Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

1.Pronájem zahrádky bývá 500-1500 Kč měsíčně. V Praze je vyšší 5000 Kč, ale proč by někdo bydlel v Praze. Dá se bydlet na zahrádce i ve dvou, tak se nájem snížuje.

2,Já vodu nechávám odpařit, protože mám prostor a dost vody. Pokud bych měl málo, tak použiji filtrování
https://youtu.be/rxhpr2Hx0As?is=xsmCzOfZkvW9Kp1s

Ad cena bydlení – v tom asi není zahrnutý ten pozemek, že?

Ad „Vodu z pračky nechávám odpařit. “ – jak? Vařením by to bylo asi drahé a samovolným odpařováním by to mohlo hodně dlouho trvat. Nebo to znamená rozprostřít na fakt velkou plochu.

Ehm, a na to jsi přišel jak?
Tohle se stane pouze v případě, kdy mu to bude vzácné. Když ne a bude to moct mít kdykoliv, tak o to tolik zájem jevit nebude, pokud bude mít zajímavější alternativy.
Pozorováno na vlastních detech

*nekoupil.

Mohlo si dítě vydělat peníze a jíst blafy, ale radši utrácel za jiné věci než za jídlo.

Já nemám vlastní děti, ale byl jsem u toho, kdy přítelkyně vychovala svoje dítě a 5 let doslova vymyla mozek dítěti a pak mu dala svobodu. A díky tomu nejedlo sladkosti pokud si ho nekoupili. Pokud chtěl jídlo, tak si ho musel uvařit. Nikdy nekoupila sladkosti a jiné nezdravé jídlo.

Keď dáš dieťaťu vždy na výber, nebude žrať nič iné ako hranolky s nugetkami (alebo iný obľúbený blaf tohto typu).

Výchova je omnoho zložitejšia a škála možností medzi týmto a direktívnym "kým toto nezješ, nepôjdeš od stola!" dosť široká.

Mně u jídla jako je špenát přijde jako krásný příklad jak rodič akceptuje svobodu dítěte.
Já vidím a to jsem viděl i já v dětství, že rodič řekne, že to uvařil a tak to sní a je jedno, že to nemá rád.
Pokud rodič nedává dítěti možnost, tak v jiných složitějších už vůbec ne.

No u špenátu mi to přijde jako jiná situace. Pokud děláte jídlo pro všechny zároveň, asi se tam projeví, jak moc ten špenát máte rád. Pokud ale třeba jednou zajdete do restaurace (OK, asi by se daly najít i jiné situace) a dítě (ne)chce něco se špenátem, proč to neudělat łódkę jeho přání?

Je to jako špenát. Pokud jste ho nemusel, tak ho nebudete nikdy dělat, tak i děti ho nebudou mít. Tak se mění myšlení lidí a chování podle toho. Nebo brokolice.

Protože jste svobodomyslný, tak byste dal možnost dítěti automaticky, tak můj dotaz nemá smysl.

Taky děti nemám, ale asi bych hledal, kde se potkají moje možnosti s tím, co by chtěly. Mohu mít názor, že svobodná škola bude to pravé, ale pokud by chtěly něco jiného, nenutil bych je tam. Domácí vzdělávání – nemám promyšlené, co všechno by to reálně obnášelo. Někdy je možné se spojit s dalšími lidmi, co mají podobné hodnoty, a střídat si, kdo se věnuje skupince dětí.

Vlastně ale nevím, jak by na to mělo mít vliv, jestli se mi ve škole líbilo. Pro svobodomyslného člověka, kterému se ve škole líbilo, by neměl být problém dát svému dítěti na výběr z dostupných možností. A naopak se najdou lidé, kterým se tam nelíbilo, ale i tak to budou považovat za to nejlepší pro své děti.

Kdybych měl děti, tak pojedu domácí výuku, ale moc by se mi nechtělo. Nejdřív bych zkusil poslat dítě do školy a modlil se, aby se mu líbilo, protože domácí výuka pro mně znamenala věnovat dítěti 3 hoďky minimálně. Důvod, že se mi ve škole nelíbilo.

Proto se ptám jestli se ve škole líbilo, protože pak jste podle mně svolný/nesvolný umožnit dítěti se rozhodnout ohledně školy.

> Beru, že oni byli šťastný ve škole, tak si říkají, že jejich děti budou taky.

Ne nutně, skoro bych hádal, že tomu tak většinou nebude. Spíše si odůvodní, jak to pro ně bylo přínosné, ač to někdy bolelo. Někdy užitečnými informacemi, (jejichž získání ale mělo náklady příležitosti), jindy absurdním argumentem o všeobecném rozhledu. A v dobré víře tam posílají děti.

> Vy jste vnímal školu jako dobré místo?

Uf, to je hodně široká otázka, navíc mířící poněkud do minulosti, jde-li o to, jak jsem ro vnímal jako student/žák. Je to pro tuto diskuzi podstatné?

Setkal jsem se s několika a jednoho jsem sám měl rád. Vysvětlení pro to mám více. Stockholmský syndrom, kdy, když se chová hrozně a já nemohu odejít, tak se alespoň přesvědčím, že mě dobře naučí. Potom to taky může být vlastně dobrý učitel, který ale potřebuje ve třídě udržet v tichosti lidi co tam nechtějí být a volí k tomu vyvolání strachu z něj. A pak se to ještě rozpadá na to, jestli mě ten předmět zajímá, když ano, tak můžu být ochoten snášet jeho chování, a když ne, tak pak musím být přesvědčený, že to co učí bych měl umět, i když mě to nebaví a nedává smysl (nemám zodpovědnost za své vzdělávání), kde dochází k tomu paradoxu, že tvrdý učitel tě spíše donutí se naučit to co ti nedává smysl, ale pokud přesvědčený nejsem tak pak ten Stokholm.

Beru, že oni byli šťastný ve škole, tak si říkají, že jejich děti budou taky.

Vy jste vnímal školu jako dobré místo?

Ne nutně nenávidět, prostě to mohou považovat za nutné zlo a věřit, že to dítě jednou ocení.

Jistě. Neodpovídáš, protože sis nabil hubu.

Žádný podstatně. Plzeň, Budvar a Bernard jsou u nás nejdražší ležáky z produkce průmyslových pivovarů. Když neznáš český reálie, nech se poučit. Slovensko je pro Budvar export, v Česku se to fakt moc nepije. Prazdroj prostřednictvím svých značek prodá ročně o řád víc.

Asi jsi zapomněl odpovědět.

Vím. Nechodil jsem do školy a proto jsem dopadl, že žijí s 1500 Kč. Máte pravdu. Děti musí chodit do školy, aby nežili jako já.😭

Premiér mi může bejt dobrej, některej je lepší než jinej, ale kde je ta funkční spojka mezi volbama a Budvarem?

Vždyť jsem ti vysvětlil, že to pivo je na český poměry drahý a podle prodejů evidentně i hnusný.

Ad hominem. Nesere mě to, ale byl bych o trochu radši, kdybys odpověděl.

Chápu.

Je tu sociální stát, tak můžou být na dávkách. Není potřeba nutit děti.😉

Na základce jsem měl pár tvrdých učitelů, na střední pak už jen pár přísných. Proč se mí rodiče a prarodiče moc nepozastavovali nad jejich chováním nevím. Asi by je někdo zbil, kdyby se ozvali... Nevím. Ze strachu z přísného učitele jsem se jeden předmět učil více na úkor ostatních předmětů, i když jsem k tomu měl odpor. (Tímto si učitelé v rámci sboru mohou konkurovat.) Tvrdý učitel ve mně vyvolává vzpomínku na rozhovor s dědou o komunikaci člověka s koněm. Chcete-li říct koni, ať se dá do pohybu, prásknete ho bičem, těžko ho ukecáte. Možná je to podobné i s dětmi - když je chcete k něčemu přimět a ještě vám úplně nerozumí, donutíte je k tomu silou. Síle rozumí. U slov to není tak jisté. Nenásilná komunikace má své meze nebo ještě nevím, jak ji aplikovat, když druhá bytost má úplně jiný jazyk, než já.

Až v dospělosti jsem si uvědomil jak rodiče musí nenávidět svoje děti, když je posílají do školy a neptali se na jejich názor. Rodič má dítě, kterému je ukradené jak se cítí. Prostě ho považuje za jeho věc.

Už sis rozmyslel odpověď?

Za mých mladých let jsem viděl pedofilní učitelé. Flirtování s 12-15 letými holkami. Určitě to už v dnešní době něco takové není.

"Co uznat chybu". Norbert? LOL

Ještě tématu:
"Zdravotní pojišťovny v České republice nemají žádné soukromé majitele či akcionáře a nikdo je nevlastní v klasickém byznysovém smyslu. [1] (https://mzd.gov.cz/zdravotni-pojistovny/)Všechny zdravotní pojišťovny, které v ČR provozují veřejné zdravotní pojištění, jsou samostatné právnické osoby veřejnoprávního charakteru. Byly zřízeny speciálními zákony a peníze, které vyberou na zdravotním pojištění, jsou veřejnými prostředky."
"1. Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP)Je největší pojišťovnou v zemi (zřízena zákonem č. 551/1991 Sb.). Stát nad ní vykonává přímou kontrolu prostřednictvím Správní a Dozorčí rady, do kterých volí členy Poslanecká sněmovna a jmenuje je vláda ČR. [1] (https://www.vzp.cz/o-nas)2. Zaměstnanecké zdravotní pojišťovny (zbývajících 6)Tyto pojišťovny vznikly podle zákona č. 280/1992 Sb. Historicky byly navázány na konkrétní resorty, odvětví nebo velké podniky, ale dnes jsou otevřené všem občanům. V jejich orgánech zasedají zástupci zaměstnavatelů, zaměstnanců a státu."
Co uznat chybu? To by vaše ego neskouslo?
Ale přesvědčil jste mě, že jste člověk ne AI. Ta by zjevnou nepravdu v takto snadno ověřitelné věci netvrdila.

V životě se nedozvím, jak to Mojžíš myslel. Nezáleží mi na tom. Žiju teď. Potřebuju volit si své cíle a způsoby jejich dosahování samostatně a zároveň potřebuju bezpečí před organismy, které mi v tom brání. Potřebuju tvořit svobodně. A proto příkazy a zákazy ve mně budí vzdor, hněv, strach, utrpení... To škodí zdraví. Jenže rád bych na světě ještě nějakou dobu pobyl ve zdraví a pohodě, trochu lépe svět pochopil a užil si potěšení z tvorby. Chápu-li DBP jako popis chování milujícího člověka, říká mi to, že stačí milovat a s tím dalším (pravidla...) si už nemusím dělat starosti. Když člověk miluje, má to nejvíc, co dává životu smysl. Milující člověk v okamžiku milování těžko někomu ublíží, těžko někoho okrade - proč taky, když už má to nejvíc? Zažil jsem milování, ten blažený pocit, kdy se rozplývám, jsem střízlivý na maximum a daří se mi nejlépe cokoliv, co dělám... Neumím to zařídit na lusknutí prstů. Ten stav vzniká a zaniká sám od sebe. Těším se, až to zase nastane.

Žádná svoboda není objektivně důležitější než jiná. Lidé se většinou budou více věnovat svobodám, které jim zákon prakticky omezuje. A z agoristického pohledu to dává smysl – tvorbě zákonů se příliš věnovat nebudu, jejich obcházení spíše u těch, kde to chci prakticky dělat. Takže sice nebudu pro omezování těchto svobod, ale budu relativně potichu.

Další akce #ne_poslušnosti vyjde za týden.
O svobodě projevu mluvím hodně, i o jejím „speciálním místě“ mezi svobodami. Pokud Vám to téma chybí, začněte tvořit; jestli nemáte lidi, sežeňte je, ale leccos můžete i sám.