17. listopad: Síla paralelních struktur – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

V souvislosti s diskusemi o anarchoagorismu často přemýšlím o tom, jak jsme se v minulosti vlastně došli ke větší svobodě. Pád minulého režimu během sametové revoluce nebyl zapříčiněn něčí snahou změnit systém shora, prosazováním menšího zla a větší liberalizace v ÚV KSČ. Právě naopak, byl zapříčiněn tím, že lidé na stát kašlali, obcházeli ho, vytvářeli si své paralelní struktury a propracovávali se ke svobodě zdola – ostatně přesně tak, jak předpovídal Havel ve své eseji Moc bezmocných. Podíváme-li se na vývoj Ruska, kde během perestrojiky probíhaly organizované změny shora, je zřejmé, že dokud nedojde ke změně myšlení lidí, svoboda nemá šanci se udržet. Měnit věci v dnešním parlamentu jako jednotlivec není o moc jednodušší než bylo měnit fungování minulého režimu prostřednicvím KSČ. A i kdyby se to někomu povedlo, tak šance, že skončí jako Gorbačov, je poměrně velká. Naopak, cesta „samizdatu, melouchů a bytových seminářů“ je podle mě ta, která má skutečný smysl.