Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Ištvo, jeden z našich fanoušků, nám poslal darem bednu tenisek s logem Urza.cz od firmy NOHATE. Několik párů jsme darovali našim nejvěrnějším spolupracovníkům, kteří nám už dlouho pomáhají se všemi projekty (od Studia před konference až po texty a nápady) – Růžičce, Jitce „Nyklojc“ (xD) a Aničce Honzíkové. Další chceme distribuvoat mezi zdejší autory dle následujícího klíče: Pište texty. Do poznámky uvádějte čísla bot, o které máte zájem (nemusíte soutěžit jen o boty pro sebe, takže můžete uvést libovolná čísla, o která máte zájem). Až přepnu Stoky do prázdninového módu (tedy přelomem června a července), budu postupně brát boty, které tu mám; pro každý pár se podívám na nejlepší text (dle mého čistě subjektivního názoru) s odpovídajícím číslem boty – a jeho autor vyhrává (pokud tedy už předtím nevyhrál; v takovém případě najdu druhý nejlepší text a tak dále).

Dominikova přednáška o dark webu, sexu, drogách a Bitcoinu z cyklu Anarchokapitalismus, která měla proběhnout dnes, byla (opět) zrušena; respektive jsme ji přesunuli na 6. října.
Oproti tomu v Danovu červnovou přednášku ještě (asi naivně) doufáme; ta by se měla konat 2. června.

Většině lidem se při zaslechnutí slova „anarchie“ vybaví postapokalyptické filmy, rabování, hořící auta, autobusy na střeše a spousta dalších příkladu vandalismu. A jako důvod, proč se to dnes neděje, je často zmiňována policie a zákony. Je tomu ale opravdu tak? Opravdu byste kradli, kdyby se krádež stala legální? Já tedy ne. Ale kdo tedy ano? Že by ten, kdo krade už teď? Jistě, ten by v tom nejspíše pokračoval. Zapalovali byste auta? Rabovali byste? Já ne, a asi ani nikoho takového neznám. Z čeho tedy většina lidí usuzuje, že by v anarchii nastal nutně chaos a apokalypsa? Na to odpověď neznám. Ale budu hádat: „Říká se to, všichni to přece vědí, tak to bude nejspíš pravda.“ Osobně si to nemyslím. Když lidé nemají takovou potřebu krást a ničit teď, proč by ji měli mít v bezstátní společnosti neboli anarchii?

Přerozdělování bývá obhajováno argumentem, že více pomůže chudému, než uškodí bohatému. Myšlenka za tím zní, že si společnost přeje zvýšit celkové blaho. Jednak to není pravda, ale hlavně, i kdyby byla, společnost není osoba a boháč je jiný jednotlivec než chuďas, takže když si kvůli vyšším daním nemůže dovolit druhou jachtu, nijak ho neutěší představa, že „agregovaný blahobyt“ „společnosti“ vzrostl.

Kouření. Metla lidstva. Vlády a politici téměř celého světa se snaží kouření omezit, protože přeci není zdravé a zatěžuje socialistické zdravotnictví (nekuřáci mohou doplácet na kuřáky). A jak už to s každou regulací bývá, mnoho lidí s těmito kroky souhlasí a podporuje je. A jak už to taktéž s každou regulací bývá, má hluboké následky a často dosáhne zcela opačného výsledku. Příběhy o protikuřáckém zákonu a zákazu mentolových cigaret jsou poměrně známé, ale další – mnohem aktuálnější – máme v USA. Americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) zvažuje regulaci pro tabákové společnosti, v rámci které po nich chce žádat, aby povinně snížili množství nikotinu v cigaretách. Prý aby cigarety nebyly tolik návykové. Pominu-li naprostou absurditu této regulace (nechápu proč si zákazníci sami nerozhodnou, jak silné cigarety chtějí), tak ačkoliv možná bude méně nových kuřáků, již závislí začnou kouřit více cigaret, a tím se jim do těla dostane více škodlivých látek. Ale i tak se najdou miliony lidí, kteří této regulaci tleskají. Protože cigarety jsou špatné, áno!

Klasičtí ekonomové byli vlastně ještě političtí ekonomové. Marginalistickou revolucí se ekonomie „oddělila“ od politiky. Širokou veřejností je ovšem stále vnímána dost politicky. Možná i proto, že ekonomové jsou dnes často sluhy politiky. Je pravděpodobné, že v ankapu by ekonomie „povýšila“ na skutečné téma mezi lidmi. V tomto smyslu monopol státu na dané území odčerpává intektuální sílu veřejnosti směrem k žabomyším válkám typu vzájemné vyhošťování diplomatů. Je možné, že v horizontu desítek a stovek let bude politika jako celek považována za primitivní součást ekonomie, zatímco trží vztahy podpořené smart kontrakty v decentralizované globální síti internetu budou vnímány jako mnohem efektivnější.

Často se setkávám s lidmi, kteří tvrdí, že nemá cenu ankap přímo prosazovat, protože není realizovatelný. Často používají analogii s komunismem, jehož nefunkčnost ukázala přímo praxe. To srovnání podle mě není úplně validní, protože komunismus toho od člověka očekává mnohem víc. Ale předpokládejme, že ani ankap není úplně realizovatelný… Víte, já to vnímám asi tak, jako když si řeknu, že chci být laskavý k lidem. Je jasné, že až budu jednou zase podrážděný a vyčerpaný, někoho úplně zbytečně vyhrotím a pak toho budu litovat. To ale neznamená, že by nedávalo smysl snažit se být laskavější a přiblížit se k tomu cíli. V psychologii tohle Alfred Adler celkem hezky nazval fiktivní finalismus. To je označení pro nereálné, ale motivující cíle, jež člověku dávají smysl a směr. Inu, a ta zásadní odlišnost od komunismu pro mě spočívá zejména v tom, že komunismus je negativní ideál, asi podobně jako když se někdo snaží být největší macho v okolí.

Kolektivismus má dva významy; je to jednak „morální“ světonázor, jež vidí člověka jako člena své skupiny (rodina, třida, rasa), jíž by měl pomáhat, a podle jejíchž činů bude souzen; a jednak politická ideologie, jež vidí člověka jako otroka společnosti. Mnozí zastávají jeden z těchto názorů, zatímco tomu druhému oponují. „Etičtí“ kolektivisté však nemají lepší morální argument pro svobodu než veřejné blaho, čímž ze svobody dělají opatření, na němž se společnost usnesla, ale zítra může změnit názor, čímž se stávají politickými kolektivisty, kteří pro změnu podporují vlády nutící lidi žít jako kolektivisté „etičtí“. Existují pouze jednotlivci, takže s oběma názory je nutné bojovat; je však dobré nestřelit se do vlastních zad obhajobou jednoho při kritice druhého.

Spor o potraty nelze nijak uspokojivě vyřešit. Skupina lidí, kteří považují právo ženy si za všech okolností rozhodovat o svém těle za ultimátní, a skupina lidí, kteří považují potrat za vraždu, se nikdy navzájem neshodnou. Zvlášť když má konflikt náboženskou povahu. Ve státě se vždy bude jedna skupina cítit brutálně utlačovaná, nebo bude druhá nucena tolerovat lidi, kteří beztrestně vraždí. Co by se s tím dalo dělat? Umožnit existenci komunit, které si budou moci samy stanovovat různá pravidla. Umožnit jedné skupině nebavit se s druhými – diskriminovat je či ostrakizovat a umožnit lidem přejít z jedné komunity do druhé, když se jim daná pravidla nelíbí. Konflikt nezmizí, ale jeho „řešení“ by si vyžádalo spotřebovat vlastní zdroje na útočné násilí vůči jiné skupině. V demokratickém státu stačí jen dojít k volbám.

Zakládáme politickou stranu. Naším cílem však není být (z)voleni; naším cílem je kandidovat. Proč? V krátkosti to vysvětlujeme tady; a v trochu delším formátu zde.
Dávám Vám to smysl? Pomožte nám! Stáhněte si petiční arch, vytiskněte, podepište (případně požádejte o podpisy také své blízké i vzdálené) a pošlete poštou. Děkujeme!