Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Je v zájmu vládců vychovávat davy k otrocké mentalitě. Kněží a učitelé jim v tom slouží. Předpokládají hříšnou povahu člověka. To přispívá k chápání desatera Božích přikázání (DBP) jako zákona vymáhaného silou. Z DBP pak vycházejí ostatní zákony.

Myslím si, že DBP není zákon, který nám Bůh přikázal dodržovat. Myslím si, že DBP je popis toho, jak se člověk chová poté, co ho promění láska. Ve chvílích, kdy miluju, tak všechno je Jedno, volím slova přesně, naslouchám svým potřebám, respektuju lidi, nezabíjím, nesmilním, nekradu, nepomlouvám, nežádám; jinými slovy: naplňuju DBP, byť v knize Exodus (20: 1-17) je formulováno jinak. Myslím si, že DBP je Mojžíšova reklama na to, nač se můžeme těšit, kdykoliv lásku necháme skrz nás promlouvat.

Kéž by se více kněžích a učitelů zamýšlelo nad slovy Jacquese Maritaina: „Ten, kdo miluje, je svobodný a všechny zákony pro něj přestaly existovat, neboť on je králem,“ kterými odkazuje na jediného krále – na Lásku!

Students for Liberty mě oslovili s nápadem na akci, kde budeme promítat filmy a pak o nich diskutovat; ačkoliv to zpočátku nevypadalo, povedlo se sehnat kino ochotné promítnout nám Lid versus Larry Flynt – ten film jsem si zamiloval už jako malý, ale časem v něm vidím stále více témat důležitých pro svobodu. Postupem času jsem se dozvěděl i spoustu zajímavostí týkajících se samotného natáčení; moc rád se o ně podělím – stejně jako o vysvětlení, proč zrovna tento film považuji za tak zásadní. Více si můžete přečíst tady; a pokud Vás to zaujalo, ještě koupit lístky a večer v 1930 dorazit!

Co si budem, za deset let nás nečekají zrovna lehký roky, ať už kvůli neúprosný demografický krizi, nebo radikalizaci společnosti, která bude zřejmě ještě tvrdší než dnes. Je nám asi všem dost jasný, jak tyhle „problémy“ bude stát (ne)řešit: zkombinuje brutální zdanění střední třídy, zředí dluh inflací a posune věk odchodu do důchodu o x let. Místo toho, abychom jen seděli a nadávali (ať už na politiky, nebo na spoluobčany za to, koho zvolili), doporučuji si osvojit pozici tvůrce – přestat spoléhat na systém, vzít věci do vlastních rukou a jít ostatním příkladem v tom, jak v praxi vypadá skutečná soběstačnost a nezávislost.

Slýchám námitku, že bez státu bychom museli pro služby, které nám stát dnes poskytuje, vybírat hromadu firem, a že by to bylo strašně náročné. Typická odpověď bývá, že by mohla vzniknout firma, která by vše zastřešila. Teoreticky ano, prakticky si moc nedovedu představit, že by po tom byla skutečně poptávka – pokud neočekáváte, že tu budeme mít ankap třeba za deset let. Pak ano, najdou se lidé zvyklí na dnešní stát a budou poptávat firmu, která jim poskytne vše, na co jsou zvyklí.

Pokud ale očekáváte, že přechod na ankap je spíše otázkou pozvolného procesu na několik generací, stěží si dovedu představit, jak někdo poptává balíček služeb, které odpovídají současnému státu. Balíček služeb dává smysl, když nějakým způsobem souvisejí, třeba zájezd (cesta, ubytování, jídlo, výlety…). Když se ale podíváme na služby poskytované státem, je to spíše balíček, kde pejsek a kočička vařili dort. Kolik lidí dnes poptává, aby mu jedná organizace nabídla rekreační pobyt, zajistila zaměstnání, dodala auto a léky? Před pár dekádami toto všechno řešil stát. Po pozvolném přechodu na ankap by lidem přišlo stejně absurdní mít v jednom balíčku služeb bezpečnostní agenturu a školy. A lidi by si s výběrem poradili, jako u jiných věcí.

Nedávno jsem dostala otázku, jestli bych volila někoho, kdyby jeho program a působení v politice bylo směrem k větší svobodě. Jsou to už tři roky, co jsem se začala snažit nesledovat politiku a nemít tam žádné emoce. Rozhodla jsem se, že nechci svůj drahocenný čas na tomto světě věnovat něčemu, co mi nedává smysl a reálně můj život nijak nezlepšuje. Jako první mě napadlo odpovědět: „Jasně, když budeš dělat v politice něco, co chci taky, tak tě ráda podpořím.“ Ale pak jsem se zamyslela nad volením „menšího zla“, které tento člověk bude muset jako politik nevyhnutelně dělat. Skutečně chci, aby můj hlas podporoval celý tento systém? Systém, kde nám nevadí podporovat zlo? A udělovat mu tak legitimitu? Jak to máte vy? Pojďme diskutovat.
________________________________

Urzova poznámka pod čarou: Autorka textu vystoupí zítra na livestreamu Studia Svobodného přístavu.

Dnes začíná školní rok; a s ním bohužel i další pravidelná vlna donucování eufemisticky nazývaná povinná školní docházka. Kdyby si jakýkoliv jiný subjekt než stát dovolil vyhrožovat násilným odebíráním dětí rodičům, kteří se je rozhodnou vzdělávat jinak, než tento subjekt nařizuje, považovali bychom to za zcela nepřijatelné. Proč tedy drtivé většině lidí připadá správné, aby OSPOD odebíral děti rodičům jen proto, že je vzdělávají v rozporu s představami MŠMT, a to i v případech, kdy nedochází k žádnému týrání či zanedbávání? A jaké edukační modely mimo rámec naší legislativy vůbec existují?

Protože svobodné vzdělávání považuji za klíč ke svobodné společnosti, začal jsem působit v Ježku bez klece – dle mého názoru nejméně nesvobodné škole v ČR; tam jsem pochopil, že ještě nebezpečnější než indoktrinace státní propagandou je poslušnost, které učíme děti odmalička. Dětem či vzdělávání bývá v září typicky věnována i přednáška, nicméně letos budu první středu v Brně (ale místo ní bych rád vydal do dvou týdnů záznam z poslední #ne_poslušnosti); ve čtvrtek se však můžete těšit na livestream Studia Svobodného přístavu o vzdělávání s Aničkou Rous, jež je teď hodně aktivní ve svobodomyslných aktivitách.