Kdo tu živí koho? – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

No ty tvdrdíš že to tak není. Ale zatím důkaz jsi dodnes nepředvedl.

Začněme jednoduchým příkladem bez "kapitalisty". Samostatně pracující dělník něco vyrobí. Jak se zjistíme hodnotu jeho práce? No samo o sobě nijak. Musíme počkat až si někdo výsledky jeho práce (výrobek) koupí. Pak cena - náklady (amortizace stroje, materiály...) = hodnota jeho práce. (Pozn. o tom jestli si to za jakou cenu to někdo koupí, rozhoduje, jak je pro něj daný výrobek subjektivně užitečný. To si můžeme zapamatovat pro příště, teď to není důležité.) Celkově je to jednoduchý výpočet.

Složitější situace nastane, když jsou dělníci dva a každý dělá jinou činnost, jinak složitou, jinak náročnou, přičemž výsledkem je jeden výrobek. Můžeme určit jakou hodnotu má jejich práce celkově, označme P (viz předchozí příklad), ale z toho není jasné jakou hodnotu má práce každého z těchto dvou (P1, P2). Víme jen že P1 + P2 = P. Posledně jsem se od Tebe dozvěděl, že se to určí "tak jako se to dělá v každé firmě". Tedy prostě podle dohody mezi dělníky a zaměstnavavatelem. V tomto případě tedy tak, jak se ti dva spolu dohodnou.

No a teď třetí příklad. Dělníci jsou zaměstnaní u kapitalisty. Ten sehnal peníze a koupil stroje a materiál, managuje je atd, to shrnmě jako práci P3. Zase, celková práce P = P1 + P2 + P3, se určí stejně jako v prvním případě. Jak se to ale rozdělí? No tak jak se to dělá ve firmě. No a tam se to rozdělí tak že zaměstnanci dostanou za svou práci zaplaceno podle dohody (P1, P2 = jejich mzda) a zaměstnavateli zůstane za jeho práci zisk (P3).