Řídit stát jako fotbal – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Hráči fotbalového týmu, kterému průběžný výsledek utkání vyhovuje, se s blížícím koncem uchylují k (alespoň pro mě) nemorálnímu chování – úmyslně dlouhému polehávání na zemi při téměř každém kontaktu se soupeřem, prodlužování rozehrávky balonu po přerušení hry a dalšímu zdržování. A proč by taky ne? Jsou k tomu insetivizováni. Fotbal se na rozdíl od třeba hokeje či basketbalu nehraje na takzvaně čistý čas, takže všechny takto prozdržované sekundy přibližují vedoucí mančaft k vítězství. Přiznávají to i sami hráči. Zdržování od soupeřů jim vadí, ale sami by to nedělali a ani nedělají jinak.

Pro stát platí podobná paralela. Slýcháme nářky na zneužívání dávek a vysávání státních dotací, ale stát stejně tak jako rozhodčí neví, zda polehávajícího hráče opravdu něco bolí (opravdu potřebuje dávku). Každý má insentivu si peníze „zdarma“ vzít. Proč by taky ne, když je na ně nucen přispívat? Má na to přeci nárok! Když vytvoříme incentivu urvat si pro svůj tým či firmu výhodu nemorálním (ale ne trestným) chováním, lidé se touto cestou dříve nebo později vydají. A já jim to nemám za zlé, když jim to pravidla umožňují. Obdobnou paralelu můžeme vidět třeba u politiků, jejichž chování se v průběhu volebního období výrazně proměňuje.