Oblíbené (především pak správcem těchto stránek ;) úsloví říká, že „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“. Paradoxní je, že nejčastěji jej používají ti, kteří by v konečném důsledku chtěli, aby svoboda jednoho končila notný kus před svobodou druhého.

Ano, narozdíl od provozovatele Stok si nemyslím, že uvedené tvrzení je vždy tautologií. Jaká přesně svoboda druhého začíná tam, kde končí moje svoboda vlastnit kulomet a vařit heroin ve sklepě? Jeho svoboda, abych já nevlastnil kulomet a nevařil heroin ve sklepě? Absurdní. V zásadě lze říci, že všechny zločiny bez oběti vytváří úplně zbytečnou mezeru mezi svobodou jednoho a druhého, nehledě na to, kde by se hranice mezi jejich svobodami měla správně nacházet.
________________

Urzův dodatek: Svoboda člověka vlastnit kulomet a vařit heroin ve sklepě končí bohužel tam, kde začíná svoboda státu brát lidem kulomety, heroin a sklepy; můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, může se nám to dokonce hrubě nelíbit, ale to naštěstí není vše, co s tím můžeme dělat – můžeme ještě psát do Stok, přednášet a přesvědčovat lidi o tom, že by jim nikdo neměl brát jejich zbraně, drogy ani jiný majetek; tak do toho <3

V USA je momentálně aktuální téma zvýšení federální minimální mzdy na $15 za hodinu. Dle předpokladů tento návrh podporuje většina demokratických senátorů a kandidátů na prezidenta. Podle analýzy zveřejněné v pondělí ekonomy Kongresu by federální minimální mzda ve výši 15 USD pravděpodobně zvýšila plat 27 milionům amerických pracovníků, čímž by se 1,3 milionu domácností zbavilo chudoby. Zvýšení příjmu však může s sebou přinést i náklady: Mohlo by vést ke ztrátě 1,3 milionu pracovních míst. Aktuální minimální hodinová sazba $7,25 byla stanovena v roce 2009, přímo uprostřed Velké recese.

Minimální mzda má přitom negativní dopad jak na zaměstnavatele, tak hlavně na samotné zaměstnance. Zákon tedy přikazuje, že žádný zaměstnanec nesmí být zaměstnán za mzdu nižší, než $15 za hodinu. Prvním důsledkem tohoto „opatření“ bude, že každý pracovník, který nemá pro svého zaměstnavatele hodnotu vyšší než tuto částku, bude propuštěn a nebude zaměstnán vůbec. Hodnota práce se nedá zvýšit tím, že někomu zakážete pracovat za určitou sumu. Pokud se zaměstnavateli tedy ve spojením s minimální mzdou stává nerentabilní, zaměstnán prostě nebude. Zabráníme mu tím si vydělat třeba méně, ale alespoň něco. Místo nižšího výdělku „vyrobíme“ nezaměstnaného. A to ani nemluvím o nákladech firem, které se opět promítnou do celkové ceny zboží a služeb, potažmo v ochotě expanze a zaměstnávání dalších zaměstnanců.

Asi je načase, američtí kolegové, přečíst si Hazllita, Misese či Rothbarda. Více o návrzích zvýšení minimální mzdy v USA např. na Mises.org či Vox.com.

Jednou za čas proběhne prostorem sociálních sítí touha zveřejnit platy vrcholných moderátorů a redaktorů ČT. V zatím poslední vlně se jedná o výzvu Tomia Okamury k zveřejnění platů Nory Fridrichové, Václava Moravce a Marka Wollnera. Pomiňme nyní, že Okamura je bez jakýchkoliv pochybností motivován především pomstou vůči těm, kteří ho vykreslují v zaslouženě negativním světle, i že cílí především na přízemní závist. Máme nárok vědět, kolik inkasují zaměstnanci a spolupracovníci ČT?

Na první pohled zřejmě ano. Z libertariánského hlediska jsem nucen za něco platit a měl bych tedy vědět, za co a kolik platím. V následné diskuzi mne však překvapil následující protiargument: mám podle stejné logiky právo znát například platy programátorů ve firmách plnících státní zakázky? Jedná se o stejný případ?

I připustíme-li (přes všechen spravedlivý libertariánský odpor), že v současnosti existuje stát oprávněný nutit nás platit daně (či v tomto případě koncesionářské poplatky), a že je legitimní existence veřejnoprávního média, pak dle mého názoru toto právo máme z následujícího důvodu: Transparentnost hospodaření státu musí umožnit kontrolu, zda zvolený subjekt poskytuje nejvýhodnější dostupnou nabídku. Pro soukromou IT firmu je k posouzení efektivity relevantní pouze celková cena zakázky, nikoliv platy jejích programátorů: pokud konkurenční firma nabízí totéž za nižší cenu, zjevně je efektivnější. Pro ČT však toto neplatí, neboť je na pozici veřejnoprávního média legislativně fixována: ani se znalostí jejího rozpočtu nedokážu říci o její efektivitě nic, protože neexistuje konkurence, s níž by bylo možno ji srovnat. Konkurence ovšem může existovat o několik pater výše, právě na pozicích moderátorů a redaktorů. Dokud tedy není Václav Moravec zákonem určen jako moderátor ČT, má smysl pídit se po jeho příjmu a srovnávat jej s případnou konkurencí.

Spousta lidí srovnává kdeco s demokracií a když se jim něco nelíbí, obvykle řeknou: „To není demokratické.“ Už jsme tu měli demokracii jako dobro z definice, že demokracie se vštěpuje do našich hlav jako dobro ze všech stran… a ona to je bezesporu lákavá filosofie: Mít možnost podílet se na řízení státu, vědět, že stát si vyslechne mé názory a zařídí se podle nich, kdo by neodolal? Lehce se pak zamění demokracie s čímkoliv, co považujeme za správné, a slovo demokratické se stává synonymem ke slovu dobré.

Jenže demokracie má stinnou stránku. Nejen, že každý má vliv na řízení státu, ale také ten vliv uplatňuje k řízení ostatních lidí, často proti jejich názorům a přesvědčení. Nejen, že některé názory zní dost hlasitě, jiné názory jsou naopak bezostyšně ignorovány. Demokracie vůbec nevede k hledání porozumění a tolerance. Nemůže, protože ze své podstaty nikdy nebude něčím jiným, než tím, čím je – systémem vlády. Demokracie směřuje k hledání jednoho správného názoru, ale jak známo, nelze se zavděčit všem. Proto demokracie rozděluje společnost, často na zcela absurdních kravinách.

• Co je ctnostného na tom, vládnout jiným lidem, a myslet si, že dokonale znám a naplním jejich potřeby?
• Co je ctnostného na tom, myslet si, že mám správný názor, protože jsem o něm přesvědčil dostatek lidí?
• Co je ctnostného na tom, mít v rukou osudy lidí, kteří mi je dobrovolně nesvěřili?

Co je, do prdele, na té demokracii tak demokratického?

Vážení přátelé a čtenáři Stok Svobodného přístavu, naštěstí pro nás již není tak těžké narazit na lidi, již mají o kapitalismu povědomí a chápou jeho myšlenku, byť v hlubší znalosti může společnost zaostávat. Naopak smutné je, když jedinec proti kapitalismu či anarchokapitalismu, otevřeně vystupuje bez informací či zjevného racionálního důvodu.

Domnívám se, že socialismus je důsledkem lidské přirozenosti projektovat své strachy, neurózy (či v extrémních případech dokonce poruchy) do ekonomického systému. Něco takového můžeme pozorovat třeba u lidí, již jsou schopni srovnávat anarchokapitalismus s jeho pravým opakem, tedy komunismem, a to jen proto, že se obojího bojí. V těchto situacích už zpravidla přestávám argumentovat ekonomií, ale snažím se v lidech hledat mentální pochody, které stojí za tímto uvažováním.

Povšiml jsem si třeba, že po tzv. „osvíceném panovníkovi“ (ze kterého se pak vyklube zpravidla nějaký fašoun typu Napoleon Bonaparte) obvykle touží lidé s misantropickými sklony. Často od nich uslyšíte názory typu: „Lidé vyšší autoritu potřebují, protože to jsou dementi.“ Naopak touhami spasit svět, spasit přírodu, spasit lidstvo či zachránit planetu často oplývají naši nemálo viditelní levicoví umělci s histrionskými rysy.

Podobných případů projekce vlastních neuróz do celého světa určitě kolem sebe naleznete více než dosti. Ale pro odlehčení a šťastný konec vězte, že historicky se společnost z neuróz léčí :-)

Někdy si tak z nudy procházím stránky na Facebooku a tuhle jsem spatřil fotku ruky, na které bylo pár kapiček krve. Někdo do skupiny sdílel své drobné poranění se slovy: „Tohle mi udělal můj domácí mazlíček,“ což vedlo další lidi ke sdílení podobných fotografii. Inu, když žijete s nějakým mazlíčkem, který má zuby a drápy, je tohle běžný jev.

Po tom, co několik lidí sdílelo svoje fotky kousanců, se objevil příspěvek, který se snažil ostatní varovat. Říkal: „Dávejte si pozor, co tady sdílíte. Vaše zvířata mohou být zabavena, pokud někdo dojde k závěru, že jsou nebezpečná a mohou vás potenciálně ohrozit!“ Příspěvek mě nechal klidným, protože ho napsal Američan pro Američany. Každopádně se stalo to, co se stává každý den. Každý den se Američané vzájemně na Facebooku varují, že mohou mít problémy. My Češi máme trochu jinou povahu, takže nám to může přijít trochu zvláštní, ale závěr je jednoznačný: Někteří Američané mají strach ze své vlády.

Někteří libertariáni a anarchokapitalisté jsou tím, čím jsou z důvodů ekonomických, někdy i etických. Já však dávám v tomhle ohledu přednost pocitům. Kdykoliv vidím tyhle lidi mít strach, nebo obracet jakékoliv téma na téma o zákonech a trestech, cítím, že to není v pořádku. To je ovšem to, co vlády vždy představovaly. Nacistické Německo, Sovětský Svaz, Evropská Unie, americká vláda… Všichni vládci se vždy opírají o jistou míru strachu.

Je čas říct NE životu ve strachu.

Jednotlivé státy mezi sebou uzavírají různé smlouvy a dohody, což je svým způsobem anarchie, protože nad nimi už není žádná vyšší autorita, která by snad nějak centrálně definovala formu, obsah či vynucování takových smluv…

Mnohokrát jsem slyšel argument na podporu EU, který říká, že je pro nás snazší být součástí takové instituce, která automaticky zabezpečí smluvní vztahy mezi většinou států Evropy, než kdybychom uzavírali desítky smluv s každou zemí zvlášť. Nerozumím tomu, proč by měl být můj problém, jak složité je pro náš stát vyjednat mezinárodní smlouvy. Není to jejich práce? U soukromé firmy mě taky jako zákazníka nezajímá, jestli museli uzavřít padesát smluv s každým dodavatelem zvlášť, ale budiž…

Zajímavá otázka – proč veškeré mezinárodní dohody je někdy tak složité vyjednat a táhne se to roky? Protože nejde o dohody ve smyslu: „Mezi námi bude volný obchod, volný pohyb zboží a osob. Nebudeme klást žádné překážky, cla, mýtné, poplatky a nikoho nijak omezovat.“ Státy si pod pojmem „volný obchod“ představují tisícistránkovou dohodu, ve které budou regulované stovky hovadin. Jako anarchokapitalista musím však připomenout, že bez států bychom tohle vůbec nemuseli řešit.

Pro některé lidi je slovo „byznys“ sprosté slovo. Zdravotnictví nebo školství nebo snad policie nemůžou být byznys, protože jsou to příliš důležité a elementární služby na to, aby se to celé smrsklo jen na finanční zisk.

Na druhou stranu, politika není nic jiného, než byznys. Proč? Tak pochopitelně se zde vyskytuje běžná nabídka a poptávka. Jednotlivé politické strany nabízí nějaký program. Rozdíl je snad jen v tom, že případní zákazníci nevolí penězi, ale hlasovacími lístky. Stejně jako firmy na trhu si jednotlivé politické strany konkurují, předhánějí se v tom, kdo nabídne lepší balíček služeb, přičemž jejich propagace se neliší od propagací soukromých společnosti. Ty stejné billboardy u silnice, které se pyšnily reklamou na dámskou kosmetiku, se teď pyšní usmívajícím se politikem s prázdným politickým heslem na pozadí. Stejně jako na trhu jde firmám o zisk, v politice jde o zisk moci (jo a prachy jsou v tom mnohdy taky).

Jak to, že se tedy lidé bojí volného trhu, když všemi oslavovaná demokracie stojí na úplně stejných principech, snad jen s tím, že obsahuje navíc prvek donucení?

Procházím si tak sociální sítě a náhle na mě vybaflo tvrzení, že Babiš sleduje pouze vlastní zájmy, které jdou proti zájmům státu. Skočil jsem na Twitter a narazil na příspěvek kritizující ČSSD, protože se někde zastávala Babiše. „Wow! ČSSD podporuje Babišův byznys na úkor státu!“ A následně jsem toho dne narazil ještě na několik Tweetů podle kterých Babiš ohrožuje český stát.

Babiš… JE stát. Babiš je produktem demokratického systému. Babiš je to, co nakonec dostanete, když vytvoříte stát, tedy instituci, která má moc nad lidmi. Vytvořte funkci jako je předseda vlády a puf, půjdou si pro ni lidi jako Babiš, a také ji dostanou. Vytvořte systém dotací a hle, lidi jako Babiš je půjdou vysát. Vytvořte jakoukoliv mocenskou strukturu a lidmi jako on se to začne ihned hemžit. Co jiného také čekáte, že se stane?

Ne, Babiš neohrožuje stát. On je stát. On je přesně to, co dostanete, když máte stát. Není to divné, naopak by bylo divné, kdyby tam nebyli lidi jako on. Babiš je důsledek. Stát je problém. Zrušme stát.

Začínají prázdniny, které nemalou část z nás nějakým způsobem ovlivňují, ať už jde o školáky, jejich rodiče, vysokoškoláky, učitele, návštěvníky různých festivalů a podobně; návštěvnost webů s články (i takovými stokovými nečlánky) a komentáři klesá, ale také můj časový harmonogram bude prázdninami ovlivněn. Z toho důvodu přepínám Stoky na dva měsíce do prázdninového módu, což znamená:
1/ Texty zde nebudou vycházet s takovou pravidelností jako doposud; snaha bude, ale nevím, jak moc se bude dařit (očekávejte výpadky).
2/ Prosím libertariány, kteří mají více času, o texty do Stok; ty mi posílejte mailem (případně publikujte sami; ideálně trefujte dny, kdy nic nevyjde xD).

A hlavně užívejte léta i života!
Budeme se těšit zas v září <3

Stát uděluje na žádost živnosti, které vás opravňují k provozování podnikatelské činnosti. Dělá to proto, aby měl přehled o tom, kdo a v čem podniká. A v případech, které uzná za vhodné mohl živnostenské oprávnění odebrat.

Takové opatření nejvíce zasahuje chudé lidi. V první řadě se musí za udělení oprávnění zaplatit absolutní částka, která relativně nejvíce zasáhne chudé. Další problém je složitost, je to sada kroků, kterou musí lidé udělat a to je nepochybně v určité míře může odrazovat od podnikání. Nejvíce na to doplácí lidé, kteří nemají prostředky na to, aby si nakoupili právní poradenství a sami mají problémy problematiku správně pochopit nebo nemají čas a energii se věnovat studování zákonů a postupů – prostě chtějí pouze poskytovat nějakou službu nebo prodávat zboží.

Další forma poškozování chudých může vznikat tím, že kvůli výše zmíněným důvodům se lidé radši rozhodnou zůstat zaměstnaní, čímž zvyšují nabídku práce, která se projeví nižší cenou práce.

Řešením je zrušit koncept živností a nechat lidi podnikat jak uznají za vhodné. Ušetří se nejen administrativní náklady na straně státu i živnostníků, ale povede to k rovnější hospodářské soutěži.

Jak zní věta, kterou anarchokapitalista naštve levicového socialistu i pravicového konzervativce?
„Zastávám právo sezdaných homosexuálních párů bránit plně automatickými zbraněmi své obchody s volně dostupnými drogami všeho druhu, které tam prodávají i nezletilí zaměstnanci neregulováni žádným zákoníkem práce.“
Jedná se sice o poněkud svérázný způsob prezentace libertariánského pohledu na svět, leč ne nadarmo se říká, že anarchokapitalista je ten, kdo za větou: „Jsem zastáncem svobody,“ nedodává slovo „ale“.
Regulace drog a zbraní jsou na první pohled poměrně nesouvisející témata; a při trochu detailnějším průzkumu zjistíme, že typicky zastánci deregulací jednoho by rádi s o to větší vervou regulovali to druhé. Jenže proč? Logicky vzato je argumentace pro deregulaci obojího principiálně téměř totožná. Nesouhlasíte? Tak se přijďte pobesedovat s Terezkou a se mnou; pak budete dost možná nesouhlasit ještě víc. Rozhodně však dostanete možnost o daných tématech vášnivě podebatovat a zkusit o svém názoru přesvědčit ostatní; nebo se třeba něco nového dozvědět.
Těšíme se na vás večer v baru Nebe!

Po zmínění Rothbardovy věty (v Kanálu Svobodného přístavu): „Pokud stát jsme my, pak židé v nacistickém německu spáchali sebevraždu,“ jsem začal přemýšlet trochu do hloubky. A postupně jsem si začal uvědomovat, že rozdíl mezi dnešním státem a nacistickým německem spočívá v počtu obětí a míře zločinu páchaných na občanech…

Zatímco Němci Židy okradli o jejich bohatství a následně povraždili, stát v dnešní době lidi okrade a nechá napospas s minimem. V tom horším případě vás ještě zavře do klece…

Zločiny proti lidskosti, které jsou v dnešní době naprosto nepřijatelné a každý je ihned odsoudí, se vlastně stále dějí. O čem mluvím? Především o konzumentech různých látek, kteří jsou cíleně vyhledáváni a následně trestáni, i přestože nikomu nic neudělali. Jen si hleděli svého. Tak proč by měly být na těchto lidech vykonávané ponižující a omezující tresty? Troufám si tvrdit, že to, že když se někomu nelíbí konzumace kokainu a zakáže ji, je podobné, jako když se němcům nelíbilo, že Židé jsou ti bohatí a chtěli jim jejich bohatství sebrat. A to se díváme jen na lidi, na kterých jsou zločiny proti lidskosti cílené a viditelný. Co ti lidé, kteří v důsledku regulací a omezování vlastnických práv přišli o bohatsví či vzdělání, které mohli mít? A že zrovna takových chudých lidí není málo…

Říct daňovému poplatníkovi, že může využít služeb soukromých škol či zdravotnických zařízení (ve smyslu placených extra), je jako říct denně znásilňované ženě, že přece může mít sex i s někým, s kým chce.