Autor: FrantzVonLibrntaun
Čas: 2019-01-31 00:00:02
Stát proti chudým XXXV: Povinnost zaměstnávat postižené
Firmy od určité velikosti mají povinnost zaměstnávat nějaké procento postižených lidí nebo odebírat služby či produkty, které vyrábí postižení nebo zaplatit státu „pokutu“. Takové opatření má chránit postižené lidi. Opatření samo o sobě je velmi absurdní, protože ukládá povinnost zaměstnávat někoho, kdo vůbec v dané oblasti a kvalifikaci nemusí existovat, jako alternativu ukládá odebírat služby nebo zboží, které opět nemusí vůbec existovat nebo nemusí být potřeba, naštěstí je zde další alternativa a tou je zaplacení pokuty státu za to, že si stát vymyslel nesmyslné nařízení, které nemusí vůbec jít splnit.
V ekonomické rovině nařízení poškozuje chudé lidi a to na straně zaměstnanců, protože uměle zvyšuje firmě náklady, což se může projevit na nižších mzdách a horším hospodářském výsledku. Na druhé straně poškozuje spotřebitele, kteří díky takovému nařízení budou mít horší nebo méně efektivní plnění, což nejvíce pocítí právě chudí lidé. Nakonec takový přístup je i velmi nešťastný pro postižené, protože to ve společnosti vyvolává mylnou představu, že se o ně systém postará, což vede k nižší skutečné dobrovolné solidaritě.
Řešením je dobrovolnost. Zaměstnávat postiženého člověka by měla firma z vlastní vůle a ne kvůli nařízení státu. Nařízená solidarita není solidaritou, ale jen dalším přerozdělováním, které zvyšuje ekonomickou neefektivitu a ta dopadá na všechny a nejvíce na chudé.
V ekonomické rovině nařízení poškozuje chudé lidi a to na straně zaměstnanců, protože uměle zvyšuje firmě náklady, což se může projevit na nižších mzdách a horším hospodářském výsledku. Na druhé straně poškozuje spotřebitele, kteří díky takovému nařízení budou mít horší nebo méně efektivní plnění, což nejvíce pocítí právě chudí lidé. Nakonec takový přístup je i velmi nešťastný pro postižené, protože to ve společnosti vyvolává mylnou představu, že se o ně systém postará, což vede k nižší skutečné dobrovolné solidaritě.
Řešením je dobrovolnost. Zaměstnávat postiženého člověka by měla firma z vlastní vůle a ne kvůli nařízení státu. Nařízená solidarita není solidaritou, ale jen dalším přerozdělováním, které zvyšuje ekonomickou neefektivitu a ta dopadá na všechny a nejvíce na chudé.
Přečtení: 9878
Komentáře
Komentář 32878
Komentář 32884
kdyby stát se vo ty postižený solidárně nestaral,
tak by je přirozeně solidárně zaměstnavatelé zaměstnávali,
ale protože se stát stará tak už na to pak zaměstnavátelé kašlou,
a tudíž pak stát musí vydávat další nařízení o povinnosti zaměstnávat postižený...Takže na začátku stát vytvoří "hovno" a pak jenom to hovno furt dálí válí a nabaluje na to čímdáltím větší "hovno"...
Kdysi "mudrc" Havel řekl, že komunismus pokřivoval mezilidský vztahy,
jenže vono to neplatí jen o komouších ale o všech kolektivistech,
tedy i o státu...
Ale tady lze vystačit i s lidovou moudrostí jenž praví : "Cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly" a ty rozhodně kolektivistům nikdá nechyběj...
Komentář 32887
Kdyby se to dělo "bez dalších nákladů", lze říct, že to je aspoň účetně vlastně jedno.
Jenže náklady jsou v úřednících, administrativě na straně firem i samotných postižených.
Tohle je IMO představitelnější a snáz pochopitelnější argument, i když ho tu asi podávám neobratně.
Pokud se na to podiváme pragmaticky z ohledu etatisty - cíl je jasnej, nahnat co nejvíce dobytka do pluhu. I toho kulhavýho, ať z něj kapou kačky.
I tady je pragmatičtější (když už), zmírňovat pružně daňové zatížení k nule, nebo drobného mínusu (v případě sociálního státu, kdy je nezaměstnaný náklad pro soc systém) podle uplatnitelnosti daného jedince na trhu práce.
Podpora postižených tak jak je postavena je tím pádem špatně jak pro
- anarchistu/minarchistu, ať už se na to dívá morálně/účetně
- utilitaristu
- socialistu, kterému jde o ochranu slabších
- otrokáře, který chce prostě ten dobytek ždímat jak to jde
Prostě neexistuje pohled na stát a společnost, v kterém by tohle bylo navrženo dobře.
Komentář 32888
Jak se asi musí cítit ti postižení(fyzicky - mentálně postiženým to je většinou asi jedno), když jsou povinné kvóty pro zaměstnavatele. To musí cítit, že je prostě jen trpěný pátý kolo u vozu (určitě ale ne všude). Více to zvýrazňuje, že je to mrzák a ne samostatný jdinec, který má holt jen těžší podmínky.
Já být třeba na vozíku (díky bohu nejsem), tak se snažím o to víc, abych se uplatnil. Ale vím, že pro mnoho lidí to je strašně težká situace a psychicky často devastující (zvláště v začátku). Znám pár takových a ten jejich cynický humor je síla.
I mezi postiženými jsou lidé pracovití a líní, chytří a hloupí. Ať se uplatní dle svých schopností. A solidaritě, ať se překážky v podobě povinné péče nekladou.
Komentář 32889
Komentář 32894
Komentář 32907