Slibem nezarmoutíš – pokud není častý, planý a finanční – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Fakt vysvětluji tak nesrozumitelně?

Pokud mám zdroje a místo abych je utratil, je půjčím, pak za mou odloženou spotřebu dostanu úrok. Ten úrok je odměnou za odloženou spotřebu, protože po dobu čerpání půjčky nemám své zdroje k dispozici. Do výše úroku si mohu promítnout i to, jak pracně jsem ony zdroje hromadil + určitě zohledním riziko. Ergo mi tak zpětně zaplatíte i tu předchozí odloženou spotřebu, kdy jsem ty zdroje akumuloval. Protože bez předchozího průběžného šetření by nebyly zdroje, které si mohu nyní formou půjčky odepřít na daný časový horizont a tuto svou aktivitu tímto způsobem monetizovat ve smyslu zahájení potenciálně ziskového chování.

O pojmu monetizace jsme se bavili a záleží na definici, co chcete použít. Pokud tvrdíte, že monetizace je převod něčeho na nově vzniklé peníze, pak máte pravdu. Pokud se bavíme o zahájení ziskovosti určité činnosti (tedy monetizace v mém pojetí), pak mám pravdu já – protože zisk = úrok půjde na vrub věřitele.

„Zkuste někomu prodat skutečnost, že něco nespotřebujete hned ale až za týden.“ - pokud to, co nyní nespotřebuji on aktuálně potřebuje, tak mi to do týdne vrátí a já to spotřebuji až za týden. Odložil jsem spotřebu v jeho prospěch, dostanu domluvenou odměnu (úrok, pivo, uznání, společenský kredit, dobrý pocit z toho, že jsem pomoho…). Pro mne je opravdu obrovské WTF proti čemu se tu pořád vymezujete. Úrok JE jedna z forem odměny za odloženou spotřebu, už si rozumíme?

„To, že ušetřím neutracené peníze nelze považovat za monetizaci, ani v tom smyslu v jakém ji chápete Vy.“ – to, že z těch zdrojů mohu zahájit podnikání (své, nebo půjčkou/investicí cizí) už monetizace ve smyslu jak to chápu já je a za tím si stojím.

Mimochodem tento komentář jsem mnohokrát přepsal, abych z něj vyhodil i neúmyslné invektivy, kterých bych se mohl dopustit. A vy na mne s Chocholouškem. Myslíte si, že díky tomu budu vaše argumenty brát více vážnš? Pravdou je, že mám nyní nulovou chuť s vámi nadále komunikovat.

„V žádném případě ale nejde o "monetizaci" Vaší odložené spotřeby.“ – vy si z vlaku vyberete poslední vagón a ukazujete na něj, že on je zdrojem. Bez lokomotivy na začátku a vagónů mezi nimi by se ten poslední naložený tím, co chcete, do cíle nedostal.

Takže pokud jste to celou dobu chápal, že dostávám prachy za to, že je držím, tak jste mi nerozuměl. Pokud je mám na spořicím účtu a s penězi obchoduje daná banka, tak dostávám úrok i za to, že je držím. Pokud je půjčím, dostávám odměnu za odloženou spotřebu. A já do té odložené spotřeby počítám i to období, kdy jsem ty zdroje hromadil, abych je pak mohl půjčit. To všechno je můj kapitál, reprezentující mou odloženou spotřebu za kterou nyní budu chtít určité zhodnocení.

Vy to berete účetně a chcete mi platit za tu dobu, kdy máte zdroje k dispozici. Já do úroku subjektivně započítám i to, že jsem si poslední 3 roky nedával oběd a naškudlil jsem po stokorunách nějakou větší částku. Je to subjektivní a v každém případě fakticky vy platíte úrok za mé odložení spotřeby od okamžiku realizace půjčky. V mém pohledu mi platíte úrokem i tu dobu předtím, protože v závislosti na tom, jak strastiplné ono hromadění kapitálu bylo bude i má ochota riskovat a úrok to bude nějakým způsobem odrážet.

Jestli se fakt točíte na té samozřejmosti, že dané peníze musím pro daný úrok půjčit, tak pro mne je to jako když byste mne upozorňoval na to, že voda je přece mokrá. Je to tak samozřejmé, že nemám potřebu tento fakt akcentovat. A protože úrok se platí za půjčku, což je snad každému jasné, je úrok odměnou za odloženou spotřebu. Pokud jste si myslel, že operuji s odloženou spotřebou bez půjčky, tak Vás musím zklamat. Takto jsem to od počátku nemyslel a půjčka v tom (protože se bavíme o úroku) je od začátku neoddělitelně přítomna.

Dále bych Vás chtěl požádat, abyste trochu krotil své emoce, protože míra frustrace z Vašich útoků je opravdu hraniční a přestává mne to opravdu bavit.