Slibem nezarmoutíš – pokud není častý, planý a finanční – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

„Je pak nesmysl usilovat o splacení státního dluhu“ – není
„kdy by musel dlužník (stát) sebrat peníze svým věřitelům (držitelům peněz)“ – ne sebrat, získat. Třeba poskytováním užitečných služeb, za které by daní držitelé dobrovolně platili. Sebrat peníze zavání znárodněním či daněním – a to je fakt špatně, protože forma získání těch zdrojů je nespravedlivá a násilná.
„aby jimi splatil dluh v bance (která jen pasívně o tomto dluhu účtovala)“ – takže pokud ty zdroje získá volnotržně, je to cajk, jinak je to prasárna.
„a způsobil tak, že ty vybrané peníze prostě jen zaniknou.“ – no, to jste u účetního oběživa. V prostředí peněz se tyto peníze pouze užijí k umazání dluhu a mohou vesele dále pokračovat v ekonomice buď formou útraty, úspor či nového úvěru. Jakou podobu naberou určuje trh svou nabídkou a poptávkou v jednotlivých odvětvích.

„Z uvedeného jednoduše plyne, že ze splácení státního dluhu nemá nikdo vůbec žádný prospěch.“ – kulové, prospěch by z toho měl držitel oné měny, protože by mohla být nižší inflace a ony státovky by alespoň trochu fungovaly jako udržitel hodnoty.

„prospěl v podstatě všem subjektům, které žijí na území daného státu a neuškodil tím nikomu.“ – toto je už úplná blbost, protože zvýšením objemu oběživa způsobí růst cen a doplatí na to všichni ostatní držitelé dané měny tím, že se jim úměrně jejich úspory znehodnotí inflací.

„Ekonomické subjekty by pak platily daň prostřednictvím cenové inflace.“ – to už se děje a je to velice „hezky“ provedené skryté danění.

„Řešením je tedy vybalancování daní a zadlužování státu tak, aby k nadměrné inflaci nedocházelo.“ – o což se státy možná snaží, ale stále v tom selhávají a je jen otázka času, kdy to kde žuchne a okolik.