Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

K úseku 48:00 +- 00:10 rozhovoru: "Válku vedete propagandou proti nepříteli. A náš nepřítel vede válku propagandou proti nám." mám následující. Osho říká: "Ego kolem tebe tvoří struktury, ze kterých je ti mizerně." (Osho on Suffering, Misery & Hell, 01:00 +-00:05, https://www.youtube.com/watch?v=vXK5aqE5t4A). Já říkám, že člověk kdykoliv myslí, myslí myšlenky. Vzpomínky, představy, předsudky (tj. hypotézy), úsudky a posudky - to vše jsou myšlenky. Člověk přemýšlí o lecčems. Přemýšlí o sobě, získává tím a průběžně si upravuje soubor všech svých představ o sobě. Tento soubor nazývám ego. Mezi člověkem a společností je paralela. I společnosti mají svá ega. Ta se dají pojmenovat, např. Česká republika, USA, Rusko, atd. Jak já bych mohl být Čech, když nejsem ani své ego? A proč by mi pak mělo vadit, že armáda nějaké cizí země obsadí území Č.R.? Proč bych pak měl jít bojovat za udržení jakéhokoliv systému? -za udržení jakéhokoliv ega? Jednou jsem viděl na zdi nápis: "You are the only enemy." Pokud ano, tak milovat své nepřátele by pak mohlo být snadné, protože žádní nepřátelé nejsou. Ego totiž není skutečné. Je to jen soubor myšlenek. Ty jsou lokální a pomíjivé, pokud si je nedržíme aktivně. Takže kdykoliv se mi podaří zahlédnout, že propaganda jsou jen myšlenky, přestanou se mi jevit důležité a moje pozornost přejde k něčemu jinému, k něčemu skutečnému. Pochopení tří principů (mysl, myšlenka, vědomí) má dalekosáhlé důsledky. Ukázal je Sydney Banks a dál o nich pojednal Michael Neill (Inside-Out Revolution).

Nevím. Ještě by mohl hlasovat pro nebo proti návrhům zákonů. Mohl by roznášet pití nebo odhrnovat sníh před sněmovnou.

Jak zůstat v politice bez ztráty svých ideálů? Nebavit se s ostatními politiky. Prostředí nás formuje do té míry, do které s ním interagujeme. Uvedu příklad. Pořád bydlím s rodiči, protože kromě nevýhod to má i výhody. Jsou to lidé zaměření více materialisticky (práce, jídlo, bydlení). Já jsem zaměřen více spirituálně (matika, fyzika, informatika, příroda). Co zajímá mě, nezajímá je a naopak. Takže se skoro vůbec nebavíme. A naše názory se velmi liší. Přesto žijeme od sebe jen pár metrů už desítky let. Pro úplnost dodám, že se cítím nepohodlně, když mám mluvit s lidmi, tak s nimi nemluvím. Možná i toto přispívá k tomu, že nejsem skoro vůbec ovlivněn svými rodiči. Bohužel do politiky se hrnou spíše ti, kteří si rádi povídají a rádi se kamarádí a rádi vylepšují svět... Jak by mohli světu rozumět, když mají tolik práce s povídáním, kamaráděním a vylepšováním?

Na základce jsem měl pár tvrdých učitelů, na střední pak už jen pár přísných. Proč se mí rodiče a prarodiče moc nepozastavovali nad jejich chováním nevím. Asi by je někdo zbil, kdyby se ozvali... Nevím. Ze strachu z přísného učitele jsem se jeden předmět učil více na úkor ostatních předmětů, i když jsem k tomu měl odpor. (Tímto si učitelé v rámci sboru mohou konkurovat.) Tvrdý učitel ve mně vyvolává vzpomínku na rozhovor s dědou o komunikaci člověka s koněm. Chcete-li říct koni, ať se dá do pohybu, prásknete ho bičem, těžko ho ukecáte. Možná je to podobné i s dětmi - když je chcete k něčemu přimět a ještě vám úplně nerozumí, donutíte je k tomu silou. Síle rozumí. U slov to není tak jisté. Nenásilná komunikace má své meze nebo ještě nevím, jak ji aplikovat, když druhá bytost má úplně jiný jazyk, než já.

V životě se nedozvím, jak to Mojžíš myslel. Nezáleží mi na tom. Žiju teď. Potřebuju volit si své cíle a způsoby jejich dosahování samostatně a zároveň potřebuju bezpečí před organismy, které mi v tom brání. Potřebuju tvořit svobodně. A proto příkazy a zákazy ve mně budí vzdor, hněv, strach, utrpení... To škodí zdraví. Jenže rád bych na světě ještě nějakou dobu pobyl ve zdraví a pohodě, trochu lépe svět pochopil a užil si potěšení z tvorby. Chápu-li DBP jako popis chování milujícího člověka, říká mi to, že stačí milovat a s tím dalším (pravidla...) si už nemusím dělat starosti. Když člověk miluje, má to nejvíc, co dává životu smysl. Milující člověk v okamžiku milování těžko někomu ublíží, těžko někoho okrade - proč taky, když už má to nejvíc? Zažil jsem milování, ten blažený pocit, kdy se rozplývám, jsem střízlivý na maximum a daří se mi nejlépe cokoliv, co dělám... Neumím to zařídit na lusknutí prstů. Ten stav vzniká a zaniká sám od sebe. Těším se, až to zase nastane.

Na trhu si můžu koupit i moc, ať už v podobě zboží nebo služby. Ale to je jedno. Důležitější je všímat si výhod i nevýhod jak u trhu, tak u politiky, porovnat to a ukazovat to porovnání ostatním. Tím se jim rozšíří možnosti.

Já osobně jsem pro volný trh (tj. absenci státu). Jenže když je volný trh tak dobrá věc, tak by přece časem měla obstát v konkurenci státu. Ve volbách lidé svým hlasem volí politika nebo stranu. Na trhu lidé volí produkt nebo službu svými penězi a výsledek mají dříve a jistěji, než když volí politiky. Lidé preferují rychlost a jistotu. Na tomto fóru je řádově 1000 lidí. Tak možná že když porovnání "volba hlasem VS volba penězi" každý z nás během deseti let ukáže tisícovce lidí venku, tak si to možná milion lidí uvědomí ještě během jedné generace a na volby začnou kašlat. Volit hlasem nebo volit penězi? Co je lepší?