Kritéria – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Jak přesně dojdu ve státě oproti v anarchii k horšímu naplnění mé potřeby okrádat lidi, přerozdělovat, vést války a zakazovat věci, kupříkladu? To mi tohle umožní Ankap líp?

Kde tohle přesně libertariánská literatura popisuje?

Pokud vím tak Ankap, potažmo libertarianismus, je o nejvyšší efektivnosti co se týče dobrovolnosti, neagresi a ekonomie (zacházení s omezenými zdroji), ale to je jen hrstka lidských potřeb a subjektivních hodnot. Určitě se najde lepší systém než Ankap který naplní mé potřeby rozkazovat druhým, vraždit, či krást.

Takže ne, Ankap není lepší systém než všechny ostatní tečka. Ankap je lepší v určitých věcech, horší v jiných. Konec konců proč tu asi Ankap nemáme? Protože lidé dnes chtějí něco jiného než dobrovolnost, neagresi a efektivní ekonomiku, chtějí přerozdělování, rozkazy a války a Ankap by jim tyto potřeby poskytoval hůř.

Slovo subjektivní znamená vztahující se k danému jedinci, pro něj příznačný, nevěcný, předpojatý, zaujatý, jednostranný, vyvstávající z mysli jedince, odehrávající se v ní, náležející k ní spíše než k vnější skutečnosti.

Slovo objektivní znamená věcný, předmětný, shodující se se skutečností, existující nezávisle na subjektivním mínění, chtění n. zájmu, faktický, skutečný proti pouze míněnému. Vyplývá ze zákonitostí.

Vzhledem k tomu, že sám píšete, že se o nepředpojaté a nestranné hledání moc nezajímáte, tak ano, chápeme Vás. Soudcem by neměl být každý, měl by to být člověk, který je schopen objektivnějšího vidění (to je schopnost, která souvisí s moudrostí, zkušenostmi a dobrým charakterem)... ale ve společnosti bez morálních hodnot už takových moc nepohledáme... ankap (v Urzově podání) by na tom v tomto ohledu byl ještě mnohem hůř, protože NAP v ankapu vůbec není podmínkou a podobá se bájnému jednorožci.

Potřeby můžeme rozdělit na legitimní a nelegitimní. Nelegitimní potřeba je např. v dospělosti žít na nedobrovolný úkor druhých. Problém je, že nejvyšší potřebou je sebezáchova. Proto člověk v ohrožení prožívá úzkost, kterou obtížně snáší, a která ho nutí k akci typu útok/útěk. Toto je celkem obecně uznávané nejdůležitější kritérium rozhodování spolu s hladem, žízní, velkou zimou... Ve snižování úzkosti anarchokapitalismus rozhodně nejlepší není. Jedná se o vysoce konkurenční prostředí plné výzev a bez valných záruk bezpečí. To dost dobře nemůže snižovat úzkost. Myslím, že toto je nejvýznamnější argument proti anarchokapitalismu. Nejde o skutečnou míru bezpečí, ale o to, že si ho musí člověk obstarávat sám a za své, že není nikdo s univerzální pravomocí stíhat a eliminovat nebezpečí (byť iluzorní). Člověk, lidská psychika spíš než jako stroj funguje jako systém protivah a cílem je dosažení stability ne ideál.