Hlavně být „normální“ – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Na státních školách vnímám velký tlak na „normálnost“ dětí. Všechny musejí dělat tu samou věc v tu samou dobu a tím samým způsobem. Pokud chce dítě dělat něco jinak, po svém, je často označeno za problémové a trestáno špatnými známkami, poznámkami, šikanou… Proč se mnou téměř každý souhlasí, že každý člověk je jiný, ale děti nutíme dělat vše roboticky stejně? Proč dětem bereme možnost se individuálně rozvíjet, a naopak v nich potlačujeme jakoukoliv odlišnost a chceme, aby byly „normální“? Dnes a denně si čtu desítky příběhů dětí, které mají ve škole problémy, protože nejsou „normální“. Namísto toho, abychom se učili bezpodmínečně přijímat druhé jací jsou a abychom měli bezpodmínečně rádi sebe sama, učíme děti, že být jiný je něco špatného a nechtěného – jaký to asi může mít dopad na sebehodnocení, sebevědomí, vztahy osobní i pracovní, když děti učíme, že být sám sebou je špatně? V ankapu by mohly svobodně vznikat i respektující svobodné školy, kde by se děti mohly pohybovat v respektujícím a svobodném prostředí. Dnes založit takovou školu je v podstatě nelegální a extrémně náročné, kdy neustále škola balancuje na hraně zákona, musí splňovat mnoho podmínek MŠMT a musí ji v každém případě stát schválit.