Potřebují lidi stát? – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Myslím, že většina lidí stát v nějaké podobě určitě chce. Otázka zda ho potřebují je potom lehce matoucí - pokud chcete vanilkovou zmrzlinu, znamená to že ji i potřebujete? :-) tedy, nestačí se spokojit s tím, že to prostě chtějí?
Vzhledem k tomu, že lidi vnímají svobodu různě, tak asi ani nutně neplatí to, že by oni chtěli méně svobody - možná naopak chtějí více svobody-té svojí (v jejich slova smyslu), a nebo otázku svobody neřeší.
Efektivita soukromého vlastnictví je asi v totál principu taky sporná, respektive limitovaná...vezmu-li extrémní příklad pro názornost, pokud by vše patřilo jednomu člověku, zvýšila by se tím celková efektivita?
Dále je tam klíčová otázka: efektivita v čem vlastně? V HDP, ve tvorbě lidské spokojenosti, tedy v jakém kritériu o té efektivitě mluvíš?
A pak, vzhledem k subjektivní teorii hodnot nemusí být přece jakási efektivita na špičce hodnotového žebříčku ( tj. to o co usiluješ na prvním místě), jinak by se přece vyplatilo mít i v rodině tržní vztahy.
To, že svatý grál soukromého vlastnictví (tedy to co je za ně někým bráno) nemusí respektovat ani arbitři polycentrického práva, už jaksi na škodu tomu ankap právu není?
Ale souhlas s tím, že stát a respektive i vlivní vrcholní soukromníci, kteří stát coby svou "bezpečnostní agenturu" skrze tvorbu legislativy aj. využívají, se o svou moc dobrovolně nepřipraví, max. ji zkusí transformovat do moci ještě vyšší.

"Vzhledem k tomu, že lidi vnímají svobodu různě, tak asi ani nutně neplatí to, že by oni chtěli méně svobody - možná naopak chtějí více svobody-té svojí" na úkor druhých, což jim má zajistit stát.
Efektivita soukromého vlastnictví a neefektivita veřejného/sdíleného vlastnictví byla opakovaně a naposledy v přímém přenosu z Venezuely stále je dokazována nezpochybnitelně. Příklad je jen teoretický, nikdy nenastal a pravděpodobně nenastane. Srovnání s rodinou také moc nesedí. Chování k partnerovi a k potomkům může být individuálně neekonomické tedy netržní, což se tak může rychle přestat jevit v kontextu teorie sobeckého genu. Jednotkou pak už není jedinec, ale rod, který nese gen. Rod má dát přežít co největšímu množství potomků - kopií genu, nikoli jim zajistit co největší individuální bohatství. Mezi těmito dvěma jevy je spíše negativní korelace.
Efektivit nemůže být dost dobře hodnotou sama o sobě, je to efektivita v dosahování konkrétních cílů. To jsou ty hodnoty.
Arbitr má především rozhodovat tak, aby jeho rozhodnutí maximálně vyhovovalo oběma stranám sporu, protože na arbitrovi je třeba se shodnout (i ex ante). Pokud by jenomu rozhodnutí zásadně nevyhovovalo, a zároveň se nejednalo o případ zcela zjevný, nebude to motivovat jeho další potenciální klienty. Mimochodem by taková volnotržní bezstátní arbitráž byla drahá, patrně dražší, než dnes soudy, protože dominantní část sodnictví ve státě je placena z daní. To by mělo spolu s předpokládanou snahou arbitrů o co nejsmírnější řešení vést k minimalizaci počtu arbitráži. Lidé se snáze rozumně dohodnou, když vědí, že stejně budou muset a bude to navíc drahý.

Jo, ta svoboda je za mě termín ošidný, neb může jít i o tu svobodu si brát to, co jiný považuje za své. Ani Urzův model toho slova mi ale jazykově vždy nesedí, když krom reálně pohodového svobodného vztahu jedinců v extrému připouští i ty svobodné otroky (lidi co asi spíše v krajní nouzi prodali své sebevlastnictví, a asi by reálně z takto vzniklého vztahu utekli jak nejdříve to půjde). Za mě mi svoboda příjde dobrá k užití spíš jen jako technický termín - osvobodit se od něčeho, bez ohledu na morálnost, např i mnohonásobný vrah a zloděj se osvobodil z pout a utekl z cely na svobodu.

Efektivita bývá s tím soukromnem spojována, a neříkám, že to nemusí být dobrý faktor pro ni, ale IMHO ne samospásný. Obvykle se porovnávají neefektivní velké státy s efektivnějšími menšími soukromými celky, ale je otázka, zda ten rozdíl není zhusta dán právě tím rozměrem - tedy zda by např. malé vesnické státy nebyly efektivnější než velké území spravované jednou soukromou megakorporací? A pak je zde také to, s čím se obchoduje a jaká je konkurence - je-li konkurence menší, má i soukromý velký subjekt menší nucení k efektivitě, a pokud je předmětem "obchodu" právě "poskytování území" (velcí soukromníci by vlastnili velké územní celky a poskytovali "nájemné"), pak bude asi nákladnější přejít ke konkurenci, než když se člověk rozhodne odebírat knihy od jiného distributora - což povede k menšimu nucení k efektivitě té území distribuujíví služby, byť soukromé. Byly by např. hypotetické soukromé státy o stejných velikostech jako ty dnešní o tolik víc nuceny konkurenčním rizikem odchodu lidí do zahraničí k vyšší efektivitě služeb, než je tomu dnes?
K tomu měl směřovat můj asi až příliš extrémní příklad s jediným majitelem všeho.

S rodinou jsem to myslel tak, že člověk se může raději leckdy rohhodnout prioritizovat něco jiného než efektivitu, tedy nejen v rodině, ale např. žít v nějaké socansky fungující komunitě (jsou lidi co tak fungují velké části jejich životů, napříč různými částmi světa), což mu sice i třeba s jeho vědomím snižuje efektivitu ekonomickou, ale kompenzují mu to jiné spíše sociální benefity.

U arbitráží jsem narážel na to, že tady pan domácí připouští to, že by ankap arbitři mohli dělat vyjímky z NAPu, např. když by po té vyjímce byla napříš společností silný poptávka (uvádí na příkladu odebírání týranýchg psů jejich majitelům, což je sice banalita ale v principu to otevírá dveře i dalším poptávaným vyjímkám...)

Všude jednáš tak, abys maximalizoval svůj užitek, takže i v rodině jde o obchod, čistě logicky - je to výměna pocitů.

Ano, ale ten užitek nesouvisí práve vždy s efektivitou získanou skrze soukromé vlastnictví. Tedy někteří lidé maximalizují evidentně užitek i tak, že preferují kolektivní vlastnictví a socialistický způsob soužití a neprovozují mezi sebou ty volnotržní vztahy ani nemají rozdělení toho kolektivního na soukromé podíly a tržní vztahy mezi nimi.
- v tom tedy spočívá jádro té připomínky, že efektivita (volnotržní) není evidentně pro mnohé jediným a nutně ani ne nejvyšším cílem života

Dobře, jinak. Úplně každý na světě musí nezbytně pro své přežití konzumovat nějaké hmotné statky. Převážná většina lidí nezbytnou část těchto statků získává směnou, případně sdílením s tím, kdo je směnou získal. Protože se jedná nejméně o statky k přežití nezbytné (oděv, primární potraviny, ČISTÁ voda, léky, vitamíny, základí nástroje...), je efektivita výroby směnných statků i směny samotné relevantní jak pro přežití jako takové, tak i pro možnost konat libovolnou další činnost krom zajišťování vlastního přežití (např. páchat socialistickou revoluci), což předpokládám je - ta možnost ne revoluce - zájem každého. Nejefektivnějším mechanismem směny a doplňkově výroby statků je volný trh.

Jo, moje připomínka byla v tomto práve v tom, že jsou lidé, kteří nemají potřebu tu efektivitu maximalizovat tím, že by i v rámci třeba té komunity měli volnotržní vztahy, ale pro ty základní potřeby jim stačí efektivita o něco snížená, ale zase doplněná tím pro jejich hledisko benefitem socialismu.
Je to z hlediska maximální efektivity asi plýtvání, ale jak jste sám uvedl, lidi ty nadbytky investují do různých pro přežití zbytečných nadstandardů.
A k tomu zrovna tento nadstandatd toho žití ve společném socíku má asi i oproti vyplýtvání toho nadbytečného zdroje na např. drahou dovolenou i boční benefit pro to přežití (trochu forma soc. pojištění).

Jinak to že efektivita nějaké ekonomické jednotky s její velikosti klesá, ať už jednotky soukromé, nebo kolektivní, bych tipoval obvykle asi platit bude. Trable s tím mají i velké firmy, i když se to různě látat dá (viz už Baťa), a totéž i u sociku, kde v malém je to o dost průhlednější než v mega měřítku, kde neefektivita roste samozřejmě závratně.
A tím že se ankap zabývá dost jiným světem než je ten náš (takřka asi
nerealizovatelným), tak se pak s tím rozvíjí i jiné od naši reality dost vzdálené představy, např. zda by kvůli faktoru měřítka nebyly např ty malé kolektivní celky efektivnější, než totéž území v rukou jediného megavlastníka soukromého, byť ve stejném měřítku by to soukromé mělo nad kolektivním v efektivitě vítězit.

Podle mne to, co je efektivnejsi pro spolecnost a kdo jak prosperuje, je proste a jednoduse irelevantni. Klicove je, ze stat pacha zlo a koristi z danovy poplatniku!!! A je uplne jedno, kdo se jak ma dobre ci efektivne.

Navrhoval bych napřed určit výši nadhodnoty jako nula, poté tu nadhodnotu odečíst od zisku a zisk si nechat - hotovo, nadhodnota tam není.