Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Jo takhle, už vám rozumím o něco líp.
Takže lidé mají právo na život, z čehož mají právo na majetek, aby onen život mohli žít? Hádám, že to je také negativní právo (myslím ve stylu “nemůžu ti život vzít, ale nemusím ti ho aktivně podporovat” - např. poskytováním jídla, když nechci)?

K těm dodatečným právům při spolupráci -> máte na mysli, že např. pekař mi nebude chtít prodat chléb, když na svém pozemku budu popravovat lidi? Nebo jakou spolupráci v tomto případě jste myslel, prosím?

Zmiňujete důkaz postupu podle práva. Myslíte práva vlastnického, nebo nějakého dodatečného? Já vám zatím rozumím tak, že lidé mají právo vlastnit majetek, mezi které se řadí i pozemek. Přičemž na tom pozemku si mohou stanovovat vlastní pravidla. Dále ve vašem chápání anarchokapitalismu existují i dodatečná práva, která ona pravidla na pozemku omezují -> tam spadá ono “nemohu zabít člověka na potkání”.

Mně takové pravidlo přijde naprosto logické a chtěné, s tím s vámi souhlasím. Já jenom nerozumím, jak je v anarchokapitalistickém světě zavedeno a vymáháno. Případně jak moc mohou tato dodatečná pravidla (či právo) omezovat vlastnická práva. Co jsem vypozoroval, tak někteří anarchokapitalisté by rádi zrušili doslova všechny regulace, jelikož omezují vlastnická práva. Proto jsem nyní zmatený, jelikož mi to zní jako regulace (i když ne státní).

PS.: Ano, ten příklad neměl být ukázkou obecného jevu, či tvrdit, že je to správně. Sloužil jen k ukázce, že takové situace se dějí. Ve státním zřízení může přijít policie na soukromý pozemek, muže dopadnout a zavřít. Opět mám jen potíže si představit, jestli by takový zákrok byl v souladu s anarchokapitalismem.

Vidíte to, v jednom paragrafu se opravím a hned v něm udělám tu samou chybu. Ano, NAP, jakožto tvrzení "agrese je špatná", není třeba limitovat - koneckonců na něm ani není moc co.

Jestli vás chápu dobře, tak nechcete žít ve společnosti absolutních vlastnických práv. Zmiňujete, že soudy a bezpečnostní složky budou jednat dle kodexu definovaným společností, navíc ještě tvrdíte, že "aby platilo, že když si stanovíte pravidlo o zabití každého vetřelce, že ho taky můžete beztrestně zabít, musel byste minimálně zřetelně vyznačit hranice pozemku a na každý metr plotu pověsit informační (výstražnou) ceduli." To mi zní, že chcete dát společnosti moc či právo zasahovat do soukromého majetku druhých, pokud se jí něco nelíbí. "Můj pozemek, má pravidla", ale ocamcaď pocamcaď. Pochopil jsem vás dobře?

PS.: Já chápu, že toto může být nepříjemné téma, bavíme se přeci jen o smrti lidí. Bohužel se takové situace stávají i v dnešním světe (rychlá pomoc od AI mi vyhodila tento článek https://apnews.com/article/house-cleaner-shot-indiana-homeowner-charges-9c268f962710cd442298a2f72eb764e0 kde muž zastřelil cizí uklízečku jen proto, že si spletla dům a vešla na jeho pozemek).

Myslím, že chápu. Čili anarchokapitalismus jste si zvolil, protože vám přijde nejvíce odolný, respektive schopen vydržet?
Do samotné ekonomie se upřímně nechci pouštět, jelikož ji nerozumím. Chápu základní pojmy jako poptávka/nabídka, ale je toho mnohem, ale mnohem více, o čem nemám ani ponětí. Byl bych jen opatrný u "nespochybnitelných faktů", nevím, jestli něco takového v neexaktních vědách může být. Ale znova, velmi pravděpodobně toho o ekonomii víte více než já, takže vás v ní nechci o ničem poučovat.

Jenom se zeptám, prozkoumáváte i další anarchistické směry? Přijde mi, že v anarchokapitalismu se vyznáte. Minimálně dost na to, abyste ho byl schopen obhájit lidem na internetu a především sobě. Zkoušel jste věnovat takovou pozornost i jiným směrům? Ptám se jen proto, že jsem za život (teď nemyslím anarchokapitalisty) poznal spoustu lidí, co druhou stranu jednoznačně odmítala, aniž by si o ni udělala podrobnější rešerši. Přišlo mi, že zahazovali myšlenku předtím, než ji dokázali vůbec pochopit. A mrzí mě, když se takové věci dějí. (Ostatně proto jsem na tomto fóru, abych lépe poznal vaší, anarchokapitalistickou, stranu)

Máte pravdu, trochu jsem to popletl, omlouvám se. NAP a vlastnická práva mi poněkud splývají, jelikož v tématu anarchokapitalismu jsou dosti propojené. Raději proto tentokrát rozepíšu, jak jsem to myslel:
NAP pouze tvrdí "Agrese je špatná". Anarchokapitalismus tvrdí "agrese je narušování cizího majetku bez svolení vlastníka". Dále anarchokapitalismus tvrdí "se svým majetkem mohu nákladat dle libosti, pokud nenarušuju cizí majetek bez svolení vlastníka".
První důvod (mám na svém pozemku pravidlo, že mohu kohokoliv popravit) je v souladu s anarchokapitalismem, jelikož vstup na můj pozemek je dobrovolný a tudíž mi popravený dal svolení k popravě.
Druhý důvod (bráním svůj majetek) je v souladu s anarchokapitalismem, jelikož vstupem na můj pozemek narušuje mé vlastnictví, čímž páchá agresi a porušuje NAP. Ani anarchokapitalismus, ani NAP neurčuje "přiměřenou obranu", tudíž je poprava v souladu s oběmi koncepty.

Vaší poslední větou "Oblasti řádem nedotčené se řídí čistě konkrétní situací a morálkou zúčastněných." chápu, že reagujete na otázku "Kdo ten NAP omezí"? Nejsou ale v situaci popravy přítomni jen dva lidé - popravčí a popravený?

Dodržovat takto ryzí NAP by extrémní určitě dle mého bylo, to s vámi souhlasím. Jenže se obávám, že z NAPu takováto pravidla vyplývají.
Souhlasím také, že ten, kdo doposud povraždil nejvíce lidí na svém území, byl vždy nějaký stát. Nejsem si ale jistý, jestli je takové tvrzení úplně fér. Mohli bychom také říct, že ten, kdo doposud povraždil nejvíce lidí na svém území, byl muž. Nebo pravák, nebo věřící/ne-ateista.

K vašemu poslednímu bodu - nemohla by fungovat jakákoliv ideologie/systém, kdyby měl podporu drtivé většiny? Respektive i směry jako anarchokomunismus, anarchosyndikalismus a spousta dalších by mohla vzniknout a fungovat, měla-li by podporu většiny. Proč se tedy upínat jen na jednu větev anarchismu, a ne na anarchismus jako celek?
Když by ona drtivá většina lidí chtěla např. anarchosyndikalismus: Bylo by to za vás správně jej nastolit, nebo špatné, protože by to nebyl anarchokapitalismus?

Souhlasím, že je to přehnané. Z ryzího NAPu to ale plyne. Samozřejmě netvrdím, že vy (nebo snad kdokoliv na tomto fóru) chcete ryzí NAP, otázkou ale je: Kdo ten NAP omezí?

Toto popravdě přijde jako zajímavá myšlenka mně. Doposud jsem chápal, že majitel pozemku v anarchokapitalistickém světě může popravit lidi na svém pozemku ze dvou důvodů:

Majitel pozemku si může stanovit na svém pozemku svá pravidla, jelikož jedná se svým majetkem. Vstupem na jeho pozemek souhlasím s jeho pravidly, čili poprava by byla jen plnění dobrovolné smlouvy.
Alternativně, vstupem na cizí pozemek nakládám s cizím majetkem, který má majitel právo bránit. Poprava tudíž není agresí, ale obranou - NAP porušuji já.

K této diskuzi už nemám, co dodat. Omlouvám se, že jsem ji nechal tak dlouho bez odpovědi. Dal jste mi věci k zamyšlení a jsem za to rád, děkuji.

Pokud nemáte vy nějakou otázku na mě, můžeme toto konkrétní vlákno uzavřít?

1) Vás už chápu. Tvrdíte, že v anarchokapitalismu dítě začne život závislé na rodičích, avšak má možnost se stát plně nezávislým (nebo alespoŇ ve spoustě ohledech nezávislým). Ve státním zřízení se dítě může stát nezávyslým v méně ohledech, navíc k tomu musí splnit všechny podmínky státu (čili je to pro něj náročnější).
Obávám se ale, že jsem stále od vás neslyšel přímou odpověď, jestli dítě v anarchokapitalismu je na tom stejně jako dítě ve státě. Napadá mě jen příklad, že v anarchokapitalismu dítě nemusí chodit do školy, zatímco v ČR několik let ano. Avšak za předpokladu, že rodiče požadují po dítěti 9 let školní docházky, je mezi ankap a státním světem pro dítě rozdíl? Chápu, že je rozdíl v nabytí nezávislosti, ale do té doby tu rozdíl je?

2) Mně nešlo tak úplně o nevýhodné podmínky. Mě spíš zajímalo, proč se státní podmínky neberou jako dobrovolná smlouva. Když chce soukromník koupit pozemek na sídliště/bytovou jednotku, stát mu řekne "zajisti tam tyhle podmínky, a v případě, že svůj pozemek (či jeho část) prodáš, chceme z toho provizi (daň)". Člověk takovou podmínku přijmout může, ale nemusí. Proto mě zajímá, jestli to berete jako dobrovolné přijetí podmínek, nebo násilím vnucené podmínky, ideálně i proč.

3) Máte pravdu. Tohle raději necháme být. Minulý režim jsem nezažil tak dlouho, abych si jej mohl pamatovat, tudíž se nechci do takové diskuze pouštět. Byla to jen spontánní myšlenka, když jsme se bavili o jednorázových smlouvách a obchodech se státem.

Samozřejmě, netvrdím, že si něco takového myslíte. Byla to reakce na vámi předloženou definici. Jelikož jsem si nebyl jistý, jestli jsem ji správně pochopil, uvedl jsem příklad.
Usoudil jsem, když znáte definici, budete schopen jen potvrdit/vyvrátit, jestli jsem ji správně pochopil, ne, že ji zastáváte

Myslím, že se trochu chytám, ačkoliv bych stále čekal, že ten rámec požadavků bude v tom zákoníku.
Jestli můžu zkusit dát příklad: Myslíte například, že lid chce po státu vyřešit krizi bydlení, ačkoliv není zákon, co by něco takového měl zaručit?

Tím pádem se omlouvám. Stoky mám otevřené na telefonu, kde jsou vlákna poněkud nepřehledná. Tudíž jsem nevěděl, jestli reagujete na někoho, kdo zmínil společenskou smlouvu před vámi, nebo s tím přicházíte do nové diskuze.

Pokud vám tedy rozumím u záležitosti c), tak není přímo rozdíl v tom, že je dítě závislé, ale v jeho možnosti se znezávislit. Ve státním zřízení má podmínky navíc, než které by měl nutně v anarchokapitalismu.
Čili v období závislosti není rozdíl, jen v možnostech stát se nezávislým?

K prvnímu tématu chápu, osobně vnímáte stát jako nepotřebnou třetí stranu, co se týče obchodů. Myslím si, ale, že jste jen posunul situaci.
Když si soukromník kupoval pozemek na stavbu sídliště/bytové jednotky, pravděpodobně mu stát dal podmínky “musíš na svém pozemku zaručit toto chování (např. ono dodržování nočního klidu) a budeš-li chtít prodat domy/byty, které tam vystavíš, musíš nám zaplatit určitou provizi”. Pokud soukromník s těmito pravidly nesouhlasí, nemusí pozemek kupovat.
Stejnou smlouvu může od vás požadovat i soukromník v anarchokapitalismu.

Jinak ale souhlasím, že nakupovat od státu dnes není tak časté. Ani já si nevybavuji, kdy jsem přímo se státem takhle jednal. Je ale pravděpodobné, že za minulého režimu, kdy stát jako jediný prodával potraviny, byly smlouvy s ním často také jednorázové.

Počkejte, teď vám úplně nerozumím, proč tím reagujete na mě. Pokud se nepletu, s myšlenkou “společenské smlouvy” přišel (pokud se nepletu) Lojza a Vajo. Z kontextu jsem to pochopil tak, že tím myslí zákon ČR - jelikož jej neuznávají jako právoplatnou smlouvu, nazývají ji jen společenskou.
Od vás už vím, z jakých důvodů nevnímáte ČR jako legitimního vlastníka, a proto proč neuznáváte jeho zákon jako legitimní. Zajímalo mě, jestli to ostatní vnímají stejně, nebo odlišně. Je totiž normální, že se členové skupiny (Anarchokapitalisté, socialisté, demokraté, konzervativci) neshodnou vždy na všem

Chápu tedy, že koupi domu/bytu od soukromníka vnímáte jako dobrovolné přijetí jeho pravidel, co na svém pozemku smíte a nesmíte dělat. Dokázal byste vlastními popsat, proč tedy koupi domu/bytu od státu nevnímáte jako dobrovolné přijetí jeho pravidel?

K bodu c), řekl byste tedy, že dokud dítě není suverénem, je jeho pozice stejná v anarchokapitalistickém světě jako ve státním?

Předem se omlouvám, jestli jsem vás špatně pochopil - moc se nevyznám v terminologii slova "suverén", takže čerpám pouze z wiki definice.
Zdá se mi, že vycházíte z předpokladu, že na svém soukromém pozemku bude mít člověk téměř neomezenou svobodu - to si nejsem jistý, jak moc bude časté. Když někdo vlastní sídliště či bytovou jednotku a hodlá dům/byt někomu prodat, dává mi smysl, že si bude chtít opatřit, aby tam dotyčný nedělal čurbes (např. dá do kupní smlouvy "dodržování nočního klidu"). Aby dal ostatním obyvatelům sídliště/jednotky jistotu, že tato pravidla budou dodržena, bude majitel požadovat možnost vtrhnout na soukromý pozemek kupujícího v případě porušení těchto pravidel. -> Toto mi přijde jako smysmluplná a pravděppodovbně běžná situace, kde má jeden z partnerů větší mocenské postavení než druhý (Tady se přiznám, že jsem vás možná nepochopil a špatně interpretuji váš argument).

Musím se přiznat, že moc nemám rád argument "jednotlivec nemá možnost ovlivnit společenskou smlouvu". Každé čtyři roky máme přeci volby, kde se jedinci dostávají do pozic, kde tuto smlouvu mění. Nebo si vemte i extréměnšjí případy typu Bělorusko/Rusko, kde se jedinci dostali do pozic diktátorů a měnit společenskou smlouvu mají ještě snažší. Nebo i představitelé lobbistických firem, kteří s politiky spolupracují na změnách společenské smlouvy. Myslím, že jste to myslel tak, že "jedním hlasem neovlivním výsledek voleb na změnu spol. smlouvy ve svůj prospěch", ale to je jen jeden způsob boje za změnu smlouvy. (Jistě, dalo by se polemizovat, jak moc jsou tyto činnosti dílem jednotlivce a jak moc kolektivu, ale to, myslím, není předmětem diskuze).

Ještě bych vás poprosil, jestli máte něco k bodu "kdy se dítě narodí na pozemek, který nepatří jemu ani jeho rodičům..." -> Tam přeci také musí přijmout podmínky násilím vnucené, nebo ne?

Děkuji. K tomu už nemám, co dodat, jelikož to odpovědělo na všechny mé dosavadní otázky. Už chápu, kde přesně tkví ten rozdíl mezi soukromníkem a státem (minimálně v jeho současné podobě)

Ještě jednou děkuji za celou diskuzi, omlouvám se, jestli byla místy otravná/nepříjemná.

Vlastnictví je tedy určené logikou - pokud při nabytí vlastnictví nevzniká žádný spor, stává se legitimním? Pokud vznikne spor, není legitimní (asi do doby, než se spor vyřeší?)

Neptal jsem se, kdo to určuje v decentralizovaném systému, ptal jsem se jen, kdo to určuje. Samozřejmě můžete vypsat více odpovědí, pokud to závisí na nějaké skutečnosti.
Jde mi o to, že pokud by to dneska určoval stát (co je legitimní vlastnictví), pak by mohl určit, že je legitimním vlastníkem území ČR a tudíž může po celém jeho území stanovovat svůj zákon. Jenže vy s tím nesouhlasíte, tak předpokládám, že legitimitu vlastnictví určuje někdo jiný.

Mrzí mě, jestli to tak vypadá. Já mám holt potíž vidět rozdíl mezi státním vlastnictvím území a soukromým vlastnictvím v bezstátní společnosti.

Jestli chcete, můžeme naši diskuzi ukončit, i pro mě je dost náročná. Vaše odpovědi byly krátké, často příliš vágní, místy jste i ignoroval mé otázky a přijde mi, že jste občas vypouštěl či měnil kontext. Nakonec jsme se ale někam posunuli.

Chtěl byste to zabalit typu “shodneme se, že se neshodnem?” případně ještě dodat nějakou myšlenku, která nezazněla?

Takže jsme si vyjasnili, že stát může vtrhnout na náš soukromý pozemek s ozbrojenými silami (zkr. policii, abych to nemusel stále dlouze vypisovat), pokud mu k tomu dáme souhlas.

Vracíme se tedy do bodu, zdali (v aktuální situaci ČR) je pobyt na státním území, či území spadající do skupiny stát (podobně jako skupina “sídliště”), dostatečný souhlas. Vy tvrdíte, že ne, protože toto území nezískal legitimně. Zároveň jste připustil, že legitimita vlastnictví není objektivní, jelikož se tento koncept nechová jako fyzikální zákony.

Mojí otázkou tedy je: kdo určuje legitimitu vlastnictví?

Ale vždyť to může být smluvně ošetřené. Když bude v kupní smlouvě napsané “na celém sídlišti je zákaz prodej konopí; kupující souhlasí, že jeho soukromý pozemek patří do skupiny ‘sídliště’”, pak bude přeci legitimní, obranné násilí vtrhnutí ozbrojených sil na soukromý pozemek kupujícího.

Když by ČR (s legitimně získaným územím) měla svůj zákon, kde stojí “Majitelé soukromých pozemků (co pozemku nabydou po uvedení tohoto zákona v platnost) souhlasí s dodržováním zákona ČR na svých soukromých pozemcích. V případě porušení zákona souhlasí se vstupem ozbrojených lidí na svůj pozemek”. Pak bude snad vtrhnutí ozbrojených sil na soukromý pozemek také legitimní, obranné násilí, nebo ne?

Čili v tomhle ohledu pořád nevidím rozdíl mezi státem a soukromníkem.

Tohle jsou situace, které jsme už v diskuzi řešili. Dokonce jsem se připomněl v předchozí odpovědi.

Klidně, dejme tomu, že zanikne vlastnické právo státu, stejně jako zanikne vlastnické právo majiteli sídliště -> koupil jsem pozemek. Pak jsem porušil pravidla státu mimo svůj soukromý pozemek, stejně jako bych porušil pravidla majitele sídliště mimo svůj soukromý pozemek. Stát na můj soukromý pozemek pošle ozbrojené lidi, stejně jako by je poslal majitel sídliště.

V příkladu se sídlištěm jste nevyjádřil, že by ta situace byla nemorální/špatně -> usoudil jsem, že je proto morální. Proto se ptám - byla by takováto situace se státem v pořádku stejně jako u majitele sídliště?

Váš příklad byl přeci: rozdám po vesnici konopí - stát vtrhne s ozbrojenými lidmi na můj pozemek.

Když stát získá svůj pozemek legitimně, platí tam zákon zákaz prodeje konopí, já ho poruším, a pak na můj pozemek, který jsem od státu koupil, vtrhnou od státu ozbrojení lidé - je toto pak legitimní, morální, obranné násilí?
V případě dvou soukromníků (majitel sídliště) jste uznal, že ano, protože ten vztah je smluvní. U státu jste řekl “Stát svoje podmínky může stanovivat, jak chce, ale musí to území ovládnout legitimně, jinak je to špatně od základu.” -> Čili to chápu tak, že by to mělo být legitimní, morální, obranné násilí

Dobrá, takže:
Dnes, když pošle státní správa ČR ozbrojený lid na můj soukromý pozemek, je to špatně, jelikož státní správa ČR získala své území nelegitimně.
Kdyby byla situace na chlup stejná jako dnes, akorát by státní správa ČR získala své území legitimně, bylo by vyslání ozbrojeného lidu na můj soukromý pozemek naprosto v pořádku?

V obou případech samozřejmě poté, co jsem porušil český zákon

Tak, myslím, že teď jsme se pochopili. Jen mi to, prosím, potvrďte:
Stát své území může získat legitimně (vámi vypsanými pravidly) i nelegitimně (např. násilným převzetím).
Stát své podmínky/zákon/pravidla může stanovit jednostranně (současný stav ČR) či smluvně (státní zástupce z příkladu).

To nám dává 4 kombinace: leg/jednostran, leg/smluv, neleg/jednostran, neleg/smluv.
V případě, že stát vyšle ozbrojené jednotky za porušení jeho pravidel na váš soukromý pozemek, se jedná o morální, obranné násilí pouze v případě leg/smluv. Zbytek je nemorální?

Několik odpovědí dozadu jsem naspal: situace, kdy u podepisování kupní smlouvy je přítomen i státní zástupce s kopií zákona ve smluvní podobě. Ten vám řekne "musíte souhlasit i s těmito pravidly," čili možností vstupu policie na váš soukromý pozemek v případě porušení českého zákona, "jinak si nemůžete pozemek zakoupit" (tentokrát pouze v aktuálním znění zákona, žádné "musíte přijmout i jeho možné úpravy). Pak mezi vámi i státem vznikne smluvní dohoda. Prodej konopí je pak porušení této smluvní dohody - čili agrese, chápu-li správně - a zásah policie je obranné násilí -> morální?

Na to jste odepsal “svým způsobem ano”. Je to tedy furt nelegitimní, ale “svým způsobem morální, obranné násilí”?

Přijde mi, že hlavní rozdíl tedy není v existenci smlouvy, ale v otázce legitimity vlastnictví.

Ano, tomu rozumím.
V případě, že bych si chtěl koupit soukromý pozemek v ČR a u kupní smlouvy by byl přítomen státní zástupce s kopií současného znění českého zákona ve smluvní podobě, kterou bych musel k dokončení koupě podepsat -> byl by můj vztah se státem nyní legitimní? Bez ohledu na to, jestli své území získala (dle vašeho konceptu) legitimně, či nelegitimně?

Jestli je má zdvořilost otravná, to se omlouvám. Pokusím se ji po této odpovědi omezit.

Zkusím to rozepsat; možná jsem vás jen špatně pochopil.
Napsal jsem “proč tedy nemůže platit "pobytem na území čr souhlasíte se zákonem čr"?”, načež jste napsal “stát není legitimním vlastníkem toho území” - myslel jste celé území ČR, nebo přímo ten soukromý majetek?

Já jsem vás pochopil tak, že státní správa ČR není legitimním vlastníkem území ČR -> čili by neměla mít právo na tomto území určovat podmínky -> čili smlouva s ní nevyřeší problém jednostranného vyhlášení, jelikož si na tomto území stejně nemá nárokovat podmínky.
Teď mě napadá, že jste to mohl myslet takto: Soukromě vlastněné území nespadá pod území ČR -> čili nepobývám na území ČR a tudíž čistě má existence nemůže znamenat souhlas s podmínkami ČR.

Nejde mi teď o to, jestli může či nemůže vzniknout státní enkláva v bezstátní společnosti. Jde mi o ten původní rozdíl mezi dodržováním podmínek soukromníka na jeho pozemku a státu na jeho pozemku. Přijde mi, že jsme rozdíl není ve finále mezi existencí smlouvy, ale mezi legitimitou vlastnictví území, proto mi naše diskuze teď případá trochu zbytečná.

Jestli byste mohl, prosím, své odpovědi trochu více rozvést, byl bych moc vděčný. Dále jsem se už dvakrát zeptal, jestli tvrdíte, že vaše pojetí vlastnictví je jediné pojetí, při kterém nevznikne logický spor, a pořád neznám odpověď (možná jste mi ji poskytnul, jen jsem ji z vašeho textu nepochytil, v takovém případě se omlouvám)

Počkat, počkat, teď jsme se asi nepochopili.
Diskuze začala tak, že se autorovi příspěvku nelíbí, že po něm chce stát výpalné. Já jsem namítl, že nevidím rozdíl mezi placením státu na jeho pozemku a soukromníkovi na jeho pozemku.
Vy jste oponoval, že stát na rozdíl od soukromníka pošle lidi i na pozemek, který mu nepatří. Poté jsme vedli dlouhou diskuzi o existenci smluv. Mé post scriptum se jen odkazovalo, jestli tato diskuze o smlouvách nebyla irelevantní, jelikož (jak jste nově zmínil) stát není legitimním vlastníkem území. To mi zní, že je pro vás důležitější rozdíl, než existence nějaké smlouvy, proto mi teď přijde celá naše diskuze trochu zbytečná.

Dále se chci tedy ještě doptat, jestli tvrdíte, že váš koncept vlastnictví je jediný bez logického rozporu (čiže v ostatních konceptech vlastnictví dojde k logickému sporu).
Pochopil jsem to z vašich zpráv: “Půda či majetek patří tomu, kdo je jako první zkultivoval, koupil nebo získal odkazem.” + “Tenhle koncept je „pouze“ jediný logicky bezrozporný.”

Tvrdíte, že vaše pojetí vlastnictví je jediné pojetí, při kterém nevznikne logický spor? (V logice nejsem tak sběhlý, tak se předem omlouvám, jestli něco nepochytím)

PS.: Ještě se doptám: Není tedy celá předchozí debata o smlouvě se státem zbytečná, protože stejně dle vás území nevlastní legitimně a tudíž nemá stanovovat pravidla? Není pak irelevantní, jestli dodá smlouvu, či nikoliv?