Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Ano, jsou dobré školy a dobří učitelé. Nikde netvrdím opak. Ale i ty nejlepší školy a nejlepší učitelé fungují ve špatném systému nebo někdy i jemu navzdory. To je problém, o kterém tu hovořím a který vy nazýváte "předpojatostí".

Achjo :( Mě fakt zaráží ta míra míjení se našeho uvažování. Jak moc musí být člověk systémem pohlcen, aby takto přemýšlel.

Autor příspěvku vyzve k tomu, aby zvládání stresu bylo součástí výuky. A vy to hned uchopíte jako nový předmět, který by se snad ještě mohl zkoušet a známkovat. Ale najednou je z toho zase jen součást procesu jako takového. Takže jakým směrem tedy uvažujete? Škatulky, známkování nebo naopak? Asi se v tom ztrácím trošku.

A taky velice naivní představa je, že empatický učitel je základ systému. Naopak. Empatický učitel je antagonista systému a systém jej buď přemění nebo úplně vyčerpá. Základ je změna vzdělávacího systému, aby prostý respekt k dětem jako lidským bytostem nebyl jen na bedrech "empatického dobrého učitele", který 24/7 vzdoruje systému kolem sebe.

A nakonec - nikdo nemluví o "poučkách jak zvládat stres", ale o práci s emocemi jako takovými. Ne že si někdo sedne do kroužku (s empatickým učitelem) a bude si vykládat psychologické kecy. Ale prolínající se vyjadřvání emocí a zvládání stresových situací v respektujícím prostředí jako běžná součást vzdělávání. Na tu ovšem v systému "hodina přestávka biflování písemka zkoušení známka" není žádný prostor. A ze škol už dvě stě let lezou emočně zcela negramotní lidé (čest výjimkám).

Jak konkrétně by měla práce se stresem vypadat?
odpověď: Učení práce s emocemi. Jsou na to třeba manažerská školení ve firmách, jako prevence vyhoření. Ale děti jako by emoce neměly a vyhoření nikoho nezajímá. A přitom je to neuvěřitelně snadné. "Proč jsi z toho ve stresu, co by ti pomohlo, aby se ti daná činnost dělala snáze?" Škola je jeden velký nesmyslný stres. Známky (které v 99% případů nikoho nikdy v dalším životě nebudou zajímat), kritika, trestání za chybu...

Od jaké třídy by tato výuka probíhala a kolik hodin týdně této výuky navrhujete?
Od narození. A nula. Rozdělení předmětů na hodiny je nesmysl. Tohle se musí prolínat celým vzdělávacím procesem od miminek až po starce.

Vadí Vám spíš absence výuky práce se stresem – anebo spíš to, že se ve škole vůbec píší testy a zkouší se před třídou?
Oboje. Testy a zkoušení jsou neefektivní způsob ověřování znalostí. Kdyby dospělého někdo zkoušel před celým týmem spolupracovníků, kritizoval ho za každou chybu a pak poníženě poslal zpět na pracoviště se sníženým platem, spousta dospělých by to zvládala těžce. Ale vystavovat tomu 7leté děti? Pohoda...

Pokud by byl ve škole předmět "Práce se stresem", tak by Vám zkoušení před třídou nevadilo? A známkování?
Zkoušení známkování je překonaná a nemyslná blbost. Takže ano, vadilo. Viz výše. Tohle je tak zastaralý náhled na vzdělávání. Je mi z tohoto typu přemýšlení neuvěřitelně smutno. Doporučuju blog Líný učitel, Táta parťák, Nevýchova, Svoboda učení a další a další zdroje, kde na vaše otázky najdete odpovědi podrobněji, než já zvládnu dát v komentáři.

Vzpomínám si na "zpěv před tabulí", zpívat moc neumím... Pomohla by mi v tomto případě práce se stresem? Mohli bychom též pracovat s pocity trapnosti? :)
No jistě! Nucení člověka do něčeho, co mu nejde, navíc před lidmi, kteří se mu za to následně můžou posmívat, je normální šikana. Tisíce lidí z toho mají celoživotní trauma, koktají, bojí se vystupovat na veřejnosti. Práce se stresem a pocity trapnosti může nepříjemný zážitek výrazně zmírnit. A v respektujícím prostředí může i člověk, co zpívat neumí, zpívat s radostí a vesele, což mu dá pevný základ do života, aby se nestyděl za svoje projevy.