„Sedm hříchů“ našeho školství: #3 strach z chyb – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

hamburger menu
Autor: Anička
Čas: 2023-10-02 00:00:02

„Sedm hříchů“ našeho školství: #3 strach z chyb

Nejenom, že státní školství nutí děti věnovat se věcem, které je nezajímají, ale děti jsou v něm také směřovány k tomu, aby trénovaly to, co jim nejde. Tento trénink je dle mého kontraproduktivní – a jeho forma je dalším hříchem našeho školství. Strach z chyb je důmyslně podněcován neustálým nevyžádaným hodnocením, testováním a odměňováním bezchybných výsledků. Je dokázáno, že lidé, kteří se bojí chybovat, se učí pomaleji. Chyba je esenciální prvek pro proces učení.

Díky těmto dvěma mechanismům ze škol vycházejí lidé, kteří nevědí, v čem jsou dobří, popřípadě to vědí, ale není to bráno vážně. „Napřed si udělej úkoly, domácí práce a až pak si dělej, co chceš.“ Celkem typický je scénář, kdy horko těžko ve třiceti letech – či později – člověk najde to, co ho opravdu baví, naplňuje a co mu dává smysl. A to jen za předpokladu, že se nebojí zkoušet nové věci a že jej strach z chyby neparalyzuje. Škola nás naučila, že je potřeba dělat, co nás nebaví – a pokud možno bez chyby. Škola nás naučila mít strach z chyb.
Přečtení: 2578

Reagujete na tento komentář:
Autor: Lojza Čas: 2023-10-02 07:52:33
Jo...imho tohle je jeden z nejvetsich problemu. Vidim to neustale okolo sebe.
Ja jsem se vetsinu veci, ktere umim, naucil stylem "tak ja to zkusim, tady jsem se podival napriklad na instruktazni video, jak se to dela, tak to zkusim a uvidime"
Docela DLOUHO mi trvalo, nez jsem si nastavil v hlave, ze toto je spravny postup - jeste nekde tak ve 40 letech jsem se BAL, ze to poseru a nepujde mi to a protoze to poseru v duletize situaci, tak to radsi ani nezkusim a radsi si na to nekoho najmu.
U me to "prozreni" bylo zapricineno castecne i nutnosti, protoze jsem si nekoho najal....a posral to ON. Takze jsem zjistil, ze nejsem sam, kdo neco muze posrat a take jsem zjistil, ze kdyz se to posere, tak se svet nezbori a nejak se to vyresi.
Od te doby se nebojim zkouset v podstate nic.
No, vidim okolo sebe neustale lidi, kteri to maji podobne. Delaji veci tak, jak se to jednou naucili, protoze to je jistota, co znaji a jinak to neudelaji, protoze se boji neuspechu. Pripadne nezkusi nic noveho, protoze se boji. Pozoruju to u vetsiny lidi, se kteryma nejak tohle resim, od svych deti, u kterych mi vzdycky docela trva, nez je uklidnim...
O vikendu jsme byli poprve s detma jezdit na motokarach. Obe deti doma radost, jake to bude super, a kdyz jsme tam prijeli, tak strach, jestli se jim ostatni nebudou smat, kdyz jim to nepujde (mysleno tim obsluha a tak, ti co to tam organizuji). Tedy ne, ze si jdou zkusit neco super, ale strach,co kdyz udelaji chybu a budou se jim smat....
Web: stat.je.zlodej! Mail: schován
A konkrétněji?
Autor: Meh (neregistrovaný) Čas: 2023-10-03 10:45:09 [↑]
Možná je to papouškování. Možná je to vysoká konzistence v náhledu/názoru na věc. Teď budu papouškovat Urzu, ale skutečně si myslím, že ankapáci jsou v názorech velice, ne-li nejvíc konzistentní skupinou - v tom, co řeší.
Autor: Rakusak Čas: 2023-10-02 07:18:48
Web: neuveden Mail: schován
Podepisuji. Davat nevyzadane hodnoceni u ditete je peklo. A argumenty typu: az prijde do prace, tak musi umet blablabla, neberu.. Me deti do prace chodit nebudou muset, tak proc by je mel stat povinne stresovat povinnou skolni dochazkou v socialistickych skolach?
Autor: Lojza Čas: 2023-10-02 07:52:33
Web: neuveden Mail: neuveden
Jo...imho tohle je jeden z nejvetsich problemu. Vidim to neustale okolo sebe.
Ja jsem se vetsinu veci, ktere umim, naucil stylem "tak ja to zkusim, tady jsem se podival napriklad na instruktazni video, jak se to dela, tak to zkusim a uvidime"
Docela DLOUHO mi trvalo, nez jsem si nastavil v hlave, ze toto je spravny postup - jeste nekde tak ve 40 letech jsem se BAL, ze to poseru a nepujde mi to a protoze to poseru v duletize situaci, tak to radsi ani nezkusim a radsi si na to nekoho najmu.
U me to "prozreni" bylo zapricineno castecne i nutnosti, protoze jsem si nekoho najal....a posral to ON. Takze jsem zjistil, ze nejsem sam, kdo neco muze posrat a take jsem zjistil, ze kdyz se to posere, tak se svet nezbori a nejak se to vyresi.
Od te doby se nebojim zkouset v podstate nic.
No, vidim okolo sebe neustale lidi, kteri to maji podobne. Delaji veci tak, jak se to jednou naucili, protoze to je jistota, co znaji a jinak to neudelaji, protoze se boji neuspechu. Pripadne nezkusi nic noveho, protoze se boji. Pozoruju to u vetsiny lidi, se kteryma nejak tohle resim, od svych deti, u kterych mi vzdycky docela trva, nez je uklidnim...
O vikendu jsme byli poprve s detma jezdit na motokarach. Obe deti doma radost, jake to bude super, a kdyz jsme tam prijeli, tak strach, jestli se jim ostatni nebudou smat, kdyz jim to nepujde (mysleno tim obsluha a tak, ti co to tam organizuji). Tedy ne, ze si jdou zkusit neco super, ale strach,co kdyz udelaji chybu a budou se jim smat....
Některé uživateli nechtěné či neschválené komentáře mohou být skryty; zobrazit je můžete po přihlášení.
logo Urza.cz
kapky