Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Moje žena nesnáší politiku. Má to zažité z dětství, kdy se část jejích blízkých, komoušů, hádala s druhou částí, s ódéesáky. Vypěstovala si k tomu odpor.

Dnes je na tom tak, že absolutně nenávidí Babiše. Pocitově i objektivně, protože vidí, co je zač. U Zemana jen vidí, že nemá síly. Jinak politiku neřeší. O mém smýšlení ví; a občas souhlasí. Často jí totiž něco říkám ohledně libertariánství. Opatrně. Abych ji neotrávil.

Jednou jsem měl spor s tchánem, silným etatistou. A dokonce se mě zastala. Asi jsem ji trochu ovlivnil.

Jo. Trochu asi jo.

Jinak politické smýšlení je můj svět. Její ne. Ani nechodí k volbám. Máme to tak rozdělené a funguje to.

Bylo by pěkné mít ženu - spřízněnou duši v tomto směru. Ale já to vnímám jako luxus; jako něco, bez čeho se dá vydržet. Holt si dáte pravidlo, že politika se doma nerozebírá.

Ale rozhodně má moje žena o moc kladnější vztah k libertariánům, než by měla, kdyby mě neznala. To by možná, bohužel, ani nevěděla, co to je zač.

Musím v tomhle spíš nesouhlasit s Urzou a dát za pravdu Tardanovi. Když už daně, tak nízké a co nejvíce rovné, pokud možno bez výjimek. Proč snížit daně někomu výjimkou. Lepší je snížit daně všem.

Buďte, prosím, konkrétní, jak jsem se zamotal. Jinak nemám na co a proč reagovat.

Tak snad jen tolik, že existuje rasismus jako osobní postoj, který ať si vyznává, kdo chce, tedy ať klidně člověk diskriminuje, byť je to hloupé; a pak je rasismus jako ideologie tlačená státem, což je něco zcela jiného. Mluvím o ideologii kolektivismu a z ní plynoucího rasismu - tady nevidím prostor k diskuzi, není o čem, je to svinstvo. Že někdo osobně diskriminuje na základě rasy, no tak ať; je jenom prostě blb.

A k těm oponentům, že bychom si spolu pěkně v pěti pokecali. Je pravda, že například na kolektivismu je postaven celý socialismus, a socialistů je poměrně dost. Avšak snad i oni v sobě mají aspoň špetku úcty k lidské individualitě. Se socialisty klidně mluvme. Některého nevyhraněného můžeme třeba i správně nasměrovat. Myslím si ale, že s některými lidmi nemá cenu mluvit. Zarytého nácka či komouše na svou stranu nikdy nedostaneme. Je to zbytečná snaha. Přesvědčujme nevyhraněné, jichž je hodně, avšak něco je prostě třeba jenom odsoudit jako svinstvo a vzpouru proti člověku jako takovému. A že mnozí lidé vyznávající tyto ideologie nemusejí být sami o sobě zlí, je mi docela fuk. Žije spousty hodných lidí, s nimiž jsem nikdy nepromluvil jediné slovo. Necítím se proto špatně.

Tak zde musím nesouhlasit. Proč hledat průsečíky se zlem? Neboť zlé ideologie objektivně existují! Například kolektivismus a rasismus. Neboť házení lidí do jednoho pytle je objektivně špatné.

Každý jsme jiný. To je fakt. A ano, jistá rasa (třída atd.) může sice vykazovat jisté specifické znaky, což však neznamená, že i lidé téže rasy nemohou být úplně jiní - tedy někdo hodný člověk a někdo hajzl.

Jen individualismus hájí práva člověka jako takového. A kolektivismus tato práva zpochybňuje. A v minulosti způsobil utrpení, pošlapávání individuálních práv a teror.

Že někdo něco myslí dobře, nehraje roli. Něco je třeba zcela odmítnout. Zcela. Bez ohledu na to, zdali to někdo myslí dobře.

U mě ten přechod nastal před několika lety, do té doby jsem smýšlel spíš klasicky pravicově-konzervativně. Něco málo jsem o libertariánství věděl, avšak stále jsem nechtěl slyšet argumenty. Teď si myslím, že důvodem byly moje předsudky.

Jednou v létě mi tchýně večer u ohně při grilování říká, proč si nevezmu kraťasy, vzdyť je teplo. Mně je akorát, odpovídám. Jenže to pořád opakovala, a že to nechápe, ale vždyť ti musí být teplo, říkala. Docela jsem se naštval. A uvědomil jsem si, že tohle lidsky úplně nesnáším. I kdybych měl kožich, omezuju tím někoho? Ne, je to moje věc a naschvál bych si ho vzal, abych ji ještě víc štval. A obecně, ať každý chodí, jak chce, v čem chce. Jeho věc. Taky nesnáším nucení dětí do jídla, sám jako dítě jsem to nesnášel a zapřísáhl se, že ani své děti nebudu nutit. Nechutná ti to? Ok. Nejes to.

Při tom grilování jsem si to najednou nějak spojil s politikou. Že když tento můj postoj aplikuju na další situace v životě, nemůžu být konzervativec, nýbrž libertarián. Tak to začalo. Hlubší studium, četba libertariánských autorů atd. následovalo poté. Je to několik let, ale ten moment si stále pamatuju.