Cože? Ty mě k sobě domů nechceš pustit v botech? – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

V posledních dnech se na sociálních sítích objevilo několik příspěvků, které obsahovaly fotky cedulí zakazujících vstup lidem s rouškami do restaurace nebo jiných soukromých prostor. Příspěvky dále celkem opovržlivě odsuzovaly ony majitele, kteří si před svůj podnik ceduli umístili. A nebylo to z důvodu, že by tím byla porušena oficiální nařízení. Bylo to spíše vyjádření naprostého nepochopení, jak někdo může být tak nesolidární.

Ohledně roušek, jakožto hodně kontroverzní záležitosti, si člověk může vytvořit názor na základě vlastních zkušeností, informací z rozličných médií nebo přímých vyjádření odborníků. Ti, ač mají za sebou podobné studium, se mnohdy vyjadřují k nošení roušek úplně opačně. Majitel restaurace, který zakazuje vstup s rouškou, si třeba přečetl jiné studie, jiné názory odborníků a jedná v souladu s tím. Jeho hospoda – jeho rajón. A ve výsledku je vlastně jedno, jestli je jeho přístup založen na vůbec nějakých souvisejících datech. Ač je to absurdní, stejně dobře můžou v majiteli roušky například vzbuzovat vzpomínky na dávná traumata z dětství. A proč by si ve svém dělal zle? Pro stoupence roušek – na světě jsou i jiné podniky.