Bezpečnost na pracovišti je tak samozřejmá a důležitá věc, že by málokoho napadlo zpochybňovat oprávněnost jejího vymáhání, nicméně rigidní forma v podobě zákonů a norem nedokáže efektivně řídit míru rizika – a to se logicky projevuje v podobě tržních neefektivit, které dopadají nejvíce na chudé lidi.

Zaměstnavatel často musí splňovat velké množství regulací, které stojí peníze a neodráží reálná rizika, což zdražuje firemní náklady, a to se projeví mimo jiné i na mzdách, protože zaměstnavateli zůstane tenčí finanční polštář k pokrytí ostatních nákladů jako jsou třeba mzdy nebo firemní bonusy. Jako další negativní aspekt se dá považovat znemožnění svobodné volby podstoupit rizika výměnou za lepší ohodnocení. Situace, kde zaměstnavatel zbytečně implementuje bezpečnostní normy, i když zaměstnanec by rád podstoupil zvýšené riziko výměnou za část nákladů potřebných k implementaci daných bezpečnostních norem, je nevýhodná pro obě strany a narušuje jejich možnost se svobodně rozhodovat. Právě chudí lidé nejvíce doplácí na to, že nemají možnost si vydělat víc peněz tím, že podstoupí vyšší pracovní riziko, pokud chtějí.

Řešení je nezasahovat do vztahů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Nechat lidi rozhodovat o svých životech tak, jak chtějí. Pokud bude existovat tlak na normování bezpečnosti práce, tak bezpochyby vzniknou standardy, jako vznikly v jiných odvětvích. Nicméně nikdo by neměl být zákonem nucen je dodržovat.

Před pár měsíci se v Česku řešila kauza s Flixbusem, kdy společnost nabízela služby pod cenou nákladů. Slyšel jsem k tomu komentáře, že je to neetické, protože tím společnost ničí místní konkurenci. Chvilku mi to dalo emoční nakládačku, než hlava došla k tomu, že je to vlastně pro zákazníka jedině dobře a dále pak cena není jediný aspekt, kterým se dá konkurovat. Jde ale o to, že řadě lidem vadilo, když nám (kolektivisticky řekněme čechům) někdo jiný přispíval na jízdné a nic po nás za to nechtěl - vždyť bychom mu mohli poděkovat! no a potom jsou tu lidi, kteří souhlasí, když někteří nejmenovaní dopravci jsou dotováni z (našeho) státního rozpočtu (například modro-bílý vagón s nápisem "Tento spoj je spolufinancován ze státního rozpočtu" a nebo autobus s nálepkou "Sponzorováno krajem Vysočina"), protože bez těchto dotací bychom na dopravu neměli peníze.

Není to absurdní, když nám někdo cizí dá slevu a my si stěžujeme, že ničí konkurenci, a potom podporujeme, když z VLASTNÍCH peněz musíme dělat totéž?

Cílem jest volný trh, bezstátní společnost, tedy anarchokapitalismus… jak se k němu dostat? Privatizovat? Pokud ano, jak? Vydražit státní majetek? Rozdat jej? Komu a jak? Všechen naráz? A co opt-out ze státních „služeb“? Ze kterých? V jakém pořadí? Tvorba paralelních struktur? Velmi by mě zajímaly Vaše názory; a pokud možno co nejpodrobněji, co nejlépe zdůvodněné, včetně variant, které jste zvažovali a zavrhli (a proč). Prosím, podělíte se o ně v diskusi? Domnívám se totiž, že neexistuje žádná „správná“ cesta; v mých očích jsou jen více a méně špatné. O některých jsem sice přesvědčen, že jsou lepší než jiné, ale mým cílem teď není ovlivňovat, spíše se něco dozvědět.
Není-li někdo anarchista a jeho cílem je malý stát (či alespoň menší než ten současný), vůbec nevadí; popište cestu, po které byste chtěli dojít ze současného stavu do Vámi vysněného.

„Lidé nevědí, co chtějí, jsou zmanipulovaní reklamou, musíme to regulovat, abychom jim pomohli!“ Tak zní častá námitka proti konzumní tržní společnosti; a já nepřestávám být fascinován myšlenkovým pochody těch, kdo ji vznášejí: „Já jsem vzdělaný, uvědomělý, nezmanipulovaný a moudrý, na mě ty korporátní reklamy nezabírají, já jsem prohlédl to, co miliony lidí ne; teď tedy budu spasitelem a pomohu jim… i proti jejich vůli, skrze násilné státní zásahy.“ Občas takový člověk, je-li obzvláště namyšlený, přihodí přirovnání k tomu, jak rodiče vychovávají děti; pak myšlenku zapije lokem latté z jeho oblíbené hipsterské kavárny (na něj ale marketing neplatí, on je hipster, protože chce). Chybí mu pokora, respekt k lidem a jejich přáním, tolerance k výběru jiného životnímu stylu a uvědomění si, že není lepší než ostatní – čím silněji jsou totiž tyto vlastnosti v člověku zakořeněné, tím více dotyčný prosazuje volný trh.

Dopravní zácpy se zdají býti nezbytností naší doby; a je celkem logické, že když je moc automobilů, silnice se prostě ucpávají a provoz není plynulý. Jak to řešit? Netuším; ani nikdo jiný to neví, takže se asi jedná o nezbytnost. Takových nezbytností už bylo; tak například byly časy, kdy se cesta kolem světa za osmdesát dní jevila bezmála jako zázrak, stejně jako bylo jasné, že objekty těžší než vzduch nelétají, mluvit s někým přes půlku světa je vyloučeno a člověk pohybující se rychleji než šedesát kilometrů v hodině zemře. Vynalézavým jedincům s motivací dělat velké věci se však trnitou cestou pokusů a omylů vždy podařilo najít řešení; a proti takovým problémům vypadá nějaká dopravní zácpa jako brnkačka. Jenže nikdo z těch, kdo by to mohli řešit, nemá motivaci nic riskovat, neboť má teplé místečko a všichni už zácpy akceptovali jako nevyhnutelnost; proč se tedy snažit a riskovat ztrátu přízně voličů?

Státní dotace do zemědělství jsou v dnešní době naprostý standard a málokdo si dovede představit, že by zemědělci dotace nedostávali. Jejich produkty nás totiž živí, jedná se o naprosto kritický a strategický obor podnikání. Bez subvencí v zemědělství by totiž stály potraviny určitě mnohem více peněz a chudí lidé by si je tedy nemohli dovolit a hladověli by. To je obvyklý pohled etatistů a podporovatelů takového systému. Pokud se ale na problém podíváme do důsledku, zjistíme, že taková argumentace je iracionální a aplikace takových postupů vede k horšímu ekonomickému i etickému výsledku. Zaměříme se na tu ekonomickou rovinu a uvedeme si několik argumentů, proč subvence do zemědělství škodí.

V první řadě subvence musí financovat i lidé, kteří nevyužívají nebo nechtějí využívat tuzemské zemědělské produkty, důvody můžou mít různé – cenu, kvalitu nebo třeba jen pocit. Na toto doplácí i ti nejchudší lidé, kterými se často argumentuje při diskuzích ohledně cen potravin. Dále subvence dělají zemědělství méně efektivní, takže lidé dostávají za více peněz horší plnění. Díky subvencím totiž „prosperují“ podniky, které by na volném trhu dávno zkrachovaly. Zkrachovaly by proto, protože by nějaká jiná firma nebo podnikatel dělal stejnou práci lépe nebo proto, že lidé o jejich služby prostě nejeví dostatečný zájem.

Subvence vedou k horšímu plánování, horšímu zajištění vůči rizikům jako je počasí, škůdci nebo klimatické změny. Má to za následek nižší tlak na inovace a nižší míra inovací zase na produktivitu a přidanou hodnotu. Díky těmto faktorům máme všichni horší zemědělské produkty za více peněz, což se opět nejvíce dotkne chudých lidí, protože bohatí si můžou téměř vždy pro kvalitu sáhnout tak jako tak. Nepřímo to skrze daně nutí spotřebitele kupovat domácí produkty, místo toho, aby si koupil levnější produkty ze zahraničí a podpořil efektivnější alokaci zdrojů.

Řešení je postupné zrušení veškerých subvencí a dotací do zemědělství. To bude mít bezesporu za následek krátkodobé krachování neefektivních zemědělských podniků a postupnou transformaci zemědělství na mnohem efektivnější model. Výsledek bude ale lepší plnění za méně peněz, protože se bude produkovat jen to, co se dokáže zaplatit a zbytek se bude kupovat na jiných trzích. Pokud zahraniční trhy například zdraží, vyplatí se to produkovat i u nás bez dotací a díky tomu bude zachována dostupnost daného produktu.

Auta některých barev jsou na silnici vidět lépe, jiných hůře; představte si – čistě hypoteticky – regulaci, která zakazuje „nebezpečné“ barvy automobilů – červená a žlutá je vidět dobře, ale pryč s šedou. Již nějakou dobu zjišťuji názory na tuto regulaci od zastánců (jiných) regulací, se kterými diskutuji; a hádejte co? Skoro všichni jsou proti; dokonce i zastánci povinných bezpečnostních pásů. Zabývám se otázkou, proč tomu tak je; jde o typickou regulaci, která spočívá v zákazu něčeho „zbytečného a marnivého“ (co nikdo takzvaně „nepotřebuje“, je to jen „rozmar“) ve jménu bezpečnosti (a ještě tu máme oblíbený argument ohrožování nejen sebe, ale i okolí), ergo by na to měly být podobné názory jako na alkohol či telefonování za volantem, leč nejsou. V čem je tedy rozdíl? Osobně myslím, že se jedná jen o mediální masáž a o to, co je zrovna dnes „moderní“ zakazovat. Máte lepší vysvětlení?

To, že stát je špatný sluha a zlý pán není jen nějaká abstraktní poučka. Tak to je. Souvisí to s tzv. Paretovým zlepšením, které je přítomno u VŠECH dobrovolných transakcí (čím lépe se daří lidem, tím lépe se reálně daří společnosti jako celku), zatímco u účinných státních zásahů si VŽDYCKY někdo pohorší (a je tedy potřeba "zvažovat", zda okradení či znásilnění jednoho je kompenzováno dostatečným zvýšením blahobytu těch, kteří na tom vydělali… a nikdo nechce být tím okradeným či znásilněným…).

Dnes jsem se v jedné diskuzi dozvěděl zajímavou věc. Netušil jsem, že ČOI, může hostinského pokutovat za to, pokud vydá na vyžádání zákazníka menší porci za stejnou cenu. Restauratér může mít z nějakého důvodu nenaúčtované tzv. "dětské porce". V případě že zákazník požaduje porci poloviční, a restauratér ji neumí naúčtovat, nesmí vydat porci poloviční i kdyby zákazník souhlasil s plnou cenou. Musí tedy vydat celou porci, a zbytek vyhodit, pokud ji zákazník nespotřebuje. Je taková buzerace vůbec nějak přínosná?

Jak řada čtenářů ví, působím ve Svobodě učení; a protože její členové i příznivci často uvádějí své přesvědčení do praxe (mimochodem se skvělými výsledky), jejich děti mnohdy nechodí do školy. Nejedná se o ryzí unschooling, ten současná legislativa neumožňuje, neboť děti musejí k přezkušování; a právě tam se děje něco fascinujícího. Tyto děti jednoduše nechápou, proč by měly ten proces absolvovat; ptají se, zda zkoušející to, na co se ptá, neví, že by pomohly a vysvětlily (což by bylo smysluplné), jenže když pak zjistí, že se jedná o „zkoušení“, nechápou smysl celé věci. Proč by měly někomu cizímu, od koho nic nechtějí, dokazovat, co umějí? Takové smýšlení by u školáka člověk pohledal; ten je totiž cepován dělat věci prostě proto, že je dostane příkazem – a zkoušení je normální. Přitom otázka: „Proč mě má někdo zkoušet?“ jest ukázkou kritického myšlení; to však (navzdory deklaracím opaku) není žádoucí.

Ceny pohonných hmot jsou extrémním způsobem zvýšené díky celé řadě daní, které se musí na každém litru pohonné hmoty odvést. Kromě samotných daní zdražuje cenu i velké množství naprosto drakonicky přísných regulací. S pohonnými hmotami díky tomu neexistuje u nás volný trh a spotřebitelé jsou neúměrně zatíženi. Tyto náklady se nejvíce dotknou chudých lidí, protože náklady na dopravu tvoří obvykle poměrově značnou část z jejich příjmů.

Z jednoho litru benzínu se na daních zaplatí více než polovina z jeho koncové ceny. To znamená, že cena benzínu bez daně by byla zhruba mezi 15-20 korunami za litr. Další faktor, kterým stát zdražuje cenu pohonných hmot je regulace, kde například pro to, aby se firma nebo člověk stal distributorem pohonných hmot, musí složit kauci 20 milionů korun (podle novely za určitých okolností stačí 10 milionů korun). Kromě kauce musí samozřejmě distributor splňovat celou řadu dalších regulací. Nelze tedy ani zdaleka mluvit o volném trhu. Takové prostředí škodí spotřebitelům, protože o ně soutěží mnohem menší počet podnikatelů.

Řešením je radikální snížení daní na pohonných hmotách a uvolnění trhu s pohonnými hmotami. To povede k okamžitému a zásadnímu zlevnění pohonných hmot a lepší dostupnost, což bude mít za následek vyšší kvalitu života lidí, kteří si tak za stejné peníze budou moci dovolit lepší životní standard.

Tématem minulé přednášky o anarchokapitalismu v klubu (de)Centrála byla indoktrinace ve školství a cesta k autoritářství!
Dnes se budeme bavit o profláknutém tématu – principu neagrese. Co je to vlastně NAP? K čemu je dobrý? A k čemu zas ne? Proč jsou jím někteří anarchokapitalisté tak posedlí?
Všichni jste též rovnou zváni na příští přednášku, která bude také první středu v měsíci, tedy 7. listopadu; tématem bude s NAPem související a celkem zajímavé duševní vlastnictví.
Těším se na vás dnes večer v 19 hodin v klubu (de)Centrála.