Autor: Anička
Čas: 2023-09-18 00:00:02
„Sedm hříchů“ našeho školství: #1 hodnocení
Systém vzdělávání v České republice je již z dob Marie Terezie postavený na modelu pruské kadetky. Tento přístup ve školství produkuje téměř nevyhnutelně určité typy chování, myšlení a postojů, které můžeme vidět všude kolem nás. V tomto cyklu článků postupně uvedu 7 z těchto principů, které ovlivňují téměř každého z nás, ačkoliv už máme povinnou školní docházku dávno za sebou.
Dnešním tématem je hodnocení. Začíná to mnohdy už ve školce, možná i dřív, v rodině. „Už chodí na nočník? To je ale šikovný chlapeček.“ Ve škole potom známky a tlak na výkon, neustálé porovnávání a hodnocení. Výsledkem je zvnitřnění (interiorizace) hodnotícího postoje. Čelit v dětství tak promyšlené manipulaci je téměř nemožné. Výsledkem je všudypřítomné nutkání všechno a všechny hodnotit, porovnávat. Člověk se stane sám sobě drábem a hodnotí a kritizuje všechno. Tento hodnotící postoj je toxický, jeho používání a neschopnost komunikovat jinak přináší mnoho problémů. Je těžké naučit se nehodnotit, být k sobě laskavý, neporovnávat se, být vyrovnaný, nelpět na výsledku… Je těžké začít přemýšlet jinak, když už od útlého dětství je nám tento způsob myšlení předkládán. Hodnotící postoj je něco, co je v našem životě zbytné a co většině z nás do života „naprogramovala“ škola. Že to jde i jinak, nás učí svobodné školy a svobodné vzdělávání.
Dnešním tématem je hodnocení. Začíná to mnohdy už ve školce, možná i dřív, v rodině. „Už chodí na nočník? To je ale šikovný chlapeček.“ Ve škole potom známky a tlak na výkon, neustálé porovnávání a hodnocení. Výsledkem je zvnitřnění (interiorizace) hodnotícího postoje. Čelit v dětství tak promyšlené manipulaci je téměř nemožné. Výsledkem je všudypřítomné nutkání všechno a všechny hodnotit, porovnávat. Člověk se stane sám sobě drábem a hodnotí a kritizuje všechno. Tento hodnotící postoj je toxický, jeho používání a neschopnost komunikovat jinak přináší mnoho problémů. Je těžké naučit se nehodnotit, být k sobě laskavý, neporovnávat se, být vyrovnaný, nelpět na výsledku… Je těžké začít přemýšlet jinak, když už od útlého dětství je nám tento způsob myšlení předkládán. Hodnotící postoj je něco, co je v našem životě zbytné a co většině z nás do života „naprogramovala“ škola. Že to jde i jinak, nás učí svobodné školy a svobodné vzdělávání.
Přečtení: 7664
Komentáře
Komentář 95562
"Nikdy jsem nedopustil, aby škola stála v cestě mému vzdělání."
- Mark Twain
"Do půlky života se učíme nesmysly a pak se je druhou půlku života odnaučujeme a zjišťujeme, že jsme se naučili úplné hovadiny, které nám vlastně překážejí v normálním životě, v radosti."
- Jaroslav Dušek
Komentář 95571
Komentář 95572
Respektive motivace a motivace.
Imho nahovno je hodnoceni jako motivace. Pokud je motivaci pro cloveka, aby se neco naucil/udelal, tak je to imho spatne a jeste hur.
Pokud je hodnoceni ciste zpetna vazba, s rozvinutim nasledneho pouceni, pak to muze byt leckdy v poradku (a leckdy dokonce nutne).
Ve skole mi prijde se hodnoceni pouziva temer vyhradne jako motivace a to je imho dost zle
Komentář 95574
Hodnoceni jako motivace je v poradku - dite je rado, ze se mu povedl hezky obrazek a treba si da na dalsim zalezet, aby mel tatinek radost a opet ho pochvalil. Toto je naprosto v pohode a v poradku.
Ve skole je motivace dostat jednicku a to je vse, coz je absolutne spatne.
Komentář 95579
Komentář 95580
Komentář 95582
Rekneme, ze dospely clovek zacne svemu malemu diteti (ve veku napriklad 6 let) intenzivne podavat pervitin.
A kdyz se proti tomu nekdo ozve, tak ultimatni protiargument bude: No, to dite to evidentne chce, tak v cem je problem?
Jako jo, kdyz je to jeho dite, bude mi ho velice lito (toho ditete), ale to je tak vsechno, co s tim asi nadelam. No alespon dotycnemu reknu, ze to neni dobre, co dela.
To dite, o kterem mluvis, nechape, "jak svet funguje". Pokud ho clovek nauci fungovat TAKHLE, tak jiste prezije a vsechno bude v pohode - ale mohlo na tom byt vyrazne lepe. Mimochodem, prave tento pripad, o kterem mluvis, je docela castou pricinou dusevnich chorob.
Motivace "dones jednicku a tatinek te bude mit rad, kdyz ji nedoneses, tak te mit rad nebude (ci nebude mit rad tolik) je pro me osobne naprosto zrudna. Psychicky teror....
Komentář 95585
Komentář 95596
Jde mi o system, ktery funguje tak, ze "kdyz prineses jednicku, budu mit radost".
Nevim, jestli to kolega diskuter nemyslel jinak, ale podle me ne a jednoznacne z toho vyplyva: "kdyz neprineses jednicku, nebudu mit radost" (pripadne alespon dvojku ci tak neco)
Dite tedy potom chce jednicku CISTE Z MOTIVACE UDELAT RODICI RADOST. Je to jeho HLAVNI motivace.
Cely system hodnoceni se pak smrskava na "dite chce udelat rodicum radost" a ve finale to pokracuje k "a je jedno, jak toho dosahne".
Ve vysledku mame plne skoly deti, ktere delaji radost svym rodicum, ale o tom, co se tam maj naucit, toho prilis nevedi.
Deti maji totiz jednu vlastnost, vypozorovano zivotem, i od sebe samotneho - Deti vzdycky sve rodice "nejak ochcijou". Vzdycky. Rodice chteji jednicky? No ok, udelame si tahaky, opiseme to, pripadne za me se trebas prepisovaly znamky v zakovske knizce, ztracely se zakovske knizky se spatnyma znamkama...cokoliv.
To, ze dite chce, aby ho rodice meli radi, je jeho typicka prirozena vlastnost. Dite "nikdy nema dost", co se tyce "lasky od svych rodicu". Takze vyuzije sance, aby tuto lasku dostalo. Ono nerozumi tomu, ze je vydirano. Je jako fetak, ktery kdyz si slehne, tak je mu pak fajn. Dite prinese domu jednicku a je mu pak fajn....
Komentář 95587
Komentář 95594
Komentář 95597
Ja trebas svym detem davam najevo, ze me tesi a ze je miluju pokazde, jak to jen jde. Nepotrebuju k tomu nejake jednicky...
Komentář 95599
Komentář 95600
"dite je rado, ze se mu povedl hezky obrazek a treba si da na dalsim zalezet, aby mel tatinek radost a opet ho pochvalil"
Podle me tohle je strasne spatne, spatna motivace a v dospelosti se pak z techto deti rekrutuji pacienti s psychickymi nemocemi.
Podle me motivace "delam veci proto, aby me otec pochvalil" je hruza.
Komentář 95645
Komentář 95661
Ono je strasne tezke vymanit se z toho nekonecneho retezce "jiz muj prapredek to tak delal, muj deda tak vychovaval otce, otec tak vychovaval me, i ja tak budu vychovavat..."
A neplati to jen u vychovy (vypozoroval jsem tenhle retezec napriklad i u sikany, na vojne je to krasne studijni prostredi, kdyz ti, co nejvice trpeli sikanou na zacatku na konci casto jsou nejhorsi sikanatori)
Clovek proste dela veci tak, jak je zazil a prijde mu to "normalni"
Neni od veci se nad tim pokouset zamyslet, jestli nahodou ty "staletimi proverene postupy" nemuzou byt spatne...
Komentář 95825
Komentář 95663
Duškovo slovo "laskavý" je odvozeno od "láska", "laskat". Doporučuji spíše slovo "vlídný", znamená "uvádět v (sou)lad" neboli harmonizovat. Mít se rád je fajn, být v souladu se sebou je myslím lepší.
Nastavení zobrazení uživateli nechtěných a neschválených komentářů
Některé uživateli nechtěné či neschválené komentáře mohou být skryty; zobrazit je můžete po přihlášení.