Autor: velkej Ká
Čas: 2017-11-17 00:00:02

Síťová neutralita v USA

Před pár měsíci se strhla v USA docela velká diskuse o síťové neutralitě. Na jedné straně je zachování statu quo, kdy internet je veřejným telekomunikačním médiem se všemi regulacemi, tedy včetně síťové neutrality (dále NN). Snahy ji prosadit začaly už v roce 2005; nakonec se to podařilo až v roce 2015. Na druhé straně je snaha NN zrušit, ať už jsou důvody jakékoliv (zřejmě to souvisí s novým koštětem v Bílém domě). Bližší detaily procesu nejsou až tak podstatné, dají se dohledat. Důležitá je ta diskuse, či spíše vlna nevole vůči záměru NN zrušit, která je víceméně ovládána strachem a nenávistí, ale fakta chybí.

Faktem je, že telekomunikační trh v USA je silně přeregulovaný. Ne však NN, to je jen kamínek v mozaice. Je zde velmi silný oligopol (původně monopol, AT&T či Bell System, který byl později rozdělen do menších společností), který vinou častých územních licencí a územních omezení sklouzává k monopolu. Prostě v USA je běžné, že ve městě má veškerá práva k provozování ISP jedna z mála velkých celostátních společností. Malí lokální ISP neexistují, a faktický monopol nemá žádnou motivaci své služby zlepšovat. Hodně to připomíná trojlístek českých velkých telefonních operátorů. Zkuste si představit, že máte na výběr internet jen od nich, nebo dokonce jen od jednoho z nich. Peklo.

A v této situaci se nachází veřejnost v USA: Internetové připojení je příšerný nefungující moloch. Bylo by vůbec nejlepší, kdyby je poskytoval stát; a když nemůže, je nutné ty soukromé společnosti svázat pravidly tak, aby ty služby fungovaly jak mají. Je pro ně nepředstavitelné, že jde o problém, který by trh vyřešil; o problém, který my tady na trhu nemáme. Američané to totiž neznají. Nikdy nezažili to, co my tady v ČR nebo (a to je na Redditu častěji citovaný příklad) v Rumunsku, kdy monopolní operátor stál za hovno, ale uvolnění trhu umožnilo v obou zemích obrovský rozmach připojení k Internetu s vysoce kvalitními službami a nízkými cenami.

Takové věci jsou důležité hlavně pro nás, libertariány. Volný trh je pro mnoho lidí rudým hadrem na býka. Zde však máme jasný příklad, kdy trh funguje, a kdy naopak selhává (z pohledu kvality a ceny) silná státní regulace, a je hloupé to ignorovat. Navíc je ten příklad krásný tím, že jde o srovnatelné země s podobnou kulturou, ba dokonce s určitým deficitem na straně postkomunistických zemí; a přesto volný trh ve srovnání vyhrává.
Přečtení: 1116
Autor: bitfoxer
Čas: 2017-11-16 00:00:02

Reflexní srdíčko

Dnešní procházka se protáhla. Už v půlce jsem věděl, že to za světla domů nestihnu. 16:24 se začíná stmívat a přede mnou ještě 5 kilometrů. 16:54 je tma. Stojím na silnici a prohledávám kapsy. Sakra ani reflexní srdíčko, ani reflexního medvídka jsem nenašel. Nedá se nic dělat. Zákon 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, mluví jasně. Bez reflexního prvku, nemůžu jít dál. Sedám si na krajnici a opřenej o patník mám v plánu zde počkat do rána. Za světa budu moct pokračovat. 18:54. Po dvou hodinách to vzdávám. Ze země vytrhávám patník a co by reflexní prvek jej dřímám v ruce a jdu domů. Díky za ty patníky. Bez nich bych tam zmrzal do rána. Zákon 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.
Přečtení: 1644
Autor: Urza
Čas: 2017-11-15 00:00:02

Urza v Polis: Zdravotnictví

Před čtrnácti dny jsem přednášel o volném svobodném trhu práce; přišlo opět hodně lidí, čehož si velice vážím a jsem za to opravdu rád, neboť většina podobných programů se časem vylidňuje, zatímco tento ne. Krom toho jsem na té přednášce oznámil další vývoj naší crowdfundingové kampaně; ta pokračuje stále lépe a lépe, takže prosím, zůstaňte s námi.

Dnes večer budu mluvit o tématu velice kontroverzním, totiž volnotržním zdravotnictví. Jak bychom se bez státu doplatili? Umírali by chudí nemocní na ulici? A co informační asymetrie? Kdo by zajišťoval kontrolu kvality? Nemohl by se lékařem stát každý řezník? Odpovědi na tyto – i mnohé další – otázky na přednášce určitě zazní, ale zdaleka nejen to! Budete se sami moci zeptat na cokoliv, co uznáte za vhodné; můžeme o tom diskutovat přímo při nebo po přednášce na záznam, ale také v neformálním prostředí Bitcoin Coffee po skončení celé akce. Máte-li nějakého známého, jehož by toto téma mohlo zajímat, neváhejte jej vzít s sebou!

Krom toho jste všichni zváni na přednášku, jež se bude konat za dva týdny (29. listopadu ve 20 hodin); její téma bude velice složité a neméně zajímavé – volnotržní ochrana životního prostředí.

Těším se na vás dnes večer ve 20 hodin v Paralelní Polis.
Přečtení: 1384
Autor: Urza
Čas: 2017-11-14 00:00:02

Nepojistitelní

V debatách o nepotřebnosti státu se lze relativně často setkat s otázkou, co bude s lidmi, kteří trpí nějakou závažnou a draze léčitelnou vrozenou nemocí, ideálně takovou, jež lze zjistit už před narozením, čímž pádem o ně nebude mít žádná pojišťovna zájem; a jaká je má odpověď? Inu, trh samozřejmě nikdo predikovat nedokáže, ale umím si představit například pojištění pro rodiče, kterým pojišťovna za příplatek nabídne smlouvu o smlouvě budoucí o pojištění jejich dítěte; též si umím představit pojišťování dětí ještě před početím a mnoho dalších řešení. Že podobné služby neexistují dnes? To je sice pravda, ale proč by měly existovat v socialistickém zdravotnictví, kde bude pojištěn každý? Logicky není poptávka po něčem, co stát nabízí takzvaně „zdarma“; přestane-li se tak dít, poptávka vznikne – a kde je poptávka, tam se objeví i nabídka, neboť na tom lze vydělat.

Má snoubenka ten princip nazvala „pojištění proti nepojistitelnosti“; já toto označení považuji za naprosto přesné. Pojištění je podobné sázce: Existuje-li jev s nízkou pravděpodobností výskytu, mohu si za celkem málo peněz vsadit na to, že nastane, přičemž když k tomu dojde, mohu vyhrát daleko více (protože šance na výhru byla malá); a dokud budou lidé ochotní sázet, neexistuje důvod, proč by nimi ty sázky neuzavíral ten, kdo si spočítá statistické šance a navrhne pro sebe výhodné podmínky. Proč by si pak nemělo být možné vsadit si na to, že když se mi narodí dítě postižené nemocí X, dostanu Y korun, kde Y je cena léčby? Když budu ochoten vsadit nezanedbatelně více než Y krát šance na to, že novorozenec bude mít nemoc X, někdo bohatý, kdo tu sázku uzavře, se najde, neboť je to výhodné; ostatně… když k vám budou přicházet lidi a nabízet 100 korun za to, že jim s šancí 1:10 vyplatíte 900 korun, odmítnete?
Přečtení: 1930
Autor: Fotkyznovin
Čas: 2017-11-13 00:00:02

Bilboardy

Možná jste v minulých dnech zaznamenali (v mém případě v Praze) billboardy, na kterých je několik arabských znaků na čistě bílém poli. Lámal jsem si hlavu, o jakou reklamní kampaň by se mohlo jednat, přeci jen pronájem takového množství reklamních ploch pro sdělení, jenž dokáže i jen přečíst pouze promile projíždějících, mi nepřipadá příliš efektivní (oproti například "postavit se korupci, a neblábolit" =D), nicméně asi zaujme.

Jaké "překvapení" pro mě nastalo ve chvíli, kdy jsem se dočetl, že se jedná o akci organizace Člověk v Tísni, a text v překladu znamená "Děkujeme, český lide". Organizace však další podrobnosti o významu kampaně nesdělila, a spekulovat o nich není předmětem tohoto článku. Podíval jsem se raději na finanční zprávu této organizace: Za rok 2016 hospodařila s celkovou částkou 1.760.279.000 Kč, z čehož 1.529.239.000 Kč pocházelo z peněz ukradených státy prostřednictvím daní (618.601.000 cizí státní rozpočty, 523.252.000 z EU, 146.240.000 státní rozpočet ČR atd.), a pouze 156.000.000 Kč (necelých 9 %) tvořily celkem dary a vlastní příjmy organizace. Až tedy příště pojedete kolem těchto bigboardů, vzpomeňte si na to, že jsou to i Vaše peníze, peníze které i Vám stát ukradl a pak je přerozdělil i této organizaci ve jménu vynucené solidarity. A řekněte upřímně, kdo z Vás by se v případě, kdy byste o svých penězích rozhodovali sami, rozhodl sponzorovat právě tuto organizaci?
Přečtení: 2334
Autor: Urza
Čas: 2017-11-11 11:11:11

KANÁL SVOBODNÉHO PŘÍSTAVU: Mediální kampaň

Přečtení: 3080
Autor: Urza
Čas: 2017-11-10 00:00:02

Povinná vojna

Pro názor, že by měla být znovu zavedena povinná vojenská služba, netřeba chodit daleko; nejsem si však zcela jist, zda všichni, kdo tohle žádají, skutečně plně chápou, co požadují, neboť státní propaganda zašla tak daleko, že mnoho lidí už se ani nezamýšlí nad tím, co se za jednotlivými vládou užívanými eufemismy skrývá. Takže co je povinná vojenská služba? Tak především jde o otroctví; pravda, typicky časově omezené, ale podstatou je, že branci jsou násilím (!) přinuceni podřizovat se rozmaru jiných lidí, jež armáda určí jako jejich nadřízené. Je irelevantní, zda je tito šikanují, nebo se k nim chovají celkem „dobře“; otrokář, jenž své otroky netýrá a je k nim v rámci možností „dobrý“, nepřestává býti otrokářem. Jste tedy vy, přívrženci povinné vojny, skutečně zastánci otrokářství? Myslím, že většinou ne, jen máte za to, že je přehnané vojenskou službu tak nazývat; ale vážně tomu tak je?

Řeknete-li někomu v africké zemi, kde je ženská obřízka běžnou praxí, že se jedná o nechutné barbarské zvěrstvo, nejspíše mu to též bude připadat přehnané, neboť v jeho realitě se jedná o celkem normální věc; dost možná odvětí něco ve smyslu: „Já jsem si tím jako malá taky prošla a alespoň se nekurvím.“ Mrazivá analogie k notoricky známému: „Já na vojně byl, sice mě šikanovali, ale prospělo mi to, alespoň nejsem taková bábovka jako ti dnešní mladí.“ Co tím chci říci? Že to, jak něco vnímáme pocitově, je v extrémně silné míře ovlivněno tím, jak je ona věc běžná v prostředí, kde žijeme – zvykneme-li si, už nás nešokují ani věci naprosto příšerné; v takovém případě tedy na emoce zapomeňme a řiďme se logikou: I když vojnu jako otrokářství třeba nemusíme vnímat, reálně jím je (člověk je násilím donucen podřídit se něčím rozkazům); a čím lze takové zvěrstvo ospravedlnit?
Přečtení: 2473
Autor: velkej Ká
Čas: 2017-11-09 00:00:02

Lid je zdrojem veškeré státní moci.

V Ústavě ČR se v článku 2 nachází kouzelná větička: Lid je zdrojem veškeré státní moci. Tato věta je východiskem úvah mnoha lidí o tom, jak by bylo záhodno upravit systém na ještě demokratičtější, zařídit přímou demokracii, přímou odvolatelnost politiků, změnit ten či onen parametr stávajícího systému atd. Pojďme se ale zamyslet nad tím, co ta věta vůbec znamená.
Co je to zdroj? Je to věc, ze které něco získáváme, čerpáme, těžíme, aby nám to mohlo přinést prospěch. Ložisko nerostné suroviny je zdrojem té suroviny, z tohoto zdroje tuto surovinu těžíme, abychom tu surovinu mohli využít a mít z ní prospěch. Ze studní, nádrží, řek a dalších zdrojů vody čerpáme vodu, podobným způsobem, abychom měli z vody prospěch. Ze zdrojového kódu získáváme překladem instrukce pro počítač, abychom měli prospěch z práce počítače. A z lidských zdrojů ve firmách získáváme pracovní výkony, aby z nich měli prospěch majitel firmy a přeneseně i lidé.

Jak tedy chápat ono zřídlo moci státní? Z lidu je těžena/čerpána/získávána/dobývána moc, aby ji stát mohl využít ve svůj prospěch. Lid je tou větou zredukován na cosi jako nerostné bohatství, a státní moc, jíž se chápou různí politici a úředníci, je cosi jako horník. Zní to bezcitně, a ono to bezcitné je. Lid je prostě zdroj, baterky pro Matrix.
Dokud je v lidu vůle být těžen, tedy dokud je lid ochoten snášet státní moc, dotud je lid státní moci zdrojem.
Přečtení: 1589
Autor: Urza
Čas: 2017-11-08 00:00:02

Válka proti drogám

O válce státu proti drogám (a vlastně i o drogách samotných) jsem už leccos napsal; z morálního hlediska nelze ospravedlnit útočné násilí ze strany státu vůči výrobcům i prodejcům ilegálních drog, ani omezování uživatelů v rozhodnutí, jak naloží se svým tělem, a už vůbec ne donucení daňových poplatníků, aby tuto agresi financovali, zatímco z praktického hlediska způsobují státní zásahy nárůst ceny narkotik, kriminalitu s nimi spojenou, v důsledku toho všeho i bezpočet zmařených životů a především prostě nefungují (jeden obrázek vydá za tisíc slov), což je dobře známo i těm, kdo válku proti drogám desítky let vedli. Jedná se tedy o činnost, která stojí obrovskou spoustu prostředků, způsobuje kriminalitu i nedozírné utrpení a navíc nemá výsledky; ideál fízlů a politiků, již krmí veřejnost pohádkami a lžou jim o prospěšnosti celé věci.

Nedávno mě však při čtení nějakého textu o obchodu s drogami ve věznicích napadla ještě jedna věc: Stát není schopen zajistit ani to, aby nefetovali jeho vězni! Dokonce ani ve věznicích s maximální ostrahou, kde má každá cela jen několik metrů čtverečních, všude mříže a dozorci, kteří mají moc kdykoliv muklům prohledávat osobní věci, rozkazovat jim, řídit jejich denní program a neustále je kontrolovat, není stát schopen válku s drogami „vyhrát“; když však selhává i v prostředí téměř laboratorním a ideálním pro uplatňování své moci, jak může někdo věřit tomu, že dokáže uspět v reálném světě, kde navíc již desítky let jen plýtvá zdroji bez hmatatelných výsledků? Můžeme diskutovat o tom, zda je alespoň vytyčený cíl správný (dle mého názoru nikoliv), ale že zvolené prostředky k němu nevedou, snad již nemůže být více zjevné…
Přečtení: 2477
Autor: HynekRk
Čas: 2017-11-07 00:00:02

Individualismus a údajná izolace

Častou kritikou klasického liberalismu a libertariánství stejně jako některých ekonomických škol je to, že lidé prý nejsou izolované atomy a tudíž individualismus není možný. Ale řekněme si, jak chápal individualismus Lugwig von Mises? Chápal jej jako něco, co znamená být izolovaný (být sám) a prakticky nespolupracovat s jinými? Odpověď je nikoliv. Plyne to jasně z některých míst v jeho knize "Liberalismus": "Toto je rozhodující námitka ekonomů proti možnosti socialistického společenského řádu: že se totiž musí vzdát veškeré dělby duševní práce, jež spočívá ve spolupráci všech podnikatelů, kapitalistů, pozemkových vlastníků a dělníků jakožto výrobců a spotřebitelů při tvorbě tržních cen. Bez nich však nelze pomyslet na racionalitu čili kalkulabilitu ekonomiky.". Nebo zde: "Společnost potřebuje soukromé vlastnictví, aby mohla existovat, a jelikož lidé potřebují společnost, musí se přidržovat soukromého vlastnictví, aby nepoškodili své zájmy, zájmy všech. Neboť společnost může existovat jen na základě soukromého vlastnictví. Kdo se zastává soukromého vlastnictví, zastává se zachování společenské sounáležitosti lidstva, zachování lidské kultury a civilizace.". Mises zde mluví - při předkládání ekonomických argumentů - o spolupráci. Jeho individualismus tedy spíše stojí na tom, že si individuum vybere (někdy samozřejmě nevybere) dobrovolně kooperaci s jinými individui či jejich skupinami. Mises tedy chápe individualismus jako něco, co není vůbec v rozporu s dobrovolnou spoluprácí (chtělo by se říci dobrovolným kolektivismem), a jako něco, co umožňuje vznik dělby práce mezi lidmi. Možnost vybrat si, zde znamená, že rozhodnutí individua je v této otázce nadřazeno nad dobrovolnou spolupráci, avšak s touto spoluprácí není nutně v rozporu. A dobrovolná spolupráce tedy nevylučuje tuto "Misesovu" formu individualismu, naopak je její významnou částí. Dodejme, že současní liberálové (libertariáni) mluví poměrně často vedle individualismu i právě o dobrovolné spolupráci a voluntarismu.

Mises byl výtečný myslitel, pokud si chcete od něj přečíst knihu (zdarma) máte možnost ZDE.
Přečtení: 1704
Autor: Urza
Čas: 2017-11-06 00:00:02

Election pride!

Pravicoví konzervativci rádi mluví o údajném zvýhodňování homosexuálů v naší společnosti; já osobně tyhle řeči nemám rád. Jednak to dle mého názoru ani není pravda, ale především v tom spatřuji jediný cíl, kterým je uvolnění antipatií v umělém konfliktu o ničem. Paradoxně jim vadí, že homosexuál svým coming outem získá pozornost, ačkoliv kdyby nikdo homosexualitu neřešil a každému to bylo jedno, žádnou pozornost by to nepřitahovalo. Většina normálních homosexuálů pochopitelně nic takového neřeší, avšak existují výjimky; kupříkladu Matěj Stropnický zkusil použít svou sexuální orientaci jako předvolební trumf. Výsledek Zelených naznačuje, že homosexualita společensky asi nebude takové terno; fakt, že to dotyčný zkusil, pak ukazuje jednak jeho zoufalství a ideovou vyprázdněnost, ale také to, jak vážně to myslí s tím bojem za menšiny: Přináší-li to politické body, je velkým bojovníkem; jde-li však o hlasy, není problém dobře načasovaným coming outem dát do ruky klacek na homosexuály každému frustrátovi.
Přečtení: 1522
Autor: Urza
Čas: 2017-11-04 12:00:00

KANÁL SVOBODNÉHO PŘÍSTAVU: Drugs and Liberty, Peace on Drugs

Přečtení: 1720
Autor: TaxationISTheft
Čas: 2017-11-03 00:00:02

My podruhé

Vypadá to, že můj text o tom, že není žádné „my“, je znovu velice aktuální. Ministerstvo zahraničí totiž prohlásilo, že Česká republika nesouhlasí s nezávislostí Katalánska. Omyl! Jak už vysvětlil Rothbard ve své knize Anatomie státu – stát nejsme „my“. Odmítněme manipulaci, že stát mluví za všechny lidi, kteří na daném území žijí, tedy že ministerstvo zahraničí mluví za nás všechny Čechy. „ČR nesouhlasí…“ Bullshit! Ministerstvo zahraničí nesouhlasí – a ministerstvo zahraničí není ČR. To, co si myslí ministerstvo zahraničí, nám všem může být u prdele, protože nás to ve skutečnosti nezajímá! Nenechme za sebe mluvit nějaké úředníky nebo politiky. Nenechme za sebe mluvit stát.
Přečtení: 2380
Autor: velkej Ká
Čas: 2017-11-02 00:00:02

Zvolili mě poslancem. To je totalita!

V týdnu po volbách se začaly sčítat škody. Někteří lidé emigrovali, někteří imigrovali, a někteří se jen přesunuli o pár metrů. Majitel a ředitel textilky Juta, pan Hlavatý, jehož podnikatelský příběh je jistě zajímavý, patří do té třetí skupiny. Do svého zvolení poslancem byl senátorem. Nyní už není senátorem, ale je poslancem. Když to zjistil, prohlásil, že to je nespravedlivé, že si nemůže vybrat, že chce zůstat senátorem a že to je totalita, když musí být poslancem a nemůže být senátorem. Nyní je pan podnikatel všem pro smích, protože to, že se stal poslancem, není totalitou (ač by to bylo zajímavé), ale následkem jeho vědomého činu - kandidoval na poslance. A když někdo kandiduje na poslance, předpokládá se, že chce být poslancem; proč jinak by kandidoval. Kromě smíchu to ale ukazuje i několik zajímavých věcí:

- Do Poslanecké sněmovny kandidují lidé, kteří poslanci být nechtějí.
- Do Poslanecké sněmovny kandidují lidé, kteří neznají ani základní zákony týkající se funkce poslance.
- Existují "dospělí" lidé, kteří mají důvěru velkého množství jiných lidí a přitom netuší, co dělají; a když to udělají, nechápou následky.
- Přestože mají tací lidé problémy s chápáním důsledků svých činů, nebrání jim to vést firmu k prosperitě. Tedy pokud ji opravdu vedou oni.
- Existují lidé, kteří nevědí, co je totalita.
- Všichni tito výše zmínění lidé chtějí vést stát a tvořit zákony. Ničemu nerozumí, nic nevědí, nechápou důsledky svého jednání, a my jim máme svěřit... cokoliv si řeknou, že jim máme svěřit.

Když se pořád mluví o potřebě státu, je třeba neustále připomínat, kdo konkrétně ten stát tvoří. Že ten stát není jen idea, ale také konkrétní lidé typu pan Hlavatý. A že to není ojedinělý jev, ale naopak pravidlo. Jako ten pán z SPD, co nezná program své strany v kultuře, a je stínovým ministrem kultury; myslím, že je to i ten samý pán, co by nerad do něčeho zabrušoval, aby z toho pak nemusel vybrušovat. Nebo ten pán, co neumí počítat a z 500 měsíčně udělá 2000 ročně (i když tam je to pochopitelné, buď mu to počítala nezkušená účetní, nebo je to účelovka). Nebo ten týpek, co místo odpovědi na prostou otázku hrozí zestátněním státního podniku. Ti všichni tady vládnou nebo chtějí vládnout a má se mít za to, že to jsou nejlepší z nás. Věřím, že tak zle na tom ještě nejsme.

Král je nahý. Ať žije král.
Přečtení: 2664
Autor: TaxationISTheft
Čas: 2017-11-01 00:00:02

Máslo

V poslední době se často všude řešila cena másla, která vyskočila poměrně vysoko. Psalo se o tom v médiích, sdílelo se to na sociálních sítích a vyjadřovali se k tomu politici, odborníci, a dokonce i známé osobnosti. A ano, viděl jsem jeden rozhovor s jednou známou osobností, která se k problémům másla vyjádřila ve stylu, že je to naprostá prkotina, blbost a je smutné, že Češi zrovna řeší nějaké pitomé máslo, když má naše společnost daleko horší problémy…

Tak to prrrr! To, že cena másla vyskočila vysoko, není prkotina. Sama o sobě se tato věc může zdát nepodstatná, ale v širším kontextu rozhodně není. Cena másla je důsledkem totiž daleko většího problému a tím problémem je centrální plánování. Téměř vždy, když se na trhu stane něco „podivného“, je to důsledek státního zásahu. Jelikož je trh komplexní, někdy ta spojitost tam není vidět a najít ji je jako rozmotat klubko (v tomhle případě za to můžou dotace EU pro zemědělce… tuším). Takže ano, máslo je vážný problém a je zcela na místě ho řešit s patřičnou vážností. Úplně nejlepší řešení by bylo zrušit stát a ponechat trh zcela volný.
Přečtení: 1641
Autor: Urza
Čas: 2017-10-31 00:00:02

Urza v Polis: Trh práce

Před dvěma týdny jsem přednášel o sociálním státu; sál byl opět plný, čehož si nesmírně vážím, neboť těm přednáškám věnuji maximum – proto mě těší, když vidím, že je o ně zájem. Následná diskuse také stála za to; díky všem, kdo se jí účastnili. Mimo jiné jsem minule odstartoval crowdfundingovou kampaň, jež překonala veškerá očekávání; v důsledku toho se rozšiřují i její cíle – pro více podrobností zůstaňte na příjmu.

Dnes večer (ačkoliv je úterý) přednáším o neregulovaném trhu práce. Povíme si o tom, že státní regulace a ochrana zaměstnanců nepoškozují jen zaměstnavatele (což je každému asi zřejmé) a spotřebitele (i to leckdo chápe), ale také paradoxně zaměstnance samotné. Řeč bude i o dětské práci; a samozřejmě nezapomenu ani na morální stránku věci. Tak určitě přijďte, zejména pokud se mnou nesouhlasíte a myslíte si, že státní zásahy v této oblasti potřebujeme! A máte-li třeba nějakého známého, kterého by tato problematika mohla zajímat, určitě jej neváhejte vzít s sebou. Přednáška bude jako vždy zakončena diskusí, jež pak pokračuje i mimo záznam v Bitcoin Coffee.

Krom toho jste všichni zváni na přednášku, jež se bude konat za dva týdny (tentokrát již ve středu 15. listopadu ve 20 hodin); její téma bude dost kontroverzní – totiž zdravotnictví.

Těším se na vás dnes večer ve 20 hodin v Paralelní Polis.
Přečtení: 1681