Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Ano úplně stejně jako jsem se ptal, kde bere ancap svoje pravá, se mohu zeptat, kde bere stát svoje práva. Nejsou založené na ničem jiném než na manipulaci a síle. Nedobrovolným vybíráním poplatků za služby, které neodebírám se mi děje újma a nespravedlnost. Posilování vlastnických práv ale nevidím jako dobrou cestu k rozpuštění státu. Stát můžeme rozpustit až na to budeme mít mentálně.

jsou

@Honza: Za mě světová ekonomika je jenom částečně otevřený systém. Jsou tu omezené zdroje a jsou tu omezení času a prostoru. Pokud spekulanti v okruhu 20 km kolem mého bydliště skoupí všechny lesy a zakáží tak komukoliv chodit. A já nebudu mít na dopravu nebo nebudu chtít cestovat z ekologických důvodů, tak mě čeká dost smutný život, protože se v životě nepodívám do lesa a já mám přírodu dost rád.
Kde bere anarchokapitalismus právo na absolutní vlastnické právo? Co když já budu indiánského smýšlení a budu brát planetu jako něco, co nikomu nepatří a patří všem?. Co když stát je jenom něco na půli cesty mezi těmito dvěma pohledy?

@Honza: Za mě světová ekonomika je jenom částečně otevřený systém. Jsou tu omezené zdroje a jsou tu omezení času a prostoru. Pokud spekulanti v okruhu 20 km kolem mého bydliště skoupí všechny lesy a zakáží tak komukoliv chodit. A já nebudu mít na dopravu nebo nebudu chtít cestovat z ekologických důvodů, tak mě čeká dost smutný život, protože se v životě nepodívám do lesa a já mám přírodu dost rád.
Kde bere anarchokapitalismus právo na absolutní vlastnické právo? Co když já budu indiánského smýšlení a budu brát planetu jako něco, co nikomu nepatří a patří všem?. Co když stát je jenom něco na půli cesty mezi těmito dvěma pohledy?

@ norbertsnv: Svým způsobem daně a sociální dávky (byť jsou nespravedlivé a neefektivně rozdělované) jsem takové kontinuální drobné restarty.

S tím, co píšete i celkem bez výhrad souhlasím. Dá se očekávat, že i hráč, co vyhrál, bez problémů bude souhlasit s rozehráním nové hry. Oproti tomu málokterý miliardář, jen tak rozdá všechny své peníze a řekne "Tak schválně, jestli se mi podaří se vypracovat od nuly ještě jenou".
Přesto na svém argumentu trvám. On totiž nebyl o tom, co by mělo být spravedlivé, ani o tom jestli někdo někoho do něčeho nutí. On byl o tom, že když se hra (potažmo systém nebo nějáke uspořádání) po čase nerestartuje, tak dokonverguje do nějakého stavu, který může být sakra omezující a nikam nevedoucí.
A já tvrdím, že anarchokapitalismus nemá princip restartu, protože vlastnictví je absolutní a absolutně nedotknutelné. Z mého pohledu má obrovský potenciál se právě v nějakém finálním zablokovaném stavu ocitnout a nemá mechanismy, jak se z takového stavu dostat.

Můj argument vůbec nebyl o náhodě, pointa byla úplně jinde. Týkal se všech deskových her. Byl o tom, že je přirozené, že když někdo dosáhne přílišné dominance, nastupují přirozeně mechanismy, které zasahují ostatním do vlastnických práv.
Vezměme tedy hru s nulovým podílem náhody, tedy šachy. Lepší hráč zažene soupeře do matu. Hráči se chystají posbírat figurky a přerozdělit je tak, že oba hráči jich dostanou stejně (postavit základní rozestavení figurek do dvou řad). V tom přichází anarchokapitalista a říká: "Vy komunisti!, vy chcete přerozdělovat ?!. Vítězný hráč dosáhl své dominance lepší strategií a je spravedlivé, že soupeřům král je šachu, jen ho tam hezky nechte!" A tak hráči koukají na tuto hru na věky a žádnou další už nerozehrají.

Když mluvíme o spravedlnosti a vzal bych jako axiom, že anarchokapitalismus je absolutně spravedlivý, protože nikomu nic nebere a nepřikazuje, je absolutní (světská)spravedlnost opravdu tak zásadní hodnota? Tuho otázku budu demonstrovat na deskových hrách. Představme si například v Česku oblíbené Sázky a dostihy. Jeden hráč přehrál všechny ostatní přehrál. Má nakoupeny nejlepší stáje plné dostihů, vlastní i všechny trenéry, přepravu a stáje. Pro všechny ostatní hráče je každý tah průchodem minovým polem. Ukončit tuto hru a začít od znova by bylo velice nespravedlivé. Proto pokaždé když se sejde parta přátel, která hraje tuto hru, v ní budou pokračovat a nikdy už nerozehrají hru novou, aby nedošlo k nespravedlnosti a vyhrávající hráč nebyl krácen na svých právech. Taková hra by nebavila ani vyhrávajícího hráče. Náš život je v podstatě také jedna propracovaná hra.