Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Je téměř vyloučeno, že by můj hlas rozhodl volby. Proč k nim tedy chodit? Protože mi není lhostejné, zda budeme svobodnou, západně orientovanou zemí. Pointa není v síle mého hlasovacího lístku, ale v síle mého příkladu. Svým rozhodnutím jít volit ovlivňuji své okolí. Má neúčast by mohla spustit lavinu lhostejnosti právě v mé sociální bublině. A jelikož se v ní sdružují lidé s podobnými názory, naše společná absence by už byla znát. Jak bych navíc mohl kohokoliv přesvědčovat o důležitosti voleb, kdybych k nim sám nechodil? Byla by to ukázka pokrytectví – kázal bych vodu a pil víno, čímž bych ztratil veškerou důvěryhodnost.

Vnímám to jako choreografii na stadionu. Když jeden fanoušek nezvedne barevný papír, nic se nestane. Pokud se jím ale inspirují sousedé a postupně celá řada, výsledný obraz se rozpadne. Funguje to jen jako kolektivní akce. Můj hlas tedy není osamocený čin, ale příspěvek k síle celé skupiny, která sdílí podobné hodnoty. A právě síla těchto skupin, nikoliv jednotlivců, volby skutečně rozhoduje.
________________________________

Urzova poznámka pod čarou: Ani mně není svoboda lhostejná; a právě proto k volbám nechodím. Navíc by mi přišlo pokrytecké k nim chodit (natož někoho přesvědčovat), když je považuji víc za nástroj státní manipulace než za možnost něco ovlivnit.

Další akce #ne_poslušnosti se bude konat veřejně; rád bych se věnoval svobodě projevu, neboť ji považuji za velice důležitou.
Nepůjde o přednášku, spíš chci mluvit s lidmi na ulici, nebudou tam ani místa k sezení; přesto se můžete stavit, chcete-li – dnes v pravé poledne na Andělu mezi Starbucksem a Mekáčem.

Občas slýchám, že škola není až tak důležitá pro vědomosti, které učí, nýbrž pro socializaci, která v ní probíhá. Argument, že nás škola socializuje, pak bývá často prezentován jako důvod, proč by měla být školní docházka povinná. Problémem je, že to socializace ve skutečnosti není – tedy pokud socializací nemyslíte, že vezmu partu lidí, donutím je být spolu v jedné místnosti, doufám, že se budou bratříčkovat a tím, jestli spolu sdílí nějaké koníčky nebo zájmy či se mezi sebou vůbec mají rádi, se nezabývám.

Často slýchám od „odborníků“, že legalizace drog je žádoucí, ale jen za přísné legislativy. Kalifornie legalizovala konopí už v roce 2016 s cílem oslabit černý trh. Výsledek? Černý trh zůstal silnější než legální nabídka (NPR, Forbes). Důvodem jsou vysoké daně (až 45 %), drahé licence a složitá regulace (Cannabis Laws California). Navíc federální zákaz znamená, že uživatelé přicházejí o právo vlastnit zbraň (Wikipedia). Kanada v roce 2018 zavedla federální legalizaci (Time). Časem díky narovnání legislativy a přístupnosti už v roce 2021 až 90 % uživatelů nakupovalo legálně (CCSA). Restriktivní model, jako v Kalifornii, spíše černý trh posiluje. Kanada naopak ukazuje, že otevřenější a méně zatěžující přístup vede k lepším výsledkům. Proto je paradoxní spojovat redukci černého trhu se současně restriktivní legalizací. Pokud legalizovat, pak jednoduše, dostupně a s nízkými bariérami, ideálně žádnými.

#ne_pošlunosti

Před měsícem se odehrálo první vystoupení #ne_poslušnosti se zaměřením na zločiny bez oběti; během toho jsem jich několik spáchal před svědky, na kameru a v průběhu toho vysvětloval, co mě k tomu vedlo.
Záznam by byl v rozporu se smluvními podmínkami YouTube i Odysee, které (na rozdíl od státních zákonů) respektuji; naleznete ho tedy tady. Již brzy. A jelikož mu chci dopřát více (Vaší) pozornosti, nebude tu několik dnů vycházet jiný obsah, ať má tento více prostoru.

Často slyšíme, že ankap nemůže fungovat, protože v něm dříve či později začnou různé subjekty bojovat o moc a nakonec jedna zvítězí a stane se neomezeným vládcem. Já se ale táži: Jak je vlastně možné, že se zastánci tohoto názoru nebojí téhož od státu, přesněji od jeho ozbrojených složek? Proč by se nemohli velitelé policie nebo armády například v Praze a Brně domluvit a zaútočit na policii v Olomouci? Tu by dobyli, pohltili by její složky a lidi a pak by útočili dál, než by dobyli celou republiku, pak třeba Slovensko a tak dále.

Situace je podle mě úplně stejná, buď máme státního velitele ozbrojené složky, nebo máme soukromého majitele ozbrojené složky. Jednomu brání v ovládnutí státu další státní složky, druhému brání v ovládnutí území další ozbrojené složky. Domluvit se s ostatními můžou oba dva. Zkusit to a dost pravděpodobně neuspět můžou rovněž oba dva. Trest by přišel pro oba, ať už vězení nebo smrt. Nedává mi smysl bát se majitele a zcela věřit veliteli.

Nebudete náhodou dnes večer v mé milované Plzni? Pokud ano, můžeme se potkat v 1830 na debatě porádané SfL a Filozofickým kruhem ZČU.

V poslední době se nějak roztrhl pytel se státy, které chtějí zavádět různými zákony věková ověření pro používání různých online služeb. To znamená, že třeba na Facebook nebo Instagram budete moct, až vám bude šestnáct a tak dále. Věk se bude například ověřovat krátkým videem, ve kterým natočíte svůj obličej a AI odhadne, kolik vám je let. Zajímavou dohru má jeden nový zákon v Austrálii, který začne platit už prosince. Ten bude vyžadovat ověření věku pro různé sociální sítě. A jakéže sítě to budou? Nedávno byl zveřejněn seznam sítí, na které se to bude stahovat. Facebook, Twitter, Steam, GitHub… počkat, cože, GitHub? No, ano! Je v seznamu. Konečně děti budou v bezpečí před GitHubem!

Oblastí, v níž nepochybně existuje genderová nerovnost, je partnerské a sexuální seznamování mezi muži a ženami. Na většině bezplatných seznamek se ostatně nachází daleko více mužů než žen; zdá se, že muži jsou v tomto ohledu proaktivnější a častěji hledají jednorázové zkušenosti, zatímco ženy si více vybírají a čekají, až je někdo osloví. Výsledkem je, že některým mužům se na těchto platformách seznamuje obtížně, ženy zase bývají zahlceny zprávami, což je těžké filtrovat, a dostávají i řadu nevyžádaných zpráv.

Jak na toto reaguje trh? Zatímco ženám dává u mnoha placených služeb sníženou cenu, nebo jim tyto služby dokonce poskytuje zadarmo, aby je motivoval ke vstupu, mužům dává cenu leckdy i mnohonásobně vyšší. Dále mnoho swingers klubů dává jako podmínku vstupu společný příchod páru, zatímco jiné dávají mužům vstupné za mnohem vyšší cenu; oboje však vede k tomu, že poměr sexuálních partnerů je mnohem vyváženější. Výsledek působení cen zároveň není nahodilý, neboť ti muži, kteří jsou ochotni zaplatit vyšší cenu, zároveň spíše budou opravdovými zájemci, a tedy budou více benefitovat, spíše než ti, kteří příležitosti využijí, ale vlastně by jim za placení nestála.

Nepoměry cen tedy sice jsou na první pohled sexistickými, trh tím však zejména reaguje na skutečnost, že zatímco určitá skupina dané služby využívá málo, jiná naopak až příliš, což ji jinak znekvalitňuje. Jedná se o další výdobytek volného trhu, který ukazuje na důležitost mechanismu cen a který, pevně doufám, se nikdo nepokusí regulovat státem.

V rámci cesty k osobní autenticitě se snažím žít v souladu s etickými principy, které považuji za správné. Snažím se připouštět si vlastní odpovědnost v rámci každodenních situací, jimiž procházím, a přemýšlet, co jsem mohl udělat lépe. Za jednu z nejtěžších výzev považuji udržet si tyto ideály v prostředí, které s nimi není zcela v souladu. Jsem-li v širší skupině lidí, kteří se těchto pravidel neřídí, je pro mě náročné těmto lidem neustupovat a být před nimi otevřený ohledně toho, jak to cítím já. Vnímám, že není-li v něčím bezprostředním okolí nikdo, kdo jej podporuje v zastávaných etických principech, je na tom obtížné, že veškeré úsilí musí vycházet z něj samotného, respektive z jeho svědomí, neboť zde není nikdo externí, kdo jeho počínání zhodnocuje jako dobré nebo špatné. Toto mi přijde podstatné například u veganství, kdy sice mnozí opravdu zatracují praktiky velkochovů, ale oni samotní přesto tyto praktiky nepřestávají podporovat svým tržním jednáním.

Člověk si tedy snadno dokáže namluvit, že za špatné věci, které se dějí, ve skutečnosti není odpovědný, což odpovídá právě sociálněpsychologickému jevu nazývanému difuze odpovědnosti. Podobným jednáním, respektive agentickým stavem, se zabýval už Stanley Milgram, který zjistil, že lidé se v řadě případů neřídí autonomní morálkou, nýbrž odpovědnost za své činy přenášejí na jednotlivce, které vnímají jako autority. Zdá se tedy, že kromě hledání platných morálních principů je hodně podstatná i určitá duševní vyzrálost, při které lidé skutečně sami sebe dokážou chápat jako autonomně jednající bytost, která je odpovědná za své činy a neustále ve světě svým jednáním vytváří rozdíly.

Jaké jsou z pohledu státu dva nejtěžší zločiny? Neplatit daně a být dítětem.

Čas od času bývám svědkem diskuse, kdy zastánci bezdětnosti argumentují, proč děti nemít, a zastánci rodičovství, proč je mít. V pořádku… Často však ze strany zastánců rodičovství zaznívá argument, že je důležité si pořídit děti proto, že by se jinak rozpadl důchodový systém, neboť když klesne porodnost, kdo nám bude platit, až budeme staří? Tento argument jsem slyšel opakovaně – zcela vážně a neironicky. Mně to však připadá neuvěřitelně absurdní – přece si nebudu pořizovat děti proto, že stát nějak špatně nastavil důchodovy systém!

V posledním vydaném videu „Urza s Timem o ceně státu na Andělu“ hned v prvním úseku Urza konverzuje s paní v pokročilém věku, kde ji říká, že pokud by si šest tisíc měsíčně, které platí státu spořila a investovala, tak by po 40 letech mohla mít důchod přes 170 tisíc korun, což záleží, kde přesně by peníze investovala, ale je to určitě čistě teoreticky dosažitelná částka. Jenže následně ji řekl, že teď má důchod pravděpodobně mnohem menší, protože dávala peníze státu a neměla tu možnost si je odkládat. Podsouvá tím myšlenku, že by bez státu mohla mít takový důchod, což je lež. Protože to absolutně ignoruje situaci, která se vyvíjela. Většina lidí si nemohla dovolit před 30-40 lety odkládat šest tisíc měsíčně, protože takový neměla ani celkový čistý příjem. Podle mých výpočtů by bylo čistě teoreticky možné dosáhnout na důchod 30-50 tisíc dle toho, jak optimální kroky by daný jedinec činil a samozřejmě by to neslo rizika. Pokud chcete dělat osvětu, tak bez zkreslování, lží a zavádějících informací, děkuji.
________________________________

Urzova otázka pod čarou: Když to tedy chcete počítat v praxi a ne v teoretickém modelu, započítal jste do těch výpočtů cenu státem způsobené inflace, regulací (vizte mou přednášku o ceně státu), indoktrinace ve školství nebo ztrát způsobených centrálním řízením minulého režimu, v němž ta paní také žila?

Na minulé přednášce o anarchokapitalismu v podniku The Grail jsem se zabýval (ne)poslušností.
Dnes budu mluvit o kapitalismu; jaké jsou jeho skutečné problémy i „problémy“?
Všichni jste zváni na příští přednášku o (ne)mluvení (nejen) s policajty; ta by se měla konat 5. listopadu.
Dnes večer se na Vás těším poprvé v LibertyLoftu – jako vždy v 19 hodin!