Slibem nezarmoutíš – pokud není častý, planý a finanční – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Úrok je důsledek půjčky. Rozumíme si? Když mluvím o úroku jako o odměně za odloženou spotřebu, zahrnuji do toho fakt, že k půjčce došlo. Protože bez půjčky úrok není.

Z toho důvodu tvrzení, že úrok je v prostředí krytých peněz odměnou za odloženou spotřebu, je vždy pravdivé. Stavějte se na hlavu, dělejte stojky s vrtulí, tančete kankán či sepisujte petice. Nic to s tím faktem nezmění.

„Neplatí Vám za to, že jste peníze neutratil. Z toho vůbec nic nemá.“ – má, tu půjčku a proto mi platí úrok za mou odloženou spotřebu. Kdo se stará, ten se má.

„Úrok je přece odměnou za to, co držitel peněz s nimi udělá“ - ne, je mi jedno, co s tím udělá. Úrok je pro věřitele odměnou za odloženou spotřebu. V prostředí krytých peněz – o kterém celou dobu mluvím. Že si účetně prachy vytvoří a spotřebu odkládat nemusí, tam platí to, co vy tvrdíte. Že by měl něco udělat, aby to nebylo bezdůvodné obohacení na úkor celé společnosti. Což s úroky pod úrovní inflace nyní je.

„Jinak si to tvrdošíjné setrvání na tom nesmyslu neumím vysvětlit.“ – tak ještě jednou časová posloupnost v prostředí krytých peněz: úspora (odložení spotřeby) → půjčka (poskytnutí úspory a tedy i další odložení spotřeby) → splátky včetně úvěru = úrok je odměnou za odloženou spotřebu.

Ve vaší retrospektivě stavíte slaměného panáka, do kterého pak s gustem kopete. Vtipné to je, pravdivé ne. Úrok je odměnou za odloženou spotřebu – v prostředí krytých peněz. Co z toho vyvozujete za nesmysly je mi vcelku jedno. Rozkopat něco, co netvrdím, je možná fajn zábava, ale já se toho účastnit nebudu.

„Nikdo Vám přece nebude platit úrok za dobu, kdy od Vás neměl půjčené peníze, tedy za dobu, kdy jste své peníze pouze spořil tím, že jste odkládal svou spotřebu.“ – úrok si nastavuji já. Pokud dojde k půjčce, zda jsem si ten úrok (z pohledu půjčujícího) vytvořil jen za dobu, kdy ty zdroje nemám k dispozici, nebo jsem si do toho (z pohledu věřitele) započítal i to, jak těžko jsem k těm zdrojům přicházel, je myšlenková operace nad tím.

Z pohledu dlužníka platí za dobu, kdy má peníze ke svému užitku k dispozici. Z pohledu dlužníka v úroku může být započítána i satisfakce za to, že se v minulých letech omezoval a pokud má tuto úsporu za cenu tohoto nepohodlí riskovat, chce alespoň takový a makový úrok. Jelikož je to pohled relativní a z pohledu obou stran se jedná o půjčenou částku a výši úroku, je zcela jedno, jak kdo ke kterému složení přistupuje. Stále platí, že úrok je odměnou za odloženou spotřebu.

„Vaše tvrzení, že nechápu princip půjček pak v tomto světle působí naprosto trapně. :-)“ – nápodobně

„Není možné pak začít tvrdit, že odměnou z realizace druhého procesu (uspoření peněz) je odměna pocházející až ze třetího procesu (půjčení peněz). Jestli máte něco společného s IT, asi by pro Vás neměl být problém tu Vaši zcela zřejmou chybu odhalit.“ – příteli, v době, kdy peníze půjčíte, je nemůžete použít, ergo odkládáte spotřebu minimálně po dobu, kdy není půjčka splacena. Zde je úrok odměnou za odloženou spotřebu zcela jasný. Zda v jeho výši promítnete i dobu tvoření oné půjčované zásoby a jak moc, nechám na vás.

Protože ale tvrdím od začátku (v tom, jak jsem ten výrok myslel a později pro jistotu upřesňoval), že úrok je důsledkem půjčky a půjčku lze tvořit jen z úspor (v prostředí krytých peněz), je úrok odměnou za odloženou úsporu. Ve vašem chápání po dobu čerpání úvěru, v mém pohledu i za to období, že jsem danou úsporu realizoval a v důsledku mohl tu půjčku poskytnout. Není to ve sporu, ale vy se na tom budete točit jak vrtule na helikoptéře. Pokud vás to baví, pokračujte v tom, ale prosím beze mne.

Sranda je, že pravdu mám tak jako tak a v té relativní části, na kterou jste se upnul, je mi to úplně jedno, jak se na to koukáte.