Slibem nezarmoutíš – pokud není častý, planý a finanční – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

hamburger menu
Čas: 2022-10-19 00:00:02

Slibem nezarmoutíš – pokud není častý, planý a finanční

Dluh je příslib vykonání dobrých skutků. Získám statky závazekm odevzdat protihodnotu později. Věřitel nese riziko nesplnění závazku. Sanuje rizika (klient od klienta se lišící) a odloženou spotřebu úrokem. Ne každý podnikatel je ochoten to řešit, což by přineslo ochlazení ekonomiky v porovnávání s dneškem. Elastické peníze problém důvěry převádějí na komerční banky. Garantují vymožení dobrých skutků skrze splátky – dlužník musí něco pro společnost vykonat, aby peníze získal. Aktéři trhu mohou přistupovat ke všem uživatelům peněz stejně. Nesplacení úvěru zdánlivě není jejich problém.

Dluh se stal běžnou praxí. Trh zaplavil příslib dobrých skutků (úvěrové peníze) nerozeznatelných od dobrých skutků vykonaných (peněz reprezentujících hodnotu) – bez vykonání protihodnoty žádaných statků stejným tempem. Přislíbit lze levněji než akumulovat zdroje spořením. Půjčkou čerpám hodnotu a benefity již dnes. Spoření v inflační měně stojí více, než je cena úvěru (úrok aktuálně pod úrovní inflace) + benefity čerpám později. Peníze již nejsou tvrdý důkaz prospěšnosti. Učíme lidi výhodnost zadlužování = slibovat levně skrze úvěr užitečnost. A slibem nezarmoutíš.
Přečtení: 12052

Reagujete na tento komentář:
„Je pak nesmysl usilovat o splacení státního dluhu“ – není
„kdy by musel dlužník (stát) sebrat peníze svým věřitelům (držitelům peněz)“ – ne sebrat, získat. Třeba poskytováním užitečných služeb, za které by daní držitelé dobrovolně platili. Sebrat peníze zavání znárodněním či daněním – a to je fakt špatně, protože forma získání těch zdrojů je nespravedlivá a násilná.
„aby jimi splatil dluh v bance (která jen pasívně o tomto dluhu účtovala)“ – takže pokud ty zdroje získá volnotržně, je to cajk, jinak je to prasárna.
„a způsobil tak, že ty vybrané peníze prostě jen zaniknou.“ – no, to jste u účetního oběživa. V prostředí peněz se tyto peníze pouze užijí k umazání dluhu a mohou vesele dále pokračovat v ekonomice buď formou útraty, úspor či nového úvěru. Jakou podobu naberou určuje trh svou nabídkou a poptávkou v jednotlivých odvětvích.

„Z uvedeného jednoduše plyne, že ze splácení státního dluhu nemá nikdo vůbec žádný prospěch.“ – kulové, prospěch by z toho měl držitel oné měny, protože by mohla být nižší inflace a ony státovky by alespoň trochu fungovaly jako udržitel hodnoty.

„prospěl v podstatě všem subjektům, které žijí na území daného státu a neuškodil tím nikomu.“ – toto je už úplná blbost, protože zvýšením objemu oběživa způsobí růst cen a doplatí na to všichni ostatní držitelé dané měny tím, že se jim úměrně jejich úspory znehodnotí inflací.

„Ekonomické subjekty by pak platily daň prostřednictvím cenové inflace.“ – to už se děje a je to velice „hezky“ provedené skryté danění.

„Řešením je tedy vybalancování daní a zadlužování státu tak, aby k nadměrné inflaci nedocházelo.“ – o což se státy možná snaží, ale stále v tom selhávají a je jen otázka času, kdy to kde žuchne a okolik.
Některé uživateli nechtěné či neschválené komentáře mohou být skryty; zobrazit je můžete po přihlášení.
logo Urza.cz
kapky