Pocházím z malého města, jehož vedení se neustále zaklíná podporou podnikatelů. Vymýšlejí se projekty na podporu podnikání nebo na oživení centra města, které se vylidňuje.

Jeden místní podnikatel, který už pár let provozuje úspěšnou kavárnu přímo v centru, se rozhodl před rokem založit vedle kavárny i cukrárnu. Bohužel narazil na „důležitého úředníka“ na stavebním úřadě. Úředník trval na tom, že světlost (výška místnosti) WC pro cukrárnu je nízká a nevyhovuje. Proto prý cukrárnu nemůže zkolaudovat. Smůla, přes úředníka se nedostanete. Pro vysvětlení – místnost WC je společná i pro již provozovanou kavárnu a tam vyhovuje. Také vám to zní to jako zřejmý nesmysl? Podnikatel se tedy snažil s úředníkem domluvit, ale nedařilo se. Kvůli tomu protahování musel podnikatel platil měsíc co měsíc 40000 Kč za nájem a dalších 40000 Kč za leasing vybavení.

Za 10 měsíců se podnikatel o svém problému zmínil svému známému, který znal vedoucího stavebního úřadu (nadřízeného problémového úředníka) a zeptal se ho, kde je problém. Za týden byla kolaudace schválena. Podnikateli tedy vznikla škoda minimálně 800000 Kč. A to v tom nepočítám jeho čas a nervy při neúspěšném vyjednávání a samozřejmě ušlý zisk. Kdo to zaplatil? Samozřejmě podnikatel.

Jestli si, milé město, představuješ takto onu podporu podnikání, tak si ji prosím raději spláchni do záchodu.

Boj o svobodu začíná v hlavách těch nejmenších; a všichni víme, že establishment zatím vyhrává na celé čáře. Nejen, že zcela ovládá školství, ale také veřejnoprávní média a platí z našich peněz vlastní propagandu. Vyhledejte třeba na YouTube video „Demokracie je cool“ – malá děcka zpívají o tom, že kdo nechce demokracii, je srab (financováno z EU a MŠMT); bez ohledu na to, zda s tím názorem souhlasíte, zkuste si představit ten poprask a pohoršení ze zneužívání a manipulování dětí, kdyby podobnou propagandu zkusila třeba nějaká církev či politická strana. Stát a demokracie jsou však modly, v jejich jménu se smí cokoliv. Horší však je, že podobnou propagandou naše děti krmí i veřejnoprávní ČT; jen zkuste vyhledat pořad „Bankovkovi“, díl „Daně“. Opět není tak důležité, zda s vyzněním souhlasíte, ale je snad vše než „objektivní a vyvážené“; při poskytování informací o státu toto pravidlo (i zákon) lidé podvědomě ignorují. V pořadu navíc zaznívají doložitelné nepravdy.

Tentokrát bych však rád, abychom udělali více než jen konstatovali, že je to špatně. Napsal jsem ČT otevřený dopis, který si můžete přečíst zde. Problém s otevřenými dopisy však spočívá v tom, že nikoho nezajímají, jelikož je píše každý, ovšem pokud… se o nich nezačne mluvit. A jakmile o nich začnou mluvit lidé na sociálních sítích, v diskusích a na svých serverech dost na to, aby si všimla i média (a zde mohu prozradit, že některá média již mám domluvená; ale potřebujeme víc), téma ve společnosti zarezonuje. A tohle téma je vlastně samotný ankap a státní propaganda; přesně tohle je třeba dostat k lidem. Často se říká, že kliknutím nic nezměníte, že je třeba zvednout zadek a jít něco dělat; zde to však neplatí. Chcete-li vážně pomoci, můžete. Nebude to stát peníze, jen pár minut času. Běžte a šiřte ten dopis. Máte svůj web? Oblíbené diskusní fórum? Sociální síť? Newsletter? Prosím, zaplavte je. Vyvolejte diskusi, reakce; i nesouhlasné. Uděláme-li to dost důkladně, zaujmeme tím i velká média.

Rusko: „Dejte nám všechny zprávy a rozšifrujte je, nebo vás zakážeme.“
Telegram: „Ne.“
Rusko: *zabanovali IP adresy Telegramu*
Telegram: *spustili servery na cloudových službách od Googlu, Amazonu a podobně*
Rusko: *zabanovali IP adresy cloudových služeb Googlu, Amazonu a podobně*
Rusko: … … … … *nic teď nefunguje* (jaké to překvapení)
Telegram: „Hahaha!“

Lidé mají na svátky trávit čas doma s rodinou a odpočívat. Zní to nádherně, pokud tedy máte domov, rodinu, dostatek peněz a vůbec chuť. No… a pokud ne? Tak máte smůlu.

Pro chudé lidi může být výpadek jednoho pracovního dne fatální, proto pro ně je práce na svátky leckdy smysluplnější, než neproduktivní den. Práce o svátcích se rádi chopí i brigádníci z řad studentů, kteří si tím můžou vylepšovat svůj rozpočet v dny, kdy nemusejí studovat. To ale v obchodech nelze, protože od určité metráže musí být o vybraných svátcích zavřeno. Hlavní argument je, že lidé mají trávit svátky doma s rodinou a čerstvé pečivo si můžete koupit den předem, takže se to vlastně nedotkne ani spotřebitele. Oba argumenty jsou absurdní, celá situace je absurdní. Určitá skupina lidí rozhodla, že svůj názor vnutí v podobě zákona společnosti, která naprosto evidentně o takové fungování nestojí, protože pokud by po tom byla dostatečná poptávka, dávno by to fungovalo i bez zákona. Ve výsledku zákon nejvíce poškodí chudé, protože ty každý den, který chybí na výplatní pásce, vážně pocítí. Poškodí to ale i spotřebitele, protože zcela nesmyslně mají podnikatelé zákaz uspokojit jejich potřeby.

Stát vůbec nemá určovat, kdo má kdy mít otevřeno, protože vůbec nemá ponětí o tom, co si přejí podnikatelé, jejich zaměstnanci a spotřebitelé. To dokáže nejlépe zajistit dynamická rovnováha trhu. Ta bude mít k celkovému užitku společnosti vždy větší příspěvek, než rigidně nastavený systém pravidel bez zpětné vazby.

V mém předchozím textu, který byl vylit do Stok, jsem zmiňoval zákon č. 526/1990 Sb. Zákon o cenách. Tento zákon mimo jiné říká, že prodejce je povinen označit zboží cenou a zpřístupnit na viditelném místě informace o ceně v podobě ceníků. Zmiňoval jsem fakt, že lékárny (konkrétně FN Brno, ale i další lékárny) na základě tohoto zákona označují každé zboží zvlášť cenovkou. V praxi to znamená nalepit 4000 štítků na 4000 hroznových cukrů, což zabere jeden pracovní úvazek. Skutečnost je taková, že zákon a ani vyjádření ČOI tohle nevyžaduje. Na podnět jednoho z čtenářů uvádím tedy vše na pravou míru a omlouvám se za nepřesné vyjádření.

Jaká je tedy podstata lepení 4000 štítků na 4000 hroznových cukrů a kupodivu ve FN Brno, která má své právní oddělení? Napadají mě dva možné důvody. Prvním je naprostá neefektivita a demotivace v státem žalostně řízených odvětvích, jako jsou i nemocnice. Druhým je tak přebubřelá žumpa právních předpisů, že je nemožné se v ní vyznat, a strach z případné sankce a trestu dělá svoje. Inu, trest přichází; to nás už od školky stát učí velmi dobře. Jedno, nebo druhé. Možná obojí. O čem jsem ale přesvědčen, je, že bez státu by na krabici s 4000 cukry byla jen jedna cenovka.

To, že se lépe člověku učí věci, které se učit chce, než ty, které ho nezajímají, snad není sporu. Není sporu ani o tom, že člověk si spíše pamatuje informace, které využívá, používá a vidí okolo. To je důvod, proč většinu toho, co se ve škole naučíme, zapomeneme. Kdo prostě neintegruje běžně, zapomene to. Někdo zapomene výšku Kralického Sněžníku, protože ho vysokohorská turistika nezaujme. Někdo zase zapomene všechny chemické sloučeniny a z chemie si pamatuje jen „-ný, -natý, -itý, -ičitý, -ičný, -ový, -istý, -ičelý“ (ač vůbec neví, k čemu to je, sám si to pamatuji jen kvůli té libozvučnosti).

Vlastností dnešního školství je, že se učíme věci, které v životě nevyužijeme. Nicméně to není největším problémem státního školství. V Občanské výchově se učíme, jak být správnými občany. Učíme se tam o demokracii, o funkci státu, učíme se tam, když už ne uctívat, tak respektovat autority (policii, soudy, vysoké ústavní představitelé), ne kvůli jejím morálním hodnotám, ale jen kvůli tomu faktu, že to jsou policisté, soudci nebo prezident. Učíme se, že musíme platit daně.

Děti se to učí, ač třeba nechtějí. Nicméně tím, že demokracie, policie a politici jsou neustále přítomní v médiích a všude se o nich mluví víc než o matematice, chemii nebo fyzice (což je podle mě škoda), tak zrovna tohle člověk nezapomene. Neustále mu to okolí připomíná a nenutí se ho něco učit znovu a kriticky o tom přemýšlet.

Každou chvíli se za něco demonstruje. A není snad prezident či vláda, která by nezažila demonstranty. Popravdě by mě zajímalo, co je vůbec smyslem takových demonstrací… Kolikrát se lidem hulákáním a máváním s transparenty opravdu podařilo něco zásadně změnit ve společnosti? (Napadá mě jen Sametová revoluce, kde ale roli hrálo více věcí.) Nechci to pochopitelně úplně shazovat – nejspíše to opravdu přidává svou trošku do mlýna na cestě za lepší společností a rozhodně není na škodu se ozvat, když se mi něco nelíbí, ale… Moc tomu nevěřím.

Hlavně mi ale některé ty demonstrace nepřipadají moc v souladu s tím, co sami demokraté hlásají. Lidé chtějí demokracii, ale pak se jim výsledky voleb nelíbí. Nedávno se protestovalo třeba proti Babišovi. Sorryjako, on vyhrál demokratické volby, takže z tohoto pohledu je jeho vládnutí zcela v pořádku. Nelíbí se vám? Nevolte ho! Tak přece funguje logika demokratů, ne?

Osobně zastávám názor, že kdyby si demonstranti místo vyřvávání na náměstí nakoupili hromadu knih o ekonomii (rakouské i jiné), historii a tak dále, a vzdělali se, stal by se svět daleko lepším místem, než jen vyřváváním prázdných hesel o demokracii na náměstí. Opravdu, ve vědění je síla…

Sociální sítě na Internetu jsou pro mnoho lidí důležitou součástí jejich životů, odkud čerpají dnes možná více než z knih, novin, rozhlasu a rozvidu. A zatímco noviny, rozhlas a televize jsou z velké části v rukou několika málo osob a vlád, obsah tvořený a šířený na sociálních sítích má miliony, ba i miliardy původců. Něco takového je samozřejmě problém pro ty, kterým se nehodí šíření zcela libovolných informací, a tak tito postupně zavádějí různé regulace a cenzuru, aby se sociální sítě časem staly jednosměrným komunikačním kanálem podobně jako tradiční média.

Po všech těch průšvizích posledních měsíců se však objevuje jedna věc, na kterou bych rád upozornil. Když na cenzuru sítí tlačí vlády, chápeme to jako projev jejich násilné moci a nelíbí se nám to zcela správně, protože na něco takového nemají právo. Když to samé dělají sítě samy nad rámec toho, co chtějí vlády, už to není podvolení se násilí, ale dobrovolné rozhodnutí majitelů jednotlivých sítí. Ale samozřejmě i tato jejich rozhodnutí, ať už různá omezení ohledně zbraní nebo třeba kryptoměn (nesmíte např. zveřejnit videonávod, jak vyčistit zbraň) představují nějaká omezení a podléhají kritice. Jde o rozhodnutí správná? Možná ano, možná ne. Mohou taková rozhodnutí provozovatelé těch sítí činit? Samozřejmě mohou. Smíme je kritizovat? Zcela určitě smíme. A co s tím naděláme? Viděl jsem návrhy řešení jako státní zásahy do zmíněných společností, rozdělení Googlu, FB apod. Ne, to nejsou řešení. Mnohé vlády hýkají nadšením, jak jim některé sociální sítě lezou do zadku a jdou s cenzurou někam, kam by jinak se svými nařízeními došly až za rok, za dva. Takže takové nápady by nepomohly.

Jsem anarchokapitalista. Nejde-li změnit myšlení provozovatelů, je třeba změnit provozovatele. Vzývám tedy trh. Ať přijdou nové sociální sítě, s novými technologiemi a s novými business modely. Nechť je konkurence sítí a nechť si každý zvolí, co mu vyhovuje. A když se žádný vyzyvatel nenajde? No, před příchodem Zuckerberga svět taky fungoval.

V poslední době se opět skloňuje zavádění cla v rámci protekcionistických opatření ze strany USA. Evropská komise kvůli tomu chystá proti opatření v podobě recipročního zavedení cel. Pokud se tak stane, je to pouze další ukázka toho, jak se politici nepoučili z historie ani ekonomie. Opatření totiž nedává žádný ekonomický smysl, naopak. Poškozuje totiž nejvíce obyvatele těch států, které cla zavedou, takže kromě ekonomických škod je i neetické.

Zavedení cel je nezodpovědné vůči domácím firmám. Clo je totiž forma subvence, která zvýhodňuje určitou neefektivitu systému. Dovolí to domácím firmám polevit v rámci inovací, úspor a optimalizace procesů, neschopné firmy poté nejsou odstraněny z trhu levnější konkurencí ze zahraničí. Nedochází poté ani k přesunu pracovních míst s menší přidanou hodnotou do míst, kde je levnější výroba. Brzdí to růst počtu míst s vysokou přidanou hodnotou a tím nepřímo poškozuje životní úroveň lidí v daném státě – hlavně těch chudých.

Další efekt je, že kvůli umělému zásahu jsou spotřebitelé a firmy nuceny nakupovat zboží a suroviny dráž, protože si nemůžou koupit levnější alternativu ze zahraničí (je dražší o clo), což je poškozuje i přímo. Veškeré výnosy ze cla jsou zaplacené domácími spotřebiteli a firmami, takže ve výsledku nepřináší žádný ekonomický přínos – kromě toho si sebou nesou navíc režii na výběr, přerozdělení a ztráty z neschopnosti efektivní ekonomické kalkulace.

Ideální postup je volný trh bez překážek. Ten vede – jak i ukázaly historické zkušenosti – k prosperitě všech zúčastněných stran. Evropská komise by v současné situaci měla ukázat vstřícnost a alespoň neaplikovat cla recipročně.

Kdo čte Stoky od jejich začátků, zajisté ví, která politička je zdejší hvězdou. Ano, správně, Michaela Marksová-Leninová; dotyčná dělá svému jménu čest (co slovo, to odkaz). Teď se však dostala do hledáčku větších médií, která informují o jejím průseru v IT, jenž nás stál miliardu korun (a každý den stojí další milion). Co se stalo? Klasika; čtyřikrát předražená špatně zadaná zakázka, pročež na stovky žádosti o doplnění mezer ve specifikaci ministerstvo odpovídalo, ať dodavatel navrhne řešení dle svého uvážení. Kdyby mně jako programátorovi takto odpovídal zákazník, rozhodně bych tlačil na odpovědi, protože nepotřebuji formálně vyhovět smlouvě, nýbrž spokojeného zákazníka, který mi zaplatí i příště; já ale nepracuji pro stát, tam to asi funguje jinak. Za ta léta, co sleduji Marksovou, si však ani nemyslím, že by to někomu přihrála a namastila si kapsu (někdo z jejích podřízených možná ano); spíš se na to vykašlala, protože je to jen IT a důležitější jsou sociální byty a ochrana zaměstnanců.

Otázka samozřejmě zní, zda by se na to vykašlala i v případě, že by takto krvácel její rodinný rozpočet. Asi těžko; ale za to ji neviním, ono je to přirozené a jde o systémovou chybu. Problém motivace za socialismu popsal již Ludwig von Mises; nejde o selhání státu, nýbrž o jeho inherentní vlastnost. O problému motivace se mluví; daleko horší je bohužel problém nemožnosti ekonomické kalkulace, o kterém se nemluví, jelikož je složitější na pochopení. Předražená IT zakázka stála každého v ČR asi sto korun; hezké to není, ale svět se nezboří, leč velká média mají senzaci. Na kolik nás však vyjdou všechny ty její regulace trhu práce, bydlení, pokusy o změnu důchodového systému a další projevy boje za „spravedlnost“? Právě pro nemožnost ekonomické kalkulace to nelze vyčíslit, ale jsem přesvědčen, že to bude dražší; ekonomie sice mluví jasně, ale nebije to do očí jako předražená IT zakázka, takže nám to novináři odprezentují jako „sociální reformy“ a podobně, ačkoliv jde o daleko větší průser.

Dnes v 19 hodin začíná má přednáška o základech anarchokapitalismu v klubu Centrála; bude to takové shrnutí, ankap v kostce v jedné přednášce. Pokud o anarchokapitalismu mnoho nevíte, je to ideální příležitost se něco dozvědět; v opačném případě si můžete přijít trochu zasocializovat s ostatními libertariány, podiskutovat s názorovými oponenty, kteří anarchokapitalismus neznají, případně s sebou vzít někoho, komu chcete tento myšlenkový směr ukázat, ale přednášky v Polis o armádě nebo soukromém soudnictví nebyly ideálním začátkem.

Budu se těšit v 19 hodin v klubu Centrála!

I když druhý československý president Edvard Beneš nikdy moc neměl a nemá pověst (klasického) liberála. Občas tak bývá dnes označován. Častěji je však vykreslován jako člověk středu. Je to však omyl, Beneš byl od začátku své kariéry velmi levicově orientován. Dokládá to řada citací z jeho děl. Například tato: "Kapitalismus, podnikatel sám se dnes přetvořil, podlehl všeobecnému proudu po demokracii politické, která nemohla prostě zůstat omezena jen na politiku; stejně tak jako dělník kontroluje veřejný život politický, chce kontrolovat čím dále tím více zejména život hospodářský, t. j. svou továrnu a celý výrobní proces vůbec. Zarazit tento vývoj je nemožno. Na tomto poli pro budoucnost má demokracie ohromnou roli - socialismus se v budoucnosti bude pokoušet svůj program uskutečňovat také a především touto cestou. Být také demokratem hospodářským, být jím důsledně a jít v tom smyslu krok za krokem dále v duchu filosofie demokracie, znamená být vlastně nejradikálnějším socialistou, radikálnějším mnohdy nežli mnozí z těch, kdož se dnes octli až u bolševictví. V tom je budoucnost socialistické praktické politiky." (Beneš, Ed. Nesnáze demokracie z roku 1924). Zdá se ovšem, že v odhadu budoucího vývoje měl tentokrát Beneš pravdu.