Celek je vždy „jen“ souhrn jednotlivců – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

V poslední době ve svém okolí často slýchám, že celek je víc než jen pouhý souhrn jeho částí (potažmo jednotlivců). Tento výrok mi však přijde chybný a jeho potenciální důsledky ve mně vyvolávají nevoli. Co by z celku mělo dělat „více“? Co je tou „přidanou hodnotou“? Sloučením jednotlivců přece nevzniká žádné vědomí v éteru, nepociťovatelný mrak společných myšlenek a názorů. Každý z jednotlivců si je uchovává ve své vlastní mysli, neexistuje „sdílená myšlenka“ či „kolektivní názor“. Co tedy činí celek údajně podstatnějším? Uvědomme si, že jednotlivec není izolovaný v prostředí našeho světa, nýbrž má možnost komunikovat. Právě komunikace může dávat dojem něčeho většího, avšak možnost sdílení informací je opět jen vlastností individuí. Každý se sám rozhoduje, zda přetvaruje své názory na základě interakcí s prostředím (jež zahrnuje i ostatní). Celek je ten jen souhrnem jednotlivců, z jejichž interakcí může emergovat zdánlivě společné chování, vždy však opět individuální.

Z důsledků oné chybné fráze bychom mohli odůvodnit násilné donucení jednotlivce k participaci s falešným příslibem kolektivu, který je něčím větším. Výrok jen zamlžuje klíčovost individuí a v důsledku obhajuje potírání jejich svobod. Z úhlu pohledu „maximalistického individualismu“ (popsaného v předchozím odstavci) však vidíme neoprávněnost zhůvěřilých kroků založených na té groteskní premise.