Přirozené právo – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

V debatách na téma práva nebo způsobu řízení společnosti se často setkáváme s argumentem takzvaného přirozeného práva, ač není přesně dán jeho význam. Každý diskutující má svou představu, která práva jsou přirozená, avšak čí model je lepší? Význam přirozenosti je „bez přičinění člověka“, hledáme tedy takovou množinu společenských pravidel, která člověk dodržuje v každém případě, aniž by na to měl sám vliv. Zde nám však vzniká spor, neboť lidé jsou schopni měnit svůj morální úzus, pro každého může být přirozené jiné právo, avšak přirozenost těchto práv je zdánlivá, jelikož morální kód je dán také kulturou (společností, v níž se osoba pohybuje), ideologií i přesvědčením každého jednotlivce. Liberterián je přesvědčen o vlastnických právech, komunista zas o absolutní rovnosti. V čem tedy vidět přirozená práva? Které přirozené právo je bezrosporné? Jediným, na něž jsem ve svých úvahách došel, je právo silnějšího: Jedinci s větší silou či mocí jsou schopni vymáhat své požadavky na slabších. Toto právo platí a bude platit vždy, pouze se může lišit, jakým způsobem je subjekt mocnější.

Na lidech pak není hledat přirozená práva, nýbrž tvořit práva artificiální, která s právem silnějšího musejí počítat, neboť to jest jediné ultimátní právo, člověkem nezměnitelné. Všechna ostatní práva jsou sociálním konstruktem, v němž se odráží ideologie jednotlivce. Debaty o přirozenosti práva jsou zbytečné, místo nich můžeme diskutovat o důsledcích nějakého právního systému či přesvědčovat o nadřazenosti našeho morálního kódu.