Studio Svobodného přístavu: O centrálním bankovnictví s Mojmírem Hamplem – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

„Skutečně svobodnou ekonomiku fungující v prostředí pružných endogenních peněz považujete za nesvobodné prostředí.“ – přicházím v ní o možnost v daných penězích šetřit (omezení mé svobody) a jsem nucen zákonem tyto špatné peníze akceptovat (další okrojení mé svobody). Bez tohoto nucení bych si mohl svobodně zvolit. Svoboda se často zaměňuje za nezodpovědnost. V tomto případě mi to přijde vhodné přeformulovat váš výrok tak, aby to vystihoval, jak to cítím:
„Paradoxem je, že ve spoutání ekonomiky penězi, s hodnotou pramenící ze zodpovědného chování, spatřujete tu správnou svobodu a nezodpovědnou ekonomiku fungující v prostředí pružných endogenních peněz považujete za nesvobodné prostředí.“

„Pokud byste chtěl zajistit "pružnost" exogenních peněz rozhodováním nějakých nodů, tak to nebude fungovat.“ – nevím o tom, že by to někdy někdo zkusil. Čili hádám, že matematický důkaz pro své tvrzení nemáte. Inflaci tohoto typu si dokážu představit jako úpravu emise akcií. Děláme split, nová akcie má poloviční hodnotu, držitel původní akcie je nyní držitelem dvou akcií s poloviční hodnotou = má stále stejně, přesto se objem zvětšil.

„Pořád bude platit, že ekonomika se přizpůsobuje penězům, a teprve až se ukáže, že to škodí, tak se jí vodítko trochu povolí.“ – ekonomika se musí hlavně přizpůsobit realitě. Tomu, co je možné s tím, co máme. Zdroje nejsou neomezené, energie, materiálu i lidské práce je konečné množství. Vše to má nějaké využití a v konkrétních kombinacích konkrétní hodnotu. PEníze jsou dobrým signálem užitečnosti a výdělečnosti těchto kombinací a naopak varováním před ztrátovými kombinacemi = plýtváním časem a zdroji. Gumový metr pro mne také nebude moc praktický, když se mi bude příliš často a příliš ochotně měnit pod rukama. K poměřování vzácnosti a prospěšnosti bude při přílišné elasticitě zcela nepoužitelný.

„Bude to jen postupné zmírňování dopadů rigidního prostředí, tedy jen zbrzdění nevyhnutelné deflační spirály.“ – pokud by výkon ekonomiky rostl a kvalita zboží i služeb se zvyšovala, pak jejich zlevnění by byla přirozená akce. V elektronice je běžné (i když teď to možná přestane), že za půl roku mohu mít za ty samé peníze lepší telefon/počítač. Logické by bylo je nekupovat a počkat. Jenže je tu ještě náklad obětované příležitosti a to je přidaná hodnota, kterou díky používání onoho statku mám. Navzdory snižující se ceně a rostoucí kvalitě si lidé počítače a telefony kupují. Takže z deflace mám rozhodně menší strach, než z inflace. Byť nejlepší je cenová stabilita, kterou ale fiat měna při cílení na 2% inflaci také nezaručuje.

„Pokud byste BTC změnil na inflační komoditu, pak by ztratila i veškeré kouzlo, které přitahuje její příznivce.“ – já bych nic neměnil. Nemám tu moc. Museli by to chtít lidé a já si myslím, že by to ze zcela jasných důvodů nechtěli.

„I v takovém případě je ale lepší inflace, kterou způsobuje svobodné chování ekonomických subjektů v prostředí s pružnou peněžní zásobou, než nějaká umělá inflace řízená nějakými (bez urážky) ajťáky.“ – jedná se o váš subjektivní soud, se kterým nesouhlasím. Uznávám, že na něj máte právo a může být s vaším viděním světa ve shodě. Já zas jako horší možnost vidím nějakou umělou inflaci řízenou nějakými (bez urážky) centrálními bankéři.

„BTC, že by měl fungovat jako nástroj opuštění státu. A skalní příznivci se tím nijak netají. Viz Odluka peněz od státu.“ – souhlasím ve smyslu řečeného i ve smyslu etického a morálního principu. Sám v tom smysl vidím.

„Ve všech pro tvůrce tohoto projektu sledovaných ohledech se jim povedlo neuvěřitelné dílo.“ – souhlasím a fascinují mne i nadstavby, které nad tímto postupně vznikají. A musí se prosadit tím, že jsou užitečné pro všechny, ne jen pro nějakou úzkou skupinku, která si to proti vůli ostatních prosadí. Prosadit si to může, ale ostatní nemají povinnost to pak používat. Což je pro mne velmi atraktivní vlastnost.

„Problém s BTC je pouze v tom, že nikdy nebude dobrým prostředkem směny, a to z ekonomických důvodů, na které jeho tvůrci nepomysleli.“ – toto rád ponechám na trhu. NEmyslím si, že jsem tak vzdělaný a chytrý, abych mohl postihnout všechny motivace a obavy, co se na trhu budou vystihovat.

„Pokud ale bylo cílem vytvořit prostředek směny, který je určen pro fungování v bezstátním prostředí, pak zřejmě nic lepšího asi vymyslet nemohli.“ – z mého chápání bylo cílem přesně toto, nebo to alespoň k tomuto cíli nabralo jasný směr.

„Absence státu znamená, že zanikne instituce, která trestala zklamání oprávněné důvěry.“ – z mého pohledu a reálných katastrof v různých státech to vnímám spíš tak, že trestala příliš naivní důvěru u zbytku populace na daném území.

„Pokud tato instituce zanikne, všechny na důvěře založené instituce včetně účetních peněz zaniknou se státem.“ – ne, pokud budou mít nějakou konkurenční výhodu, pro kterou je budou lidé vyhledávat a používat. To, že mi to připadá méně pravděpodobné a moc prostoru v tom nevidím neznamená, že se nemohu kardinálně mýlit a již zítra budu přesvědčován o své krátkozrakosti.

„Proto je taky jádrem BTC jeho základní vlastnost, a to že je schopen existence v prostředí, kde není možné spoléhat na důvěru.“ – tato jeho vlastnost je pro mne geniální.

„Proto není jeho fungování závislé na bankách, proto jeho množství je nastaveno pevně, aby nepotřebovalo měnovou politiku centrální banky, proto je kladen tak velký důraz na zajištění zamezení dvojích úhrad.“ – banku si tu mohu dělat sám, množství bylo definováno předem, ale může se změnit, pokud na tom bude shoda (nepravděpodobné, ale možné) – a vždy může vzniknout fork. Pokud bude bez velké podpory uživatelů, spíš natruc skupinkou odpadlíků, pak asi brzy zanikne. Vyřešení nemožnosti dvojí útraty je také moc hezká věc.

„Pokud ale setrváme v prostředí státu, účetní peníze jsou (zatím) optimální volbou a BTC bude volbou absolutně nevhodnou.“ – nejsem si tak jist, protože některé státy, které utekly hrobníkovi z lopaty, BTC zkouší adaptovat. Jiné jej již odspodu používají bez nutnosti někomu to nakazovat zákonem. Dle mého názoru se stát musí zmenšit a ořezat, chce-li přežít. Zda bude cílem naprostá absence potřeby mít nad sebou vladaře, nebo to povede k minarchii, nevím. Bez vzdělávání to ale nepůjde, protože pak naopak lidé budou tvrdého diktátora vyžadovat a volit. Fiat peníze mu pak dávají zdroje i těch, kteří s ním bytostně nesouhlasí.