Jak můžu vědět, že chci žít? – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

hamburger menu
Autor: ForyshaCZ
Čas: 2022-12-12 00:00:02

Jak můžu vědět, že chci žít?

Můžeme tvrdit, že máme právo na život, pokud nemáme možnost život asistovaně ukončit a neúspěšné sebevrahy násilím zavíráme do ústavů? Není to pak spíš povinnost? Proč by měl mít člověk povinnost žít, pokud si nemohl zvolit narodit se? A i kdyby bylo volbou člověka narodit se, neměl by mít i tak právo skončit se stavem, který si zvolil? Jaký má smysl život, který je prožíván z povinnosti žít?

Není násilné donucení někoho k životu principiálně to samé, co násilné donucení někoho ke smrti? Lze tvrdit, že je člověk svobodný, pokud nemůže rozhodovat ani o vlastním životě a smrti? Proč by mělo být s člověkem, který oproti vám nechce žít, zacházeno jako se strojem, který je jen potřeba udržet v chodu, dokud ho někdo neopraví, bez ohledu na jeho vůli, mysl a city? Jak vůbec mohu vědět, že chci žít, pokud to nikdy ani nebyla moje volba?
Přečtení: 6789

Reagujete na tento komentář:
Autor: Bratva Čas: 2022-12-12 15:38:59
V některých případech výrazně ano, jindy výrazně méně (např. pokud sebeveaha nikdo postrádat nebude).
Ale na druhou stranu, bránit někomu např. i po zralé úvaze a dlohém rozhovoru s okolím v sebevraždě, protože budete coby pozůstalý duševně zraněn ( byť třeba materiálně není na sebevrahovi nikdo závislý) je také dle mého názoru projevem druhu sobectví, zde ze strany pozůstalého. Takže to může být i vcelku vyvážené. (Tedy, trochu mi to zní, jako říct, že třeba i odchod partnerky je od ní vždy projevem sobectví.)
Autor: Baph0met Čas: 2022-12-12 01:51:11
Web: neuveden Mail: schován
Myslím že je to dáno tím že lidé přemýšlejí o světě a o životě pouze skrz jejich mysl, jinak to ani nejde. Mám tím na mysli to, že si "zdravý člověk" neuvědomuje proč by se někdo zabíjel, nedokáže to pochopit a hledá cesty jak toho dotyčného "vyléčit" či změnit, aby byl "normální". Nechápou že někteří lidé jsou nastaveni jinak a prostě takoví jsou. Připadá mi to podobné jako s napravováním gayů či mentálně postižených.

Samozřejmě je jiná věc pokud člověk jedná v afektu či z impulzu, případně pokud je pod vlivem omamných látek. Pokud není člověk informovaný a neuvědomuje si své jednání, pak je dle mého názoru morálně v pořádku zasáhnout, člověku vysvětlit o co se pokouší a poté ho nechat rozhodnout se střízlivou myslí.

Pak pokud je člověk mentálně postiženýa neuvědomuje si své jednání je to těžké, do hlavy tomuto člověku nevidíme. Při prvním pokusu bych asi zasáhl, u druhého bych se snažil přijít na příčinu, u třetího pokusu a bez zjištění příčiny bych už asi nechal takového člověka ať si rozhodne o životě sám.

Já a ani nikdo jiný nemá právo držet jiného v utrpení a bolesti a bránit mu odejít.
Autor: li Čas: 2022-12-12 09:02:18 [↑]
Web: neuveden Mail: schován
Já myslím, že empatický člověk to musí chápat. Někdy je život natolik komplikovaný, že si uvědomujeme tu tíhu společně s druhým člověkem... Vždycky mi přišlo hrozně divné, že nějaká možnost svobodného a důstojného odchodu z tohoto světa v podstatě neexistuje... Na druhou stranu mi přijde velmi pravděpodobné, že i po ukončení života se naše vědomí opět probudí - jen v jiném těle, s jinými kulisami a s jiným intelektem... nicméně přesně s tím samým "duchovním dluhem" jako když umírá... a za jednoho svého života se k němu můžeme postavit buď pasivně nebo aktivně (udělat dluh ještě větší - anebo se ho snažit se všech sil splatit, přestože celý se v jednom životě splatit často nedá)...
Jinak samozřejmě souhlas.
Autor: Šlomo Čas: 2022-12-12 09:03:31
Web: neuveden Mail: shlomo.kafka v doméně gmail.com
Nějaké možnosti většinou máme. Jak článek správně naznačuje (A i kdyby...), jestli jsme si život zvolili, na racionální (řecké) úrovni nevíme. Mišna třeba říká, že jo.
S asistovanou sebevraždou je inherentní problém, že za ni jde schovat reálnou vraždu, což není přímo důvod k zákazu, ale k regulaci ano.
Většina lidí to ale může zvládnout sama. Pokud se jim to nepovedlo, vyvstává legitimní otázka, jestli to chtějí.
Autor: Šlomo Čas: 2022-12-12 09:09:57
Web: neuveden Mail: shlomo.kafka v doméně gmail.com
Jak můžu vědět, že chci žít?
Pokud vím, co chci dělat, vím i bez ohledu na stát nebo nějakou třeba i anarchistickou regulaci, jak chci žít, a tím pádem i jestli chci žít. Z tohoto hlediska se článek jeví jako výmluva.
Web: https://www.haes.cz Mail: honza v doméně haes.cz
Člověk je vlastníkem sebe sama. Vlastní tedy svoje tělo, svůj život. A tedy z titulu vlastnictví (princip absolutní) může svůj život ukončit. A případně si na to i někoho najmout. Že je to v rozporu s legislativou (pozitivní právo), to je úplně jiná otázka. Takových věcí, ve kterých je pozitivní právo v rozporu s přirozeným právem, je strašně moc.
Autor: hefo Čas: 2022-12-12 14:13:09 [↑]
Web: neuveden Mail: schován
"Člověk je vlastníkem sebe sama."

To je ale čisto svetonázorové tvrdenie, ktoré nie je ničím lepšie či nadradenejšie iným názorom, trebárs klasickému kresťanskému "človek si život nedal, preto si ho nesmie ani vziať"...
Web: neuveden Mail: neuveden
Ale není tohle křesťanské moto správně uplatnitelné pouze na duchovní rovinu? Tedy nesmí si ho vzít, z důvodu Boží vůle, ale to je věc mezi člověkem a Bohem, a třetí osoba přesto nemusí mít (?) automaticky právo bránit někomu ve hříchu (sevevraždě), pokud tím sebevrah např. přímo neohrožuje cizí život (např. skokem pod auto). Ale nevím, jaky je zde křesťanský výklad od různých církví, jde jen o můj úsudek jak by to šlo brát...
Autor: hefo Čas: 2022-12-12 16:18:10 [↑]
Web: neuveden Mail: schován
Ja som tu len spochybňoval premisu príspevku predrečníka.

K bráneniu samovražde (a čo je to vlastne? Napríklad také poskytnutie ošetrenia neúspešnému samovrahovi je bránenie, alebo pomoc človeku, ktorému pud sebazáchovy velí žiť?) som sa nevyjadroval, a priznám sa, že nie som si istý, aký je na to presne pohľad trebárs katolíckej vierouky (čo by som azda ako praktizujúci katolík mal vedieť). Ak sa mi bude chcieť, tak sa na to pozriem.
Web: neuveden Mail: neuveden
Jsou i vcelku jasné způsoby bránění. U toho ošetření sebevraha v bezvědomí holt nevíte, zda by ho dotyčný nakonec chtěl a jednou Vám poděkuje, nebo zda naopak by Vás jednou pak nejradši zabil za to, že bude muset skákat ještě jednou namísto pokojného vykrvácení už po prvním pokusu, či zda mu případně pomůžete jen k zatrpklému doživotí na vozíku. Možné je obojí.
Autor: hefo Čas: 2022-12-12 18:29:18 [↑]
Web: neuveden Mail: schován
Takže v katechizme katolíckej cirkvi k bráneniu samovražde nie je nič, teda minimálne priamo v sekcii o samovražde (https://katechizmus.sk/piate-prikazanie#samovrazda).

Ale keďže je tam samovražda označovaná v zásade ako objektívne zlo, a morálne správne je brániť zlu a bojovať za dobro, tak by som z toho vyvodil, že katolík má určitú povinnosť primeraným spôsobom samovražde brániť...
Web: neuveden Mail: neuveden
...když doplním předchozí, tak podle stejné logiky ( nemít právo na sebevraždu z Boží vůle) by jste mohl světskou mocí bránit i dalším hříchům proti Bohu, vč. těch nižších hříchů typu nevěra či neúcta k rodičům.
Web: https://www.haes.cz Mail: honza v doméně haes.cz
"Člověk je vlastníkem sebe sama."
To není jen nějaké nepodložené tvrzení. Je to fakt, který lze odvodit z podstaty člověka. Přirozené právo. Rothbard, Etika svobody. Kdo nevlastní sebe sama, je otrokem. Být otrokem je proti lidské podstatě.
Autor: hefo Čas: 2022-12-13 10:59:08 [↑]
Web: neuveden Mail: schován
Nevidím dôvod, prečo by človek musel vlastniť sám seba, aby nebol otrokom.

Stačí, že ho nevlastní nikto druhý (keď to vezmeme urzovským názvoslovím, buď sa ho nikomu nepodarilo homesteadovať, alebo v spoločnosti prevažuje dopyt po zákaze homesteadovania a vlastníctva človeka, či už presadený tržne alebo násilím).

Alebo, a to je snáď ešte jednoduchšie, stanoví sa axióm, že človek je niečo "viac" resp. iné než ostatné veci, a človek môže vlastniť veci, ale nie iného človeka. Tá "jednoduchosť" prevedenia všetkého na veci a vlastníctvo v ankapových teóriách je podľa mňa dosť samoúčelná...
Web: neuveden Mail: neuveden
Když tu operujete s tou přirozeností ve spojení s vlastnictvím, tak nepříjde Vám kromě přirozeného sklonu si věci hájit i přirozené to, že si lidé věci kradou? Tedy jednak v rámci možností (když technicky vzato můžou a zároveň když tam necítí vnitřní závazek nekrást) nebo pak i v rámci určitého zaběhaného postupu (různé formy kradení, vč. těch daní). Jen teda to uvádím proto, že přirozeností můžete obhájit i to, co vy zrovna moc nepreferujete.
Autor: XXY (neregistrovaný) Čas: 2022-12-12 22:28:14
A není to tak, že náš život se týká i našich předků a možná i potomků? Můžem zmařit to úsilí, co vložili do svých životů a přežití ti všichni před námi, díky nim tu jsme? Není ten život spíš služba nebo něco, o co, dokud můžem se máme starat jak nelíp to dokážem a snad to i předat dál, to znamená zařídit pokračování života v našich potomcích?
Autor: Rakusak Čas: 2022-12-13 15:09:41
Web: neuveden Mail: schován
Sebevrazda je podle mne vrchol sobectvi a slabosti. Vzdy je lepsi zit zivot na hovno, nez zit zivot zadny. Na druhou stranu, kdo jsem ja, abych soudil druhe? Kdyz se chce nekdo zabit, at se zabije, je mi to "u prdele".
Některé uživateli nechtěné či neschválené komentáře mohou být skryty; zobrazit je můžete po přihlášení.
logo Urza.cz
kapky