Pohádka – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Například, tím, že děti přicházejí do svobodného a respektujícího prostředí, rozvýjí se podle svého tempa. Jsou milovány, přijímány a cítí se bezpečně.
V takové zdravé společnosti by nebyli nepřátelé, naopak. Každá lidská bytost by se cítila jako součást lidské rodiny.
V takovém prostředí by každý poslouchal přirozeně svoji intuici a svědomí.
Každý by rád prispíval společnosti právě tou originální kvalitou, kterou měl možnost objevit a rozvíjet.
Je to jen pohádka a představa, ale kdyby opravdu v každém jednom z nás byly zakořeněny hodnoty jako láska, mír, zdraví, svoboda, respekt a zodpovědnost.
To by byla paráda.

Já žiji pohádce, kde dělám co chci. Jen mám strach, že skončí. Stále zažíváme skvělé období a člověka třeba zajde na houby a prodá je a má vyděláno na 2 týdny.

Díky za podělení se o tvé prožívání. Blaho ti přeji jednak k tomu, že děláš, co chceš, a zároveň k tomu, že sis přiznal, že más strach. Pracuješ se strachem nějak?

Mam komunitní zahradu a komunitní firmu, která minimalizuje strach, že pohádka skončí.

Děkuji ze srdce za sdílení. A nejen toto. Všimnul jsem si jiných písmenek od tebe, nebo chteš li, od Vás, plné inspirace.

Celé to skončilo tím, že této svobodné rodině chcíplo jejich neočkované dítě na spalničky.

Děkuji za rozšíření rozhledu možností.

Rodina si našla pro dítě pediatra a porodila ho pod lekářským dohledem, což mu potenciálně vzhledem ke komplikovanému porodu zachránilo život. Dítě nechali naočkovat, ačkoliv je to stálo pár peněz, stejně jako pravidelné lékařské prohlídky. I přes pár úrazů, z nichž jeden se stal v důsledku tatínkem neodborně zapojené zásuvky, druhý v důsledků technické závadě na autě, ze které se výrobce vyvlékl kvůli kličce ve smlouvě, se tak dítě dožilo dospělosti. Část nákladů na zdravotní péči hradilo jejich pojištění. Protože oba rodiče museli pracovat aby v divokém kapitalismu přezili a zajistili sobě a dětem kvalitní životní úroveň, děti chodily do jeslí, školky a následně školy. Přikázání museli dodržovat sice méně, ale často byly i dost omezující, plynouce především z pojistních podmínek a pravidel majitelů míst kde bydeleli a pohybovali se. Bylo težké se v nich občas zorientovat a několikrát platili smluvní pokutu, ale i přes to si rodinka žila docela spokojeně. Tedy až do doby kdy na sousedním pozemku vybuchla atomovka, kterou si soused svobodně a bez regulí stavěl.

Děkuji. Osobně se mi líbí serióznost a třeba i poetika protkaná kontrasně s humorem, sarkasmem, paradoxem a jinymi kontrasty. Děkuji.

Bavit mě to přestalo po předposlední větě, tak jsem to potřeboval ukončit :-). Ale jako ta rodina klidně může být ta moje, a představuju si to tak že bychom se chovali podobně jako dnes. Velkou část z toho co jsi popsal, že nemusí dělat, bych chtěl dělat, protože mi to přijde rozumné. Otázka je kolik by to stálo a kolik bychom měli k dispozici zdrojů a to se mi fakt težko odhaduje.

:)
Ano, chápu a respektuju. Svobodně. Každý máme jiné zkušenosti, hodnoty, preference, rizikovy management, atd. Pro mě a tuším, že i pro tebe bude důležtější shoda na svobodě volby než na samotné volbě a rozhodnutí v konkrétním případě.

Technická: mám dilema. Rád všem tykám a beru je jako rovnicenné bratry a sestry. O respekt se snažím ikdyž takám. Zároveň může být tykání oro někoho neuctivé. Takže přijmám rady a doporučení.
Jak si zachovat svoji autenticitu a zároveň respekt k druhým?