Autor: Urza
Čas: 2026-02-11 00:00:02
Vražda je vražda
Co byste řekli člověku, který by zavraždil někoho, koho ani nezná, a omlouval to tím, že za to nenese odpovědnost, protože mu jeho šéf řekl, aby to udělal? To je nejspíš dost absurdní obhajoba. Proč ji ale přijímáme u vojáků v armádě? Rozumím tomu v případě, kdy musejí narukovat, za dezerci se trestá smrtí, takže k podobnému jednání byli donuceni násilím; ale proč snímat odpovědnost z vojáků, kteří se k tomu upsali dobrovolně? Je přece jen a jen jejich riziko, že v rámci svého povolání zavraždí někoho, kdo nikomu nic neudělal; i řidič z povolání má asi oproti průměrnému člověku větší šanci, že někoho usmrtí, ale také mu to netolerujeme. Proč by vražda ve válce neměla být vraždou? Jen proto, že to stát tlačí do lidí svou propagandou? Řeknete, že „jinak to nejde“? Pak si představte, o co lépe by bylo na světě, kdyby lidé nebyli vychováváni k tomu, že vražda někdy není vraždou, když se to mocipánům hodí.
Přečtení: 1274



Komentáře
Komentář 123600
Akorat bych jako podminku netrestnosti nestanovil to, ze se dezerce tresta smrti. Staci to, ze se dezerce tresta a je jedno jak. Jinymi slovy, trestne by to melo byt u dobrovolniku a zoldaku.
Komentář 123606
Komentář 123610
Každé pomenovanie je možné, keď si zvolíme nám vyhovujúcu definíciu.
Komentář 123618
1) "Tak co, už je ti líp?" (Když někoho zabil.)
2) "Když ti řeknu, abys skočil do studny, tak tam skočíš?" (Když dostal rozkaz.)
ad (1) To mi občas říkal táta, když jsem udělal něco špatné, třeba když jsem rozbil nějakou věc. Po té otázce jsem pocítil lítost.
ad (2) To mi jednou řekla učitelka přírodopisu na ZŠ, když jsem se obhajoval tím, že mi spolužák řekl, abych udělal to, co jsem udělal. Když jsem si představil, jak skáču do studny, cítil jsem se trapně, že dělám takové blbosti jen proto, že mě k tomu někdo vyzval a já to bez přemýšlení udělal.
Někteří lidé (a nevím, jak velkou část celku tvoří) neměli takové štěstí na učitele a na situace, jako já. Měli štěstí na něco jiné. Vlastně nevím, jestli je chci obhajovat. Tvrdím, že my lidé jsme automaty (byť velmi složité)(automaty - takže bez svobodné vůle) a učíme se často napodobováním (a jen občas úsudkem, pokud jsme to byli naučeni dělat). To, co do nás jednou někdo zaseje, částečně předurčuje naše plody v budoucnu. Setba probíhá neustále. Je dobré klást otázky. Mají tendenci točit se v hlavě a nutí člověka přemýšlet. (Samozřejmě mírumilovně nutí...)
Komentář 123625
Komentář 123628
Komentář 123635
Nastavení zobrazení uživateli nechtěných a neschválených komentářů
Některé uživateli nechtěné či neschválené komentáře mohou být skryty; zobrazit je můžete po přihlášení.