Omlouvám se za výpadek Stok i jiných částí webu Urza.cz; pracuji na nápravě.
Autor: Urza
Čas: 2020-11-28 00:00:02

Kanál Svobodného přístavu: Platforma pro minimální stát (debata)

Přečtení: 505
Autor: Urza
Čas: 2020-11-27 00:00:02

Vykořisťování chudých zemí

Lidé a firmy z bohatších zemí často kupují od lidí v těch chudších částech světa práci či nerostné suroviny; občas pak slýcháme, že ty chudé země „vykořisťujeme“. Něco takového může platit za předpokladu, že bychom jejich obyvatele k něčemu násilím nutili (případně kdyby je násilím nutil stát či nějaká jiná zločinecká organizace); nedochází-li však k agresi ve smyslu násilného donucení, troufám si tvrdit, že – bez ohledu na zoufalé podmínky těch chudých – k jejich vykořisťování nedochází. Jak to? Obchod s námi totiž zlepšuje jejich situaci oproti stavu, kdy bychom s nimi neobchodovali (a pro nás platí totéž, o tom žádná); vzdává-li se někdo v důsledku své chudoby třeba nerostného bohatství, aby nezemřel žízní či hladem, je na tom sice špatně, ale rozhodně lépe, než by na tom byl, kdyby podobnou nabídku nedostal (kdyby tomu tak nebylo, prostě ji odmítne a setrvá tak v tom stavu, v jakém byl předtím).
Přečtení: 2251
Autor: Urza
Čas: 2020-11-26 00:00:02

Zastupitelská demokracie

Občas se pouštím do principiální obecné kritiky demokracie (žádného jejího specifického typu, ale demokracie obecně); teď bych se však rád zaměřil specificky na demokracii zastupitelskou. Kdo se v takovém systému stane zastupitelem? Jaké jsou ty nejlepší predispozice pro získávání hlasů voličů? No přece být sympatický, oblíbený, známý, umět lidi pobavit… a další podobná pozitiva. A co potřebuje „dobrý vůdce“? Nejspíše moudrost, rozhodnost, morálku, nadhled… „kupodivu“ úplně jiné vlastnosti. Aby to tedy fungovalo alespoň tak, jak by teoreticky dle zastánců zastupitelské demokracie mělo (jiná věc je, že principiálně nemůže z daleko závažnějších důvodů), musí dojít k té náhodě, že miláček davů bude zároveň schopným vůdcem (nechme teď stranou, že schopného vůdce lidé následují dobrovolně); jak se může na něco takového kdokoliv chtít spoléhat?
Přečtení: 2002
Autor: Karel
Čas: 2020-11-25 00:00:02

Koronakrize jako osvobození

Všichni řešíme, jak nás koronavirus omezuje. Ale podívejme se na to z jiné perspektivy. Plno dětí, které musí chodit do školy a nelíbí se jim tam, berou omezení jako osvobození od nesmyslných pravidel a frustrovaných učitelů. Zejména žáci na střední často vnímají omezení výuky jako vysvobození od každodenních problémů ve škole. Nikdo vás nenutí 7-8 hodin denně dělat něco, co nechcete. Teď to trvá třeba jen 4-6 hodin. Nejste nuceni k tolika věcem a můžete si při hodinách dělat, co chcete. Můžete se věnovat samostudiu témat, která vás doopravdy zajímají. Můžete si rozvrhnout čas, nikdo vám nic centrálně neplánuje a nenutí. Tyto výhody se možná bohužel promítnou do psychiky dětí i negativně, protože až se vrátí do školy, znovu nastane striktní režim a svoboda se začne ztrácet, může je to psychicky ničit. Když přičichnete ke svobodě, nechcete se jí jen tak vzdát.
Přečtení: 2347
Autor: Ondrášeček
Čas: 2020-11-24 00:00:02

Platónova loď

Filozof Platón byl kritikem demokracie, její nedostatky ukazoval na metafoře k lodi. Pokud bychom chtěli rozhodnout o tom, kdo bude řídit loď, bude logičtější do jejího čela dát vyškoleného kormidelníka než někoho, o kom většina zrovna rozhodne, že ji má řídit. Toto připodobnění považuji za důležitý kulturní základ kritického uvažování o demokracii – byť s ním nakonec nesouhlasím.

Pokud se totiž podíváme na Platónovu metaforu, vidíme jasnou roli, kterou kormidelník zastává – ovládá loď směřující do cíle. Pokud se však podíváme na stát, jak ho známe, zjistíme, že podstata toho, co vykonává, je nesmírně komplikovaná, a mnohdy i ambivalentní – prosperitu se snaží zajistit tím, že jí určitou část pohlcuje na nepotřebných službách. Neexistuje nadčlověk ani skupina lidí, kteří by byli schopni všechna odvětví, která řídí stát, řídit optimálně pro lid a z jednoho mocenského centra – stejně tak není nikdo, kdo by ubráním celkového bohatství byl schopen ho zázračně navýšit. Hledat kormidelníka státu je podle mě podobně absurdní jako hledat toho nejlepšího možného řidiče do auta, kterému chybí kola – lepší je to auto vůbec nepoužívat. Domnívám se, že důvodem, proč je demokracie většinou lepší než Platónem propagovaná vláda filozofů, není z důvodu lepších vládců, nýbrž z důvodu, že tito vládci jsou ve své nesmyslné vládě regulováni různorodými požadavky většinové společnosti, takže je jejich moc působení alespoň omezená.
Přečtení: 1830
Autor: Urza
Čas: 2020-11-23 00:00:02

Parazitismus

Novodobí liberálové (a nemyslím klasické liberály, nýbrž ty „levičáky“ ve smyslu amerických demokratů) rádi označují za parazity ty, kdo pracují na černo, případně fungují v nějakém hrubém rozporu se zákoníkem práce; konzervativci (klasičtí „pravičáci“ ve smyslu amerických republikánů) zase typicky označují za parazity ty, kdo pobírají sociální dávky, dotace a tak podobně. Já myslím, že se obě tyto skupiny mýlí. „Levičáci“ více, neboť ten, kdo pracuje na černo, rozhodně na nikom neparazituje, pouze se nenechá státem oloupit; „pravičáci“ se sice mýlí o něco méně, nicméně ten, kdo bere dávky či dotace, jen sebere to, co mu někdo (stát) nabídne. Skutečným parazitem je entita, jež nás o ty prostředky pod hrozbou násilím připravuje – tedy stát. Vyvolávání nenávisti vůči těm či oněm jsou jen krycí manévry politiků a vytváření klamných cílů; tím, kdo krade, není aktér v šedé ekonomice ani „socka“ – je to stát.
Přečtení: 2453
Autor: Urza
Čas: 2020-11-22 12:00:00

Studio Svobodného přístavu: O státu s Vlastimilem Tlustým

Přečtení: 1329
Autor: Urza
Čas: 2020-11-21 12:00:00

Studio Svobodného přístavu: O státu z anarchie s P. Hapalou

Přečtení: 4408
Autor: Urza
Čas: 2020-11-20 00:00:02

Převážení zboží

„Žijeme v šílené době, kdy některé věci, jež umíme vyrobit lokálně, raději dovážíme z druhého konce světa,“ varují někteří. Je to skutečně špatně? Odpověď není tak jednoduchá na dnešním deformovaném (regulovaném, dotovaném a daněném) trhu, kde se to může různit; na volném trhu je však jednoznačná odpověď: „Ne, není to špatně!“ Důvod pro dovoz zboží, jež můžeme vyrobit lokálně, spočívá typicky v tom, že je to (i s tím dovozem) levnější. Ne, není to selhání trhu; naopak jde o tržní nalezení nejlepší cesty, která v daném případě spočívá právě v tom dovozu. Zdrojů spotřebovaných výrobou jinde a dovozem si lidé zjevně cení méně než zdrojů spotřebovaných výrobou na daném místě (kdyby tomu tak nebylo, muselo by být levnější vyrobit to lokálně); k tomu může docházet třeba v důsledku toho, že svého času (a práce) si lidé v různých místech cení různě, případně k výrobě některých statků jsou někde lepší podmínky.
Přečtení: 3256
Autor: Urza
Čas: 2020-11-19 00:00:02

Války bez států?

Když se řekne „anarchie“, většina lidí si představí apokalypsu, konflikty, chaos a válčení; jak moc jsou tyto představy vzdáleny realitě? V historických anarchiích se rozhodně neválčilo více než na územích, která si uzurpovaly státy; mnozí namítnou, že tohle mnoho neznamená, neboť dnes může být situace jiná než dříve. Budiž, může to tak být; přesto se ale domnívám, že společnost bez státu bude mírumilovnější. Proč? Protože války jsou drahé; a když válčí státy, neplatí to ti, kdo o válkách rozhodují, financují to z cizích peněz, zatímco chce-li válčit soukromník, platí to ze svého. Netvrdím, že v anarchii nebudou nikdy žádné konflikty, určitě budou, neboť někdy se to vyplatí i tak (ať už ekonomicky nebo z nenávisti); jsem však přesvědčen, že jich bude jednak méně, ale především se výrazně zmenší jejich rozsah, neboť společnost bude decentralizovaná, což dělá třeba ze světové války dost nepravděpodobný scénář.
Přečtení: 2357
Autor: Ondrášeček
Čas: 2020-11-18 00:00:02

Proč potřebujeme stát

Tak jsem si procházel staré sešity ze školy, když vtom jsem narazil na docela hezký příklad státní propagandy u malých dětí. Jedná se o sešit občanské výchovy z páté třídy ZŠ. Snad se Vám, milí čtenáři Stok, bude líbit. Zde je co nejpřesnější podoba poznámky: Lidé si vytvořili stát proto, aby zajistil to, co je potřebné pro všechny. Stát lidi chrání a pomáhá jim. Proto stát potřebuje mít moc. Stát je společenstvím lidí, kteří žijí trvale na určitém území a mají své zákony. Náš stát se stará o Čechy, Moravu a Slezsko a jejich obyvatele, nazývá se Česká republika.
Přečtení: 2691
Autor: Urza
Čas: 2020-11-17 00:00:02

Volný trh je jen pro bohaté

Etatisté často zastávají názor, že volný trh by sloužil jen bohatým, protože pro poskytování služeb chudým není motivace, neboť mohou zaplatit méně; tak to sice může na první a velmi povrchní pohled vypadat, nicméně zamysleme se nad tím hlouběji. Předpokládejme, že to tvrzení skutečně platí; žijeme ve společnosti, kde se všechny firmy předhánějí v tom, kdo nabídne lepší a luxusnější služby bohatým, zatímco pro chudé nedělá nikdo nic. Jak v takové společnosti nejlépe vyděláte? No pochopitelně ne tím, že se budete cpát mezi drsnou konkurenci na trhu s přepychem, nýbrž tak, že začnete poskytovat statky (pochopitelně ne tak luxusní) chudým; místo toho, abyste na jednom zákazníkovi vydělali milion, raději vyděláte na stovce z nich po deseti tisících. Ostatně kdyby vážně platila výše zmíněná teze, automobilky by vyráběly jen ty nejdražší vozy, nikdo by nestavěl levné byty, pouze vily a tak dále…
Přečtení: 1703
Autor: Ondrášeček
Čas: 2020-11-16 00:00:02

V komplikovaném vztahu se státem

Vztah je určitá forma směny, která vzniká mezi dvěma subjekty. Jakmile mi někdo říká, že jeho vztah je komplikovaný, cítím, že něco je špatně. Komplikovanost značí ambivalenci - na jednu stranu mu vztah dává jisté emocionální uspokojení, na druhou stranu je zde faktor nejistoty. Osoba v takovém vztahu se často bojí komunikovat své potřeby anebo neví, co od svého protějšku má čekat. To v nezdravé míře škodí psychice. Z toho vyplývá, že je poměrně ideální, když každý vztah má konkrétní funkci a podobu. Přátelský znamená emoční oporu, pracovní kupříkladu kooperaci. Mnoho vztahů je k instituci - pokud mám vztah s obchodem, obchod mi poskytuje zboží a já jemu finanční ohodnocení. Takové vztahy jsou přínosné, protože víme, co od nich čekáme, jak trvalé jsou, co zhruba je očekáváno od nás i za jakých podmínek je můžeme ukončit. Jakmile na nás někdo třeba jen vyvíjí nátlak, abychom vztah neopouštěli, cítíme, že je něco v nepořádku, neboť dotyčný nerespektuje, že nám vztah nadále nevyhovuje.

Není jasné, co přesně my chceme od státu a co stát chce od nás. Každý člověk má na stát tak unikátní požadavky, že je velmi těžké určit, které budou naplněny a které smeteny ze stolu. Je nepředvídatelný a neproniknutelný. Nevíme, co udělá za rok, a ovlivníme to jen málo. A co je nejdůležitější, vztah s ním nelze ukončit, do našeho života bude zasahovat přes naše přání. Přestože je vztah se státem do takové míry komplikovaný, spousta lidí se na něj fixuje a očekává, že napraví jejich životy. Já je lituji, protože mi přijde, že akorát vytvářejí příležitost pro další zklamání. Myslím, že řešením je podobné vztahy zatratit a navázat ty jednoznačné a oboustranně prospěšné.
Přečtení: 2685
Autor: Urza
Čas: 2020-11-15 12:00:00

Studio Svobodného přístavu: Socialismus selhal; a COVID nevyřeší

Přečtení: 846
Autor: Urza
Čas: 2020-11-14 00:00:02

Kanál Svobodného přístavu: Politologická debata o ankapu

Přečtení: 2048
Autor: Lovely Annie
Čas: 2020-11-13 00:00:02

Stát jako iluze ochrany a bezpečí

Jak by nyní vypadala naše společnost, kdyby od devadesátých let neustále nevzrůstala ochrana státu před podvody všeho druhu? Má představa je taková, že by lidé přirozeně více přemýšleli o dohodách a smlouvách, které uzavírají. Přemýšleli by o skutečných motivacích druhé strany. Postupně by si navykli na mechanismy, jak se co nejvíce vyvarovat případnému podvodu. Neříkám, že by se nepodvádělo vůbec, jen by jednotlivci měli v rukou mnohem více zodpovědnosti. Stát nás totiž dnes ubezpečuje, že legislativně předchází těmto situacím, případně si bere na starost jejich řešení. Když pominu, jak předražené a neefektivní tyto „snahy“ jsou, napadají mě minimálně dva jejich další negativní dopady na společnost.

Jednak jsou některé z podvodů, se kterými se dnes lidé potýkají, v důsledku nutného obcházení zákonů sofistikovanější, a tudíž hůře rozpoznatelné. A druhý – pro mě zásadnější – důvod je ten, že spoléháme na funkční roli státu. Spoléháme, že nás stát chrání, a to z nás chtě nechtě snímá značnou část zodpovědnosti. Ba co víc, často ani nepřemýšlíme o mnohých rizicích, které svět přináší. Proč bychom to dělali, když nám od malička stát říká, že je to jeho starost. V konečném důsledku stát vyhrává na všech frontách. Lidé mu nadšeně předávají své zdroje a zároveň mnohem méně přemýšlejí.
Přečtení: 2231