Kdo chce pomoci, touží po moci (?) – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Pokud se na mě někdo obrátí s prosbou o pomoc, vzniká mezi námi jistá hierarchie. Čím je jeho potřeba pomoci akutnější a forma mé pomoci exkluzivnější, tím znatelnější hierarchie se tvoří. To samo o sobě není špatně. Vzniká však riziko, že pomáhající si svou nadřazenou pozici může začít poněkud „vychutnávat“ ve stylu Standfordských dozorců ve slavném vězeňském experimentu. Pokud se například stanu lékařem či učitelem v touze pomáhat lidem, mohu své pozice začít zneužívat, neboť mou pevnou mzdu mi zajistí stát skrze násilím vybrané daně a mí svěřenci mají kvůli státu omezené možnosti, na koho jiného se obrátit. Největší takový deklarativně „pomáhající“ subjekt současnosti je stát, který nedobrovolně živíme. Jsem přesvědčen, že nejlepší cestou k rozpouštění toxických hierarchií je oboustranná dobrovolnost a skutečná volnost konkurenčního prostředí. Mechanismy jako krach – a především skutečně svobodná možnost volby – sice nezajistí ráj na zemi, ale vůči těm nejvíce toxickým hierarchiím mají čistící efekt.