Zrušením povinné školní docházky se vrátíme do středověku – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

To je chvályhodné! A snažíte se nějak konkrétně nebo jen tady na Stokách? Chtělo by to malinko rozvést tu myšlenku, jinak hezké... :)

Zdravím. :-) V současné době je nejprve zapotřebí s lidmi mluvit o neduhách povinné školní docházky a až poté se to bude moci řešit nějak legislativně (tohle je čistě můj názor). Nyní se tedy převážně snažím o problematice povinné školní docházky bavit s kým to jen jde (včetně dětí, rodičů, učitelů i ředitelů škol), píši sem do stok, natočil jsem s Urzou video, píši různým organizacím a připomínkuji (u státních absolutně bez šance), teď mi i začnou vycházet články v jednom psychologickém magazínu, kde budu psát o různých konsekvencích povinné školní docházky na dětskou psychiku. Určitě bych mohl dělat více, ale poměrnou část svého volného času věnuji doučování dětí a dalším různým charitám a už mi nezbývá tolik času, kolib bych si přál. Myšlenku určitě budu ještě rozvíjet dále, teď jsem jen chtěl pracovat s argumentem, že bez povinné školní docházky se vrátíme do středověku apod.

To je fajn, komunikace je základ! Určitě je dobré slyšet argumenty z obou stran, státu nefandím.
Povinná školní docházka má jistě své neduhy, ale svým způsobem i "duhy" má to hrozně rovin :)
Líbí se mi, když lidi dokáží postavit vedle sebe klady i zápory a promýšlí pečlivě alternativy...
Pokud budou Vaše články ohledně toho tématu dostupné na internetu, ráda si je přečtu, zajímá mě to, dejte vědět! :)

Už jsem s Urzo domluven, že články, které budou vycházet v časopise se časem přesunou i na veřejné stránky. Texty tedy budou časem i veřejně k přečtení.
Měl bych dotaz, jaké "duhy" má povinná školní docházka oproti zemím, které jsem vypsal v článku, a které nemají povinnou školní docházku?

To se moc těším - je to velmi zajímavé téma!
Jinak ty "duhy" :) mají hodně rovin a závisí na tom jak je ta konkrétní země vyspělá, bohatá, jak moc je vzdělávacích alternativ...
Bylo by fajn ve článkách rozebrat jak konkrétně to v daných zemích funguje, jak dlouho to v těch zemích je zavedeno, zhodnotit klady a mínusy, vidět věrohodné studie, mít přehled o alternativách vzdělávání... to vše je extrémně důležité pro hlubší analýzu...
Vidíte Vy sám nějaké případné "duhy"? nebo se koncentrujete pouze na neduhy? :)

Můžete tedy, prosím, uvést konkrétně, jaké "duhy" má povinná školní docházka oproti zemím, které jsem vypsal v článku, a které nemají povinnou školní docházku?
A ano, uvědomuji si komplexnost a složitost těchto otázek a věnoval jsem už velké stovky různým studiím a přemýšlením nad výhodami a nevýhodami. Samozřejmě ale netvrdím, že vím všechno a je možné, že jsem něco přehlédl.

To bohužel nemohu, mohlo by to být klidně i na 60 normostran a mohla bych na tom pracovat několik let :)
Bohužel na to nemám čas. Nicméně pokud bych chtěla někoho přesvědčovat, tak by mi nezbývalo nic jiného, než tomu ten čas dát... :)
Má otázka platí - koncentrujete se také na "duhy" či jen na neduhy?

A nemůžete zmínit aspoň krátce pár bodů? Nemusíte tu nad tím sáhodlouze diskutovat a obhajovat to :-). Prostě jen takový nástřel pro další zamyšlení.

To právě nemohu, nevím jak to v uvedených státech funguje, takže k tomu nemám data.

Přijde mi trochu zvláštní v kontextu mého článku tvrdit, že: Povinná školní docházka má jistě své neduhy, ale svým způsobem i "duhy" má to hrozně rovin. Ale zároveň nedokážete napsat ani jediný "duh" oproti uvedeným zemím, protože k tomu nemáte patřičná data. Odkud tedy pramení Vaše jistota, že povinná školní docházka má nějaké "duhy"?
Na Vaši otázku jsem, myslím, už odpověděl: "A ano, uvědomuji si komplexnost a složitost těchto otázek a věnoval jsem už velké stovky různým studiím a přemýšlením nad výhodami a nevýhodami.."

Super, budu se moc těšit a ráda se pak k Vašim článkům vyjádřím! :)
Ptám se, protože z Vašich dosavadních článků zde cítím trochu "předpojatost", ale ráda se nechám překvapit :)

Když člověk zjistí, že je Země kulatá, tak je proti placatozemním názorům trošku předpojatý. (Aspoň já to tak mám.)
Pročetla jste si web svobodauceni.cz?
Četla jste knihu Summerhill? :-)

Víte, jedna věc je "papouškovat" dokola několik frází a mít "jasno". Druhá věc je "kritické myšlení".
Kritické myšlení je pracnější, opravdu je tam potřeba aktivně používat mozek (bohužel je to tak) – je to pracné a časově náročné.
A je tam ještě jedna podmínka. Ten mozek musí být schopen logického myšlení a musí mít k dispozici hodně relevantních vstupních dat.
Pokud jste předem předpojatý, tak je to snadné. Cílem je potvrdit si svoji chiméru = pracuji jen s daty, které se mi "hodí do krámu".
Znáte "Strážnou věž"? Je to moc krásný časopis..., že? :)

PS: "Svoboda učení" je přinejmenším pozoruhodná.
Velmi mne zaujal tento příspěvek: https://www.facebook.com/photo/?fbid=354508303345385&set=a.125221039607447
Hodnotově jde zcela proti mému přesvědčení – i proti všem náboženským a filozofickým systémům.

Připojuji k tomu svůj názor:
"K vykonávání bezpráví existují dvě cesty: cesta násilí (přímá agresivita) a cesta lsti (nepřímá agresivita). Násilím mohu druhého usmrtit, oloupit nebo přimět k poslušnosti – tohle všechno mohu provést i lstí, když jeho intelektu podsunu falešné motivy, v jejichž důsledku musí udělat to, co by jinak neudělal. To se děje prostřednictvím lži... Proto je lež sama o sobě je velmi nebezpečný nástroj pro vykonávání bezpráví."

Ono to zas není tak černobílé, kdyby se vás za války zeptali gestapo, kdo ve vašem domě je v odboji, taky by jste asi, aby raději lhala, přestože by lež by mohla být proti náboženským a filosofickým systémům. A navíc by asi tady nebyla, protože myslím i náboženství některé lži třeba tohoto typu omlouvá.

To je sice pravda, ale o tom ten příspěvek není. Bylo by hezké rozebrat lež z různých pohledů a zdůraznit, že pokud tak jednáme z důvodu pomoci jiným nebo nechceme ublížit slovem, tak je to jiná situace...
Jenže o tom to absolutně není... BOHUŽEL

"Toto je jeden z typů moralizující manipulace a indoktrinace, kterými děti i dospělé zbavujeme vnitřní autonomie a děláme z nich v mnohých situacích bezbranné oběti."

Morálka či etika tedy prý není důvod, proč nelhat...
***
"Jeden z hlavních argumentů proti lhaní mi přijde právě toto: existuje riziko, že alternativní vylhaný svět, který má tendenci se neovladatelně rozrůstat, se nakonec srazí s realitou a následky pro mě nebo pro jiné lidi budou mnohem větší než předpokládané následky v případě, že bych lež nepoužil. Druhé velké riziko je, že se nakonec v alternativních světech začnete ztrácet, začnete zapomínat, která verze odpovídá realitě a kdo jste vy skutečně jako osobnost a vaše vniťřní prožívání světa se začně neovladatelně proměňovat."

Takže se v tom jen musíme naučit chodit, aby nám bylo fajn, použití je libovolné...
***
"Lhaní je také, a to je myslím velmi podstatné, nepopiratelným přirozeným právem každého člověka, stejně jako možnost volby, kdy a jak tento složitý koncept použije."

A co se v mládí naučíš... ale hlavně - netrestat!
***
"A zejména mi přijde škodlivé za lhaní trestat, neboť zvnitřněná manipulativní lež, že „lhát se nemá, protože je to špatné”, může vést k mnoha vnitřním mukám, špatným životním rozhodnutím a bezbranosti v situacích s autoritativními lidmi, kteří si nárokují obsah našeho nitra."

Wow!
***
"Odhalte svým dětem postupně tento aspekt sociální reality, o kterém se moc nemluví. Předejte si získané zkušenosti, jak v něm navigovat! Nedává mi smysl, aby se zbytečně zraňovaly, jen proto, že vám to připadá z důvodu zvnitřněné indoktrinace nemorální, zatímco to sami běžně provozujete."

Ja bych to cele zjednodusene rozdelil na "utocne lzi" a "obranne lzi".
A pak se da rict, ze:
Utocne lzi jsou spatne temer vzdy (krome asi extremnich vyjimek)
Obranne lzi jsou mnohdy moralne akceptovatelne, zvlast, pokud se jimi odvraci nejak utok na svou osobu, pripadne jsou vyslovovane proto, aby nedoslo k utoku na jinou osobu, ci nejake forme jejiho poskozeni.

Myslím, že je tam klíčová ta motivace. Pokud je má motivace např. jiným ublížit ve svůj prospěch tak je to z mého pohledu hodně špatné... Jenže v tom příspěvku je to vlastně v pohodě - chybí mi tam tedy nějaký náznak morálního kompasu... s tím mám dost problém :(

"Lhaní je také, a to je myslím velmi podstatné, nepopiratelným přirozeným právem každého člověka, stejně jako možnost volby, kdy a jak tento složitý koncept použije."

Morálka je brána jako "nežádoucí indoktrinace"... V takovém ankapu bych se fakt ocitnout nechtěla, bylo by to dost nebezpečné místo...

Tak ono je taky potřeba si uvědomit i druhou stranu věci. Dítě je sice "taky člověk" a mohlo by mít stejná práva jako každý jiný (dospělý). Může lhát, neuklízet si, vztekat se, má na to právo. Ale druzí zase mají právo to trpně neakceptovat a přizpůsobit tomu svoje chování. Pokud člověk (je jedno jeslti dítě nebo dospělý) lže a přijde se na to, tak se mu holt příště nebude věřit a vzájemné vztahy a jednání se tomu přizpůsobí. Podobně i v jiných situacích.

"Volná" nebo respektujíci výchova podle mě neznamená, nechat si od dítěte (s prominutím) srát na hlavu a plnit mu vše co si zamane a chránit ho před (všemi) špatnými následky jeho činů. Přičemž teda rozlišoval následek a trest (zvlášť fyzický, ale i jiný - domácí vězení apod.). Zároveň si myslím, že rodič by měl dítě milovat, i když lže nebo je jinak otravné :-) a případně problémy řešit trpělivě, vysvětlování a s láskou :-)

Každý má svá práva, ale je důležitý právě ten morální kompas. Tím se zabývá filosofie - etika.
Morální kompas je samozřejmě obsažen i v křesťanství, budhismu... ale operovalo se s ním od počátku civilizace (!)

Průšvih je, když lež banalizujeme takto:
"Lež je v pořádku. Nepodléhejme zbytečné moralizující manipulaci a indoktrinaci."

Průšvih je, když ve stejném kontextu děti učíme toto:
"Lhaní je nepopiratelným přirozeným právem každého člověka, stejně jako možnost volby, kdy a jak tento složitý koncept použije."

Z takových dětí snadno vyrostou "šmejdi"... lhaní je totiž pouze takový koncept, něco ve smyslu "všici kradnú"...

Mrkněte se na dfensův blog a propátrejte si, jak se lidem osvědčilo, když říkali pravdu, respektive si mysleli, že říkají pravdu, policajtům. (Respektive tady je to spíš o tom nemluvit než lhát, ale když řeknete, že si nepamatujete, tak už to může být lež, která vám pak zachrání nevinný krk).
Např. zde: https://dfens-cz.com/nebavte-se-s-policajty-1-the-viliz-kcharmageddon/

Ono je to celé takové složitější a že jste si z toho odnesla to, že tam není morálka mi přijde trošku smutné.

Považujete se za morální osobu? A lžete někdy? A co když se spletete a později vlastně zjistíte, že jste lhala? :-) Vyrostl z vás "šmejd"?

A váš výrok: "Znáte "Strážnou věž"? Je to moc krásný časopis..., že? :)" - to zní, jako byste si myslela, že vím, že je časopis krásný. Vím, že existuje, ale nikdy jsem ho nečetl a nedokážu posoudit, zda je krásný. Z vaší věty ale vyplývá, že si myslíte, že jsem Svědek Jehovův. Možná zkuste to kritické myšlení místo škatulkování ;-)

"Respektive tady je to spíš o tom nemluvit než lhát, ale když řeknete, že si nepamatujete, tak už to může být lež, která vám pak zachrání nevinný krk."
V tom je ten fór! Záleží na motivaci! O tom je FILOSOFIE a ETIKA, o tom jsou náboženské systémy.

Takže znovu, pro lepší pochopení:

Průšvih je, když lež banalizujeme takto:
"Lež je v pořádku. Nepodléhejme zbytečné moralizující manipulaci a indoktrinaci."

Průšvih je, když ve stejném kontextu děti učíme toto:
"Lhaní je nepopiratelným přirozeným právem každého člověka, stejně jako možnost volby, kdy a jak tento složitý koncept použije."

Z takových dětí snadno vyrostou "šmejdi"... lhaní je totiž pouze takový koncept, něco ve smyslu "všici kradnú"...

Jakmile lidi nenecháte lhát, upíráte jim možnost volby a jsme v totalitě. Sice v totalitě pravdy, ale v totalitě.
Co když se vám třeba někam nechce jít a řeknete, že nemůžete, protože by protistranu ranila informace, že se vám prostě nechce?

Pokud se mi někam nechce a vím, že by to protistranu ranilo, tak je to situace, kdy nechci druhému ublížit. Říká se tomu určitá zdvořilost.
Pokud si ale potřebuji namastit kapsu = obelhat nějaké důvěřivé lidi super výhodnou nabídkou, tak jednám jako prase.
O tom stojí popřemýšlet.

Takže znovu, pro lepší pochopení:

Průšvih je, když lež banalizujeme takto:
"Lež je v pořádku. Nepodléhejme zbytečné moralizující manipulaci a indoktrinaci."

Průšvih je, když ve stejném kontextu děti učíme toto:
"Lhaní je nepopiratelným přirozeným právem každého člověka, stejně jako možnost volby, kdy a jak tento složitý koncept použije."

Z takových dětí snadno vyrostou "šmejdi"... lhaní je totiž pouze takový koncept, něco ve smyslu "všici kradnú"...

Vy tomu říkáte zdvořilost, ale pokud řeknete něco, co není pravda, tak to prostě JE lež. I když to myslíte dobře. A zdvořile. Ale řeknete něco, co není pravda.
Tam, kde se vám to hodí, tak to považujete za zdvořilost a kde se vám to nehodí, tam tomu říkáte průšvih.
Takže buďto je v pořádku občas zalhat (zdvořile), nebo ne. A zeptejte se sama sebe, jestli z lidí, kteří ze zdvořilosti lžou, vyrostli šmejdi :-)

Zkuste si přečíst etiku např. od Schopenhauera. Myslím, že budete velmi překvapen.
Velmi dobře se čte a je velmi výstižný... Je to radost.

Já se s vámi nehádám o etiku, tam s vámi souhlasím.
Snažím se vám vysvětlit logiku. Když jednou je nepravda lež, tak i když je etická, stále je to lež.

To se velmi mýlíte!!! :)
Zkuste si opravdu přečíst nějakou etiku od Aristotela počínaje – budete velmi překvapen.
Doporučuji zejména Schopenhauera. Čte hezky a celkem snadno ho pochopíte (na rozdíl od Kanta apod.)

PS: Když se tedy bavíme o lži, tak je naprosto zásadní naše motivace.
Pokud lží zachráním nevinnému člověku život, tak to je zcela jiná situace, než když za pomoci lži získám něco ke svému prospěchu.
O tom je etika, morálka...

***
"Nedává mi smysl, aby se zbytečně zraňovaly, jen proto, že vám to připadá z důvodu zvnitřněné indoktrinace nemorální, zatímco to sami běžně provozujete.""
Tyto žvásty Svobody učení jdou proti všem filosofickým i náboženským konceptům... Učí děti chovat se především egoisticky, jako kdyby morálka byla pouze "nežádoucí a pomýlená indoktrinace"....

Ano, souhlas.
Takže je tedy v pořádku někdy lhát, nebo ne?
A pokud je v pořádku někdy lhát, proč děti tlačit k tomu, že lhát nesmí???
Pořád se bavíme každý o něčem jiném. Vy se bavíte o etice, já o logice.
A vy si představujete, že ta svoboda učení hlásá lhaní škodlivé, zatímco sama schvalujete lhaní užitečné. Takže bojujete proti slaměnému panákovi a proti tomu, že si vnitřně představujete něco jiného.

Děti v první řadě učit etiku a morálku, to je základ. A naučit je také logicky myslet.
A od toho se to pak celé odvíjí. Říkat jim, že lhát je velmi špatné - a vysvětlit jim proč. A dále jim říct, že jsou výjimečné situace, kdy se toto pravidlo smí porušit - že to souvisí s pomocí druhému, s empatií a dobrým úmyslem.
Takže se bavím o etice a logice. Chápete? :)

Svoboda učení jaksi v příspěvku na morálku a etiku nahlíží z jiného úhlu. Zohledňuje se egoistický zájem a morálka či etika se neřeší.
"Lhát se nemá! Fakt? Toto je jeden z typů moralizující manipulace a indoktrinace, kterými děti i dospělé zbavujeme vnitřní autonomie a děláme z nich v mnohých situacích bezbranné oběti."

A tyto věty mi přijdou také pozoruhodné:
"V podstatě jsem si vybudoval (nejspíš jako všichni lidi na světě) intuici pro dobře fungující lhaní. Můj mozek se stal simulátorem toho, jak různé lživé věty a chování mohou mít dopad na budoucnost, a to s cílem minimalizovat riziko odhalení lži."

A další skvost - bez nějakého zasazení do etického, morálního kontextu:
...zvnitřněná manipulativní lež, že „lhát se nemá, protože je to špatné”, může vést k mnoha vnitřním mukám...

No, musim rict, ze ja teda deti ucil neco zcela jineho. Ale to je potreba vlastne si nejprve uvedomit, proc nekdo lze.
Lze se bud z duvodu odvraceni "problemu", "trestu" a podobne (deti typicky z duvodu odvraceni trestu), pripadne z duvodu "ziskat vyhodu"
Je potreba se naucit odhalit to druhe, tedy kdyz dite lze z duvodu, ze chce ziskat vyhodu. To je zaklad...ne vzdy se to povede, ale staci, kdyz se to povede dost casto...a pak se da realizovat:

1. deti vi, ze kdyz neco "provedou", nebude nasledovat trest, o kterem by oni sami neusoudili, ze je ok. Osobne v drtive vetsine pripadu nepraktikuju tresty vubec zadne. Pokud v to nepocitame, ze o tech situacich, co se staly s detma mluvim a snazim se jim vysvetlit, jak tomu priste predejit, ci proc je to, co udelali, spatne. V tu chvili deti vubec nemusi lhat, protoze jim lhani nic neprinese.
2. deti vi, ze kdyz se me budou snazit ochcat nejakou lzi a ja jim na to prijdu, tak si tim vubec nepomuzou, naopak si nejakym zpusobem uskodi. Nedilnou soucasti toho je, ze kdyz za mnou prijdou s necim, ze by neco chteli, tak je neposlu automaticky do haje, ale bud se snazim vyhovet, pripadne spolu nejak prijdeme na to, proc to zrovna nejde / neni dobry napad. ROZHODNE se mi nestane, abych rekl "ne, protoze jsem to rekl a nebudu se o tom bavit".

No, a troufam si tvrdit, ze mi deti nelzou. V podstate vubec. (a ja sam jsem extremne dobry lhar, z duvodu detstvi, takze ja ty finty, co by mohly zkouset, znam)

A pak tu mame lidi, kteri jsou na ne "zli", pripadne se k nim chovaji "hnusne", ci minimalne je "ignoruji". A tam je vylozene ucim, aby lhali, pokud to bude potreba a pomuze jim to. Protoze je to tak imho spravne.

1. Myslím, že je zcela v pořádku vysvětlovat. Mluvit s dětmi tak, aby pochopily o co jde - a proč nám to vadí. Učit je nahlížet na věci očima druhého, kterým to třeba ublížilo... To je fajn. Je to takové přirozené učení se dobrému chování. Dítě se musí naučit co je dobré a co je špatné.
2. Tady také souhlasím, děláte to dobře.

Také mi děti téměř nelžou, občas se to stane - ale v drobnostech. Nedělám kvůli tomu vůbec žádné dusno, ale často s dětmi mluvím o různých souvislostech... aby to pochopily a přišlo jim to pak zcela přirozené. Rozhodně je potřeba mluvit i o tom - co asi cítí druzí, když uděláme nebo řekneme to a to... a že je potřeba brát ohledy na druhé, to je dost klíčové.

Jen jeste doplnim, ze me prave take prijde spatne jim rikat "lhat je spatne".
Jak jsem psal, delim to na "je blbost lhat nekomu, kdo te ma rad a koho mas rad(a) ty" a "kdyz je na tebe nekdo hnusnej, tak mu lzi, jak je potreba, zaslouzi si to".
Protoze kdybych jim rikal "lhat je spatne", tak se budou citit provinile v tom druhem pripade, a tam k tomu vubec neni duvod, aby se citili provinile.
Takze spise ja jsem ten, kdoi jim vysvetluje, ze kdyz jim jini lide (trebas ve skole, nebo maminka a podobne) rikaji, ze lhat je spatne, tak ze to neni tak uplne pravda a jsou lide, kterym je naopak lhat potreba a je to spravne...

Já jim tedy říkám, že lhát je špatné, ale v určitých případech nemusí odpovídat - a v určitých situacích jsou ještě výjimky, kdy to souvisí se zdvořilostí a ohledy na druhé lidi... Když je někdo "hnusnej", tak ho můžu samozřejmě zcela ignorovat - příp. proti němu použít vtip apod. jako prostředek na obranu... tam lež není dobrá. Ale je nutný jim to vysvětlovat, aby to pak intuitivně chápaly a naučily se s tím pracovat. A myslím, že je fajn si zažít i situace, kdy nelžu - přestože vím, že tím pádem přijdu o nějaké výhody... že zvítězí urč. poctivost před vidinou vlastního prospěchu... a odměnou je "jen" dobrý pocit ze sebe...

Jak rikam, zcela s tim nesouhlasim. Btw, evidentne jsi nezazila situace napriklad v rodine, kdy na tebe nekdo byl hnusnej tak, ze rodzdil mezi "byl hnusnej" a "nebyl hnusnej" by bylo ja nevim, 10 minut mlaceni kabelem. Coz ti, bez ironie, preju, ze jsi to nezazila.
Pokud je totiz na tebe nekdo hnusnej takovymto zpusobem (i mnohem mnohem "jemnejsim"), nejde to ignorovat, pouzit proti nemu vtip a podobne.
Kdyz te nekdo sikanuje ve skole, napriklad, to same.
Kdyz mas ucitele, co te psychicky trapi a depta, to same.
atd atd
Proti takovymnto lidem je naopak jakykoliv zpusob v poradku a kdyz budes rikat, ze lhat je spatne, az na nejake pripady, tak jim se zakoreni v hlave to, ze lhat je spatne a budou se citit spatne i v pripade, kdy naopak lhat je potreba.

Tohle jsou dost specifický věci - myslím, že bych tam potřebovala vědět detaily, ale nevím proč by v těchto případech člověku měla pomoct zrovna lež (pokud jsem tedy neprovedl opravdu něco hodně špatného). Tam bych spíš hledala pomoc a zastání, příp. bych nejspíš chtěla uniknout, protože jsou to extrémně patologický situace.

No predstav si "klasickou" vychovu, pekne po "starocesku".
Takze za COKOLIV, co se rodici nelibi, clovek dostane "na zadek", coz muze mit ruzne podoby, vice ci mene drasticke.
Lez tam slouzi k tomu, aby se nestalo, ze se rodici "neco nelibi". To, co by se mu mohlo nelibit, se proste nejak "zakamufluje".
Jako dite z toho neuniknes. Nejde to.
Btw, co je asi velmi rozsirene, je spise takove to ruzne "zakazovani" neceho a podobne. Tedy deti nejsou primo mlacene, ale jsou jim zakazovane aktivity, ktere je bavi a to za "blbosti", pripadne "proste proto".
Vidim tohle v pripade mych deti, jsem rozvedeny, a tohle maji doma ze strany noveho manzela me exmanzelky. On je jeste docela v pohode, nejde to tak daleko, abych mu to musel ja nejak "vysvetlovat rucne". Ale je to proste "stara skola", zaveli a tak to bude. A veli casto dost "nespravedlive" smerem k detem. Kolikrat mi rikaj, ze proste ani nic neudelaly a on mel blbou naladu, tak je serval a zakazal jim ja nevim, hrat si na tabletu.
Pokud se k nim nekdo chova takto, tak je imho zcela potreba s nim "bojovat" tim, co je mozne. A dite nema nad nim fyzicky navrch, takze jedine, jak s tim muze bojovat, je "lhanim", pripadne nejakym lehkym upravovanim reality. ty deti totiz nic jineho delat nemohou. Musi s tim bojovat "lsti".
Pokud by nekdo rekl, ze bojovat nemaji, tak bych s tim ZCELA nesouhlasil.

"Zohledňuje se egoistický zájem a morálka či etika se neřeší."
Slamák. Vzala jste si jeden výrok bez ohledu na ostatní tvrzení z tohoto webu...
Ale aspoň už jsme se dostali k tomu, že lhát se občas smí, jen když vám se to nelíbí (když to považujete za nemorální), tak nesmí :-)

OK, zkuste si prosím přečíst nějakou tu etiku, jinak se nikam nedostaneme, zjevně vůbec nevíte o čem je řeč :)
U lži je velmi podstatná ta motivace - o tom to je! Jestli to nechápete, tak mám důvod Vás politovat...

Ale já to chápu.
Jen se vám snažím vysvětlit, že vy jste na začátku tvrdila, že každá lež je špatná. Až pak jste se posunula k etice a tomu, že někdy je to v pořádku.
Sama u sebe jste si předefinovala, že etická lež není lež a kolem toho se tu celou dobu točíme.

To je absolutní nepochopení! Já tvrdila, že lež je velmi nebezpečný nástroj pro vykonávání bezpráví - a na tuto skutečnost je třeba vždy upozornit. Je potřeba to při výchově dětí zasadit právě do nějakých morálních a etických mantinelů. To je věc, na kterou jsem narážela.

"K vykonávání bezpráví existují dvě cesty: cesta násilí (přímá agresivita) a cesta lsti (nepřímá agresivita). Násilím mohu druhého usmrtit, oloupit nebo přimět k poslušnosti – tohle všechno mohu provést i lstí, když jeho intelektu podsunu falešné motivy, v jejichž důsledku musí udělat to, co by jinak neudělal. To se děje prostřednictvím lži... Proto je lež sama o sobě je velmi nebezpečný nástroj pro vykonávání bezpráví."

Jinými slovy: Tato výuka k egoistickým hodnotám + ankap = hodně velký průser

Když se spletes a omylem řekneš nepravdu tak to není lhaní. V tom je právě ten rozdíl v morálce. Nemorální je záměrně uvádět nepravdy, případně vydávat za pravdu něco co nemám ověřené = lhát.

Když to řeknu ve zkratce, tak mi příjde dobré (pro rozvinuti kritického přemýšlení které máte myslím ráda) neučit děti program typu: "lhát se nemá, protože... to se nedělá, je to nemorální.. atd."), protože tím je učíte i to, vesměs slepě následovat danou společenskou konvenci nebo normu, která nemusí být vždy správná, nebo nemusí být vždy moudré jí slepě poslechnout (viz ti ukrytí odbojáři). Lepší mi příjde jít s nimi do odkrytí toho, co lhaní může reálně mezi lidmi způsobovat - tedy např. může ničit důvěru mezi lidmi, se kterými si důvěřovat chceme, může nás zavést do situací kdy se sami příliš zamotáme do vlastních lží, může nás dostat do stavu mysli kdy nakonec lžeme sami sobě, atd... .

Je důležité vztahovat se k určitým altruistickým hodnotám. Hrozně ráda dětem vysvětluji souvislosti... učím děti zdvořilosti a učím je, aby braly ohled na druhé děti (a lidi obecně)... myslím, že je to důležité. Pro základní orientaci existuje tzv. Zlaté pravidlo morálky: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zlat%C3%A9_pravidlo
Myslím si, že je fakt potřeba operovat při rozhodování s morálním kompasem... Takže při čtení příspěvku Svobody učení se mi "naježily chlupy", protože morální kompas neexistuje, jen je potřeba naučit se v těch lžích dobře chodit, aby nám bylo dobře... Z mého pohledu to prostě odporuje základním principům...
Konfucius, Pittakos, Sókratés, Platón, Hérodotos, Ježíš i Buddha (a zástupy dalších) by se nejspíš naježili taktéž, je to totiž zcela proti jejich hodnotám :)

Oprava: "...tak by jste asi taky raději lhala..."

* byste

Dík :-) . I když si jěkdy říkám, že některá pravidla spisovné češtiny ten jazyk spíš kazí (proti jeho původnějším verzím)

No dobře, autorem vyjmenované země nemají školní docházku, ale mají uzákoněnou povinnost vzdělávání. Tuto povinnost tyto státy kontrolují, není to tak, že by děti vůbec nemusely chodit do školy a rodiče nebo někdo jiný je nemusel vzdělávat, příp. je učit, co chce.

Mimochodem, není to stejné i u nás v ČR ? Nemohl by autor vlastně do svého seznamu napsat,že ČR NEMÁ povinnou školní docházku ?

Zdravím. V tomto článku se právě snažím poukázat na argument, že zrušením povinné školní docházky se vrátíme do středověku. Zmíněné země mají povinné vzdělávání a nikoliv povinnou školní docházku. Ono se o zdá jako slovíčkaření, ale ona tato slovíčka mají každé jiné konsekvence. Česká republika rozhodně má povinnou školní docházku.

Tady je případně odkaz na shrnující dokument (od strany 25 je to tam hezky v tabulce):
https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=104414

Díky za odkaz, mrknu na to :-)

Jen škoda, že jsem nesehnal nějaké aktuálnější podobné celkové srovnání. Toto je přeci jen pár let staré, ale zas je to tam takto celkově. Ze zmíněných zemí kupříkladu Francie od letošního roku dost zpřísnila domácí vzdělávání a začíná to už být na hraně. Každopádně i tak si myslím, že je ten dokument vyhovující pro nějaký základní přehled.

Na googlu jsem našel, že Británie má povinou školní docházku.

Zdravím. Zmíněné země mají povinné vzdělávání a nikoliv povinnou školní docházku. Ono se o zdá jako slovíčkaření, ale ona tato slovíčka mají každé jiné konsekvence. Česká republika rozhodně má povinnou školní docházku.

Tady je případně odkaz na shrnující dokument (od strany 25 je to tam hezky v tabulce):
https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=104414

Ale veď predsa vo veľkej Británii povinná školská dochádzka je ! Citácia z článku:
"V Spojenom kráľovstve je bezplatná a povinná pre všetky deti vo veku medzi 5 a 16 rokmi"

https://studyplanet.eu/skolsky-system-vo-velkej-britanii/

Alebo máte nejaké iné zdroje? Ďakujem za odpoveď

Zdravím. Zmíněné země mají povinné vzdělávání a nikoliv povinnou školní docházku. Ono se o zdá jako slovíčkaření, ale ona tato slovíčka mají každé jiné konsekvence. Česká republika rozhodně má povinnou školní docházku.

Tady je případně odkaz na shrnující dokument (od strany 25 je to tam hezky v tabulce):
https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=104414

Nápad zajímavý, ale všechny uvedené státy povinnou školní docházku mají...

Uvedené státy mají povinné vzdělávání, nikoliv povinnou školní docházku.