Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Stohy textu a série přednášek na téma "jak to nikde nefunguje, ale mělo by". To zní spíš jako plánování než evoluce.

Co jiného je anarchokapitalistická ideologie, než pokus o plánování společnosti rozumem?

Co přináším, když odmítám roli zákonodárce? Intelektuální poctivost: přiznání, že za anarchokapitalistickým zákonem stojí jenom ta zbraň bez vesmírné pravdy v zádech. Ať už kdokoliv schová vlastnictví za jakýkoliv papír, jeho udržení fakticky zůstane otázkou síly. Přináším individualitu své vůle, která odmítá svázání pravidly, a umí se rozhodovat podle svého. Snažit se neubližovat ostatním lidem nebo jim pomáhat zvládnu i bez fixních morálních příkázání.

Pokud vám strohý individualismus nestačí a chcete ode mě nastolení společenského řádu, nic takového nepřináším. Nejsem sociální inženýr. O nejméně konfliktním řešení sporů o vzácné zdroje mi může vyprávět kdejaký demokrat. I kdyby to bylo prokazatelné tvrzení, stejně jeho zákony uznávat nebudu. A nebudu uznávat ani zákony "anarcho"-kapitalistické.

Já neříkám co kdo má dělat.

Nesnažím se modelovat život ostatních lidí, můj odpor je individuální. Nesrovnávám NAP s jiným principem. Jiný princip, kterým bych se chtěl řídit, neznám. Všechny je hážu do kotle. Moje násilí není lepší než to vaše, pouze vaše násilí demaskuji. Nenabízím jinou lepší klec, pouze říkám, že se nechci uvěznit v té vaší.

Vytáhnout patologii je nádherný argumentační manévr. Tak se vás tedy doptám u vašeho konkrétního příkladu. Stát nyní neumožňuje majiteli lesa svévolně zakázat veřejnosti vstup. Jsou lidé, kteří se zákonem souhlasí, psychopati, kteří se neumí vcítit do majitele lesa? A empatií obdaření jsou libertariáni? Troufám si říct, že s veřejou přístupností krajiny bude souhlasit většina.

Považoval byste daně za dobrovolné, protože se někdo fyzicky nebrání, ale raději zaplatí? Ne. Stejně tak iluzorní je nekonfliktní řešení sporů skrze soukromé vlastnictví, za jehož porušení mi stát hrozí násilím. Až si státní policii zprivatizujete, nebude v tom rozdíl.

Nesrovnávám princip neagrese s dokonalým ideálem, právě proti vyšším ideálům brojím. Nekláním se ideálu ani principu. Konám sám za sebe a nekonzultuji Desatero. Znamená to snad, že hned půjdu zabíjet? Jistě že ne, jen mi v tom nebrání princip nade mnou. Jde o mé rozhodnutí, neovládá mě princip.

Oblečení které někdo pro sebe potřebuje bych nikomu brát nechtěl. Ne kvůli formálnímu vlastnictví, ale protože ho potřebuje.

Řekněme, že někdo "vlastní" kus lesa. Nevím, co je na tom přirozeného. A zakáže, aby se v něm lidé procházeli. Já nemám problém porušovat nesmyslné zákazy. Jdu do lesa na procházku protože chci a domnělá újma "majitele" mi v tomto případě nepřijde významná. Znamená to, že jdu proti přirozenosti?

Neřekl bych že, pro každou filozofii. Filozofie nemusí být ideologická/dogmatická. Ale správně jste si všiml že vystupuji proti zideologizovanému myšlení obecně. Zejména proti nároku na objektivitu, se kterým se často setkávám nejen u anarchokapitalistických ideologů.

Přišel další kapitalista a řekl: "Tahle řeka teď patří mně! Od teď pro vás platí zákaz koupání, to můžu jenom já."
Já jako svobodomyslný člověk jsem zákaz nerespektoval, ale ve jménu Vyšší Svobody jsem byl kapitalistou násilně vykázán.
A křičím: "Svoboda definovaná jako abstrakce odtržená od člověka je svobodě úhlavním nepřítelem!"

To co se spontánně vyvinulo je něco zásadně jiného, než co za "přirozené právo" považují anarchokapitaisté.

Poznámka k Urzově poznámce pod čarou: Rád bych věděl, o co argumentaci v naprostém základu vaší ideologie opíráte. V přednášce, kde jste mluvil o NAPU, jste říkal, že téhle části zatím moc nerozumíte, a třeba to za deset let bude lepší.

Váš text: "Někteří tvrdí, že je máme všichni nějak zakódované v mozku (protože jde o vlastnická práva a vlastnit věci je pro lidi přirozené) či že je dáno od Boha." - To mi nepřijde přesvědčivé. V Boha nevěřím. A já to zakódované v mozku tedy nemám.

Opět váš text: "Princip neagrese odpovídá určitému minimu toho, co většina lidí považuje za správné, morální, etické a spravedlivé" - Většina lidí s vašimi principy souhlasí pouze částečně, ale jak je vidět, většina lidských společenství se vaším pojetím přirozeného práva neřídí a řídit nechce. Argumentovat většinou taky nepůjde.


Rád bych viděl opodstatnění základu vaší ideologie. Zatím to působí tak, že "takhle by se vám to líbilo".

Žádostivost můžem být jedním ze zdrojů pocitu nesvobody, ale mluvit o žádostivosti v situaci existenčního nátlaku který jsem uvedl jako příklad mi přijde bizarní.

Podle mě je možné se různými způsoby snažit pomáhat lidem k větší míře svobody. Jenom si nemyslím, že by někdy reálně vznikla společnost, kde by se všichni cítili naprosto svobodně jenom protože bude existovat společenská struktura vyhovující nějaké definici.

Článkem jsem chtěl říct, že mi libertariánská definice svobody postavená nad prožívání jednotlivce přijde zavádějící, protože její prosazování reálně k prožívání svobody vůbec vést nemusí. Dokonce hrozí, že otřesné pocity nesvobody bude vydávat za svobodu.

Když říkám, že bych v nějaké situaci nebyl svobodný, tak to neznamená, že bych někoho musel k něčemu nutit. O tom můj text vůbec není.

Že se v rámci každého společenského uspořádání někdo pravděpodobně bude cítit nesvobodný mi přijde zřejmé.

Pokud pocit svobody skutečně za všech okolností prožíváte podle předložené definice, tak mi to přijde zvláštní, ale žádnou umělou definici vám vnucovat nebudu. Možná se někdy v životě setkáte se situací kdy to bude jinak, možná ne.

Požadavek, abych svobodu nejprve definoval, než smím říct, co pro mě není, už sám předpokládá, že existuje nějaká svoboda nezávislá na mně, ke které se mám vztahovat. Já ale žádnou takovou svobodu neznám. Znám jen takovou, jakou ji cítím nebo necítím.

Vynechme nyní, že v tomto textu žádné donucování neobhajuji. Ale zaujalo mě, že proti donucování argumentujete právě pocitem nesvobody.