Autor: novot
Čas: 2025-05-15 00:00:02
Pod střechou
Prší. Stojím pod přístřeškem, jediným kouskem suchého prostoru mezi kapkami a zákony. Dešťové kapky stékají po betonovém chodníku, jako by se snažily odplavit stopy společnosti, která se tváří, že má vše pod kontrolou.
Vedle mě se znenadání objeví černoch. V ruce pytlík, v očích únava. Není to dealer z hollywoodských filmů, spíš člověk, který přežívá. Vedle něj se mihne postava, kterou by většina lidí bez zaváhání zaškatulkovala jako „smažku“. Chce cigáro. On jí ho bez řečí podá. Transakce bez stínu moralismu, jen syrová lidskost. A pak přichází dvě starší dámy. Deštníky v ruce, kabelky pevně sevřené. Zpomalí, jakmile spatří černocha. Neřeknou nic, ale jejich těla mluví: odstup, ostražitost, strach. Možná i vztek. Nejen kvůli barvě pleti, ale i kvůli tomu, co představuje. Drogový svět, chaos, vše, co by nejradši zakázaly. Stojím mezi nimi. Mezi člověkem, který porušuje zákon, ale dává cigáro, mezi člověkem, který chce cítit aspoň něco, a mezi těmi, kteří by nejradši necítili vůbec nic – hlavně ne znepokojení, které jim tato scéna přináší. Já tu jsem jako někdo, kdo věří, že svoboda je cennější než zákaz. Že když někoho odstrčíme na okraj, nevymizí – jen se stane neviditelným.
Tenhle malý moment je jako destilát společnosti. Všichni se schováváme před deštěm, ale každý trochu jinak. A každý máme pocit, že jen ten náš deštník je správný.
Vedle mě se znenadání objeví černoch. V ruce pytlík, v očích únava. Není to dealer z hollywoodských filmů, spíš člověk, který přežívá. Vedle něj se mihne postava, kterou by většina lidí bez zaváhání zaškatulkovala jako „smažku“. Chce cigáro. On jí ho bez řečí podá. Transakce bez stínu moralismu, jen syrová lidskost. A pak přichází dvě starší dámy. Deštníky v ruce, kabelky pevně sevřené. Zpomalí, jakmile spatří černocha. Neřeknou nic, ale jejich těla mluví: odstup, ostražitost, strach. Možná i vztek. Nejen kvůli barvě pleti, ale i kvůli tomu, co představuje. Drogový svět, chaos, vše, co by nejradši zakázaly. Stojím mezi nimi. Mezi člověkem, který porušuje zákon, ale dává cigáro, mezi člověkem, který chce cítit aspoň něco, a mezi těmi, kteří by nejradši necítili vůbec nic – hlavně ne znepokojení, které jim tato scéna přináší. Já tu jsem jako někdo, kdo věří, že svoboda je cennější než zákaz. Že když někoho odstrčíme na okraj, nevymizí – jen se stane neviditelným.
Tenhle malý moment je jako destilát společnosti. Všichni se schováváme před deštěm, ale každý trochu jinak. A každý máme pocit, že jen ten náš deštník je správný.
Přečtení: 417