Politici jsou taky lidi – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Většina politiků vykazuje nějaké známky PSYCHOPATIE

O co jde, když se bavíme o psychopatii? Psychopatie je škála: To znamená, že psychopati vykazují určité psychopatické rysy v různých oblastech různě. Všichni psychopati poruchu osobnosti. Jen čtvrtina lidí s antisociální poruchou jsou psychopati. V České republice máme odhadem cca 1 % psychopatů, tedy cca sto tisíc. Psychopati jsou dvojího typu: kriminální (neúspěšní) a nekriminální (úspěšní psychopati). Přitahuje je moc a nemají strach.

Podle Františka Koukolíka je psychopatie tzv. porucha morálního mozku = tito lidé mají odlišně postavené určité části mozku. Zcela jim chybí svědomí a schopnost soucítit s ostatními. Sobecky si berou, co chtějí, dělají, co se jim zamane, a bez sebemenšího pocitu viny, studu či lítosti přitom porušují společenské normy a předpoklady... Navenek mohou působit dojmem, že jsou ctnostnější než ctnost sama - a na tento dojem dbají, protože vědí, že je to výhodné (často používají slova „etické“ nebo „morální“...), naučí se i soucitně tvářit – jenže za tím obličejem je prázdnota = žádná skutečná emoce. Psychopati bývají velmi přesvědčiví „herci“.

Doporučuji – F. Koukolík (Tvůrci zla): https://www.youtube.com/watch?v=_FqmhuSehjU
Další přednáška F. Koukolíka: https://www.youtube.com/watch?v=u68WfG1srfk
Další – velmi dobrá přednáška o mocenské posedlosti: https://www.youtube.com/watch?v=PpMJkaf117g
Podrobnější přednáška zde: https://www.youtube.com/watch?v=I_JsDrVJN88
O mozku a duši v širším kontextu: https://video.aktualne.cz/dvtv/koukolik-nas-mozek-je-vetsi-nez-by-mel-byt-mame-stejneho-pre/r~effa76a200aa11ebb408ac1f6b220ee8/ (O psychopatech – stopáž 28:30)

**************

Psychopati mají trvalou a nadměrnou potřebu vzrušení, vnějškového stimulu a nedokážou být dlouho sami se sebou. Nemají svědomí a přitahuje je moc. Podobné příležitosti najdou právě v politice (a mnoha dalších profesích). Bylo by hodně zajímavé zjištění, kdyby politici museli podstoupit vyšetření mozku... Dnes již máme k dispozici celou řadu zobrazovacích metod, kdy mozek můžeme detailně zkoumat. Pokud by čistokrevní psychopati museli na svůj post rezignovat – měli bychom pak ještě vůbec nějaké politiky? :) Charakter je zároveň patrně i situačně podmíněný, takže záleží kdo a v jaké míře odolá „svodům moci“, ale v politice zůstat s čistým štítem je snad nemožný úkol... Vstup do politiky bych ale vyšetřením mozku podmínila (zrovna tak bych byla klidnější, kdyby tímto vyšetřením prošli zejména uchazeči o práci u policie, uchazeči o lékařské profese či soudci...) :)

V demokracii má stejnou váhu hlas plně informovaného jedince jako hlas člověka v podstatě politicky negramotného, který ani neví, čemu nebo komu hlas dává a komu, čemu a proč vlastně slouží jako dobře namazané kolečko. Demokracie popisuje stav společnosti, v níž voliči jednou za volební období pod vlivem masové propagandy odevzdají hlasy těm stranám a jejich představitelům, jejichž propaganda je ovlivnila nejvíce...
K tématu doporučuji knihu F. Koukolíka: Zvíře politické (nakl. Galén, 2012)

**************


KLÍČOVÉ PROJEVY psychopatie podle knížky: BEZ SVĚDOMÍ (Robert D. Hare, vydalo nakl. Dům Harfa, 2015)

1. VÝMLUVNOST a DOBŘE MASKOVANÁ POVRCHNOST
Psychopati jsou zábavní a poutaví partneři v rozhovoru, vždy mají po ruce rychlou a chytrou reakci. Velmi dobře ovládají umění sebeprezentace a dovedou být okouzlující a přitažliví. Bystří pozorovatelé často vysledují, že psychopat něco hraje, jako by mechanicky „četl repliky“.

2. SEBESTŘEDNOST a VELIKÁŠSTVÍ
Psychopati mívají narcistický a vysoce přehnaný pocit své vlastní hodnoty a důležitosti, jsou až ohromujícím způsobem egocentričtí a přesvědčení o oprávněnosti všech svých nároků. Považují se za střed vesmíru, za nadřazené bytosti, které mají právo žít podle vlastních pravidel.

3. ABSENCE VÝČITEK SVĚDOMÍ a POCITU VINY
Psychopati si až zarážejícím způsobem neuvědomují, jak zničující dopady mají jejich skutky na ostatní. Často je to zcela upřímné. Klidně prohlásí, že necítí žádnou vinu, není jim líto bolesti a neštěstí, které způsobili, a všechno považují za zcela normální. Sériový vrah Ted Bundy promluvil před popravou o pocitech viny v několika rozhovorech: „Vina? To je mechanismus, skrz který kontrolujeme lidi. Je to iluze. Nic než mechanismus společenské kontroly – a je nesmírně nezdravý.“

4. NEDOSTATEK EMPATIE
Mnohé z typických rysů, které nacházíme u psychopatů – zejména jejich sebestřednost, absence lítosti, povrchní emoce a prolhanost – jsou úzce spojeny s výrazně chybějící empatií (schopností vytvořit si emocionální a mentální „otisk“ jiné osoby). Patrně nejsou schopni „vžít se do něčí kůže“ nebo si sami sebe „představit na něčím místě“, a když ano, pak jen čistě rozumově. Pocity druhých se psychopatů nikterak nedotýkají. Psychopati nevidí v ostatních lidech o mnoho víc než objekty, které mohou využít ke svému vlastnímu užitku. Oblíbeným cílem jsou slabí a zranitelní.

5. KLAMAVÉ a MANIPULATIVNÍ CHOVÁNÍ
Psychopati mají na lhaní, klamání a manipulaci přirozený talent. Když jsou přistiženi při lži nebo konfrontováni se skutečností, jen zřídkakdy je to zaskočí nebo zahanbí. Prostě se pokusí přeskupit fakta tak, aby zdánlivě odpovídala jejich lžím.

6. MĚLKÉ EMOCE
Psychopati jako by trpěli emoční chudobou, která omezuje rozsah a hloubku jejich pocitů. Někdy tvrdí, že prožívají silné emoce, ale nejsou schopni popsat jemné rozdíly různých emočních stavů. Například láska jim splývá se sexuálním vzrušením, smutek s frustrací a vztek s podrážděností. Emoce znají často jen z popisu, skrze četbu a prostřednictvím své nevyzrálé představivosti.

Koukolík je jistě podnětný a v rovině pozorování a popisu velmi trefný, ale z hlediska příčin, rozsahu a řešení=léčby poruch osobnosti poněkud chudý a neaktuální. Spolu s Honzákem a každý trochu jinak se snaží zúžit pojem psychopatie oproti pojmu porucha osobnosti. Poruchy osobnosti lze dělit kvalitativně podle typu a kvantitativně podle rozsahu či hloubky projevu. Oba zmínění pánové mísí kvalitativní a kvantitatívní dělení, kdy předpokládají, že pokud porucha osobnosti v projevu dostoupá určité míry, nabývá novou kvalitu označovanou jimi jako psychopatie. Toto pojetí jednak neodpovídá oficiální linii reprezentované MKN, jednak odporuje klinickým pozorováním, protože k žádné skokové změně kvality, která by si zasloužila speciální označení nedochází. Psychopatie je jen zastaralým synonymem pro poruchu osobnosti s aktuálně pejorativním nádechem. Dále bohužel neplatí, že jakýmkoli přístrojovým zkoumáním mozku můžete spolehlivě odhalit poruchu osobnosti (narozdíl např. od schizofrenie). Lze cosi zjistit zkoumání aktivity mozku v určitých oblastech při vystavení určitým situacím a srovnáváním se vzorkem intaktní populace, ale je to na dlouho s nejistým výsledkem a vyžaduje to příkladnou spolupráci zkoumaného. Přístroje jako polygraf, které zkoumají věrohodnost respondenta, na osoby s těžší poruchou osobnosti zejména narcistickou a vyšším intelektem tedy typické politiky také moc nefungují. Různé metody se dají se zajímavými výsledky kombinovat, ale rovněž se jejich výsledky často vzájemně ovlivňují a ruší a pak nastává skutečná alchymie. Taky při tom zkoumaný vypadá jako kombinace Hellraisera s vánočním stromečkem, což vydatně podporuje jeho soustředění a zmíněnou ochotu spolupracovat. Každopádně nic z toho bych nechtěl obhajovat jako důkaz u soudu. Obávám se, že je to v této fázi vývoje techniky stále slepá ulička.

A co funkční magnetická rezonance? Ráda bych si na toto téma poslechla rozhovor i s Jiřím Horáčkem. Přijde mi to hodně zajímavé téma - měla bych na něj dost otázek. Je mi celkem jedno jak se ty poruchy aktuálně nazývají, ale v politice se to lidmi s těmito obtížemi jen hemží... což vnímám jako problém... :)

Funkční magnetická rezonance je to, co mám na mysli, když píšu o "zkoumání aktivity mozku v určitých oblastech při vystavení určitým situacím a srovnáváním se vzorkem intaktní populace". Funguje to tak, že po vystavení danému vjemu se v určitých oblastech mozku zvýší látková výměna - oblast začne pracovat - a my to můžeme pozorovat na přístroji. Na základě toho můžeme zjistit, zda daný mozek pracuje obvyklým očekávaným způsobem či nikoli. V zásadě ale pokud nezkoumáme následky organického poškození neodpovídá na otázku proč.

Proč ne? Pokud mozek začne vykazovat známky velmi patologických procesů, tak to mohlo indikovat, že takový člověk by měl sklony obecně k patologickému jednání... nebo ne?

Pokud mozek začne vykazovat známky velmi patologických procesů, má člověk již dávno nepřehlédnutelné projevy těchto procesů navenek snad s výjimkou některých demencí, kdy příznaky mohou být z počátku úspěšně maskovány, ale výsledek přístrojového zkoumání je jasný. Obecně je ale dost těžké říct, že se jedná o patologický projev poruchy osobnosti, protože neexistuje žádný typický obraz takové poruchy. Co mužeme zkoumat jsou projevy pro osobnostní poruchu typické např. odlišný proces vcítění, kdy se zapojují daleko více struktury zodpovědné za racionální myšlení, protože dotyčný musí danou reakci vymyslet, necítí ji. V ideálním případě se nerozsvítí očekávaná oblast a rozsvítí se úplně jiná, ale většinou se jen něco rozsvítí o trochu míň.

S tím já osobně nesouhlasím a věřím v tom F. Koukolíkovi. Rozhodně si nemyslím, že patologické projevy tak snadno rozeznáte v běžné komunikaci - až po nějaké době Vám začne připadat něco v nepořádku, ale někdo to nerozezná vůbec... (viz např. Babiš). V politice je to dost tragické...

Vůbec nic ve zlém, ale jste jen empatická poučená amatérka a poznat to nemáte, jinak by jim to nefungovalo. Stejně jako zkušený internista pozná spoustu diagnoz pouhým pohledem ode dveří, tak profesionála v psychitri po velmi krátké době udeří do očí (uší) specifické projevy manipulace, účelovosti a egoismu případně další. Nejedná se o žádnou zázračnou schopnost jen zkušenost, něco co umí každý dobrý řemeslník ve svém oboru.
Každopádně mi nevadí, že věříte Koukolíkovi, je to zábavné a dobře se to čte a poslouchá. Jen je to spíš morální než medicínské dělení a vytvořená ostrá hranice pocitově hezky odděluje ty hodné od těch zlých a umožňuje být bezpečně na té správné straně i když se sami necítíme charakterově bezvadní. Připustit si, že je to plynulý přechod mezi dvěma póly a žádná ostrá hranice, kterou když nepřekročíme, jsme vpořádku, vůbec neexistuje, je poněkud znejišťující.

Já si právě nemyslím, že by toto bylo jednoduché i pro člověka, který se celý život v oblasti pohybuje. Podle všech informací lze člověka "prohlédnout" až po delší době, protože se umí velmi dobře maskovat. Funkční magnetická rezonance odhalí mnohem více za mnohem kratší dobu. Úspěšný "psychopat" bývá poměrně dost inteligentní a velmi rychle se učí jak má působit a co je od něj očekáváno - nicméně je to chladný kalkul, který člověk velmi dlouho nedokáže rozeznat. Ostrá hranice není, ale pokud se daný člověk pohybuje už dávno za pomyslnou hranicí, tak je to "průser" - zejména pokud se jedná o politika, soudce, lékaře... V běžném životě je označujeme termínem "šmejdi". Fascinovala mne např. lékařka v kauze malého Adámka, která viděla to lidské zoufalství a krvácejícího chlapečka – a pomalým krokem odkráčela a už se nevrátila. Když jsem viděla tyto závěry, tak mi doslova vstávaly vlasy hrůzou... A v podstatě zůstala za to svinstvo téměř nepotrestána...
https://pardubicky.denik.cz/zlociny-a-soudy/kauza-adamek-statni-zastupce-chce-podminene-tresty-pro-lekarku-a-sestru-20220419.html

oprava: "tyto záběry" (ne tyto závěry)
myšleno reálné záběry z kamer z chodby nemocnice, které situaci monitorovaly

tady ještě video na tu otřesnou situaci
https://www.idnes.cz/pardubice/zpravy/vycital-soud-mandle-operace-pardubicka-nemocnice-koma.A210921_083441_pardubice-zpravy_skn

Vidíte, tady prezentujete situaci a rozhodně se tím paní doktorky nechci zastávat, kdy nějaký člověk reaguje autenticky v krizové situaci a ta reakce je asociální a v daném kontextu bychom mohli říct "psychopatická". Stačila jedna sitace, jeden moment a máme jasno a nebylo potřeba žádného dlouhého zkoumání. Takových situací, které nechtěně odhalují nitro/charakter člověka je ovšem celá řada nebývají zdaleka tak vyhrocené a v praxi si na ně vytvoříte citlivost. Cílem není odhalit jakousi abstraktní diagnozu, ale způsoby fungování konkrétní mysli, její motivace a postupy jejich naplňování. Tj. např. jestli na sebe uplatňuje nějaká morální kriteria nebo se chová čistě účelově. Nejvýznamnější se mi za celou praxi jeví, jak zachází se svými emocemi zejména úzkostí a jak je citlivý na své ego. Netvrdím, že je to stoprocentně spolehlivé, ale co je..

Ano, stačila mi tato otřesná podívaná, kdy jsem s hrůzou lapala po dechu! Říkala jsem si: "Tato bytost je lékařkou?"
Vsadím se, že tato paní posléze necítila vinu ani stud. Cítila jen vztek, že se stal průšvih.
Kdyby si v tu chvíli uvědomila, že je na několika kamerách, tak by jednala jinak.
Cílem opravdu není označit někoho abstraktní diagnózou, cílem je eliminovat tyto lidi z profesí, kde ohrožují lidské životy.
Být touto "bytostí", tak bych se ze sebe musela při každém pohledu do zrcadla pouze pozvracet.

Na to máme mechanizmy a bohužel taky protimechanizmy. Stačí dobrý personalista, průběžná práce se zaměstnanci a zejména reálná možnost se někoho zbavit, když ho nechcete. Tomu brání jednak ZP §y o výpovědích, jednak to, že propuštěného doktora není kým nahradit a ještě jako bonus dostanete sodu od komory a pracovněprávní spor krmený odbory. Když přihodíte MR, přibudou ještě soudy o cti. Pokud by na pracovním trhu ve zdravotnictví vládla skutečná konkurence, zaměstnavatelé by to i přes zmíněné překážky vyřešili, ale na to jednoduše nemáme peníze.

Ano, ze současného zdravotnictví nemám vůbec dobrý pocit, věřím, že na volném trhu by to fungovalo mnohem lépe.

Nestačil by pro diagnózu a nucenou hospitaluzaci už jen samotný příznak vstupu do vyšší politiky? :-)

No jo, ale kdo by nám pak vládnul!!?:)