Slibem nezarmoutíš – pokud není častý, planý a finanční – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Ke spotřebě –těžbu můžete spustit jen když je dobrá cena za elektřinu, to znamená, když je jí nadbytek. Kupříkladu jste blízko jaderné elektrárny a klesne spotřeba. Můžete mít smlouvu, že v tu chvíli začnete počítat ve velkém a výkyv ve spotřebě dolů tím vyrovnáte. Tak nemusí elektrárna platit pokuty za přetížení rozvodné sítě, případně odstavovat blok. To samé v menším můžete dělat u větrných a slunečních elektráren, pokud produkují nadměrně v době, kdy není taková poptávka. Dále lze těžit na ropných plošinách, kde se těží ropa a unikající plyny se pálí jen tak, protože přepravovat se je nevyplatí a vygenerovanou elektřinu nemáte jak dostet ke spotřebiteli. Těch příkladů je spousta. Snižuje se počet odměny v podobě těžených mincí za jeden blok a tím je větší cenový tlak na to, aby se do těžby zapojoval opravdu jen ten, komu se to vyplatí.

„Medzi zlatom a BTC je rozdiel“ – to je velké nepochopení toho, co BTC vlastně je. Není to jen virtuální záznam někde o zůstatku nějakého nic. To si umí vygenerovat každý. Je to přes dekádu nepřerušený řetěz bloků, ve kterých je jako ve veřejné účetní knize konsensuálně všemi těžaři přijatý stav toho, kdo komu co poslal, kolik mu zbylo atd. Díky vysokému počtu těžařů je tento všeobecný souhlas na aktuálním stavu velmi neprůstřelný a s každým potvrzeným blokem silnější. Je to veřejná účetní kniha, kterou nelze centrálně zničit, velmi obtížně falšovat a má za sebou více než dekádu – a nepadla. Čili je i prověřena časem.

BTC ve své podstatě začíná naplňovat všechny znaky dobrých peněz:
omezenost v množství – má, jasně definovaný strop a předem danou emisní politiku
dělitelnost – má, na satoshi
trvanlivost – má, nekazí se, nekoroduje
fungibilita – získává postupně, nicméně ještě není všeobecně přijímán jako platidlo
účetní jednotka – lidé v něm ještě nepřemýšlejí (což dává pro divoký a měnící se kurz smysl)
konkurence – obstál již dlouho a své místo si stále drží
uchovatel hodnoty – v dlouhodobém horizontu velmi dobrá pozice (oproti tomu, co nyní vyvádí fiat měny)

Jinak se dnes kšeftuje se vším, co má nějakou hodnotu a poptávku. Ať už oficiálně, nebo načerno.

Větší velikost podniku samozřejmě bude vyžadovat vyšší zastupitelnost a tím získat odolnost proti výpadku zaměstnance či zaměstnanců. Pozice zaměstnanců zas může zlepšovat jejich jednotnost při vyjednávání podmínek, protože tuto zastupitelnost to dokáže nahlodat hromadným odchodem. Záleží zda jim na tom záleží a chtějí se sdružovat do odborů, případně přejít ke konkurenci.

Nyní největším zaměstnavatelem je stát – konkurence mizerná, platy nic moc, ideálně tabulkami za odsloužené roky a ne dle výkonu a výsledků. Takže pokud proti někomu brojit, stát by měl být první cíl.

„A áno, štátu za jeho služby platím zo mzdy cez 60%, lenže keby som si mal tie isté služby v tej istej kvalite platiť na voľnom trhu tak zaplatím ešte omnoho viac.“ – myslíte? máte pro to krom pocitu nějaké výpočty? Protože ono to znamená, že byste neplatil ani DPH, spotřební a další daně, neplatil byste silnici v Horní dolní, protože tam nejezdíte, neplatil byste spoustu služeb a dotací, které nevyužíváte. Pokud jste čistý příjemce, pak byste si asi pohoršil. Na druhou stranu by se člověk staral více o sebe a snažil by se získat si takovou odměnu, která mu zajistí život dle jeho preferencí. Já si nyní platím zubaře ze svého (protože pojišťovna se neráčila dohodnout se zubařem, který na mne má čas a dělá svou práci dobře), 2× platím školu (jednou v berních, podruhé na soukromé škole, kde mám jistotu, že se k synovi nebudou chovat jako nafrnění vládci).

Je zvláštní čekat, že byste na soukromém trhu platil víc, když byste dobrovolně neplatil tu kupu služeb, které nechcete používat. Navíc by tu byl tlak na zaměstnavatele, aby případné „sociální“ služby dával jako firemní benefit. Pokud bych zjistil, že na volném trhu mi nestačí příjem 40.000 ale potřebuji 60.000, nebyl bych sám, kdo by toto po zaměstnavateli požadoval. A zaměstnavatel by mi dal o 1/3 víc. Furt méně, než kolik nyní musí odvádět státu za všemožné daně, pojištění a poplatky.

„Zamestnanec žiadnu istotu zárobku nemá, čo ste nikdy nepočul o chýbajúcich mzdách?“ – lze řešit pojištěním a vhodně sepsanou smlouvou. Nyní na to není tlak, protože stát se tváří, jak všechno zařídí a postará se.

„A navyše ten zamestnanec ani nemá istotu práce, ak nebude firma v zisku tak na to prví doplatia zamestnanci vyhadzovom, čiže nedobrovoľnou nezamestnanosťou.“ – tak proč je stále zaměstnancem, když nemá v ničem jistotu a ještě mu platí málo?

„nie sú údajné štátne prekážky“ – zkoušel jsem péct chleba. Dařilo se mi, chutnal, lidé v okolí o něj měli zájem. Zkuste si zjistit, co bych musel splňovat, abych to mohl dělat oficiálně. Jaké investice bych musel dělat, abych mohl dle státu prodávat něco, co si pro svou potřebu můžete udělat v každé běžné kuchyni. Toho kapitálu bych potřeboval o několik řádů méně na to, abych to otestoval komerčně. Takže vina státu to je na 100 %.

„Štát tým začínajúcim podnikateľom práveže pomáha“ – že mne nutí vést si účetnictví v podobě, abych mu mohl dávat hlášení o ziscích, musím mu platit za živnostenský list, licence, zkoušky, povolení a další nesmysly, které já rozhodně nepotřebuji? Možnost snížit si částku, kterou mi stát proti mé vůli sebere, je zcela normální. Pokud nemůžete mafii porazit, můžete s ní alespoň vyjednávat a v rámci jejích pravidel ji trochu držet u huby.

Poslední větu nemá z mého pohledu smysl komentovat. Váš dojem je identický s mým, pokud by se otočil naruby.

Myslet si, že otroci se měli lépe, je opravdu hodně mimo realitu.