Studio Svobodného přístavu: O centrálním bankovnictví s Mojmírem Hamplem – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

„Pořád píšete, že je důležité, aby peníze byly uchovatelem hodnoty do budoucnosti.“ – ano, to znamená, že vykonaná práce je propsána do peněz, je to doklad o užitečnosti v minulosti směnitelný za čerpání služeb a zboží v budoucnu. Aby bylo možné tuto užitečnost akumulovat, jsou tu peníze, které pak umožňují v budoucnu provést větší investice. Opora tohoto aktu – investice – ale je, že čerpáte dobro, které jste vykonal pro společnost. Vykonal. Pokud chcete cizí peníze a máte slib zajímavého podnikání, opět se jedná o čerpání cizího dobra s jeho souhlasem pro podporu vaší vize. Žádný transfer hodnoty z budoucnosti se nekoná. Pokud je záměr úspěšný, hodnota je vytvořena, odměnou investorovi je splátka navýšená o úrok a odměnou podnikatele zisk.

Máte jinak nastavené hodnoty a tak vám toto přijde zkostnatělé. Já s vámi v tomto ohledu nerezonuji, mám na to odlišný názor a to co popisuji je pro mne definice zdravé ekonomiky. Proto, když použijete pojem zdravá ekonomika vy – a myslíte tím něco zcela jiného – si nemůžeme rozumět.

„A jaké informace se Vám při tom ztrácejí?“ – držitel nových peněz nemá na těch penězích nikde vytištěno – toto jsou peníze za slib budoucí prosperity, práce se za ně ještě nevykonala.

„A banka si dluhy nepohlídá?“ – banka nepůjčuje existující peníze. Vytváří se nové v nichž se informace o dluhu ztrácí. Úročením pod inflací (což aktuálně je) člověk s úrokem čerpá více než hodnotově v budoucnu splatí (úrok 9 %, inflace 17 %). Ano, v tomto ohledu banka dluhy nehlídá a inflaci přímo podporuje.

„Banka má taky svou kůži ve hře.“ – nemá, protože to nejsou její existující peníze, má za sebou moloch státu a při dostatečné velikosti ji bude stát sanovat z rozpočtu, a na toto sanování si peníze klidně půjčí od ní. Takže, ne, nemá kůži ve hře způsobem, který by ji motivoval chovat se zodpovědně. Jinak by nemohla půjčovat za méně, než kolik je inflace.

„Cantillonů efekt“ – jistě víte, že to znamená nerovnoměrnou distribuci hodnoty ve prospěch těch, co úvěr čerpají a doplatí na to ti, kteří úvěr nemají.
„To je stejné jako si stěžovat na to,“ – není, byť vám to tak možná připadá.

„Cantillonův efekt by byl sand relevantní v prostředí růstu peněžní zásoby komoditních peněz.“ – pokud je více zlata, může jeho hodnota klesnout. Jenže je tam ta fyzikální pojistka, že to zlato musí někdo za docela draho získat. V případě účetních peněz tato kotva do reality neexistuje a proto je tam tento efekt silnější a ničivější.

„protože s novými penězi roste i nová nabídka, takže ten růst cen není zaručen.“ – s novým oběživem roste primárně spotřeba a uvolňování těchto zdrojů na trh. Vznikající nabídka bude mít zpoždění. Záleží na objemu nového oběživa, jak velký a dlouhý propad to bude a zda trh bude mít zdroje na to tyto nové služby čerpat. Viz falešné finanční signály a tak dále. Témata omletá již mnohokrát stále dokola.

„namísto abyste reagoval na to, co jsem Vám k Vašim opakovaně uplatňovaným výhradám napsal“ – to je jednoduché, protože mám stále ty samé výhrady, které jsou platné a trvají. Proto mi přijde, že se motáme v kruhu, protože vy přinášíte „nové sexy kudrlinky na povrchu“ a já kritizuji „prohnilé jádro jako takové“. Takže se omlouvám, že nereaguji na kosmetické úpravy, které jsou irelevantní, pokud se provádí na produktu, který nemohu akceptovat z jeho podstaty.

Proto mám pocit, že už není moc co dodat. Vy jste vyjádřil své sympatie k účetním penězům a opovržení nad neinflačními penězi. Já vyjádřil své (z mého pohledu oprávněné) pochybnosti o prospěšnosti inflační měny a vyzdvihuji výhody skutečných peněz (tedy takových, které naplňují i funkci uchovatele hodnoty v delším časovém horizontu). Vy se zas stočíte k deflaci a budete se hrozit jí. Já budu kontrovat hyperinflací. Tu uznáte a budete trvat na tom, že i malá deflace je zmar. Já na to, že tomu tak není – a budeme se dohadovat stále dokola. A jak říkám, nemám pocit, že by to někam vedlo.