Někteří lidé se ještě dnes domnívají, že potřebujeme stát, aby byly dodržovány technologické normy; jeden socialista mi v naší nedávné diskusi dokonce řekl, že bez stát bychom ani nezašroubovali šroubek, protože závit by měl jinou šířku, sklon a profil zubu. Proč je příklad se šroubkem absurdní, nejspíše každý chápe na první pohled: Nedává ekonomický (ani logický) smysl vyrábět šroubek, nevím-li nic o závitu (to už raději vyrobím obojí). Ale vezměme to tvrzení jako metaforu; co normy pro složitější technologie? Je-li nějaká norma dobrá, svobodným lidem na volném trhu se vyplatí ji dodržovat; výrobce chce prodat své výtvory, což se mu nebude dařit, když je kupující nebudou schopni používat (například proto, že nezašroubuje šroubek xD). Mnoho internetových protokolů, čárové kódy, platební karty, USB a bezpočet dalších – to všechno jsou normy, které vznikly bez státního donucení…

Libertariánům bývá občas vyčítáno, že jsou samozvanými „odborníky na všechno“, kteří trpí nedostatkem pokory, když tvrdí, že volný trh dokáže vše, co nyní zajišťuje stát, poskytnout lépe a k větší spokojenosti lidí; stojí však za těmito tvrzeními skutečně nedostatek pokory? Osobně si myslím, že je tomu právě naopak: Libertariáni nevěří, že může existovat nějaký centrální plánovač (politik, úředník, případně více takových), který by o záležitostech lidí dokázal rozhodovat lépe než oni sami; libertariáni jsou – na rozdíl od etatistů – dostatečně pokorní na to, aby si nemysleli, že vědí, co je pro ostatní nejlepší, takže se necítí povoláni násilím nutit druhé k tomu, aby jednali dle jejich představ o „správném světě“. A proto prosím všechny – buďme pokorní, nechme lidi konat, neboť každý je tím nejlepším odborníkem na to, jak vést svůj život; klidně lidem raďme, pomáhejme jim… ale bez útočného násilí.

Svobodný přístav pořádá svou první konferenci o totalitách; zaregistrovat se můžete ideálně na facebooku, případně na tomto webu, pokud facebook nepoužíváte. Přednášet budou neuvěřitelně zajímaví řečníci! Krom analýz totalitních režimů a abstrakcí jejich společných prvků, o čemž krom mě bude mluvit třeba Roman Joch nebo řečník v masce pod pseudonymem Rivok, si můžete poslechnout o KLDR od Jana Zugara, který tam byl na diplomatické misi, případně o „demokratizaci“ Srbska Spojenými státy, o čemž bude mluvit Lidije Zavoralová, jež tehdy pomáhala CIA, ale i o názorové pluralitě z úst Adama Růžičky nebo cestě ke svobodě od stále optimistického Pala Luptáka. Tak přijďte!!

Včera jsem psal o státním e-shopu za 400 mega. Dnes bych rád odpověděl na otázku, jak si může stát něco takového dovolit? Inu, je to celkem jednoduché. Stát není volnotržní firma; neslouží zákazníkům. Je to monopol na násilí; a jako organizace se nemusí občanům za nic zodpovídat. V případě velkých pochybení může někoho ze svých řad postihnout a vyměnit, pomůže-li to PR; ale na principech svého fungování, kvůli kterým k těm pochybením dochází, nemusí měnit vůbec nic, protože má sílu, takže zakázat konkurenci je pro něj snazší než dělat věci pro lidi. Hlavním problémem e-shopu za 400 mega není ta cena; je to nedobrovolnost celé transakce, která umožňuje, aby k ní za takových podmínek vůbec došlo. A stěžovat si na cenu je, jak pravil anarchokapitalista Dan Steigerwald: „…jako kdyby si žena znásilněná v parku stěžovala na to, že nedostala kytku, a že ji pak nechal ležet v blátě.“

Státní fond dopravní infrastruktury koupil bez výběrového řízení e-shop na dálniční známky za 400 mega; a všichni jsou z toho na větvi. Proč? No protože je to drahé. A protože nikdo soudný nekoupí za 400 milionů korun e-shop s pěti a půl položkami. Jasně předražená zakázka! A jak to poznáme? Jednoduše; víme, kolik stojí e-shopy na trhu. A předpokládáme, že státní nákupy by se měly pohybovat v podobných relacích jako ty tržní. No a když se řádově liší, humbuk v mediálním prostoru započne. Podobně jako se Američanům nelíbilo, když U.S. Army koupila záchodové prkénko v přepočtu za 45 tisíc korun či kladivo za 30 tisíc..

Všichni víme, kolik by měl stát e-shop (nebo záchodové prkénko či kladivo); leč víme to jen a pouze díky tomu, že v odpovídajícím odvětví existují i tržní ceny; kdyby neexistovaly, nemáme nejmenší tušení. No… a přesně tato situace reálně nastává v odvětvích, kde má stát monopolní postavení; nikdo neví, kolik mají stát nejen Pandury, ale ani služby jako soudy, policie či vzdělávání. V těch odvětvích tržní mechanismy téměř chybí, ceny určují více méně státy; a nikdo nemá podle čeho posoudit, jak moc odpovídají realitě a kolik by byl kdo ochoten za služby v dané kvalitě reálně zaplatit. Prostě jen věříme státu, že tohle předražené určitě nebude; protože když se podobné excesy vyskytují tam, kde na ně lze snadno přijít, rozhodně si žádný státní úředník ani politik nic takového nedovolí tam, kde to z principu odhalit ani nelze.

Nadhodnota představuje základní kámen komunistického ospravedlnění revolučního násilí „dělnické pracující třídy“ vůči „vykořisťovatelům“; a bohužel zdaleka nejen komunistům takové vysvětlení dává smysl: Dělníci vyprodukují statky, jež mají nějakou hodnotu, kapitalista je prodá, část utržených peněz zaplatí zaměstnancům, část utratí za další výlohy spojené s výrobou a část si ponechává (což je právě ta nadhodnota). Toto myšlení však zcela ignoruje subjektivitu hodnoty; nic nemá objektivní hodnotu samo o sobě, tu statkům přisuzují lidé. Co to znamená? Že nic jako nadhodnota neexistuje; kapitalista kupuje práci lidí za tržní cenu (pro pracující je zjevně tato cena vyšší než hodnota té práce, jinak by pro něj nepracovali; pro zaměstnavatele je tomu naopak, jinak by je nezaměstnával) a vyprodukované statky pak za tržní cenu prodává zákazníkům (neboť pro ně je jejich hodnota vyšší než tato cena).

Totalita je stav, ve kterém se stát snaží ovládat téměř všechny aspekty životů svých poddaných v obrovském rozsahu.
Diktatura je vláda úzké skupiny (či jednotlivce).
Demokracie je vláda většiny.
Fašismus je totalitní diktatura s významnými prvky rovnostářství (kolektivismu), nacionalismu, militarismu a určité formy progresivismu.
Nacismus je kombinace fašismu s rasismem (teorií o nadřazené rase) a antisemitismem.

Vyjdeme-li z těchto (všeobecně přijímaných) definic, dojdeme k následujícím (všeobecně opomíjeným) závěrům: Totalita nemusí být diktaturou; diktatura nemusí být totalitou (ač typicky bývá). Demokracie sice nemůže být diktaturou, avšak může být totalitou (a leckdy je; vláda většiny může chtít ovládat téměř všechny aspekty životů svých poddaných). Nacismus a fašismus není totéž; fašismus nemusí být rasistický či antisemitský (nacismus ano). Ne každá diktatura či totalita je fašismem. Policejní stát je totalitní, nemusí však mít diktátora; i právní stát může být totalitní (existují-li dostatečně represivní zákony). Demokracie znamená vládu většiny, nikoliv svobodu a už vůbec ne „dobro“ či „ochranu menšin“.

Souhlasíte? Nesouhlasíte? Chcete vědět víc? Mimo jiné i o tom bude první konference Svobodného přístavu o totalitách (kdo nemá fb, může se zaregistrovat na tomto webu), kterou pořádáme 1. února v budově CEVRO Institutu.

Přijal jsem pozváni na neratovické gymnázium do veřejné debaty se socialistou Pavlem Šandou.
Přijďte si ji poslechnout dnes v 16 hodin!

Častým argumentem etatistů proti ankapu je, že stát dle nich vznikl jako výsledek volnotržních rozhodnutí, že to tak lidé chtěli, takže vytvořili poptávku po státu, a tak je stát legitimní a je to nejlepší řešení uspořádání společnosti. Anarchokapitalisté samozřejmě nesouhlasí, protože státy vznikly pod pohrůžkou násilí, což nemá s volným trhem nic společného. Pokud ale přistoupíme na tuhle logiku, že každé rozhodnutí (i nedobrovolné) je volnotržní, tak stále se nejedná o konečný proces. Proč si etatisti myslí že by to tak mělo být navždy a stát je ten svatý grál, který musíme udržovat a chránit? Pokud všechny minulé režimy byly ustanoveny na základě volného trhu, tak proč bychom měli setrvat zrovna u státu, respektive kde se bere ta jistota, že v budoucnu nevznikne poptávka po bezestátní společnosti?

Před lety jsem psal o tom, proč dumping, kartelové dohody a monopoly nepředstavují pro volný neregulovaný trh závažný problém; čtenáři tato má vysvětlení akceptují, dokud se jedná o obory, které nemají příliš velké přirozené vstupní náklady do odvětví, ale často mi píší, že tam, kde jsou tyto náklady vysoké, mé argumenty pozbývají platnosti. Pravdou je, že mnou popsané mechanismy v takových odvětvích fungují stejně, jen pomaleji; na základě toho se mnozí domnívají, že tyto „prodlevy v reakci“ konkurence budou zvyšovat motivaci podnikatelů „páchat nekalé praktiky“. Zapomínají však, že právě vysoké vstupní náklady do odvětví tuto motivaci zase snižují: Strávíte-li desítky let a mnoho zdrojů tím, že si získáváte dominantní pozici v „pomalém a drahém“ odvětví, nedává smysl tu pozici riskovat pro dočasné zvýšení zisků; tak jednají spíše ti, kdo nemají moc co ztratit (a na ně zase rychle reaguje konkurence).

Co z hlediska etiky odlišuje konsensuální sex od znásilnění? Dobrovolnost!
Co z hlediska etiky odlišuje zaměstnání od otroctví? Dobrovolnost!
Co z hlediska etiky odlišuje dar od krádeže? Dobrovolnost!
A co z hlediska etiky odlišuje daně od loupeže?

Dnes přednáším ve Frýdku-Místku pro soukromou podnikatelskou školu PrimMat; budu mít dvě přednášky po dvou hodinách pro dvě poloviny studentů.
Tentokrát nikoho nezvu, jelikož přednášky nejsou určeny pro veřejnost (ale z obou bude záznam v Kanálu Svobodného přístavu); píši však z jiného důvodu – ať už jste učitelé, studenti či jejich rodiče a máte zájem o přednášku ve škole, kterou můžete domluvit s vedením, neváhejte se mi ozvat (třeba na mail urzanarchy u gmailu), jelikož přednášky ve školách jsou jednou z priorit Svobodného přístavu.