Člověk jako základní jednotka ankapu či státu – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Mikrokosmos znamená „svět v malém“, v protikladu vůči makrokosmu. Tento pojem už od počátku lidstva vyjadřuje přesvědčení, že „svět jako celek“ se v člověku odráží, a člověk tak představuje tento svět „v malém“, který tomu velkému analogicky odpovídá. Je fascinující, že v staroegyptské Knize mrtvých můžeme nalézt shodné představy, které prezentují současné vědecké výzkumy v oblasti fyziky. Čím je který národ blíž k přírodě, tím je jeho zkušenost se silami přírody živější – a naopak. Síly v přírodě jsme schopni chápat zejména skrze umění, symboly a analogie zkušeností.

***
Pro tvůrčí myšlení je nutná jistá dávka hravosti a nedogmatičnosti. To je prostor, ve kterém můžeme s přirozeností a lehkostí otevírat nové pohledy na různé věci – a chrání nás to před fanatismem a zúženým pohledem na svět. Nedávno jsem viděla nádherně zpracované video o černých dírách ve vesmíru, které mi okamžitě evokovalo náboženské představy starých Egypťanů, které tento prostor velmi podrobně popisují jazykem symbolů. DOPORUČUJI: https://www.youtube.com/watch?v=oBJfyKR6_yE

***
Náboženské učení přiznává odměnu na věčnosti jen „ctnostem srdce“, nikoli „chytrosti hlavy“ (přičemž se srdce barví barvou svých myšlenek – a naopak). Hovoří o tom, že po smrti fyzického těla svět zmizí – a jen naše nejniternější jádro Já (nositel životního principu), v jehož představě měl svět své bytí, setrvá. Staří Egypťané mluví o Horizontu (horizontu událostí) v symbolickém jazyce a bylo to jejich to ústřední téma. Horizont chránilo božstvo zvané Aker (zobrazované jako dvojice lvů, sedících zády k sobě, mající ohnivou moc) a bylo to místo vstupu do duatu (podsvětí). Jednalo se o území, kde lidé přebývali v období od smrti do vzkříšení, odkud má nakonec očištěný člověk uniknout a odejít do „bezbřehé záře“. Duat byl chápaný jako obávané místo, místo komplexního setkání se sebou samým (se svými skutky). Klíčovým momentem v duatu bylo přemáhání hada chaosu (Apopa), setkání zemřelého s bohem Usirem – a tzv. „vážení srdce“. Podle Knihy mrtvých Usir vážil zesnulé tak, že se jim dal komplexně procítit skutky ve formě zpětné vazby jejich činů. Na základě tohoto vážení pak následuje buď ospravedlnění a přijetí mezi blažené, nebo přerod do nové inkarnace v závislosti na výsledku soudu. Definitivní záhubu vyjadřuje démonka Amemait, jejímž úkolem bylo pozřít zatracené a odsoudit je k podílu na chaosu a prázdnotě (nenasycenosti). Její vliv (prázdnoty a zmatku) se může v našem životě v různé intenzitě projevovat duševními obtížemi.
Fyzika o tom mluví takto: https://youtu.be/N5MZwp0HVKg?t=139

***
Představy starých Egypťanů vyprávějí analogickým a velmi poetickým způsobem o podstatě naší existence, která je neustále konfrontována s naší skrytou částí osobnosti – a tento proces se stále cyklicky opakuje a proměňuje (v závislosti na našem jednání). O tomtéž mluví z jiného úhlu filosofové, neurologové, psychologové i hermetici. Skvěle o tom vypovídá C. G. Jung v celém svém díle, např. zde hezky zpracované: https://www.youtube.com/watch?v=gadPDDRC_F8

***
„Lidská bytost je součást celku, který nazýváme „vesmír“, součást ohraničená v čase a prostoru. Prožívá sebe sama, své myšlenky a pocity, jako něco odděleného od zbytku – je to druh optického klamu vlastního vědomí. Tento klam pro nás představuje jakési vězení, omezuje nás na naše vlastní touhy a vztah k několika nejbližším osobám. Naším úkolem musí být osvobodit se z tohoto vězení tím, že rozšíříme okruh svého soucitu tak, aby zahrnul všechna živá stvoření a přírodu v celé její kráse.“ (Albert Einstein)
---
V tomto smyslu smrt neexistuje: https://www.respekt.cz/denni-menu/vedci-rekli-jasne-slovo-smrt-neexistuje-zijeme-nekonecnou-serii-vecnych-ted
Trochu podrobněji zde: https://www.youtube.com/watch?v=8ePu81ssU4M

***
„Stará náboženství se svými vznešenými a směšnými, dobrotivými i krutými symboly nespadla z čistého nebe, nýbrž vzešla z lidské duše, která v nás žije i v této chvíli. Všechny ty věci a jejich praformy v nás žijí a mohou se na nás kdykoli se zničující silou vrhnout v podobě davové sugesce, proti níž je jednotlivec bezmocný. Naši strašliví bohové pouze změnili jméno, rýmují se teď na –ismus.“
(Carl Gustav Jung)
https://www.youtube.com/watch?v=N1qPhlGE86M

***
„Čistě logické myšlení nám nemůže přinést nejmenší znalost empirického světa; veškerá znalost reality začíná zkušeností a tou i končí. Tvrzení získaná čistě logickými prostředky jsou úplně prosta reality.“ (Albert Einstein)

***
„ Filosofie má původ v údivu nad světem a nad naším vlastním bytím, neboť se to intelektu vnucuje jako hádanka, jejímž řešením se může zabývat jen lidstvo. Shledáváme, že vysvětlováním jevů ve světě se zabývá také fyzika (v nejširším smyslu slova). Ale její vysvětlení již leží v přírodě, takže nemohou dostačovat. Fyzika není schopna stát na vlastních mohou, nýbrž potřebuje metafyziku, aby se měla o co opřít; ačkoli ráda vystupuje proti ní. Neboť vysvětluje jevy prostřednictvím ještě neznámějšího, než jsou ony samy: přírodními zákony, spočívajícími na přírodních silách, k nimž patří také životní síla. Fyzické vysvětlení této síly vůbec a jako takové, potřebuje ještě metafyzické vysvětlení, které je klíčem ke všem jeho předpokladům, právě proto musí být však raženo zcela jinou cestou.“ (Arthur Schopenhauer, Svět jako vůle a představa II)

***
Z mého pohledu není důležité jak našeho boha nazýváme, klíčové jsou hodnoty, pro které žijeme a dýcháme – anebo které naopak svým jednáním zrazujeme. Naše skutky rozhodují o tom, zda budeme pociťovat prožitky plnosti a spokojenosti = konstantní pocity vysoké vnitřní hodnoty; anebo budeme prožívat konstantní malost, nenasycenost a prázdnotu. Kvality pocitů v sobě tvoříme každým dnem pozvolným kormidlováním a interakcí s okolím, vyžaduje to úsilí a koncentraci (tak jako každá jiná činnost = namáhavý sport, soustředěná práce, odříkání v rámci vytyčeného cíle). Sebereflexe za „horizontem událostí“ jako nepopsatelný trip, který právě tvoříme. Jan Rak to vysvětluje takto: https://youtu.be/VMfd7n0QfHQ?t=1131

***
„Přeceněný rozum má společný rys s absolutistickým státem: za jejich panování je zbídačován jedinec.“ (Carl Gustav Jung)
Pokud nerozvíjíme rovnoměrně obě mozkové hemisféry, tak vstřebáváme informace zploštělým způsobem – a tím pádem nemůžeme mít dostatečně kvalitní neuroanatomické spoje v mozku. Z tohoto důvodu nemůžeme dosáhnout komplexity, pro kterou má lidský mozek potenciál a která je schopna vyhodnocovat jemné nuance citem a zkušeností (toho robot nemůže být schopen). O tom zde (doporučuji doposlouchat až do konce, kde se řeší vědomí) https://youtu.be/OheBKiBcg5Y?t=1519

***
Roboti / umělá inteligence / absence svědomí jako nejvyšší autority / absence vědomí zodpovědnosti:
Elon Musk – Zabije lidstvo umělá inteligence? https://www.youtube.com/watch?v=kf3KWgTdvQM
Blízká budoucnost: https://www.youtube.com/watch?v=0LYL5bD8vlQ
Umělá inteligence bude chytrá, ne moudrá: https://www.youtube.com/watch?v=vg8FsWFKn4s

Prostě pořádný ayahuascový rituál a dýmka míru před každým zasedáním ať už poslanecké sněmovny ČR, nebo nejvyššího ankap arbitrážního sovětu, bude zárukou kvality :-)
A s roboty a jejich měděnými obvody si pak hlavě poradí bratři cikáni.

Za předpokladu, že politici jsou z velké části psychopati, tak by to bylo velmi zajímavé... Podobné zážitky by jim dříve či později rozjely slušné schízy... :)

...a asi spíš dříve nežli později :-)
Známý dělal ayahuascového průvodce v jižní americe a jednou mu omylem už připravený lektvar vypili extrémně ostří hlídací psi mistního hotelu. Po asi třídenním deliriu a hodinách vytí se dali do kupy, akorát s tou profesní nevýhodou, že od té doby byli ke všem krotcí a přátelští jako beránci :-)

To je fakt vtipný! :)
Já o ayahuasce slyšela taky nejrůznější zajímavosti :)
Rozhodně to není droga pro každého, ale je to silný zážitek.

"Kdo je člověk?" - To je otázka, myslím, pro každého jednotlivce zvlášť. Nikdo ji za nás nemůže docela zodpovědět.

NAP je designován pro lidi. Mohli bychom se ho pokusit rozšířit i na "entity, které jsou schopny NAP chápat."

Jaké je dnes počasí? To je otázka, myslím, pro každého jednotlivce zvlášť. Nikdo ji za nás nemůže docela zodpovědět. I deštník je designován pro lidi. Mohli bychom se ho pokusit rozšířit i na "entity", které jsou schopny deštník použít.

Ano, to je to, o čem píšu. Souhlasíte?

Myslím si, že pokud skutečně CHÁPEME zákonitosti, které z našeho jednání plynou, tak jsme na cestě k moudrosti a spokojenosti.
Pokud POUŽÍVÁME nějakou etiku k maximalizaci hmotného užitku, tak jednáme zcela jinak, ale časem nám to v mysli dělá bordel.
Pokud ale jsme roboti, tak psychika odpadá, tudíž nám nedělá problém dělat prasárny bez výčitek svědomí.

Souhlasím zcela. Hodně pracuji na to, abych lépe a hlouběji chápal dopady mého jednání k sobě samému i k druhým.

Užitek vnímám jako hmotný i duševní dohromady - takže zde s Vámi souhlasím taky. Pro mě by nebylo dobré maximalizovat pouze hmotný užitek (jsem extrémní minimalista, baví mě seberozvoj a peníze neřeším). Zároveň ale pokud někoho naplňuje maximalizovat pouze svůj hmotný užitek, za mě je to v pořádku, je to jeho rozhodnutí.

Mám načtenu Asimovovu sérii O Robotech a Nadaci. Ta mě hodně ovlivnila a zavedla na cestu empatie. Od té doby se ji snažím vědomě praktikovat. Téma robotů je pro mě velice zajímavé. Ale nejsem technický tip a neorientuji se dobře v současné robotice.

"Užitek vnímám jako hmotný i duševní dohromady."
Super, to je dobrá zpráva! Jen je potřeba říct, že existují různé úhly pohledu.
Pokud vycházíme z faktu, že "smrt neexistuje" a naše bytostné Já se jen odloučí od hmotného těla (a veškeré naše skutky budou naší jedinou realitou), tak jsou to pro nás jiné axiomy, než když máme axiom "užít si a zemřít", protože nic jiného než tento život v tomto hmotném těle není. Tam je zásadní rozdíl v celkovém jednání.

No...tak to je podle me takova vylozene berlicka, alibismus...Clovek by se mel chovat nejakym zpusobem proto, ze je to tak spravne, a ne proto, ze kdyz umre, tak mozna uplne neumre a mozna prijde do pekla a tam mu to spocitaj, ci se prevteli do housenky a tam mu to spocitaj, ci se prevteli do jineho cloveka a tam mu to spocitaj...atd.
Imho je tohle ZCELA irelevantni k tomu, jak se clovek ma chovat.

Lojzo! Správně vůči svému momentálnímu "guru" nebo vůči svému "Já".
Vždy preferuji chování, které je dobré pro mé "Já".
Nejsem blázen, abych jednala proti sobě!!!

Ehm? Asi nechapu...
Kdyz to shrnu:
Clovek by se mel chovat moralne spravne, protoze tak chce on sam. Jedina spravna motivace je vnitrni motivace. Je treba nenechat se ovlivnit vnejsima motivacema a drzet si tu svoji vnitrni.
Ostatne, az by lidstvo dospelo k takovemu nastaveni, muze vniknout ancap.

Ano, pokud člověk není pošetilý, tak se snaží chovat morálně správně a má na sebe vysoké nároky. Jediná správná motivace je ta vnitřní. Ano, pokud takto budou fungovat všichni, tak samozřejmě může vzniknout parádní ankap.

No..a o tom tu uz par let mluvim a porad nekdo tvrdi, ze to neni mozne :-)
Je to mozne...pouze lide tohle musi prijmout za sve.
coz vyzaduje, aby se na "mentalni urovni" posunuli zase o krok dal...a nebojim se, ze se nekdy neposunou. Posunuli se uz mnohokrat...Vzdyt jeste pred "par lety" ani zensky nemohli volit, nekde nesmej ridit auto dodnes...a neni to vubec tak davno, co lidi bezne meli doma otroky a prislo jim to moralne spravne.
Ja se toho nedoziju, ale myslim si, ze tento vyvoj moralky smerem k lepsimu je lidem vlastni. V minulosti to tak vzdy bylo...jasne, obcas to jsou 3 kroky vpred a pak 2 vzad, ale smer je imho docela v pohode...jen to trva...

Ano, je to o vnitřním postoji. Alfa a omega všeho.
Přičemž je celkem lhostejné zda směly ženy volební právo či řídit auto.
Je důležité dobře třídit informace a dokázat oddělit důležité od nedůležitého.

Asi nechápeš, jak jsem to myslel...mám na mysli tu skutečnost, že lidstvo jako takové směřuje od stavu, kdy nebyl morální problém ani vraždit jiné lidi, přes lepší stav, kdy "pouze" není problém, když ženy nemůžou volit, do stavu.....který neznáme, ale odvozuji, že je to stav, kdy nebude morálně v pořádku spousta věcí, které dneska ještě většinově tak brané jsou.

Morálka se neodvozuje od momentálního režimu. Morálka se odvozuje od univerzálních principů. A jsme to pouze my samotní, kdo za své činy ponese zodpovědnost.
Je rozumnější být poslušný danému systému (poslušný robot) – anebo svému svědomí (božskému principu v nás)?
https://youtu.be/dj5e4yYZBjc?t=610

Mimochodem, ja se timto snazim ridit. A trebas TOTO byl duvod, proc jsem prestal delat spatne veci. Nikoliv, ze jsem yl ve vezeni. Proste jsem si rekl: Od teto chvile budu dobry clovek. A je to pro me ta nejdulezitejsi motivace k tomu chovat se tak, jak se chovam.

Super! Tady souhlas, je to dobré rozhodnutí.
Člověk by měl dosáhnout štěstí sám ze sebe, ne na úkor druhých lidí.
To je důvod, proč bychom nikdy neměli dopustit obchodů s dětmi, jednali bychom proti sobě.

Asimova bohužel neznám, ale i tak se zeptám: to že člověk napíše knihu ( vytvoří si představu), že stroj může mít vědomí srovnatelné s lidským, přece samo ještě neznamená, že to v možnostech stroje je.
Nejde přece jen o to "chápat" NAP, ve smyslu znát jeho pravidla a umět podle nich korigovat reakce. Vždyť to je vcelku primitivní věc, kterou by asi zvládly i současné jazykové modely AI. Proč je ale proto uznat jako živé? Mi to přijde jako taková lepší pračka - to že umí vyprat prádlo stejně nebo lépe než člověk z ní živou nedělá - když to trochu přeženu ve zjednodušení. Neměla by ta kritéria být trochu výše, než jen v tom že nějaké algoritmy umí živé jednání napodobovat?

Veškeré jednání člověka je zacíleno na uspokojování jeho chtění resp. potřeb. Značná část těchto potřeb je přímo pudová, zbytek je nějak transformovaný, zpracobaný či sublimovaný pud. U tvorů s vysokou inteligencí a složitou sociální strukturou, kteří jsou nuceni předvídat a tedy "rozumět" chování ostaních členů skupiny, jejichž jednání díky inteligenci není pouze primitivně stádní, se patrně může a u člověka a min. šimpanzů bonobo i pravidelně vyvíjí tzv. vnitřní dialog. Pomocí struktur, kterými zrcadlíme druhé lidi pravděpodobně zrcadlíme i sama sebe, což zřejmě tento vnitřní dialog umožňuje. Celé to vlastně funguje na vnitřním rozporu či napětí vznikajícím mezi póly vniřního dialogu. Funkční vědomí ve více méně lidském slova smyslu, která by opravňovalo výrok "roboti jsou taky lidi", tak patrně vyžaduje existenci jakési formy empatie a jakýchsi náznaků hranic resp. pravidel, které umožňují existenci vnitřních rozporů zhlediska logiky. Nelze asi očekávat empatii na lidské úrovni, ale zároveň se nebude jednat o dokonalého psychopata resp. spíše autistu. Takový robot autista zcela bez pudů a bez empatie by byl bez emocí a samostatně sám od sebe by vůbec nic nečinil, protože by neměl proč. Pokud by něco dělal na základě byť věrohodného programu nikoli vlastního chtění, není zase vůbec důvod ho považovat za člověka. Takže až budou roboti taky lidi, bude nejspíš možné se s nimi nějak dohodnout.

"Veškeré jednání člověka je zacíleno na uspokojování jeho chtění resp. potřeb."
Jenže člověk má určité "metafyzické potřeby", robot zřejmě nikdy nemůže pochopit o co jde, protože by to musel cítit srdcem :)
Může se naučit tvářit, že chápe, ale nebude za tím žádný reálný prožitek.

Promiňte, jsem psychoterapeutickým směrem psychoanalytik, asi bych mohl s Vámi vést na toto téma velice dlouhou a oboustraně vyčerpávající debatu o jednotlivých "metafyzických potřebách", ale nechci nás trápit. V zásadě jsou "metafyzické potřeby" reakcí na nevysvětlitelno a na bezmoc resp. úzkost z ní. Tím nijak nepolemizuji s existencí nevysvětlitelna, pouze s reakcemi na něj. Ty jsou předmětem dnes v debatách mimořádně oblíbených oborů jako religionistika a kulturní antropologie. Možná nám Bůh dal právě takové reakce na nevysvětlitelno, jako cestu, jak ho poznat, když nás konstruoval, ale jedná se o reakce dosti univerzální a biologicky podmíněné, kořenící z hlediska obsahu v raném dětství.

Jasně! Ale já mluvím o reálných metafyzických potřebách... ne o "knedlu, vepřu, zelu"... :)
https://www.youtube.com/watch?v=qq_WqYFiLvc&t=273s

Jenže pokud je podrobíte psychoatalýze, zjistíte, že jste zase u pudů. Nejsou žádné reálné metafyzické potřeby. Jsou jen reakce na nepochopitelno a úzkost, obvykle vedoucí k regresi a magickému myšlení. Albert ve vašem odkazu reaguje na ohromující a přesahující fascinací, hlubokým zájmem a racionalizací. To je v celku běžná nábožensko zkušenostní reakce.

"Jenže pokud je podrobíte psychoatalýze, zjistíte, že jste zase u pudů."
No pokud to bude provádět Freud, tak mi asi řekne toto. Zcela jiný závěr vyvodí Jung.

Obávám se, že mnohé z toho, co Jung napsal, nemohu brát vážně. Důvod se jmenuje Occamova břitva (mimo jiné). Abych se držel známého přirovnání, tak Jung ke svému "vysvětlení gravitace" potřebuje vskutku mimořádný počet opravdu velmi bizarních neviditelných trpaslíků. Moderní psychoanalytici oproti tomu trpaslíky neradi, snaží se pracovat s tím, co je vidět a je to srozumitelné. Freuda bych do toho netahal, to už je opravdu historie. I když třeba jeho Vtip a jeho vztah k nevědomí je stále aktuální čtení.

OK, to je věc názoru. Já zase vidím, že Jung dokázal mnohé souvislosti perfektně propojit, byl to svým způsobem génius.

V něčem by se dalo i souhlasit, jeho rozdělení psychických funkcí najdete ve většině učebnic základů psychologie. Na druhou stranu mnoho jeho vývodů není plně srozumitelných už proto, že vytvářel nová slova (individuace) nebo stávajícím dával nové významy (das Selbst, bytostné Já), které se ale neobtěžoval přesně specifikovat. Dám Vám příklad, jak to funguje: můžete mít nepříliš povedený portrét tužkou, ze kterého když správně vyberete deset nenavazujících čar a přenesete je na čistý papír, budete mít pocit, že se díváte na skvělý výtvor geniálního kreslíře. Tím kreslířem je Váš mozek, který kresbu v mysli dotvoří. Podobně postupoval i Jung, když mnohé jeho vývody chcete nějak uchopit, protečou Vám mezi prsty. Zkuste jeho teze aplikovat na konkrétní lidi a situace v psychoterapii, mnohdy zjistíte, že je to jen taková hezká, nikomu nepomáhající mlha.

Ne každý je schopen pracovat se symboly. To je právě úskalí "příliš racionálního mozku" :)

Symbol není značkam nemá jednoznačný ani jediný význam, i Leibnitzovy monády jsou patrně jen myšlenkovým konstruktem. Jinak se to blíží základnímu filozofickonáboženskému sporu o univerzálie. Jaký je Váš názor, nominalista nebo realista?

To nádherné na symbolu je, že NENÍ DODMATICKÝ a pracujeme s ním pomocí INDICIÍ a CITU. V tom je jeho krása, která zapojuje do hry celý mozek :)

Ano, je to krásný romantický nástroj shody napříč časem i civilizacemi, tedy dokud někdo nezačne dloubat do toho, co to vlastně přesně znamená a proč a hned se začnou množit rozpory. V noci je každé rudé srdce černé.

Jenže to jediné Vám umožňuje skutečně MYSLET. Tedy bez předsudků poměřovat.

To je pak pro mě trochu iluze.

To jsou různé světy :)

Znám tedy případ člověka, kterému konkretně ten Jung pomohl, takže někomu ta mlha zase sednout může, asi záleží dost kus od kusu.
Týpek si procházel lidově přes rok řečeno paranoidní schízou, kdy na něj na každém rohu číhal ostřelovač a uvažoval, zda existují i lidé a ne jen bioroboti, hospitalizace ho shodou okolností nepotkala, i když o ni v jednu chvíli sám zažádal, ale jen vrátného blázince, jenž ho odmítl s tím že blázni se přece sami jako blázni nehlásí ( Hlava 22 :-), ale dostal se z toho postupně nějak sám, v čemž ku četba Junga prý dle jeho úsudku vcelku dost pomohla. Ale neříkám, že to je univerzální recept, jen nějaká zkušenost jednotlivce.

Jak říkáte, může se stát. Hodnotil bych raději z delší časové perspektivy, nevím, činí to na mě dojem čerstvého zážitku, jak to píšete, ale třeba už je to dvacet let.

Už je to myslím si dost dlouho (cca 20 let) a zatím stále usazené, a trochu i profesně zužitkované. IMHO tyto zážitky v lidech zanechají stopy nevyhnutelně trvale, ale konretně toto se přeměnilo do nějakého usazeně "náboženského" přístupu k této věci, kdy ten člověk si sice tu zkušenost bere jako "duchovní záležitost" (tj. nematerialisticky), ale zároveň je schopný fungovat jako v zásadě zcela běžně přijímaný a samostatný člen společnosti, a rozlišit, s kým o tom (a do jaké míry) mluvit a s kým spíš ani ne. Vlastně pokud vím i Jung si něčím podobným prošel. Ale neříkám, že by to byl častý scénář, jen že se i toto stává a že zde ta Jungova mlha asi nějak do toho zapadla dobře.

Ale já vůbec nevylučuji takový případ, dokonce myslím, že mnohé Jungovy myšlenky a zkušenosti (převážně sám se sebou) mohou někomu pomoci, obzvláště když má podobnou osobnost. Opravdu netypická je jen délka trvání akutního psychotického stavu resp. krize.
Persekuční bludy jsou jedním z nejběžnějších psychotických projevů, dokonce mohou být projevem emočně nestabilní poruchy v nejvážnějších případech, což je věc terapeuticky řešitelná a pokud jungiánské nahlížení světa nějak strukturovalo jeho nestabilní osobnost a umožnilo mu nějak v tom světě fungovat, je to jedině dobře a já zas nemusím nutně rozumět úplně všemu, co se v lidech odehraje.

Ps: když chcete vědět, co byl Jung opravdu zač, přečtěte si jeho knihu Odpověď na Jóba. Jedná se o polemiku s křesťanstvím resp. jeho židovskými základy, konkrétně knihou Jób. Je to plné velikášství, nepokory a odsouzení. Slabším povahám netrpícím představou vlastního (polo)božství se z toho dělává špatně.

Knihu znám a chápu. Jung byl geniální v tom, že nebyl dogmatický, ale zvídavý (dogmatismus zabíjí myšlení). Bible je plná symbolů, které byly přejaty z Egypta. Jung se věnoval gnosticismu a hermetismu - a výborně to propojoval se svým oborem.

Gnostický dualismus je náboženským vyjádřením nepřijetí sdílené reality, kterou nám Bůh nadělil. Tato realita není projevem zlého boha a nikde na nás nečeká žádná lepší spojená s dobrým bohem. Tuto realitu, pokud je stvořená, stvořil jeden Bůh a žádná jiná nejspíš není a toho jediného Boha je třeba přijmout. Dualismus opět neprochází Occamovou břitvou, na co dva byť opační, když stačí jeden. Realita není ani ideálně dobrá ani zlá, je jen nejlepší možná (Leibnitz)

Pokud znáte původní egyptskou gnózi, tak víte, že o ničem takovém jako je "zlý bůh" nemluví :)
Pokud tedy tuto realitu stvořil bůh a my jsme jeho projevem, tak můžeme být jeho součástí – anebo součástí prázdnoty.
***
„Bůh existuje pro toho, kdo v něj věří.“ (Albert Einstein)

Úplně nevím, co máte na mysli původní egyptskou gnózí, něco jsem o tom četl, knihy Rukopisy z Nag Hammadi mám, všech pět svazků (dvojka byla za krvavé peníze), s žijícími autory překladů se vesměs znám osobně, přednášeli mi. Souškovy Knihy tajemství a moudrosti mám taky, dvojku jen elektronicky (to za papír prostě nedám).

"Pokud tedy tuto realitu stvořil bůh a my jsme jeho projevem, tak můžeme být" pouze "jeho součástí" - ať se nám to líbí nebo ne. Pro změnu Jonáš nás ubezpečí, že když si Bůh usmyslí, ani smrt nás nezachrání.

Tak zkuste "Egyptská původní gnose", vyšlo 2022, vydalo Lectorium Rozenkrucianum, mám první 2 díly, též za celkem hodně peněz :)

Promiňte, ale asi se jedná o trochu jiný typ literatury. Rukopisy a Knihy moudrosti (spolu se Souškem i Pokorný a Heller) napsali vesměs současní či již bývalí vyučující z našich teologických fakult, vetšinu z nich najdete v seznamu autorů Českého ekumenického překladu Bible. Nechci se nijak blíž vyjadřovat k rosenkruciánství není to úplně uznávaný vědecký směr.

Teologie a hermetismus jsou různé věci.

Dnes jistě ano, ale v době Herma Trismegista by se s Vámi asi neshodli. Teologie nebo v tomto případě religionistika a další srovnávací vědy (na teologických fakultách se učí ledacos) zkoumá stejné primární a mnohé sekundární prameny (historické texty, komentáře, citace...) jako Váš autor, ale přistupuje k nim vědeckokriticky, s tím, že tomuto vědeckému zkoumání je podrobují lidé hluboce věřící, obvykle každý v trochu něco jiného, kteří např. vnímají historický kontext a návaznosti určitých myšlenkových směrů. Když zjistíte, z čeho je spousta mouder vykradených a uplácaných, často dost ztratí kouzlo.

Dogmatismus zabíjí myšlení. Pokud někdo dogmaticky tvrdí něco, co není možné uchopit, tak bláhový.
https://www.scienceworld.cz/neziva-priroda/kratky-dukaz-goedelovy-vety-pro-programatory-6196/

„Přeceněný rozum má společný rys s absolutistickým státem: za jejich panování je zbídačován jedinec.“
(Carl Gustav Jung)

Věda je opakem dogmatismu a právě proto píšu, že se jedná o vědce ale zároveň hluboce věřící lidi, každý v trochu něco jiného, nejsou to žádní roboti, ale taky ne dojmologové. mimochodem cítění je racionální tedy rozumová psychická funkce stejně jako myšlení - to napsal Jung.

Já právě zase píšu, že věda může a nemusí být dogmatická. A pokud je založená na řetězci špatných závěrů, tak je to katastrofa.

U té occamvy břitvy mám ten dojem, že sice často platí, ale že ji občas lidi nadceňují jako 100% pravidlo pro rozpoznání pravdy, což z principu být nemusí. Třeba v minulosti by mi v rámci dobových znalostí jako jednodušší vysvětlení přišla zeměplochost, než kulatá země spojená s nevysvětlitelným fenomenem dostředivé gravitace.

Ta zeměplochost je vyvrácený mýtus a figurovala reálně asi jen v pravěku. O kulatosti Země věděli staří Řekové stejně jako polynésané, kteří byli před sto lety ještě v době kamenné. Od doby, kdy lidé vynalezli loď a vydali se s ní na moře, je kulatost Země obecně známý fakt, o kterém se může každý přesvědčit na vlastní oči. Navíc zeměplochost nebyla jednodušší jen nedomyšlená.

Kdybych měl ty informace co koncept zeměplochy nabourávají, jako to měly např ty mořské národy, pak by se to dalo vzít v úvahu, ale IMHO pro usedlého vidláka ten koncept jednodušší je (kdyby ho srovnával s pro něj ničím nepodloženou hypotézou kulatozemě), stejně tak jako Newtonovská mechanika je jednodušší než si to komplikovat pozdějšími nánosy ala Einstein a spol. Proto mám ten dojem, že byť to pán s břitvou myslel dobře a vesměs i funkčně, nemusí jeho úvaha že jednodušší bude spíše platit být platná naprosto vždy a nejde tudiž dle ni soudit pravdu, pouze max. hádat pravděpodobnost. Za rohem můžou být ti polynésané nebo staří řekové, kteří vidlákovi hodí do jeho jednoduché představy o zeměploše vidle novými dosud neznámými informacemi.