Emoce jako zdroj vnitřní nesvobody – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Již delší dobu vnímám jako svůj hlavní zdroj vnitřní nesvobody určité emoce. Když má přítelkyně onemocněla a její stav se rychle zhoršoval, coby medik jsem ji „diagnostikoval“ a seznal, že by bylo ideální nasadit antibiotika. Její stav nebyl tak vážný, aby bylo nutné volat sanitku, ale na pohotovost bych ji nedostal (nemám auto a byla noc). Vzpomněl jsem si, že mi náhodou zbyly ATB, které sice nejsou lékem první volby pro její problém, ale mohly by ji pomoci. Jenže neřízeným užíváním ATB se snižuje jejich účinnost a antibiotická rezistence je problém, který stojí lidské životy. V daný moment mi na tom ale nezáleželo – chtěl jsem prostě pomoci milovanému člověku. Kdyby mi se mě někdo zeptal, jak bych se zachoval v identické situaci, ve které by nefiguroval někdo, ke komu mám citovou vazbu, tak bych zvolil možnost ATB nedávat a počkat, jak se situace vyvine.

Je vlastně fér po lidech chtít, aby byli schopni respektovat svobodu ostatních a ne jen tu svou, když jsme defaultně vybaveni emocemi, které dokáží naše běžné fungování změnit rychlostí blesku? A můžu se vůbec nazvat svobodným člověkem, když mě dokáže ovládnout něco nad čím nelze nikdy mít úplnou kontrolu?