Paleta služeb poskytovaných státem se s každým dnem rozrůstá. Od klečení na chodcích přešedších na červenou, přes návštěvy komínových čmuchalů, přes památkové rozumbrady a kecaly do všeho, až po číhání za bukem na rovných úsecích silnic a přepadávání řidičů. Mou nejoblíbenější je neustálé urážení různých skupin obyvatelstva různými představiteli státu. Ale těch služeb, jež si všichni platíme a jež zjevně žádáme, je samozřejmě mnohem více.

Nejžhavější novinkou posledních dní je obtěžování svatebčanů kdesi na Přerovsku. Finanční úřad rozesílá tamním párům značně ostrý dopis, v nichž se ptá, jak prožili nejkrásnější den ve svém životě, konkrétně např. kolik bylo na svatební hostině hostů. To vše se samozřejmě má oznámit pod pohrůžkou pokuty, protože jak známo, jiný než nátlakový způsob komunikace úředníci neznají, a pravděpodobně by jej ani nepochopili.

Bez ohledu na to, zda je chování dotyčného úředníka podle nějakého zákona nebo ne, ukazuje nám to, co skutečný stát dělá. Ne nějakou teorii, ne nějaký nedosažitelný ideál či vlhký sen etatistů, demokratů, republikánů a já nevím koho ještě, ale skutečný živý existující stát, tak jak je tady a teď, tedy nechutnou vyděračskou organizaci neštítící se vstupovat do soukromí lidí ani v těch nejhezčích chvílích, nemající žádný cit ani empatii. A s každou další takovou službou stát jen více a více ukazuje, jak moc je užitečný a potřebný.

Nedávno jsem se od jednoho etatisty dozvěděl, že kdyby neexistovalo stavební povolení, lidé by stavěli domy, které by mohly někomu spadnout na hlavu. A to nejenom majiteli samotnému, ale třeba i kolemjdoucím. A protože stavba takto ohrožuje životy, je potřeba papír. Vskutku pozoruhodná logika. A tak je to u všeho. Bez kontroly chovů budou lidé týrat zvířata. A bez hygienické kontroly budou všude jedovaté prošlé potraviny.

Neříkám, že se takové případy nedějí, ale řekl bych, že majitel stavby a zvířete a hospody či prodejny má zřejmě daleko větší motivaci to dělat správně, než nějaký úředník. Majitel pozemku či zvířete má k těmto subjektům daleko vyšší citový vztah, takže mu záleží daleko víc na tom, aby tyto věci byly v pořádku, na rozdíl od úředníka, kterému jde hlavně o to, aby souhlasily papíry (tj. je mu fuk, když je něco špatně na "lidské" úrovni, hlavně, že to sedí na papírech). Pochopitelně jsou lidi, co to občas pokazí. Občas někdo něco postaví špatně. Občas někdo prodává tygří maso. Občas se objeví někde nějaké zkažené jídlo. Ale ač to tak v médiích nevypadá, jsou to spíše vzácné případy. A když už se tak stane, obvykle tomu nezabraňuje ani byrokracie, ani kontroly.

Někteří tvrdí, že anarchokapitalismus je příliš extrémní směr, ale slovo "extrémní" je relativní a záleží odkud tu extrémnost měříme. Z pohledu ankapu může být extrémní i demokracie. Každopádně ta extrémnost je vedlejší efekt toho, že anarchokapitalismus hledí na problémy s větší perspektivy. Zatímco etatisté vidí někde problém, snaží se v podstatě pitvat jeho detaily.

Když vidí problém ve státu, zabývají se detaily. Ministr je pitomec, vymeňme ho za jiného ministra. Zákon xyz je pitomej, upravme ho. Zavedeme povinnou maturitu z matematiky a zvýšíme tak kvalitu školství. Reformujeme takovou a makovou instituci. Zavedeme úřad. Zrušíme úřed. A tak dále. Prakticky to všecho jen hledí na věc zblízka a zkouší se v tom babrat. Anarchokapitalista se však na věc podívá z daleko větší výšky... z větší perspektivy a dojde k jednoduchému závěru. Může za to systém založený na donucení. Etatista je jako člověk, který investuje do drobných oprav domu, který se rozpadá. Anarchokapitalista si řekne, že je třeba dům zbourat a začít zase od základů budovat něco nového.

„Co je vlastně tak špatného na EET? Proč proboha by si měl někdo šifrovat běžná data? A co za šílence doma uchovává neregistrovanou střelnou zbraň?“

Zní to celkem rozumně, že? Proč bych měl před státem něco pracně zatajovat? No jedině proto, že jsem udělal něco špatného! EET nepoužívám, protože krátím daně, data šifruji, protože provádím kybernetické zločiny a neregistrovanou střelnou zbraň mám proto, že se s ní chystám někoho zavraždit. Nebo že by ne? Co když jednoduše nedůvěřuji instituci, která systematicky po staletí okrádala, věznila a vraždila osoby, jejichž jediné provinění spočívalo v tom, že se nezamlouvaly státnímu aparátu? Co když se nebojím protože budu dopaden za něco špatného, jako spíš proto, že mi bude zabráněno v uplatňování mých práv?
Lidé se bojí různých věcí. Ten tmy a ta zase pavouků. A já? Já se bojím státu.

Když jsme v roce 2010 zakládali Institut Ludwiga von Misese, nemohli jsme si dovolit brigádnici. V roce 2015 už ano; přihlásila se Tereza (se kterou dnes mimochodem Mises společně vedeme).
Jedním z jejích úkolů bylo řazení článků k publikaci, což předtím dělali sami autoři; já si té změny nějak nevšiml, takže jsem jí v tom neustále dělal brajgl svými texty.
Trvalo asi rok, než se – coby nová mladá brigádnice v sehraném týmu – ozvala; záhy jsme se setkali, v roce 2017 zasnoubili, teď se bereme!
A doufáme, že jednoho dne budou moci Svobodný přístav i Institut Ludwiga von Misese převzít naše děti xD

Při obřadu bude sňatek zapsán do blockchainu v OP_RETURNu jedné z transakcí na adrese 1PPfW4rHery9apPL9pPQva6CWp44c9H5tQ.

V nábožensky fundamentalistických komunitách, např. na Blízkém východě nebo na venkově v USA je ateista považován za morální odpad, který je horší než sériový vrah. Přijmeme-li tezi, že víra ve stát je (pro řadu znaků jako jsou indoktrinace, dogmatismus, rituály, svaté texty, vliv na morálku, pokrytectví atd.) též formou náboženství, lze pohled většinové etatistické společnosti na anarchismus a anarchisty chápat zcela stejným způsobem. V očích zastánců státu se řadím k odporným zločincům či zvráceným osobám; a to z prostého důvodu: Co řídí mé nevyzpytatelné kroky, když nade mnou, mrzkým a hříšným tvorem, nebdí vševědoucí, všudejsoucí a všemohoucí síla?

Bez státu bych nebyl dobrý občan, dobrý soudruh, dobrý vlastenec, dobrý nacista, dobrý poddaný. Ale jedním být mohu - mohu být dobrým člověkem.

Často slýchám, že v ankapu by měli moc ti bohatí, zatímco chudí lidé by byli opomíjeni, proto potřebujeme demokracii, kde má každý bez ohledu na finanční zdroje stejný hlas. Tento argument sice působí na emoce, ale logické odůvodnění nemá.
1) Když je někdo v kapitalismu bohatý, tak většinou společnosti (včetně chudých) nějakým způsobem pomohl. Pokud se někomu jeho chování nelíbí, nemusí u něj nakupovat nebo využívat jeho služby (samozřejmě za předpokladu, že to bude podnikatel).
2) Chudí se můžou spojit, a tím přeplatit i velmi bohatého člověka.
3) Je známo, že politici i úředníci jsou podpláceni velkými korporacemi, jejichž vlastníky jsou právě ti boháči, na které tolik etatistů nadává. Na internetu se dá najít spousta takových podvodů a věřím, že to není ani polovina případů.

Jeden můj kamarád v pondělí při nenápadně libertariánském popivním rozhovoru zmínil, že zavírání politiků někam za plot do zoo/panoptika/blázince dle mého návrhu není nejlepší nápad, a že lidé by spíše upřednostnili politiky střílet. S tímto názorem nesouhlasím, neboť pokud by lidé vystříleli politiky (proti čemuž osobně nejsem, avšak škoda takto morálně kvalitních reprezentantů mafie zvané stát), do druhého dne by si našli politiky další. Zášť vůči politikům není systematická, nýbrž je zaměřená na konkrétní kusy, jejichž identifikace se liší dle toho, kterému klubu dotyčný potenciální střelec fandí. Potřeba jakýchkoliv politiků a státu obecně je hluboce zakořeněná idea podporovaná jednak vzdělávacími institucemi, jednak jistou setrvačností společnosti samé. Dokud si lidé budou myslet, že jejich problémy za ně vyřeší nějaké všeobjímající hůhů přesahující jejich vlastní sebevědomí i chápání, do té doby budou sobě i ostatním (proti jejich vůli) dělat ze života peklo dáváním důvěry zdatným manipulátorům a psychopatům slibujícím blaho ve jménu onoho neuchopitelného hůhů. A v případně jakékoliv násilné revoluce budou tito lidé prvními mezi těmi, kdo budou vzývat ty, již přislíbili učinit pořádek a v hůhů pokračovat. Proto (a nejen proto) anarchokapitalismus nelze šířit násilím, ale jen klidným postupným vysvětlováním, jakýmsi nabízením červených pilulek pro únik ze státního matrixu, a postupnou erozí věci, která je v konečném důsledku jen škodlivým memetickým virem usazeným v našich hlavách.

Bojovali jste někdy s ideou? Nemá zbraně ke zničení, tělo k zabití. - Gowron

Poznání level 1: Zastupitelská demokracie je vláda většiny.
Poznání level 2: Zastupitelská demokracie je vláda cca 200 lidí, neboli sled až čtyřletých autokracií.
Poznání level 3: Zastupitelská demokracie je vláda menšiny nad většinou, tj. autokracie.
K zamyšlení: Kolik lidí reálně rozhoduje či rozhodlo o konkrétní věci? Obvykle jen několik málo lidí, kteří rozhodují za většinu (návrhy zákonů, připomínkovací řízení, lobování, ústavní soud). Někdy i jen jeden (např. amnestie, soudní znalec na jména).

Deficit státního rozpočtu by se dal charakterizovat jako prohlášení vládnoucích elit: „Utratíme víc, než vám jsme schopni ukrást.“

Citace: Ještě dál v této problematice zachází Německo. V červnu minulého roku provedla německá policie razii v 36 obydlích v akci koordinované přes 14 spolkových zemí. Většina zatčení byla za pravicový extremismus na síti, ale došlo i ke dvěma zatčením za levicový extremismus a jednomu za útok na základě sexuální orientace. „Že nenávistné posty neubývají, je jasným znamením, že se policie v této problematice musí více angažovat,“ uvedl Holger Münch, prezident německé federální kriminálky.

Když byl Josef Goebbels poprvé zvolen poslancem, zachránilo ho to před vězením. A za co byl odsouzen? „Za pravicový extremismus.“ V té době bylo několik jeho odpůrců také zatčeno a za co? „Za levicový extremismus.“ Zpětně víme, k čemu to vedlo. A nevidím žádný důvod, aby to k tomu nevedlo opět. Pokud stát rozhoduje o tom co je povolená Pravda, vede to k extrémismu a nevraživosti ve společnosti. Nikdo jiný než stát, tohle nedokáže v takovém měřítku. Pokud dáme státu právo rozhodovat o našem životě a smrti, jsme už vlastně mrtví.

ČNB se rozhodla zakročit proti hypotékám. Její nová pravidla požadují, aby celkový dluh klienta banky nepřesahoval devítinásobek ročního čistého příjmu a současně měsíční splátka dluhů byla nejvýše 45 procent měsíčního čistého příjmu. ČNB v minulosti při sledování keynesiánské anticyklické politiky a při snaze eliminovat posílení koruny vůči euru, z důvodu kvantitativního uvolňování dalších a dalších eur do ekonomiky Eurozóny ze strany ECB, zaplavila českou ekonomiku (prostřednictví komerčních bank) velkým množstvím nových korun. Podnikatele zajímá samozřejmě rozdíl cen mezi výstupy jejich produkce a vstupy pro jejich produkci. Je-li tento rozdíl záporný, nebudou si půjčovat od bank a ani banky jim nebudou moc půjčovat. Tato situace nastala i při poslední hospodářské krizi a trvala poměrně dlouho.

ČNB a ECB proto do svých ekonomik napumpovaly opravdu mnoho nových peněz a dělaly to obě dost dlouho (u ECB byly důvodem i obrovské dluhy některých zemí Eurozóny). Nové peníze začali u nás v ČR lidé časem používat mimo jiné na nákup nemovitostí, jako jsou byty a domy. Proto jsme v posledních letech svědky opravdu velkého vzestupu cen bytů a domů (ten se ovšem neodráží v indexu spotřebitelských cen). ČNB tak vlastně hasí požár, který sama způsobila. Místo běžného zvýšení úrokové sazby ovšem používá poněkud neobvykle jiné metody. Nabízí se otázka proč? Snad se ČNB bojí, že zvýšení úrokové sazby by vedlo k další hospodářské krizi (likvidace mylných investic jak v případě hypoték, tak v případě podnikových úvěrů). Keynesiánská anticyklická monetární politika vede celkem logicky k tomu, že některé mylné investice, které měly být hospodářskou krizí zlikvidovány, přetrvávají. A navíc díky ní vzniknou i nové mylné investice.