Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

„Stačí to takto?“ – na váš názorový vektor je toto výrazný kompromis, takže stačí a smekám.

„Tu dynamiku a svobodu ale umožňují právě ty elastické peníze.“ – dynamiku asi ano, včetně těch ozdravných krachů. Svobody tam v případě nucení něčeho proti mé vůli je objektivně méně – ve prospěch toho, jehož svoboda se na můj úkor realizuje.

„Možnost používat jiné neelastické peníze povede k dynamice a svobodě asi stejně, jako když se necháte spoutat do svěrací kazajky.“ – spíš bych to připodobnil, že možnost nejít na bungge jumping znamená, že nebudu mít tu jistotu onoho hopsání nahoru dolů. Svěrací kazajka má konotaci s duševně nemocnými, kteří jsou nebezpeční sobě a okolí. Jako dehonestace názoru fajn, jako příspěvek k debatě úplně nanic.

„V tom spočívá ten demagogický klam "ankap je dobro z definice".“ – ankapem můžete nazývat jen určité uskupení společnosti. Pokud se ti lidé chtějí navzájem vraždit, okrádat, zavírat se do koncentráků a nutit jeden druhému proti jeho vůli své priority, pak to naplňuje spíš státní zřízení či mafii (což stát je, jen má lepší PR).

Pokud budete mít společnost natolik vyspělou – ve smyslu vážící si svobody a zodpovědného chování – pak bude menší tlak na to nutit něco okolí, role státu bude ustupovat, stát se bude zmenšovat a nakonec jako struktura centrální moci bude moci i zaniknout. To, co zbude, je společnost lidí mající určité hodnoty, které vedou k tomu, že svobodně může stát mizet až zmizet. Tyto hodnoty jsou velmi blízké tomu, co ankap definuje.

„"v ankapu nebudou války"“ – já jsem psal: Ano, i v ankapu by se mohlo bojovat. Možná i častěji. Jen by ty spory byly menší, izolovanější a rozhodně bychom se nedočkali prasáren typů koncentrační tábory či aktuální dění na Ukrajině.

Čímž existenci válek nevylučuji, jen nebude možné skrze zdanění a inflaci fiat měny financovat tyto aktivity proti vůli těch, co se na tom podílet nechtějí. Pokud je tedy nezačnete nutit silou – což už ale není ankap prostředí, protože někdo porušuje princip neagrese. A je otázka, zda a jak dlouho si taková společnost dokáže uchovat své hodnoty (centrálně nevynucované) a takovému útoku na ně odolat.

On by si mistr musel ujasnit, a také nám, jak to se svým jelitářským pojetím definic i navzdory celému světu vlastně má, když o nich píše toto:
Ach jo… Přece jsem schválně takto argumentoval, abych ukázal tu logickou chybu. Definicí můžete systému přisoudit libovolnou vlastnost: i nemožnou. A definovaný systém tu vlastnost prostě má, protože když ji nemá, není to ten systém… Na "systému, ve kterém lidé nestárnou" bije do očí, že takhle definovat nelze. Jenže to neplatí jen pro nemožné vlastnosti, ale pro libovolné vlastnosti. Prostě definicí nemůžete přisuzovat věci vlastnost!

„Co si pod pojmem uchovatel hodnoty představujete?“ rozhodně ne cílení inflace na 2 % a tím ztrátu poloviny kupní síly za cca 35 let.

„Úrokové sazby mají velký vliv na to, zda jsou peníze uchovatelem hodnoty.“ – úrokové sazby chápu dnes hlavně jako ochranu proti inflaci. V případě termínovaných vkladů, které slibují lepší zhodnocení, to znamená i nedostupnost dané rezervy po daný čas – tedy kompenzace za odloženou spotřebu a podstoupené riziko.

„Pokud jsou úrokové sazby stejně vysoké jako je míra inflace, pak jde o peníze, které roli uchovatele plní.“ – to není pravda z toho důvodu, že ne všechny peníze leží na úrokovaných účtech. Dále banky úročí lepším úrokem běžnému smrtelníkovi peníze jen do určité hodnoty (třeba 250.000). Úrok může danou inflaci kompenzovat, měna jako taková ale neplní roli uchovatele hodnoty, což zjistíte hned, jak pod polštářem objevíte balík bankovek po dědovi (za předpokladu, že by ty bankovky ještě platily).

„Pokud jsou úrokové sazby stejně vysoké jako je míra inflace, pak jde o peníze, které roli uchovatele plní.“ – nikoliv, uchovatel hodnoty uchovává hodnotu bez ohledu na úročení. Úročení je investiční instrument motivující k investici úspor někomu, kdo je bude mít potenciál zhodnotit a za to dostanu odměnu. Peníze, které musí něco dělat, aby uchovaly hodnotu, nejsou dobré peníze a nejsou dobrým uchovatelem hodnoty.

„Účetní peníze nechávají na ekonomice, jaké ty peníze budou, zda deflační nebo inflační.“ – cílením ČNB na 2 % inflaci rozporuji toto tvrzení. Není v praxi pravdivé.

„Ekonomika v tomto prostředí může zdravě růst“ – pokud centrální banka nepřepálí emise, tak může. Stejně tak může růst a rostla ve zlatém standadru. Otázkou je, co si pod pojmem zdravý růst představujete vy. Za mne tam nepatří vytváření nových neexistujících peněz již tolikrát z mé strany kritizovaným způsobem.

„aniž by peníze ztratily funkci uchovatele hodnoty“ – cílené znehodnocování 2 % lze vyložit, že ze stovky za rok udělám kupní sílu 98 korun při jakémkoliv výkonu ekonomiky. Protože pokud by náhodou ekonomika umožnila kupní sílu 102 Kč, ČNB zasáhne a dosáhne toho, že splní svůj cíl, poplácá se po zádech a rozdá si odměny (tímto způsobem vytvořené).

„Když začne ekonomika klesat, začnou se účetní peníze chovat deflačně, což brzdí projevy poklesu ekonomiky.“ – toto jsem v praxi nikdy nepozoroval. Že by plošně klesaly ceny. Máte příklad z historie, který mi unikl?

„Rigidní peníze budou uchovatelem hodnoty (tedy ani deflační ani inflační) pokud ekonomika ani neroste ani neklesá.“ – budou uchovatelem hodnoty i když produkce bude stoupat, ceny tím budou klesat a já si za úspory budu moci koupit více.

„Aby byly rigidní peníze uchovatelem hodnoty musí se i ekonomika chovat rigidně.“ – ne, může klidně i růst

„Jakmile ekonomika začne růst začnou se rigidní peníze chovat deflačně.“ – což nesnižuje hodnotu peněz, čili v této situaci jsou peníze stále uchovatelem hodnoty.

„Když ekonomika začne klesat, začnou se chovat inflačně (= stagflace).“ – pokud klesne produkce, bude méně zboží za stejnou míru oběživa a ceny půjdou nahoru. To je také incentiva pro lidi začít podnikat, protože v daném odvětví lze vydělat zajímavější peníze. Čili zdravý stav.

„Ekonomika může zdravě růst POUZE při poklesu cen,“ – ne, ekonomika může růst i při růstu cen, protože lze za poskytování téhož vydělat více. Pokud se nebavíme o plošné krizi, která by byla ekvivalentem hyperinflace, ale třeba o krizi v odvětví keramiky, tak začít dělat keramiku bude vzhledem k ostatní poptávce ziskovější a do daného segmentu mohou vstupovat noví hráči, kteří tuto poptávku uspokojí a tím se cena opět sníží. A nevidím v tom žádný problém.

„Pouze zhodnocení peněz deflací způsobenou zvýšením efektivity produkce nepoškozuje producenty a zachovává zdravý chod ekonomiky, proto pouze tato změna kupní síly může být považovaná za neutrální z hlediska funkce peněz jako uchovatele hodnoty.“ – ano, místo aby držitel fiat měny cíleně tratil, drží peníze a tato uchovaná hodnota je v čase stejná nebo vyšší. Čili v tom může i šetřit na důchod a za 50 let nebude mít v odloženém neinvestovaném objemu hodnotu potištěného papíru. Nemusí riskovat do fondů, pokud jim nevěří, nemůže mu tyto úspory nikdo systémově tak snadno vykrást, zestátnit, zdanit atd.

„Pokud kupní síla peněz roste na úkor producentů v důsledku toliko omezování spotřeby, pak nelze hovořit o plnění funkce neutrálního uchovatele hodnoty.“ – pokud si vážím peněz více než zbytného zboží (což je subjektivní hodnocení a bude se lišit člověk od člověka) a neutratím je (a bude nás takových hodně), tak se produkce takového zboží utlumí. Mohou to bít falešné elfí uši, plastové upíří zuby, pouťové růže na střelnici… Pokud se nebudou produkovat, rozhodně to nezpůsobí krizi. Jedná se o zboží, které se pořizuje z přebytků a rozmaru. A přesně tyto produkty, pokud se utlumí, nemá to negativní vliv na ty ostatní, které jsou potřeba. Těm naopak zbude více zdrojů a lidí na produkci toho, co lidé kupovat chtějí. Je to jen cenová komunikace k realokaci zdrojů, které si trh bude v dané podobě více vážit. Čili prospěšná činnost.

„Z výše uvedeného je zřejmé, že účetní peníze umožňují dva způsoby zdravého růstu“ – to jsem úspěšně rozporoval, takže pro mne to zřejmé není. Ona je totiž asi i otázka definice pojmu „zdravý růst“. Oba tím velmi pravděpodobně rozumíme něco trochu jiného a proto se i naše závěry na toto hodnocení růstu liší.

„zatímco rigidní peníze pouze jeden způsob (růst efektivity produkce).“ – také nesouhlasím, ale to je vám asi jedno.

„Účetní peníze pak umožňují také rychlejší růst efektivity produkce,“ – zároveň prinášejí reálné riziko krizí, recese a propadů, které se cyklicky opakují v cca 7letých cyklech.

„protože na technologický vývoj je možno použít více peněz,“ – více čím dál méně hodnotných peněz.

„rigidním prostředí, kde by na takové riskantní investice nemuselo zbývat dost peněz.“ – nemuselo by jich být tolik, protože by byly hodnotnější, v případě vámi tolik obávané deflaci by jich bylo potřeba pro realizaci nějakého podniku čím dál méně.

Ale tím nepopřete tu nebetyčnou kravinu co jste tu i s vykřičníkem na konci uvedl. Zkuste se v klidu zamyslet, proč to co tu uvádíte onu kravinu neomlouvá. Věřím vám, že v tomto životě na to možná jednou příjdete.

Supr, na to se těším! :)

Píšu o tom na svém fb:
https://www.facebook.com/karthus.deathsinger

A budeme o tom livestreamovat v listopadu:
https://www.youtube.com/watch?v=xNH1vaqt5mM&list=PLmwDL0lIJTxC9KltdmCmJFA3v49C8XBpN

To je fajn! Bylo by hezké sem dávat spíš příspěvky o tom, jak může být škola super místo.
Mám ráda rozmanitost a různé přístupy, takže bych ocenila nějaké vize, postřehy a nápady.

Já v takové škole učím; zrovna teď tu sedím.

Z vašeho komentáře není zřejmé, jakým způsobem vaši nutnost důkazu myslíte.

Definice sama o sobě je pouze zavední pojmu. Zavedení zahrnuje pojmenování našeho pojmu a přiřazení vlastností. Přiřazené vlastnosti musí být (většinou však implicitně) definovány také, jedinou výjimkou jsou tzv. primitivní pojmy.

Není zapotřebí dokazovat, že náš nový pojem může mít nějaké vlastnosti. Vlasnosti jsme našemu pojmu právě přiřadili.

Pokud však o (již zavedeném) pojmu něco tvrdíte (tvrzení, věta, výrok), pak je jistě zapotřebí toto tvrzení dokázat.

1. „V tržní ekonomice nelze produkovat bez plýtvání!“ – ale pokud skutečně plýtváte svými zdroji, tak vám dojdou. Stát plýtvá zdroji všech a může si je neomezeně zajišťovat (opět příklad třeba Venezuela). čímž může způsobit více a více dalších škod. Jen to není tržní ekonomika, protože v té skutečně tržní by si mohly svobodně konkurovat i měnové systémy s těmi peněžními. :-D

2. Přesně, ale s penězi, které musíte nejprve mít/sehnat od někoho kdo je má a které drží hodnotu v čase, si dovolíte méně střílet od boku.

3. „Chcete-li zamezit plýtvání zdroji“ – naprosto jste mne nepochopil. Tržní systém je pro distribuci zdrojů nejvíce efektivní, pokud disponuje stabilním metrem v podobě kvalitního oběživa.

4. „Plýtvání je ale skvělá věc!” Není
„Když pak přijde krize, máte rezervy v produkčních kapacitách“ – když by předtím neplýtvali, tak by krize nemusela vůbec přijít.
„Když jedete nadoraz bez plýtvání, v krizi“ – pak taková krize spíš nepřijde a začne se omezovat zbytné. Ne každý potřebuje i dnes elfí uši, duhové parkuky, latexové kalhoty s vyřízlým pozadím, tělesné modifikace na úrovni implantátů prouze pro vizuální proměnu. Když bude mít hlad, toto si může odpustit. A uvolněné kapacity mohou tvořit něco, co je potřeba a ne co je hrazeno z prachů ze vzduchu.

„Když plýtváte, máte pak kam ustoupit. Když neplýtváte, jakákoliv krize Vás zasáhne citelně.“ – když neplýtvám, mohu šetřit a uspořené pak použít, když je nedostatek.

„Skutečné svobody volby je v prostředí účetních peněz samozřejmě mnohem více, než v nesvobodném prostředí spoutaném rigidními penězi.“ – Ne, pokud se to týká i lidí, kteří s tím nesouhlasili a jsou nuceni se toho účastnit.

„V prostředí účetních peněz nemusí jednotlivci nést zodpovědnost…“ – do doby hyperinflace, měnové reformy a dalších státních zásahů.

„Nesou zodpovědnost pouze za svá individuální rozhodnutí.“ – kéž by tomu tak bylo

„V prostředí rigidních peněz nesou jednotlivci odpovědnost, resp. čelí následkům u všech krizí.“ – a mají-li úspory, mají čím čelit. KDyž ale nejprve planetu vysílíte světovou válkou, v dost státech zjistí, že vracet se ke komoditnímu standardu se jim jako vládám nehodí do krámu, začnete jet na dluh a svazujete to celé dalšími zákony a regulacemi, tak se to prostě někde podělat za čas zákonitě musí. Je s podivem, že to vydrželo tak dlouho.

„Je tedy jasné, kde se lidem bude žít lépe a skutečně svobodněji.“ – každý tuto otázku vyhodnocujeme jinak.

„Proč měnit obrovskou škálu svobod a výhod pružného systému za jakousi parodii na svobodu v prostředí rigidních peněz,“ – proč bych na toto měl nějak smysluplně reagovat…

Používáte pojem svobodu v prostředí peněz s nuceným oběhem k popisu tohoto oběhu a ekonomiky na tomto závislé. Těžko mi to pak chápat v mantinelech, ve kterých to vidíte Vy.

Opět se dostáváme k tomu, že centrální banky cílují inflaci a ne stabilitu.

Ne, máme rozdílné hodnotové žebříčky.

„Takové jednání nepovažuji za znehodnocování cizích úspor. Naopak takové jednání zvyšuje možnosti, za co ty úspory utratit.“ – princip už jsem vysvětlil tolikrát, že už tím nebudu ztrácet váš ani svůj čas. Neshodujeme se v tom, co je z tohoto hlediska morální a etické.

„Tohle nemá s etikou ani morálkou nic společného. Je to čistě ekonomický eticky i morálně neutrální fakt.“ – ani omylem. Jen vám to vyhovuje a tak to chcete za neutrální považovat.

„Pravdu byste měl pouze v případě“ – dvouprocentní cílení inflace. Více k tomu nemám (krom tragikomického zmínění inflace aktuální).

Tu peněžní zásobu ředí inflační 2 % cíl. Který není vždy dodržetelný, jak ukazuje naše situace. KDyž to vezmou do ruky moulové, je k příkladu i Venezuela a další. Že lidé své úvěry splácí je fajn. Jaký je ale oběm aktuálně splacených úvěrů a jaký je objem úvěrů nesplacených (a z jaké části)? Nemá ta bublina žití na dluh také nějaké hranice, za kterými už to zdravé nebude? Tuto situaci tu máte poprvé za celou historii a 100 let není zrovna dlouhá doba na to predikovat životnost takového systému na delší období.

To záleží na nastavení etiky a morálky. Evidentně se naše hodnoty v tomto dost citelně liší. Což nedělá z jednoho lepšího a z druhého horšího člověka. Jen jsou tyto žebříčky v určitých ohledech dost mimoběžné.

Je tedy logické, že když FED konsolidoval vliv, konsolidoval tím i krach a z lokálních ohňů se stal světový požár. Nic, co by mne vedlo k obhajobě takového systému.

Toto téma je příliš složité, abych o něm mohl zasvěceně debatovat a cítit se silný v kramflecích. Názory na příčiny stavu, který vyústil v to, co se stalo, se liší i u různých historiků, ekonomů atd… A to, co k tomu stavu vedlo bude velmi důležité i pro to, jak se to vyvíjelo dále. Protože v tom systému bylo spousta lidí, lidských osudů, zničených snů atd.

Zajímavý příběh. A jak jsem říkal, pokud to řešení lidé používají dobrovolně, nemám s tím problém. Problém mám s tím, když je to nuceno zákonem a nemůže se tomu legálně konkurovat se stejnou startovní čárou ve smyslu legislativy.

„To je hezké, ale není to potřeba.“ – zajímavé, že jak to není potřeba, tak hodnota BTC utěšeně v dlouhodobém horizontu roste. Ono to totiž není o tom, jak vysoko může BTC vyrůst, ale jak může v porovnání s ním fiat padnout. A BTC to dělá bez státu za zády, naopak, často státu navzdory.

„To, že BTC nepotřebuje důvěru tak vůbec nic neřeší.“ – to jen značí to, jak moc vám zatím uniká unikátnost BTC. V pořádku, dehonestovat vás kvůli tomu nebudu, byť vy jste si to neodpustil.

„Ten systém dával smysl z globálního pohledu, který Vás evidentně moc nezajímá.“ – pokud dává něco z globálního hlediska smysl globálním hráčům a člověk je nucen v takovém systému existovat bez toho, aniž by se jej někdo ptal – tak ano, stejně jako mne nebude zajímat vaše továrna, nezajímá mne ani váš prospěch z tohoto, pokud to znamená, že má práva budou tímto zásahem uměle krácena.

Protože nejsem utilitarista a nesnažím se sečíst všechna dobra a zla a najít nějaké obecně lepší řešení. Protože užitek je interpersonálně nepřenositelný a kvantifikovat a oceňovat různé nedostatky tak, abych v součtu se dostal do plusu.

„Z hlediska individuálního nemá smysl tento systém nějak moc posuzovat.“ – smysl to má, jen to nebude působit pozitivně.

„Brettonwoodským systém odstranil“ – umožnil státní moci přístup do cizích úspor a peněženek tím, že celé toto odvětví monopolizoval a z ochrany zdrojů klasickými metodami udělal trestný čin. Sorry, tohle nebudu glorifikovat.

Což není důkazem toho, že účetní systém je lepší, ale že stát nedokáže udržet oba zároveň. Dále to není ani důkazem toho, že na zlato vázaná hodnota peněz byla špatná. Spíš se to hodilo vládám jako super možnost, jak vybílit peněženky občanům, aniž by si toho všimli. Je rozdíl, když vám vláda vezme polovinu platu a nebo jestli z toho co vyděláváte za čas z trhu přinesete jen polovinu.

U první je zloděj vidět, u druhé je skryt za složitý systém monetární a fiskální politiky, přesouvání aktiv, pasiv, makroekonomických ukazatelů, predikcí centrálních bankéřů, protiinflačních opatření a dluhopisů – se stejným výsledkem. Máte menší kupní sílu.

co to meles? jakou definici? Vubec nechapu, o cem mluvis a jakou to ma souvislost s tim, co pisu ja.

„Takže já budu chtít postavit továrnu“ – právně, všech, které byste provozem té továrny mohl poškozovat, abyste si kryl zadek před žalobami. Protože splodiny, špnavá voda, únuky chemikálií, prach atp.

„Takto si představujete tu Vaši svobodu?“ – přesně, pokud už někde něco mám, mám právo to chránit a za případné změny k horšímu požadovat odškodnění.

„Budu si chtít koupit dům na hypotéku, ale měl bych nejprve získat písemný souhlas všech občanů, protože bych jim tím mohl znehodnotit úspory?“ – stačí, když přesvědčíte těch pár, co vám na ten barák půjčí. Nebo se domluvíte na splátkách s tou firmou, která baráky staví. Váš barák fakt není můj problém.

„Tohle je ta Vaše svoboda?“ – ano prosím!

„To je ta Vaše etika a morálka?“ – jistě, protože věřitele dělám jen ze subjektů, které o tom ví a svobodně s takovým stavem, který je může poškodit/mohou na něm vydělat souhlasí. To je etika a to je morálka. Machinovat s hodnotou úspor cizích lidí, protože já si nechci na barák našetřit a chci ho hned – a když se to nepovede, on to někdo zatáhne ze svého… To je zas asi ta vaše etika, morálka a svoboda, chtělo by se napsat. ;-)

mas uzasnou vlastnost, dokazes vyvratit priklad, ktery ti nekdo da, uplne jinym prikladem, ktery s tim prvnim nijak nesouvisi a tim se prohlasit za viteze :-D :-D
Nedelas to jen u me, ale koukam i u jinych lidi :-D :-D

Průser je, když něco zapíšete do respektované knihy a necháte zbytek světa v omylu, že to zlato už je vlastně vytěžené, když už s ním platíme. :-D

1) to je ta krása, že stačí, když s tím souhlasí ti, co to tak chtějí – a ti do toho nenutí ostatní. A ti ostatní, co to chtějí mít jinak, do toho, jak to chtějí nutí jen ty, co to tak chtějí. Takže můžete mít více skupin paralelně a mezi nimi se pohybovat a spolupracovat s těmi, kde si hodnotově nejvíce sedíte.

„ak by všetci obyvatelia štátu chceli štát“ – já stát nechci. Ergo tento náš stát není z principu nenásilný. To, že tahám za kratší konec provazu a jsem donucen se přizpůsobit, není omluvou pro stát.

2) „Nedokazuje sa neexistencia ale existencia.“ – ankap funguje všude, kam se necpe stát. Volnotržní vztahy, boty si nekupujete díky státu, ale díky výrobci bot. Jídlo neprodukuje stát, ale farmáři a zemědělci. Ankap, tedy kapitalizmus, tedy trh – tedy dobrovolná spolupráce je naštěstí ve světě skoro všude.

3) Díky za to, že berete můj názor. Máte pro své tvrzení příklady dokazující existenci tohoto? Pozor, zajímá mne prostředí bez státní moci ve smyslu možnost donutit k něčemu legislativou. Obávám se, že budete prokazovat neexistenci, což sám správně odmítáte.

4) „Naopak, tú korupciu spôsobuje trh a štát sa jej snaží brániť“ – jak mohu být korumpován, když nabízím své služby a někdo mi nabídne více? Jak se mohu korupčně chovat v soukromé firmě? Maximálně poškodím firmu (vezmu si bokem peníze pro sebe, na které nemám mít nárok dle smlouvy se zaměstnavatelem). A tam je možný rychlý proces. Stát je ideální korupční prostředí, protože spravujete cizí majetek a nesmíte si jej přivlastnit. Tak si skrze tuto moc nad veřejnými zakázkami, schvalováním regulací, vyjímáním konkrétních činnosti z úředního zřetele či přehlížením porušování něčeho získáváte něco, co už bude vaše. Stát korupci umožňuje tím, že se rozhoduje o věcech, které nemají svého majitele.

„Na trhu to isté konanie nazvete príplatkom“ – přesně, a pokud se to někomu nelíbí, může přejít ke konkurenci. Kam půjdete ke konkurenci, když stavební úřad nevydává povolení, berňák odmítá včas vráti peníze, na které máte mít nárok – a stále chce další a další prokazování oprávněnosti, policie se bude chovat jako slon v porcelánu a vy to odnesete? Někdy si o ten úplateček dokonce otevřeně řeknou. Byly i neveřejné ceníky, kolik si do obálky připravit a ono se to najednou pohne.

5) „Prečo by musel byť ankap večný?“ – tak ono i Rakousko-Uhersko už není takové, jaké bývalo, Britské impérium se dost smrsklo, velká říše Římská jaká byla a jaká je? Věčná nebude ani sluneční soustava. Mimochodem, jak dlouhého trvání mělo Československo, jak dlouhé Ukrajina, co třeba takový Sovětský svaz a další… Dinosauři tu vládli déle, než potkali planetku. Takže netvrdím, že by měl být věčný, tvrdím, že je etičtější a morálnější.

6) „To logicky vyplýva z fungovania trhu, môžete to popierať ale je to márna snaha, je to ako popierať gravitáciu.“ – ankap by byl užitečný pro ty, co by byli užiteční pro ostatní. A ti by to vyjadřovali svobodnou směnou. Konkurencí byste mohl začít nabízet lepší zboží či služby, případně stejné a levněji. Tím byste byl pro okolí užitečný a dostal byste vydělat. Jakou gravitaci tu popírám a koho jste tím „Z toho aj vyplýva že pre koho by bol ankap užitočný.“ myslel?

„Pokud jsou peníze komodita, pak je možný jen jeden druh směny a to komodita za komoditu, tedy barter.“ – Ne. Komodita může být penězi, což neimplikuje, že každá komodita jsou peníze, nebo že všechny peníze jsou komoditou.

Mohu mít poukaz na zlato (bankovku) a směnu provést poukazem/bankovkou, pokud druhá strana tomu poukazu věří. Mohu směnit zboží za státovky – státní měnu – pokud je tato směna z obou stran dobrovolná a ne zákonem vynucená, opět se jedná o směnu, která je košer. Komoditní peníze mají vcelku solidní vlastnost uchovatele hodnoty. BTC nejsou komoditní a až se stanou účetní jednotkou, budou krom bezproblémové směny a uchovatele hodnoty naplňovat i další znak peněz. Vyvozujete něco, co jsem neřekl a netvrdím. Tedy znovu, peníze mohou být komoditou, ne všechny komodity jsou penězi a ne všechny peníze jsou komodita.

„Teprve pokud peníze nejsou komoditou, lze mluvit o peněžní směně, kde prostředkem směny jsou peníze.“ – Ne. Mohu mít hodnotu v něčem, co není komodita i v něčem, co je komodita. Peníze mohou být buď přímo ten kus kovu, nebo jejich zástupce, o kterém panuje plošně dostatečná víra ve směnitelnost za tuto komoditu – a pak je tato směna náhradním statkem (kus potištěného papíru, mince z jiného lehčího kovu) svobodnou směnou za peníze. Ono i za ty koruny si v určitém kurzu můžete koupit zlato. Akorát vám nikdo negarantuje, že toho zlata za tu cenu bude dost, aby se dostalo na všechny držitele koruny.

„Pokud považujete nějakou komoditu, která je universálním prostředkem směny, za peníze, pak do dané terminologické struktury vnášíte zmatek a množina peněz pak bude obsahovat nejen různé komodity ale i skutečné peníze.“ – co je podle vás skutečnými penězi? Proto rozlišuji peníze a měnu. Abych se v tom vyznal :-D Vy se ty pojmy snažíte spojit, protože pro vás je to totéž a samozřejmě to v tom pak dělá zmatek, protože tím samým slovem vy rozumíte něco, co já rozlišuji, abych tomu zmatení zkoušel předejít. Možná není má definice nejlepší, ale alespoň se mi daří držet oddělené pojmy toho, o čem mluvím jako o dobrých a o čem jako o špatných penězích z hlediska peněžních kvalit (primárně udržitel hodnoty a prostředek směny).

„Proto je vhodné, např. zlato označit jako komoditu, která může být vhodná k tomu, aby byla universálním prostředkem směny.“ – ano, je vzácné, trvalé v kvalitě, ověřitelné, dělitelné, akceptované trhem (historickým a šlo by jej užít s jistými problémy i dnes).

„Peníze se od komodity liší tím, že peníze mají emitenta, zatímco komodita má zpravidla těžaře.“ – tím se u mne liší peníze od měny. Peníze jsou ten vzácnostní fundament (zlato, které musíte vyrubat), měna jsou ty papírky (vycucatelné z prstu, pokud jste jako bankéř nepoctivý). Pokud jste poctivý a držíte 100% krytí, jsou těmi penězi i ty papírky. Pokud peněžní zásobu papírků zvyšujete nad úroveň krytí, způsobujete inflaci a kvalita této měny klesá s tím, jak moc přestávají býti penězi (papíry vyměnitelné za určitou definovanou a léta dodržovanou váhu zlata).

BTC má tu výhodu, že se nenajde další naleziště = je matematicky omezený strop, nemusím řešit ryzost, snadno se ověří právo disponovat daným zůstatkem, neblokuje to danou komoditu pro využití v průmyslu, nelze jej levně falšovat…

„Peníze se od komodity liší tím, že, peníze mají pouze jediné využití, a to jako peníze, zatímco komodita v podobě universálního prostředku směny má i minimálně jedno jiné využití, než jako universální prostředek směny.“ – v tom případě jsou BTC peníze i dle vaší definice. S tím, že splňují další mé nároky na kvalitní peníze a pro vás jim chybí ta možnost je libovolně množit a navyšovat objem dle toho, že někdo má zájem slíbit, ale ne přesvědčit ostatní držitele o zapůjčení zdrojů.

1. Komodita – chápu, něco hmotného
2. Universálně směnitelná komodita – komoditní peníze, tedy podmnožina komodit
3. Peníze – u mne odvozenina z fyzického světa komoditní vzácnosti, tedy BTC
4. Měna – s fyzickým světem vzácností nespojená entita, ať už státní či národní (majoritně fiat) podoba oběživa, která ale nemá definován strop a trpí všemi neduhy (z vašeho pohledu žádoucími vlastnostmi).

„Tohle dělení není nijak ideologické“ – Toto dělení mi přijde dobré a doplnil jsem jej o své rozdělení bodu 3, protože vnímám velké kvalitativní rozdíly dle preferencí mých a vašich. Podoba, která by umožňovala obojí patrně není možná, nebo mne zatím nenapadá.

1. Ražba mince – souhlas, komodita v dané podobě má definovanou váhu, ryzost a pokud daný výrobce nepodvádí, bude jeho oběživo žádané a uznávané.
2. Monetizace zlata bankou – souhlas, netahám zlato ale lehčí poukázky, banka mi může směnit za zlato mezi pobočkami, takže cestuji nalehko, platím nalehko a mám z toho značné benefity.
3. Monetizace vzácnosti v diginálním prostředí – od komodit odříznutá vzácnost řešící problém dvojí útraty, nevyžadující důvěru, počítající s podvodníky a zahrnující do svého fungování reálný svět, proti jehož neduhům se snaží bránit ve prospěch těch poctivých hráčů.
4. Monetizace klientova dluhu – tedy tvorba nových peněz, které jsou nerozlišitelné od již existujícího oběživa, z čehož mají benefity převážně banka a věřitel, v případě splacení dluhu a dohnání inflace (zvětšené zásoby oběživa) ekonomikou cenovou stabilitu. Při politice cílení na inflaci cca 2 % dodatečné zdanění všech držitelů, protože kupní síla jejich úspor postupně klesá a i státní dluh se v hodnotě snižuje.

Zajímavá snaha o kamufláž toho nesmyslu co jste vypustil.