Etiketa není nástroj k buzeraci – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Mohl bych poprosit znalejší o překlad věty: "Etiketa generalizuje společnost"? Dle wiki generalizovat znamená zobecňovat. Jak se zobecňuje společnost?

Existuje nekonečně mnoho společností. Etiketa vždy bude mít obecná pravidla, které platí třeba na návštěvě u kamaráda (společnost mě a kamaráda). Nicméně ona ta etiketa nemůže počítat s tím že třeba vy jako kamarádi máte mezi sebou už jiná pravidla. V podstatě zobecnila všechny společnosti přítel do jedné.

Děkuji za odpověď, ale přijde mi to jako velmi neohrabané vyjádření. Nicméně třeba jsem jediný, kdo postrádal srozumitelnost dané věty.
např.: "Etiketa zevšeobecňuje některá pravidla vzájemného chování vyvinutá mezi určitými lidmi pro celou společnost", by mi dávalo větší smysl. Mimochodem pokud máme známé a běžně používané česká synonymum pro dané cizí slovo, snažím se ho používat přednostně, napomáhá to srozumitelnosti a zlepšuje to vztah čtenáře k pisateli. Docela by mě zajímalo, kolik z čtenářů vašeho článku použilo za poslední rok sloveso generalizovat.
Etiketa negeneralizuje společnost, protože společnost nelze generalizovat, jelikož slovo společnost je samo o sobě generalizací nějak vymezené množiny lidí.

Jo máte pravdu nedává smysl použít slovo generalizovat a společnost dohromady. Uplně takhle jsem nad tím nepřemýšlel. Prostě mi pocitově přišlo že je to tak ok

Dlouhá léta jsem se snažil etiketu pochopit, neúspěšně. Teď už na to z vysoka kašlu, nechci si ničit mentální zdraví jen aby mě většina tolerovala.

"Do you want to be normal and tolerated by all or special and be hated by most?"

A doporučuji to všem, tohle hraní si a lhaní si nikomu a ničemu nepomáhá. Opatrné našlapování jak na královském dvoře, držení kroku a tlamy jen abychom čirou náhodou někoho nerozhodili.

Fyzické násilí je jedna věc, to mentální sice není proti NAPu ale svinstvo je to stejné, kór když jej praktikuje většina na menšině a ještě s úsměvem a pod rouškou "normálnosti" a "společenského chování", či etikety.

Upřímnost a otevřenost; to je jediná etiketa. Nějaké normy o tom kdo má nabízet tykání nebo vykání nebo kakání ať si každý strčí za klobouk, všichni jsme lidi, časy šlechty a poddaných jsou dávno za námi.

Kdybych byl upřimný a otevřený a přišel bych z pralesa tak bych každému poslal do zpráv dicpic. Jenomže já to upřimně dělat nechci, protože bych nechtěl, aby to někdo dělal mě už jsem došel k nějakému poznání. To je etiketa. + etiketa se vyvíjí a tykání a vykání je už opravdu za náma.

To není etiketa ale empatie, dost velký rozdíl. Etiketa jsou ty debilní pravidla o vykání, tykání, podávání rukou, klanění se lordům, líbání rukou, vlezdoprdeleství a pocit nadřazenosti.

Etiketa říká "takhle se chovej k lidem, protože... protože prostě tradice, co já vím", empatie je "tohle by se mi nelíbilo tak to nedělám ostatním".

Od toho jsou rodiče, jdou příkladem a chovají se k sobě a k ostatním upřímně, s empatií. Ale píčoviny typu kdy je ok mluvit, kdy je ok se smát, kdy je ok plakat, kdy je ok odejít, umělé komplimenty... Tyhle sračky pod rouškou etikety jsou úplně k ničemu, jsou jen na škodu.

Neznám nikoho kdo má rád falešné komplimenty a podobné lhaní, ale je to přece etiketa, je to tradice, je to přece "normální", takže to většina společnosti praktikuje dál, a "když to dělají všichni tak já přece musím taky!"

Člověk který dojde k nějakému poznání si uvědomí že není nic lepšího než člověk který nesoudí, člověk který je upřímný, člověk u kterého se nemusíte bát být sám sebou, člověk který vám řekne jak se cítí a co potřebuje. Člověk u kterého nemusíte hádat jako kdyby to bylo batole.

Někteří muži tohle co popisuji tvrdí o ženách, nějaké stereotypy či co, ale já tohle vidím u obou pohlaví.

Etiketa není jen že máš britské královně říkat "her majesty" nebo jak, ale taky takové základní věci jako že když někam vejdeš tak pozdravíš, poděkuješ, když si u stolu tak nekrkáš, neprdíš a tak podobně. Prostě základy slušného chování. Já to vnímám jako pravidla, kterých je dobré se držet aby se dalo o ostatními v klidu fungovat. Právě třeba v situaci kdy tu empatii nemáš, nebo by ses mohl zmýlit, ti tyhle pravidla můžou pomoct. Když ne, riskuješ, že ostatní naštveš.

Navíc to není žádný přesný set pravidel co by se neměnil v čase a prostoru. Jinak se budeš chovat s kamarádem u piva, jinak na jeho pohřbu, jinak na formální večeři s bussines partnerem. Na u kamaráda si dovolíš leccos a bude to akceptované, na pohřbu asi nebude přijato dobře když se budeš hlasitě smát, a na bussines večeři nebude vhodně přijato, když budeš držet vidličku špičatým nahoru.

I to co tu vyjadřuješ má nějaký podíl na tom, že jsou ta pravidla méně rigidní a mění se. Nedávno jsem třeba viděl nějaké video cestovatelů, co někde při procházce v Anglii potkali anglického krále. Určitě se nedrželi žádného přesného protokolu, přesto to setkání proběhlo mile a v pohodě. Ono součástí etikety je taky umět taktně přejít, když vidíš že ji někdo neovládá. A platí to i zpětně, zvládnout, když někdo tyhle "nesmysly" vyžaduje, třeba nějakej děda na vesnici, co ti bude tykat a sám vyžadovat vykání. Můžeš to taktně přejít, nebo se s ním zbytečně pohádát...

1. Zdravím lidi které znám, nebo chci znát/se kterými se budu bavit. Tohle je jedna z těch věcí které spadají pod můj bod "rodiče jdou příkladem".

2. U jídla neprdím protože prdy smrdí a smrad kazí chuť -> empatie. Nekrkám protože vím že to některým lidem vadí, stejně tak mlaskání. Empatie. Tohle se dá přirovnat k používání zájmen tak jak si daná osoba přeje, mě to neškodí jim to udělá radost.

3. Moje zkušenost je opačná, čím víc jsem se snažil etiketu pochopit tím víc jsem chyboval. Teď to mám na háku a lidi ví jaký jsem takřka ihned, říkám věci na rovinu, už si na nic nehraju. Když (si na nic) nehraješ nemůžeš prohrát/chybovat.

4. To že to není přesný set pravidel je právě ten problém, když existuje bambilión pravidel a další bambilión interpretací, je jen otázkou času kdy člověk zachybuje. Je to přirovnatelné k naší legislativě; takřka každý porušuje zákon.


Což by samozřejmě nijak moc nevadilo, kdyby ti teda naše společnost nemlátila každou tuhle chybu o hlavu, pro nás co chybují často to znamená otřes mozku na dení bázi.

5. To co tu vyjadřuju bude mít doufám podíl na tom, že společnost opustí stádové přemýšlení a začne lidi vnímat jako jedince, ne jako členy stáda. Na tom, že se lidi konečně začnou spolu bavit a poznávat se, ne jak je to dnes kdy nejdůležitější je jak se člověk směje, jak se obléká, jakou má školu a zda umí vykat.

6. Na dědka na vesnici bych se usmál a popřál mu hezký zbytek dne. Tak nějak to říká etiketa ne?

Ono taky, co je to to "vyžadovat". Když na mě dědek začne tykat tak mu ze slušnosti a zvyku budu vykat, to že mi on tyká nebo vyká je mi úplně jedno, já si na tomhle nepotřebuju nic dokazovat, i když tykání je mi příjemnější snad v každé situaci.

Rozdíl ale je když mi třeba začne vnucovat ať vykám někomu jinému, tam už ho pošlu do háje, samozřejmě s úsměvem (etiketa).

Problémové situace jsou ty ve kterých se nejde obrátit na zvyk nebo odkoukávání, nebo kdy je těch pravidel milión. Tykání a vykání je jedno pravidlo, a ještě k tomu docela jasně definované, narozdíl od těch miliard ostatních "pravidel".

Empatie je schopnost se vcitit. To jak se zachovat je pak etiketa. Třeba jsem mel problem s tim že jsem citil že je nekomu smutno, ale nevedel co udelat.

Etiketa je v takové situaci úplně k hovnu, často i hodně na škodu. Tohle jsem zažil z obou pozic, nejdůležitější a nejlepší je se zeptat co může člověk udělat, a nebo něco nabídnout, nejlepší je udělat obojí, v uvedeném pořadí.

Někdo si prostě nepřeje umělé obejmutí "protože se to tak přece dělá, je to ve filmech!", ale přeje si aby mu ten druhý porozuměl. K porozumění je vám etiketa k ničemu, je to jakási umělá náplast na neexistující problém. Nejlepší je když se onen gentleman plný etikety urazí když jeho spanilé gesto odmítnete, protože "přece není normální odmítnout etiketu! Nech se ode mě obejmout!!!".

Etiketa v dané situaci vůbec není k hovnu, protože říká jakým způsobem se můžete koho zeptat jak mu můžete pomoci. Etiketa je mimo jiné o vzájemných hranicích a o tom, jak, kdy a o kolik je možno je přestupovat. Ve vašem případě zajišťuje, že netaktní či humpoláckou nabídkou pomoci nezhoršíte stav "oběti" a naopak že se nebudete cítit dotčen společensky přijatelnou formou odmítnutí, protože vás např. dotyčná zdvořile odmítne místo aby vás kopla pod koleno, jak by jí velelo její emoční rozpoložení.

Pokud vás emoční rozpoložení vede k choutkám fyzického nepadení a brání vám pouze etiketa no tak to potěš pánbůh. A odpadky taky nevozíte do lesa jenon protože co kdyby to viděl fízl?

Etiketa mi žádný způsob neříká, ten způsob mi říká daná osoba s kterou se bavím, pokud tedy není jako batole a neumí se vyjádřit nebo není dědek na vesnici s komplexem nadřazenosti.

A ikdyby, radši budu když mě někdo napadne z nějakých svých upřímných (i když nebezpečných) emocí než aby tyhle emoce v sobě dusil a ještě mě s úsměvem odmítl. To jsou právě ty lži o kterých mluvím. Všichni dělají jak se milují přitom se nenávidí. A někteří z nás se pak diví že někdo z ničeho nic vybouchne a odstřihne vás nebo dokonce někdy hůř, "to bych do něho/ní nikdy neřekl/a".

Moje hranice etiketa opravdu nezná, na naopak jak jsem již uvedl mé hranice přímo překračuje, a nejsem sám. Neznám lidi "kromě nějakých těch batolat na pracovních pohovorech apod." kteří by měli hranice určené etiketou.

Když člověka neznám tak nemůžu vědět jeho hranice, když ho znám tak mi své hranice řekne. V obouch případech je nějaká etiketa k hovnu. Lidé jsou jedinci s různými hranicemi a potřebami, ty se nedají zkolektivizovat efektivně, jenom povrchně, právě tím lhaním, falešnými lichotkami apod.

K lidem se má chovat s respektem (tak jak si vyžadují vaše a jejich hranice) protože existuje empatie a potřeba soužití, ne protože "se to tak má dělat", a ještě k tomu úplně debilně.

"To je moc hezké, že tohle nechceš dělat, ale etiketa říká že je to slušnost, takže to tak prostě dělej, a nazdar." - parafráze klasického rodičovského "protože jsem tak řekl/a", etiketa je tohle ale verze pro dospělé, nikoliv od rodičů ale od společnosti.

Nevím, proč příklad vztahujete na mé chování. Popsané chování tedy kopnutí hulváta pod koleno není nijak extrémně výjimečná reakce dotčené ženy. Navíc "kopnout pod koleno" je typickým běžně používaným obratem popisujícím obdobné situace.
Vaše hranice etiketa znát nepotřebuje, určuje kde jsou bezpečné hranice společenského chování pro civilizované lidi. Určuje, že pokud se budou lidé podle ní chovat, nemůže dojít ke společenským úrazům.
Etiketa vůbec neříká, že nemůžete říkat lidem nepříjemné věci, říká naopak jakým způsobem a za jakých okolností to lze.
"To je moc hezké, že tohle nechceš dělat, ale etiketa říká že je to slušnost, takže to tak prostě dělej" !nebo sem nechoď!

To je takové zobecnění, vás samozřejmě osobně neznám, nic na vás nevztahuji. Ale vyšlo to z vaší hlavy.

"Civilizované lidi" to je nějaký eufemismus pro ty mé "normální lidi"? Hezké. No pěknou civilizaci jste vybudovali, to se musí uznat. Normální je určitě také. To bezesporu.

Kolikrát mám říkat, že k těm úrazům došlo! A to kvůli etiketě! Já samozřejmě dokážu připustit že vám "civilizovaným normálním" to SNIŽUJE PRAVDĚPODOBNOST, že dojde ke společenským úrazům (nevím, silně o tom pochybuji, ale budiž). Ale tohle vaše zobecňování... Statisíce lidí prostě nestojí o etiketu, o nějaké mazání medu kolem huby a hraní si na povrchní slušnost, ba naopak, takoví lidé některým přijdou bez charakterní roboti, některým lidem takoví lidé přijdou "normální" (jak již jistě tušíte, myšleno v negativním slova smyslu).

"jakým způsobem a za jakých okolností to lze" to už je čisté objektivizování, tvrdit že existuje taková formule pro všechny jedince... No slyšel jsem i větší hlouposti, objektivismus se holt nezapře. Jak to lze nebo nelze ví jen ta osoba které to říkáte, každý chce slyšet úplně něco jiného a úplně jinak.

Jak jsem říkal, etiketa se snaží vytvořit jakýsi agregát potřeb jedinců, snaží zkolektivizovat chování, což samozřejmě nelze, lidé nejsou mravenci, každý je úplně jiný. Takže z toho vyjde, jen povrchní snůška keců, zabarvování a lhaní, obalování slov tak jak nám řekla nějaká učebnice, protože ta učebnice o tom člověku se kterým se zrovna bavím určitě ví víc jak onen člověk sám. Proč se totiž zeptat člověka co sedí předemnou, když si můžu otevřít knížku a přečíst si co ten předemnou vlastně potřebuje.

"Mysl číst neumím, komunikaci mám na úrovni batolete, takže si radši přečtu knížku a toho člověka předemnou uchvátím svým slušným chováním, to mu určitě udělá radost." <- tzv. normální člověk.

A to že něco není extrémně výjimečná reakce z ní nedělá ne-fyzické napadení, divil byste se jak je ne-výjimečné třeba takové domácí násilí.

PS: Tento typický běžně používaný slovní obrat jsem dosud neznal, díky za přinaučení.

Tak jinak. Víte, co je naprostým základem jakékoli etikety? NAP. Iniciace násilí je naprosto kruciálním porušením etikety a těžko ji můžete přestoupit víc. Každý není úplně jiný. Lidé jsou si vesměs dost podobní, jen pár se jich významně vymyká. Vymykat se můžete, ale nedivte se, že u většiny narazíte.

Já nesouhlasím, NAP je základem empatie (fyzicky neubližuji druhým) a efektivity soužití (vlastnická práva řeší konflikty o statky nejefektivněji). Spojitost s etiketou nevidím žádnou.

Prosím, kde je v etiketě cokoliv o NAPu, i kdyby úplně letmo? Protože to by mimo jiné znamenalo, že 99% společnosti etiketu nedodržuje, potažmo z ní z nějakých důvodů vyjímá stát.

Já se samozřejmě nedivím, já se to pouze snažím změnit, ukázat těm "podobným" (čtěte normálním), že nejsou nijak lepší, a že by bylo fajn kdyby brali ohled na ty co se vymykají (naštěstí nás co se vymykají přibývá a povědomí o nás také). Říká se tomu individualismus a obrana minorit proti útlaku většiny.

NAP není o fyzickém neubližování druhých, je o tom, že si nezačínám. Individualismus a asocialita nejsou totéž. V běžném životě je velmi užitečné moci počítat s tím, že ten druhý se bude či naopak nebude nějak chovat i v oblastech nepostižených zákonem a donucováním. Je mnoho lidí, co empatii víceméně postrádají a etiketa se jim hodí. Dále není možné navazovat osobní vztah s každým, koho potkám. Etiketa způsobuje, že se víceméně neminou vzájemným očekáváním. Bez druhých nelze přežít, neustále s nimi uskutečňujeme nějaké transakce nejen materiální. U materiálních jsou plněním nejen předměty směny, ale též vzájemné rituály. Např. podání ruky při uzavření obchodu je typickou součástí etikety.

Pravda, použil jsem špatnou formulaci, tím fyzickým násilím jsem myslel to útočné.

Počítat nemůžete s ničím, to že se na vás někdo v obchodě usmívá a řekl vám dobrý den ještě neznamená že na vás nevytahne sekeru.

Lidí co postrádají empatii je mi líto, ale nemyslím si že by jim etiketa nějak moc pomáhala, asi tak podobně jako pomáhá mě, tak nějak vyjít s těmi "normálními" za cenu toho že budu něco předstírat. Někomu tohle určitě nevadí, třeba té většině, ale zrovna člověk bez empatie... no divil bych se kdyby mu to vydrželo bez žádných mentálních následků. Pokud to tedy není člověk bez empatie toho narcistického typu, co se vyloženě výživá v předstírání slušnosti.

Možné to je, lidé jen často nechtějí, což je samozřejmé. To ale neznamená že se k sobě budeme chovat jak ovce k ovci. "Neminou vzájemným očekáváním" ano, zvýší to pravděpodobnost (v normálních kruzích), s tím souhlasím, ale nemyslím si že to je inherentně dobře, právě kvůli těm minoritám. Když si zvykneme že lidi na ulici jsou všichni ovce, a budeme s k nim tak chovat, mnohem víc se pak divíme když narazíme na člověka, ti jsou divní, jiní.

Podání ruky (vyjma uzavření obchodu¹) je takový hezký příklad něčeho úplně k hovnu, kór když jde o úplně cizího člověka. Zrovna na podání ruky je hezky vidět to vlezdoprdelství a souzení o kterém mluvím. Samozřejmě někdo to pouze dělá z nějakého zvyku, aby se náhodou nestal tím divným, ale jsou i tací co dle vašeho podání ruky soudí váš charakter, samozřejmě potichu, nenápadně, "hlavně ať se nedozví co si o něm myslím".

To jsou pak takové ty případy kdy firma najme na post usměvavou méně zkušenou ženu s dobrým podáním ruky, oproti ženě velmi kvalifikované s horším podáním ruky a horší obuvy (zde se samozřejmě nebavíme o postu kde je důležitý vzhled).

¹ u uzavření obchodu to smysl celkem dává, také záleží na kontaktním případu, ale když si obě strany moc dobře vyhověli, podání ruky nevidím jako problém, to je už spíš jakýsi pozdrav mezi přáteli, nikoliv ceremoniál setkání se s kravaťákem.

Bez druhých samozřejmě přežít nelze, tedy lze ale velmi těžko, z toho ale nijak nevyplývá proč bychom si měli o ostatních vytvářet domněnky, dělat si obrázky a soudit je na základě toho zda žerou polévku tou nebo tou lžičkou. Ba naopak, pokud chci žít s co nejvíce lidmi, tak se musím naučit být upřímný a brát upřímnost jako upřímnost, nikoliv předstírat chujoviny a dívat se na umělé úsměvy.

Rozdíl je samozřejmě mezi upřímností a zahořklostí, nepříjemná prodavačka nebo číšník samozřejmě fajn nejsou, ale ani falešný ksicht a náladě ne (jde to dost snadno poznat), což samozřejmě naší povrchní společnosti nijak nevadí, je to "jen" prodavačka, nějaká "ovce". Nejoptimálnější je upřímně šťastný člověk, těch je velice málo, ti upřímní bývají nihilisté a ti neupřímní jsou šťastní uměle, na oko, ze slušnosti.

Upřímný šťastný milující člověk nepotřebuje druhým cokoliv dokazovat umělými frázemi a nějakými rituály.

Nemyslím si že by tahle faleš byla dělána naschvál, vidím to jako jakési vězňovo dilema, všichni se bojí být upřímní protože je za to ta slušná většina ukamenuje. A tohle si myslí každý jedinec v té většině, ale místo toho aby se stal upřímným + milujícím (jak k sobě tak k druhým), tak si radši zanadává si kámošům v hospodě, doma si vybije zlost na manželku, a pohodka. A den na to znova, nasadí falešný ksicht, potřese šéfovi rukou, pochválí kolegyni šaty i když se mu vůbec nelíbí a nazdar.

Jakým způsobem je snaha, aby se lidé kolem mě cítili lépe, v rozporu s tím, abych je hodnotil? Nerozumím té formulaci. Díky za vysvětlení.

Jde o to že vy mužete hodnotit jak daleko je ten člověk od vašeho idealu nikoliv od nějakeho obecneho idealu ten totiž neni. V moment kdy začnete řešit to jak přibližit daneho člověka memu idealu pak dělate přesny opak toho k čemu etiketa slouží. Ano mužete daneho člověka upozornit, když si myslite že ocení vaši radu. Ale když vidite člověka dělat něco schválně jinak než si to představujete pak jde proti etiketě ho měnit (bude se pak cítit špatně).

A co je to ten "obecný ideál"? Objektivita v mezilidských vztazích? Ajaj.

Ono totiž drtivá většina stáda nerozděluje věci na "obecný" ideál (ať je to co je to) a vlastní ideál, většina stáda se chce prostě cítit dobře a všichni okolo mají dle etikety za úkol přijít na to jak jim tuhle emoci vyvolat, samozřejmě i když se jedná o úplně cizí lidi. Nejen že tohle nelze aplikovat na jednotlivce (všichni jsme jiní), ale také když se to pokusíme zkolektivizovat tak minimálně lžeme (falešné komplimenty apod.) a mimo jiné často přímo onomu jedinci škodíme, protože světě div se, etiketa nemá odpověď na každou situaci s každým jedincem, pouze na nějaký agregát lidí z předminulého století a to pouze povrchově.

Onen jedinec se pak často cítí jako oběť etikety a jako jakási složka společnosti, nikoliv jako jedinec. Mockrát se mi stalo obojí, etiketa vám holt neřekne že vaše maminka si nepřeje obejmutí a nějaká rádoby prázdná slova, ale že si přeje porozumění, upřímnost, dialog.

Aplikace etikety do praxe vede k tomu že každá konverzace vypadá jak na tom pracovním pohovoru, nebo jak na tom pohřbu...

ohleduplnost...

"Etiketa se zabývá otázkou: Co mohu udělat pro to, aby se kolem mě lidi cítili lépe?"
Ne, tím se etiketa nezabývá :) Etiketa se zabývá spíš konvencemi, abyste na druhé nepůsobil například jako čuně, buran apod :)
https://www.youtube.com/watch?v=sR9rHTnx7tk

"Etiketa generalizuje společnost, nicméně je si toho vědoma a funguje spíše jako vodítko."
Formulace je vtipná. Jinými slovy chcete nejspíš říct:
(Paní, která se jmenuje) Etiketa generalizuje (čili zjednodušuje a zobecňuje) společnost, nicméně je si toho vědoma a funguje spíše jako vodítko. Jak to ta paní dělá? A z čeho usuzuje, že si je toho vědoma. Paní Etiketa funguje jako vodítko? V jakém slova smyslu? :)

"V tomto smyslu se ani nedá porušit." Co se nedá porušit?

"Ti největší mistři etikety nedodržují skoro nic, co se dočtete v knihách. Je to něco jako pravidla silničního provozu, po pár letech jízdy už značky a čáry vnímáte spíše jako vodítka než zdi, a dokonce ani neuvažujete nad tím, co děláte, a i tak jste lepší než řidič začátečník."
Myslíte pana Špačka? Plive venku na chodník a krká u jídla? :) nebo jakého jiného mistra etikety máte na mysli a jaké čuňačinky dělá? Chtělo by to asi nějaký příklad :)

Dobrovolnost je klíčová :)

Ano tohle je hodně staré video a asi by nikomu nepřišlo příjemné se takhle chovat dnes. Popravdě k tomuhle pohledu na etiketu jsem dospěl po zhlednutí posledních rozhovorů od Špačka myslim někde v radiu. Kdy rozebírali k čemu ta etiketa vlastně je. Moc jsem etiketu do té doby nemusel. Nicméně v tom rozhovru vlastně do hloubky rozebirali k čemu ta etiketa vlastně je a jestli se vyplatí ji dodržovat. A on byl hodně otevřený a upřimně říkal že pravidla se mění a neplatí vždy a pro každeho stejně, dají se domýšlet a vlastně je to o tom aby se lidi cítili příjemně. Bylo to zajimave filozofovani.

Etiketa nejsou jenom nedělat čuňačinky. Je to o tom upravit svoje chovani ve prospěch druhého. Jsou to i nenápadné věci. Třeba když se s někým bavím a on sedí tak si sednu taky abych působil že jsem na stejné urovni. Etiekta může být i to že si nevezmete na hory oblek jako pan Fiala. Protože pak působíte povýšeně.

Jedna věc je neřešit to jak se chovají ostatní (to lidé mají rádi většinou). Na druhou stranu pokud vás to nestojí zbytečně moc námahy tak upravit svoje chování tak aby se lidi cítili lépe. Prostě být stujcem svého štěstí a nečekat že se svět změní kolem vás.

U etikety je spí podstata v tom, aby člověk "dobře působil".
Nějaké věci člověk vycítí přirozeně, některý věci okouká a na některý věci ho třeba někdo upozorní, že je to blbé...
No a pak záleží na nás - jestli se nám určitý konvence dodržovat chce, anebo se na to vykašleme...
Pan Špaček působí tak škorobeně, že to skoro není příjemné... ale druhý extrém taky příjemný není...