Neváhejte přemýšlet – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Dolák je ukázkový příklad co s člověkem udělá "etický nihilismus".
Během celkem krátkého času totálně zešílel a zřejmě má už papíry na hlavu :)
https://www.youtube.com/watch?v=6gXTk05dR4w
Nihilismus je fakt HELL!

Tady bych to nesváděl na nihilismus, na vině bude nejspíš schizofrenie.

myslím si, že za příčinou duševních problémů stojí nihilismus velmi často a pan Dolák je takový učebnicový příklad...

Tak ono je zrovna u schizofrenie dokázané, že má genetickou komponentu. Navíc typický schizofrenik trpí řadou bludů, jako je slyšení hlasů, a často v rámci epizody produkuje jenom takzvaný slovní salát, takže tady bych moc s nihilismem souvislost neviděl. To by mi víc sedělo třeba na deprese nebo asociální osobnost.

U schizofrenie můžete mít genetickou predispozici, která se může a nemusí projevit. A to právě souvisí s dalšími faktory.

To samozřejmě, ale pod těmi nejpravděpodobnějšími faktory je třeba to, jaké měl prostředí v dětství. Názory můžete mít sebehloupější, ale aby z nich vznikla nějaká duševní nemoc, to už je dost klinicky sporné. To si spíš umím představit, že člověk přijme nějaký zvláštní názor na základě toho, že už začíná bláznit.

No to tady asi spolu nevyřešíme, je to příliš složité téma :)
Osobně jsem přesvědčena, že nihilismus a duševní problémy jsou spojené nádoby.
Samozřejmě dětství, dospívání tam hraje roli, také to, kým se člověk obklopuje, návyky, které si tvoří.
Nevíme čím trpí pan Dolák, ale psychické problémy jsou již zjevné, zároveň z jeho videí víme, že je to nihilista.
Totéž můžeme vidět např. u Tima Kožuchova, sám o depresích často mluví a též se hlásí k nihilismu, je ho škoda :)

To nejspíš máte pravdu. Nicméně, doporučuji najít si, jak funguje schizofrenie, je to fakt zajímavé a ty příklady jsou dost různorodé, ti lidé se často zničehonic mění k nepoznání. To, že Dolák trpí paranoidní schizofrenií, víme, viz tento článek: https://www.prahain.cz/zivot-ve-meste/antonin-dolak-skoncil-na-psychiatrii-vi-toho-strasne-moc-rekla-nam-profesorka-hogenova-8880.html

Myslím, že Tim Kožuchov někde říkal, že za jeho depresemi stojí jeho trauma z dětství. Opět, pochybuji, že by tento názor stačil, spíš mi přijde pravděpodobnější, že někdo s depresemi přijme nihilistický pohled na svět. Obecně mi přijde trochu necitlivé tvrdit někomu, že znáte příčinu jeho duševní nemoci.

Myslím, že vytváření škatulek duševních onemocnění mi nepřipadá úplně super, protože je to mix různých stavů, ale takhle se lékaři mohou od něčeho odpíchnout, takže proto mají striktní škatulky, ke kterým pak přiřazují léčbu :)
Tim může tvrdit, že za jeho problémy stojí maminka, ale je to dost "dětinské"... je to proces, který už hodně dlouho dotváří on sám :) výmluvy na maminku jsou projevem slabocha :)
Zda je to "dobrá rada", "necitlivost" nebo "vyjádření mého hluboké přesvědčení obecně"...? to si už musí každý přebrat sám, nejsem ničí chůva :)

PS: Tím chci říct, že lékaři nějakým způsobem "zalátají" projevy onemocnění, většinou člověka utlumí celkově, ale většinou nepracují s příčinou, případně pomáhají "klientovi" s tím, že mu meldují mantru "to by mohlo být způsobeno tím a tím traumatem z Vašeho dětství, mládí - desítky let nazpět..., může za to ten a ten člověk, ten a ten systém, ta a ta povinnost, to a to slovo, ten a ten špatný pohled"... a v nejbližší době budou zřejmě využívat i LSD a jiné pomůcky, které člověka můžou rozjebat ještě víc + následně mu nalejou do hlavy libovolnou doktrínu, posvěcenou jiným stavem vědomí... :)
***
Pak se nám množí obvinění za staré křivdy a znásilnění..., které nám s přibývající legislativou budou velmi pravděpodobně narůstat... ale není to přebírání zodpovědnosti a aktivní práci na sobě... je to pozice oběti.

Určitě máte pravdu v tom, že problémem škatulek je, že dělají jednolitý koncept z něčeho, co je často mixem nejrůznějších stavů. Narazil jsem na kritiku západního přístupu k poznání, která popisuje, že si tvoříme škatulky a mnohdy podléháme iluzi toho, že čistě na základě toho zkoumanému jevu víc rozumíme. :D

Nějak nechápu, co myslíte tou maminkou. Nevím o tom, že by někde zmiňoval, že za to může jeho máma. Traumatem z dětství může být úplně cokoli. Pokud vás například hodně šikanují ve škole, může to být problém, i když se k vám rodiče chovali zle.

Mně by právě nejspíš naštvalo, kdyby mi někdo náhodný řekl, že příčinou mých názorů je třeba určitý názor, který zastávám. Měl bych pocit, že si dělá názor o mém životě, i když o něm skoro nic neví.

Já určitě souhlasím s tím, že lékaři často nejdou do příčin, ale spíš tlumí nějaké symptomy. Jenom mi přijde, že na to, řešit příčiny, moc nemají, pořád to jsou lidi vzdělaní spíš v biologii a času ani chuti řešit problémy lidí moc nemají. Pokud ano, jde jim to samozřejmě k dobru. Každopádně, pro účel řešení příčin problémů tady máme spíš psychoterapii, seberozvoj, důvěrné vztahy atd. – lékaři jako instituce pro něco takového nejspíš úplně určení nejsou. Navíc, i když mnohdy známe příčiny, neznamená to ještě, že ty příčiny budeme schopni efektivně řešit. Přijde mi, že někdy nám bohužel fakt nezbývá než tlumit důsledky, a na to asi lékaři často stačit budou.

Jinak, psychedelika se v současnosti spíš využívá jimi asistovaná psychoterapie, navíc jenom pro lidi, kterým od psychiatra nefungovala medikace. Že by vám je začal podsouvat váš lékař, zatím asi úplně nehrozí. Taky mi nepřijde, že byste ztripovaného člověka mohla k něčemu snadno zmanipulovat, on je člověk naopak v tomhle na spoustu věcí citlivější.

1. "Nějak nechápu, co myslíte tou maminkou." S tou maminkou je to ironie... Jde o to, že pokud se dospělá dlouhodobě odvolává na trauma z dětství, tak je to smutné. Lidem se v průběhu života stávají těžké věci, ale dospělá osoba by měla být schopna už převzít zodpovědnost a začít si ten život aktivně formovat, stanovit si cíle i na duchovní úrovni.

2. "Mně by právě nejspíš naštvalo, kdyby mi někdo náhodný řekl, že příčinou mých názorů je třeba určitý názor, který zastávám." Cílem mých komentářů není "aby Vás to naštvalo", spíš je to vyjádření mého životního přesvědčení. Tudíž to berte jako podnět k zamyšlení, příp. to neřešte.

3. "Každopádně, pro účel řešení příčin problémů tady máme spíš psychoterapii, seberozvoj, důvěrné vztahy atd. – lékaři jako instituce pro něco takového nejspíš úplně určení nejsou." No psychoterapii a přátele sice máme, ale je to obdobné "pokecu ve zpovědnici" a záleží na jakého "pana faráře natrefíte"... není to tedy projev moci, spíš oddanosti - ale pokud Vám to pomůže, tak se Vám může ulevit, zejména když společně objevíte v daleké historii viníka (nic to ale nemění na faktu, že práce v duševní oblasti je zcela na Vás)... seberozvoj je plytké slovo, můžete se totiž pěkně rozvíjet směrem k chorobnému cíli, který Vaše problémy ještě zhorší...

4. "Přijde mi, že někdy nám bohužel fakt nezbývá než tlumit důsledky" to je pasivní přístup, nejsem fanda "stahování kalhot"... ale budiž...

5. "Jinak, psychedelika se v současnosti spíš využívá jimi asistovaná psychoterapie, navíc jenom pro lidi, kterým od psychiatra nefungovala medikace." No právě, znovu klepeme na zpovědnici a čekáme na vhodného zpovědníka, u kterého opět odevzdaně poklekneme... (?)

Jak to tak ctu, tak ti preju, ze mas obrovske zivotni stesti, ze vubec netusis, o cem mluvis.
Fakt ti to preju, mas stastny zivot.

1. Tak to pozor, můžu přece říct, že nějaké problémy mi způsobilo trauma z dětství, ale zároveň za ně převzít odpovědnost a řešit je a stanovit si duchovní cíle.

2. Tak jasně že to asi není účel toho argumentu/názoru/přesvědčení, ale pořád by někdo soudil můj život na základě té domněnky. Na ten postoj má každý právo, ale přijde mi, že je dobré vědět, že zahrnuje i hodnocení životů a potíží jiných lidí, o kterých prakticky nic nevíme a které jsou často velmi komplexní.

3. Tak to asi záleží, komu věříte, a určitě existuje spousta nekvalitních psychoterapeutů, ale pokud někdo hledá odborníka, který chce, aby mu pomohl řešit příčinu jeho problémů, psychoterapie je přesně ta služba, na rozdíl od lékaře. Oproti knězovi má taky výcvik, který by mu měl umožnit to dělat efektivně. S tím seberozvojem souhlas.

4. Někdy ale bohužel i realistický.

1. Můžete vystopovat možné příčiny a zahrnout do nich i nějaké trauma. To vzít jako fakt a odpíchnout se od toho aktivní činností.

2. Váš život si řídíte sám. Já zde vyjadřuji své přesvědčení / poznání. Co s tím uděláte / neuděláte je samozřejmě na Vás.

3. Ano, pokud se dostanete ke kvalitnímu průvodci, tak máte velké štěstí. Myslím, že by Vás vedl k aktivní práci a nasměroval by Vás k filosofii.

4. Jestli je to moc velké sousto, tak ho člověk může naporcovat na menší kousky, jde to pak mnohem lépe. Jde o vytvoření návyku na dílčích věcech a snažit se je neporušit. Za nějakou dobu to bude přirozená součást jednání a člověk bude mít pocit síly, že dosáhl svého cíle. Pak si člověk dá další malé sousto... a tak dál a dál... :)

1. No, a však to nejspíš dělá i Tim Kožuchov, takže to asi byl špatný příklad.

2. Asi jo, ale kde pak berete jistotu o tom přesvědčení?

3. Takže není problém, když vás lékař diagnostikuje, pokud vám to nevyhovuje, tak si prostě místo toho můžete najít průvodce, ne?

4. Asi jo, ale pořád máte limity toho, co všechno v mozku jde změnit.

1. Ne. Tim očividně jedná sebedestruktivně, je jako rozjetý vlak, ale pořád přidává rychlost. Je to velmi dobrý studijní materiál, poslouchám ho s velkým zájmem a troufám si říct, že už o něm vím z videí poměrně dost a nepřestává mě to fascinovat :)

2. Ze zkušenosti... :)

3. Samozřejmě, že Vám lékař či průvodce mohou pomoci, pokud najdete kvalitního. Ale to hlavní je na Vás = aktivní rozhodnutí a činnost.

4. Ano, limity má každý člověk. Týkají se různých oblastí a platí to samozřejmě i pro oblast duše. Nicméně i malý krok v této oblasti může být zásadní pro náš život.

1. Tak určitě mi nepřipadá jako někdo, kdo by se utápěl ve svých depresích, naopak bych to na něm vůbec nepoznal, pokud by to sám neřekl. Dle svých slov má skvělý život, tak nevím, co máte za kritéria.

2. Tak proti tomu se těžko argumentuje, co člověk, to zkušenost.

3. No jasně, a proto je nejspíš fajn, že Dolák dostal diagnózu paranoidní schizofrenie a nemusel se spoléhat na to, jaké mají lajkové osobní zkušenosti s duševními onemocněními.

4. No a například zmíněná deprese vám může vůbec znemožnit udělat úplně jakýkoli krok nebo změnu, což je ten limit mozku, na který by někomu mohlo dávat smysl nasadit antidepresiva.

1. Skvělý život s těžkou depresí.

2. Ano.

3. Něco tomu mnoho let předcházelo... ne? :)

4. Deprese tuším není non-stop stav. Práci musíte odvádět v příčetném stavu :) Jinak plán B = maminka.

Právě že když tu depresi léčíte, může být život úplně v pohodě, naopak je špatné ji stigmatizovat tím, že vinu za ni hodně shazujete na toho člověka. Co předcházelo Dolákově schizofrenii, nevím, ale rád bych se s vámi shodl aspoň na tom, že je lepší, že tu diagnózu dostal, než kdyby ji nedostal. Jistě že můžete odvádět práci v příčetném stavu, ale neznamená to, že pak přestanete mít ty letargické stavy.

Point je v tom, že pokud ty blbé stavy řešíte "záplatou", tak neřešíte příčinu. Pokud s tím nejste OK, tak je nutné "ve světlejších chvilkách" intenzivně pracovat na příčinách. Pracovat znamená "jednat" a znamená to, že máme cíl, který jsme si dali a chápeme jeho smysl. Pokud už je to v takto pokročilé fázi, tak je nějaký dobrý průvodce nutný, v tomto případě asi i medikace po nějaký čas.
***
Pokud má pan Dolák skutečně diagnostikovanou schizofrenii nevíme. On je to velký kecal :) Ale je očividné, že má kumulaci různých obtíží... např. jeho problémy mají obsedantně kompulsivní charakter, má absolutní ztrátu soudnosti, můžeme si všimnout, že disponuje velkým množstvím dat, se kterými postupně není schopen pracovat... a převládá u něj "zmatenost" a chaos... nicméně má stále smysl pro humor, to cením :)

Tak na tom se asi shodnu, jenom si myslím, že z toho pak plyne to, že ne všechno můžete mít pod kontrolou, proto je někdy dobré pomoct si léčbou, viz právě ta těžká deprese nebo schizofrenie. Máte pravdu, že si to mohl vymyslet, já samozřejmě vycházel z premisy, že to je pravda. A jinak souhlasím, že to jsou různé potíže, což ale do určité míry v rámci diagnostiky jde řešit komorbiditou.

Ano, u určité fázi problému může samozřejmě na nějaký čas léčba "záplatou" pomoci. O tom nepochybuji.

Ok, víc co říct k tomu už asi nemám. :)

Super, bylo to fajn povídání! :)

Jak jsem psal vedle...jses extremne stastny clovek, kdyz mas ten luxus si myslet to, co tu pises.
V mnoha pripadech jses ZCELA mimo, coz ti preju, protoze ti rozhodne nepreju zazit stavy, kdy by se ukazalo, ze v tomto, co tu pises, nemas vubec ani v nejmensim pravdu.
Ja bohuzel takove lidi znam, co to stesti nemaji...

Lojzo, každý člověk má v určitých oblastech jisté možnosti a v jiných zase omezení. Každý má jiné "slabé místo". Ale každý by se ho měl pokusit objevit, označit a začít s tím pracovat "v rámci daných možností". Mnohé člověk zcela změnit nemůže, ale může s tím dost udělat, nutné je se o to stále snažit a je to celoživotní práce.

Jiste, a kdyz se nekdo narodi bez ruky, mel by se snazit, aby mu dorostla
A nebo tak neco, ze jo?

Pokud se někdo narodí bez ruky, tak může být druhým lidem užitečný jiným způsobem.
V tom je jistá krása.

Jiste, o tom ale nemluvime, ze?
Ze ty chodis s Norbertem?
To co ty pises je to same, jako kdybys tomu bez ruky rikala, ze to, ze nema ruku nemuze donekonecna svadet na to, ze se tak narodil, ale at se sebou neco dela a kdyz se bude snazit, tak mu doroste.
Ne, nedoroste.

Ne. Říkám jen to, že má každý najít na sobě to slabé místo, přijmout to a pracovat s tím - s možnostmi.
Pokud nemám ruku, tak nemusím ani tolik pátrat – a je to svým způsobem jednodušší než práce v duševní oblasti, ale je to též velký limit... :)
Zbývá tedy to přijmout a zaměřit pozornost na to, jak s tou skutečností budu pracovat. Můžu motivovat jiné lidi, založit youtube kanál, zpívat nebo být třeba skvělá účetní.
A můžu prožít absolutně spokojený a naplněný život.

jak rikam, jses stastna, ze vubec netusis, o cem mluvis
Prekopiruju ti sem neco, co jsem psal o kousek nize.
Predstav si, ze mas takoveto problemy a rekni mi, jak si predstavujes, ze ten clovek ma s nima pracovat:

Deprese se muze rovnat napriklad i "non stop nesnesitelna trapici bolest v hlave, ktera ti rika - zabij se, ulevi se ti, uz nebudes trpet....".
Bolest takova, jako kdyby ti nekdo do te hlavy rekneme zatloukal hrebiky. Akorat ze neni od fyzicke priciny, tedy se ji neda zbavit...
A nebo to muze byt neco jako stav "ja vim, ze kazdou chvili zemru, vim to, muj mozek to vi, moje telo to vi, a ja nechci zemrit, ale zemru, vim to...".

Dodal bych k tomu i takove stavy, kdy clovek sedi na posteli a "topi se". Predstav si, jak by ti asi bylo, kdyby ses topila. Jako ze vazne, jses uz par minut pod vodou a zoufale by ses potrebovala nadechnout. Nastesti jsi to asi nezazila, ale predstav si to...a ted si predstav, ze sedis na posteli a pul dne V KUSE se topis.
A rekni mi, jak takovy clovek "na sobe ma pracovat".
To mi teda rekni

Myslím si, že na to nejde dát jednoduchý recept, rozhodně je to na delší práci - tím myslím na celoživotní práci...
Přiznám se, že jsem to nezažila, ale jsem zvyklá v duševní oblasti podávat určitý výkon a mám kázeň :)
Je to jako když se na start postaví člověk, který denně běhá a vedle něj člověk, který má 200 kilo...
Tím to vůbec nechci nějak zlehčovat nebo se vyvyšovat, každý má jiné dispozice, jen je to takové přirovnání...
Nicméně jsou i lidé, kteří dovedou těch 100 kilo shodit, pokud opravdu chtějí a stanoví si cíl.

Ano, a ted si predstav, ze se vedle se ba start postavi clovek, co denne beha a pak ten, co nema nohy, ani ruce a dychat za nej musi pristroj.
A rekni mu: Hele, s trochou kazde, a kdyz na sobe cely zivot budes pracovat, tak muzes normalne behat, jak ten vedle tebe.
Btw, zkus se tedy potompit pod vodu a s trochou dusevni kazne tam vydrz trebas....10 minut.
Ted, bez treninku, at vis, jake to je. A fakt to zkus vydrzet, az dokud uz si nebudes 100% jista, ze kdyz se nevynoris, tak umres. Ale opravdu jista, musis to proste vydrzet az na uplnou hranici.
Pak se vynor apredstav si, tohle zazivat par let V KUSE

Lojzo, Vy ale přece fungujete! Minimálně teď předpokládám, že nejste na přístroji, že sám sedíte, jste při smyslech, přijímáte potravu, vyměšujete... ne? Tak zkuste najít vhodného kouče, který by Vás motivoval, inspirovat, varoval, vysvětloval zákonitosti..
A to je základ! Pak je nutné stanovit si cíl, ten dobře rozkrájet a pomalu ujídat. Pěstovat dobré návyky, špatné hodit do koše a nechodit je tam zpátky hledat... A za nějaký čas tvrdé práce uvidíte výsledky... :)

PS: dost bylo zábavy, jdu makat, mám hodně restů, ale mávám!

Ja ale nemluvim o me!!!! Omg...celou dobu mluvikm o osobe blizke, psal jsem to uz mnohokrat
A ta osoba skutecne nefungovala.
Nosil jsem ji na zadadech, abych ji dostal do auta, abysme mohli do nemocnice. Ta osoba na tom byla ta spatne, ze nedokazala temer ani vstat z postele. Napriklad proto, ze pred posteli mela propast a bala se, ze kdyz do ni spadne, tak umre. Za dverma mela podobnou propast.
V kuchyni mela obcas Vaclavske namesti, ale obcas tam mela kuchyn...
A tu propast pred posteli nemela nastesti ve 100% casu, pred vchodovyma dverma jo...
A tohle je jen NIC oproti jinym, horsim vecem....

Tak tady už jsou mé rady jen knížecí :) Tady bych stáhla kalhoty i já, přiznávám :)

ja chapu, ze kdo nezazil, skoro tomu ani nemuze verit.
A proto se snazim lidi, jaky jsi ty, vzdelat, ci jim proste ukazat, ze veci se maji jinak, nez jsou obvykla klise, a ze ta obvykla klise casto velice skodi. Ono "jses velkej chlap, prece nebudes cely zivot resit, ze na tebe byla maminka zla" je oblibene klise. A jasne, mnoho lidi to muze samo vyresit. A pak je ta druha strana, a t jsou ti, co si prostreluji ty hlavy. Proc myslis, ze nejaky uspesny, bohaty fotbalista napriklad, co ma VSECHNO , co mit muze chtit, rodinu, vsechno...a pak mu je 25 a prostreli si hlavu? Proc to udela? Protoze se to NEDA vydrzet.
Ja to znam, clovek potrebuje HODNE velkou vntrni silu, aby to vydrzel...
Ta osoba, o ktere mluvim, mi brecela kolikrat na ramenou v objeti a rikala, ze uz to nemuze vydrzet a ze se chce zabit, protoze to bude hrozna uleva...
Takze ty dusevni nemoci, to je proste skala no. Jako je rozdil mezi 37,1 a 42 teplotou.

"Proc myslis, ze nejaky uspesny, bohaty fotbalista napriklad, co ma VSECHNO , co mit muze chtit, rodinu, vsechno...a pak mu je 25 a prostreli si hlavu? Proc to udela? Protoze se to NEDA vydrzet."
***
V tomto případě si myslím, že chlapec moc honil míč a málo se staral o to uvnitř... Protože to "všechno", myšleno "hodně peněz", prostě nestačí.

Měl bych tip. Zkus při své kázni a duševním výkonu trochu zaměřit na pokoru. Vynášení takových soudů tě spíše shazuje.

Tak jsem si myslel, ze uz jsi to pochopila, a ono ne....
Zkusim to jeste jednou : To, ze se jednoho dne probudis a mas zmeneny svet a sve zdravi, leckdy NEOVLIVNIS.
Stane se to fotbalistovi, jakozto i zebrakovi.
NEOVLIVNIS TO
Mimo jine i proto, ze se ti takova vec stane trebas....20 let pote, co dochazelo k pricinam.
Osoba, o ktere neustale mluvim, je optimisticka, vesela, nikdy jsem se s nikym vice nenasmal. Poctiva, ke svetu pristupovala vzdy jako k uzasnemu mistu, kde je krasne, fotila fotky, meditovala, mela rada keltskou mytologii, neustale me presvedcovala, ze magie je mozna, ze mozna okolo nas neni vsechno takove, jak vidime. Byla velmi fyzickty vyspela, bezne taborila v lese a rozjimala....
A pak se ji takhle lusknutim prstu stalo to, o cem tu celou dobu pisu.
Znova zopakuji - jses EXTREMNE STASTNY CLOVEK a ani o tom nevis, protoze chapu, ze si ani neumis predstavit, jake tohle muze byt.
A preju ti to, protoze zazivat tyhle veci tady nepreju nikomu.
Vlastne moznaaaaaaaaaaaa by se mohl nekdo najit... :-D :-D :-D

Ne, ale neměl by se trápit tím že ji nemá. Utápět se v tom, že tu ruku nemáš, ti ji stejně nepřiroste. Život bez ruky určitě není jednoduchý, ale šťastný člověk může být i tak.

Tohle konstatování nijak nepopírá, že přijít o ruku, nebo být týrán rodiči, je tragédie. Doufám, že Li se jen neumí vyjadřovat, protože od ní to poněkud zní jako zlehčování těchto věcí. Někdy to prostě sám člověk nezvládne a potřebuje pomoc z venku. A někdy ani to nepomůže, což bude asi ten tvůj uvedený příklad.

Člověka pochopitelně formuje nejen on sám a jeho vůle ale i okolnosti. A to jak prožil dětství, jak se k němu chovali rodiče apod. má obrovský vliv. Stejně jako na tvoje tělo má obrovský dopad když přijdeš o ruku, i na tvoji psychiku může mít obrovský dopad to jak se k tobě chová okolí.

Nene, nechapes, o cem presne mluvim. Ja ten priklad s rukou daval proto, ze existuji situace, kdy dotycny NIC NEUDELA s tim, v jakem je stavu.
Nejde to.
Precti si prosim priklady, ktere jsem daval vyse/nize :-) At to nemusim vypisovat znovu :-)
Jde o to, ze napriklad tyrani v detstvi muze zpusobit neco, co uz NEJDE vratit zpet, nejde to zmenit...Maximalne, kdyz clovek ma velke stesti, jde zmensit to, co se mu deje, pomoci chemie na uroven, kdy uz muze "normalne zit".
Obcas se to nepovede...to jsou pak obcas ti lide, co si prostreli hlavu brokovnici a tak...

Já myslím že to chápu dobře. A vlastně to nijak nerozporuju.

Když zůstanu u příkladu s amputací. S tím už nic neuděláš. Ale můžeš udělat něco s tím jak budeš život dal prožívat. Ale ne vždy to jde. Třeba když s tebou spadne letadlo nad Sibiří, tak bez nohy do civilizace prostě nedojdeš a zemřeš. Jsou věci které změnit můžeš, a které změnit nemůžeš.

Možná je ten tvůj známý na tom už tak, že to prostě změnit nejde. Nebo jen málo a s pomocí medikace. Nemám co bych poradil, jednak ho neznám a jednak mám spíš málo empatie ;-). Ale vím, že trávit čas přemýšlením nad věcmi co změnit nejdou, je stejně nezmění, takže je zbytečné to dělat. A taky vím že to není jednoduché, ani mnohem méně náročných situacích.

Ja tu jen celou dobu rozporuju videni nekterych lidi, jako ze "kdyz mas dusevno nemoci / potize, tak proste staci chtit a dostanes se z toho. A ze na tebe byla maminka v mladi hnusna? Prosim te, to uz je davno a jestli ses pres to neprenesl, tak jses slaboch".
Tak ja TOHLE rozporuju, ze to rozhodne neni vzdy pravda a mnohdy to neni absolutne pravda. A ze to, ze "maminka na nej byla hnusna" se muze v dospelosti projevit tak, ze najednou "nemas ruku" , kdyz to prevedu na neco, co se da predstavit.
Ono chapu, ze se tezko predstavuje neco jako "najednou mas pocit, ze umiras a nejde se ho zbavit".
Asi lepe predstaitelne je to "najednou mas takove bolesti, jake si jen nejhure jde predstavit a neda se jich zbavit"...

A nejhorsi na tom je, ze TOHLE se muze docela lehko stat kvuli tomu, ze "maminka na nej byla v mladi hnusna".
Akorat mezi nami porad beha moc lidi, co tvrdej, ze to neni pravda, no. Coz se snad jednou zmeni.

No a pak jsou ještě lidi, co ti ještě řeknou, že ta maminka byla hnusná málo, a měla tě víc řezat. Ty už jsem tu taky potkal.

Jojo...a jedna z tech osob je....maminka toho cloveka :-D
To je pak takove....clovek ma chut nekoho zabit...

IMHO je ta hranice mezi "léčbou" s "svépomoci" neostrá, protože na "deprese" tedy "dlouhodobě pochmurnou náladu" může stejně tak účinkovat jak nějaká ofiko medikace, tak i látky mimo ni vč legálních, a tak i změna života nebo pohledu na něj.
Pod kontrolou pak člověk nemusí mít a obvykle ne vždy i má spoustu věcí ve svém chování i mimo šuplíky tzv nemocí... ostatně to je trochu podstata věcí mimo kontrolu že je člověk občas ani nemusí čekat že budou tak silné :-)

Jen technicka - deprese nerovna se "dlouhodobe pochmurna nalada".
Deprese se muze rovnat napriklad i "non stop nesnesitelna trapici bolest v hlave, ktera ti rika - zabij se, ulevi se ti, uz nebudes trpet....".
Bolest takova, jako kdyby ti nekdo do te hlavy rekneme zatloukal hrebiky. Akorat ze neni od fyzicke priciny, tedy se ji neda zbavit...
A nebo to muze byt neco jako stav "ja vim, ze kazdou chvili zemru, vim to, muj mozek to vi, moje telo to vi, a ja nechci zemrit, ale zemru, vim to...".
A podobne
Klise "deprese rovna se blba nalada" je imho jedno z nejhorsich klise, co se tyce dusevniho zdravi.
Jako jasne, muze se tomu asi tak rikat, na nejake nejnizsi urovni te nemoci. Neco jako kdyz clovek ma bezne teplotu 36,5 a jednou se probudi a ma 37,1.
Jasne, asi je nejak nemocny, ale fakt to neni horecka.
Tak tady s tema depresema je to stejne.
Kdo ma deprese ve stylu, ze ma blbou naladu, je stastny clovek, ze nema deprese jako ze "skutecne deprese".

Ok, jestli se až fiktivní hřebíky do hlavy počítají za depresi, tak asi jo. Já se zatím setkal u pár lidí jen s lehčími formami, ale taky označovanými i lékařsky jako deprese, ale praktický popis byl ta dlouhodobá chmurná nálada, event spojená s nějakou lehkou úvahou (ale ne hlasy), jestli to radši nezabalit ap.

Ona je stupnice no...to co pises ty, to je to nejlehci, to co ja, to nejtezsi.
Ale ono u tech nejtezsich pripadu typicky je to "vsechno dohromady". Trebas ja jak jsem s tim clovekem jezdil po nemocnicich a tak, dokonce se doborovne nechal hospitalizovat a tak, tak stejne na to neprisel nikdo, co presne mu je.
Nakonec jsme nasli doktora, co mu micha koktejl leku metodou "asi vim co delam, tak to zkusime a uvidime" a zatim to jakz takz funguje....
Ono u tech tezkych pripadu to typicky asi bude proste vice veci najednou no :-(

BDW, byla ta známá osoba s těmi bolestmi hlavy i u dobrého fyzioterapeuta? Může to znít podivně, ale pár mým známým zase od různých bolestí vč hlavy pomohlo srovnání páteře (skříplé nervy) a pak na to navazující disfunkce, ovšem doktory jiného typu ta spojitost nenapadla, tak je tam sami neposlali.

Ale tohle neni takovy druh bolesti, to jen prirovnavam k necemu, co si clovek muze predstavit.
Jinak ten clovek byl na uplne vsech vysetrenich, veskera megneticka rezonance atd, kompletni vysetreni chemie (asi nejspise nejvetsi krevni rozbory, co se vubec delaj, pry to pojistovnu stalo vetsi jednotky milionu, nevim, co je na tom pravdy...)
Zjistilo se, ze fyzicky se je ten clovek ZCELA zdravy, fakt cca 1 rok jsme objizdeli vsechny mozny i nemozny vysetreni a nejruznejsi doktory

To si právě taky myslím a přijde mi, že cokoli pomůže, je super, ale vím, že pro některé lidi je hodně důležité, aby ta léčba vycházela jakoby "z nich", a ne z nějakých léků, resp., jak říkala Li, "záplat", takže se to v takových diskuzích snažím rozlišovat a brát to spíš jako separátní věci.
Jo, můj názor je taky spíš to, že pocit kontroly je v některých situacích iluzorní a že človek si ten špatný paralyzující stav často ani nedokáže predstavit a hodnotí to optikou toho, jak se cítí v ten daný moment. Třeba teď mi je dobře, a proto mám pocit, že bych zvládl v zásadě všechno, ale jindy to zase může být jiné. A rozhodně v sobě máme spoustu naučných vzorců, které nám mohou škodit, které ale nejsou součástí žádné konkrétní nemoci.

No koukam, ze se sasianskou elitou mas mnohe spolecneho...
Mam osobu velmi blizkou, ktere mohou problemy z detstvi za TAK ZAVAZNE stavy, ze si to neumis ani predstavit (ostatne, ani lekari si to dlouho neumeli predstavit)

Já mám taky pár takových blízkých a myslím si, že když někdo redukuje příčiny problémů lidí na to, že mají nějaký názor, víc to vypovídá o něm než o těch lidech.

Říká se také: "Vrána k vráně sedá."

To jo no...jste jak dve hrdlicky...