Lituji toho, že jsem chodila do školy – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Častým argumentem proti zrušení povinné školní docházky nebo odluky školství od státu je obava, že děti o něco přijdou nebo že později budou litovat, že třeba do školy nechodily. Jde-li o to, aby někdo něčeho nelitoval, proč naprosto se ignorujeme skutečnost, že se to už děje? Na střední jsem dobrovolně a ráda. O základní škole to říct nemůžu, poslední roky jsem tam nesnášela každý den. Téměř vše mi tam připadalo naprosto zbytečné – a vnímám to tak i s odstupem času. Je to tolik dní, týdnů, měsíců, dokonce let života, které už mi nikdy nikdo nevrátí. Bohužel nemůžu ani říct, že by mi to nedalo nic, protože to ve mně zanechalo spoustu negativních věcí, které mi ovlivňují život i po letech. Věděla jsem to i v té době, ale nikdo mě neposlouchal. Moje problémy, které bral málokdo aspoň trochu vážně, měly řešení. Je mi to líto pokaždé, když o tom přemýšlím.