svobodného přístavu: The Venus Project

Přečtení: 1682
Autor: Urza
Čas: 2019-05-04 00:00:02

Kanál Svobodného přístavu: Oznamovatel – hrdina, nebo práskač?

Přečtení: 1811
Autor: Urza
Čas: 2019-05-03 00:00:02

Fňuk na „dnešní dobu“

Tráva byla zelenější a holky krásnější; neustále slýcháme stížnosti na „dnešní dobu“ a je populární vykřikovat, jak jde všechno do háje. Přitom žijeme v úžasných časech, máme se krásně, nikdy nežilo tolik lidí v blahobytu; v USA i Evropě se topíme v hojnosti, nikdy dřív nestačilo tak málo hodin práce k tomu, aby si člověk zajistil základní životní potřeby, nikdy dřív také lidé neměli tolik volného času. I ve zbytku světa, který je na tom sice hůře než my, lidé bohatnou jako nikdy předtím; na světě je více obézních než hladovějících. Proč tedy to neustále fňukání na zlé časy? Důvodů jsou mraky; zaujal mě však tento: Představte si pět úžasných věcí, které se vám mohou stát do hodiny poté, co dočtete tento text; máte? Dobrá; teď si představte pět špatných věcí. Nebylo to druhé snazší? Pro mě je to obojí stejné; drtivá většina lidí však vymýšlí špatné věci mnohem rychleji. Proč vlastně? Odpovídejte do komentářů.
Přečtení: 4807
Autor: FrantzVonLibrntaun
Čas: 2019-05-02 00:00:02

Stát proti chudým XLVIII: Regulace hazardu

Regulace hazardu je opatření, které chrání chudé a zranitelné lidi před nenasytnými firmami a závislostí. Tenhle typický argument podporující regulaci hazardu jde ale velmi jednoduše zpochybnit.

Kolem hazardu se politicky vytváří určitá negativní „mlha“, která hazard staví na úroveň něčeho co je pro společnost podřadné a co by mělo být cíleně státem utlumované, protože to škodí. Takový pohled je ale velmi krátkozraký z mnoha důvodů. V první řadě hazard může být regulérní ekonomická aktivita, která poskytuje lidem uspokojení jako cokoliv jiného. Navíc bez regulací by mohl pomáhat finančně slabším projektům (chudým) udržet finanční stabilitu a existovat. Příkladem můžou být například sporty a sportovní kluby, které by bez regulovaného hazardu mohly využívat hazard jako zdroj financí. Pokud by si lidé chtěli vsadit třeba na závod koloběžek, není důvod, aby jim v tom stát bránil, když se peníze navíc potom jednoduše můžou využít k tomu, aby daná činnost šla vůbec ekonomicky provozovat.

Regulace hazardu také přispívá k horšímu konkurenčnímu prostředí, to se logicky odráží na horší kvalitě služeb, v horších kurzech i potenciálně horšímu zákaznickému přístupu. Vede to také k tomu, že notoricky závislí hráči, kteří existují bez ohledu na to, jestli je hazard regulovaný nebo není jsou nuceni hrát třeba načerno, kde se můžou snadno dostat do problémů kvůli společnosti, ve které se pohybují. Což může z dlouhodobého hlediska umocňovat jejich problémy a navazovat na sebe další kriminalitu.

Hazard může na společnost navíc působit jako určité očkování. Pokud by byl hazard běžný a jednoduše dostupný, tak je mnohem větší šance, že se člověk včas naučí pracovat líp s rizikem a později bude tak činit lepší rozhodnutí.

Řešení je neregulovat hazard a nechat na lidech, jak chtějí fungovat.
Přečtení: 2402
Autor: Urza
Čas: 2019-05-01 00:00:02

Urza v deCentrále: Ekonomická kalkulace

Tématem minulé přednášky o anarchokapitalismu v klubu (de)Centrála byly potraty, eutanazie, očkování a další otázky týkající se práva na rozhodování o vlastním životě; a přednášela má žena Tereza.
Dnes se budeme bavit o ekonomické kalkulaci; ta je bohužel extrémně opomíjena v současném světě, většina lidí tuto problematiku vůbec nezná a značná část libertariánů ji sice zná, ale neumí moc dobře vysvětlovat.
Všichni jste též rovnou zváni na příští přednášku, která bude také první středu v měsíci, tedy 5. června; tématem bude patrně ústava založená na vlastnických právech, kterou jsem vytvořil pro Liberland.
Těším se na vás dnes večer v 19 hodin v klubu (de)Centrála.
Přečtení: 2102